reklama

Sociální sítě Miloše Čermáka: Čtyři věci, které od běžců asi neuslyšíte aneb O běhání narovinu

Autor HN
Čtěte více: běh | maraton | jídlo | zdraví | sport
  • Běhání je - s výjimkou několika sportů, třeba veslování nebo boxu - aktivitou s největším spalováním kalorií.
  • Ale stejně si nemyslete, že běháním zhubnete. Z jednoduchého důvodu. I když běháním spalujete relativně hodně energie, pořád je to málo.
  • Pokud chcete "jen" zhubnout, ani se s obouváním běžeckých bot neobtěžujte. Tou nejlepší metodou je staré dobré "nežrat".
Běhání je aktivitou s téměř největším spalováním kalorií - Ilustrační foto. Běhání je aktivitou s téměř největším spalováním kalorií - Ilustrační foto. Foto: foter.com/AdamKR

Píšu o běhání už přes dvacet let. Nic odborného, ostatně běhám pomalu a nestylově. Ale jsem nadšenec a pár lidí už mi říkalo, že jsem pro běhání nadchnul i je. Díky běhu jsem se před patnácti lety seznámil s Milošem Škorpilem. Stali jsme se dobrými kamarády. On se mě neúspěšně snažil zbavit mých špatných běžeckých návyků, já ho úspěšně přemluvil k tomu, aby o běhání začal taky psát. Se stejným nadšením, ale na rozdíl ode mě fundovaně a zajímavě.

Asi nikdo v této zemi "nerozběhal" víc lidí než Miloš Škorpil. A svůj díl na tom měla i knížka nazvaná Jak uběhnout maraton za 100 dní, kterou jsem z Miloše "vytáhl", pomohl mu ji dát dohromady a před deseti lety ji vlastním nákladem vydal. Pro řadu čtenářů to byla kniha, která jim pomohla začít se seriózním běháním.

Nyní péčí nakladatelství Labyrint vychází v novém, aktualizovaném vydání. Mám tu knížku rád a myslím si, že není špatná, což může znít hloupě, protože "sebechvála smrdí". Ale snad mi to bude prominuto, už jen proto, že to důležité a zajímavé dodal do knížky Miloš Škorpil. Mé byly naivní nadšení a vášeň pro běh.

Obojí mi zůstalo. Ale druhé vydání knížky přichází v jiné situaci. Jsme uprostřed nevídaného běžeckého boomu. Počet běžců (nejen Pražského mezinárodního maratonu) se zmnohonásobil. Běh se stal sexy a cool, "nový golf", jak se tak o populárních sportovních aktivitách s oblibou říká.

A já si tím pádem mohu dovolit otočit a nabídnout trochu skepse. Či lépe řečeno uvést na pravou míru čtyři nejčastější mýty, které se s běháním pojí. Berte je jako neoficiální, v knížce neotištěnou předmluvu jejího nového vydání.

Když budete běhat, tak nezhubnete

"To myslíš vážně? Že si teď v deset večer objednáš kachnu s knedlíkem a se zelím?" "No jasně. Ráno to vyběhám." Kdo by tuhle konverzaci už někdy neslyšel?

Ono to zní logicky. Běhání je − s výjimkou několika sportů, třeba veslování nebo boxu − aktivitou s největším spalováním kalorií. Třicet minut běhu odpovídá čtyřiceti minutám intenzivní jízdy na kole, 45 minutám tenisu, hodině sekání trávy mechanickou sekačkou, 80 minutám chůze, dvěma hodinám luxování a třem hodinám sexu. A proč se namáhat tříhodinovým sexem, když lze stejného efektu dosáhnout za půlhodinku běhu, že ano?

Ale stejně si nemyslete, že běháním zhubnete. Z jednoduchého důvodu. I když běháním spalujete relativně hodně energie, pořád je to málo. Na kachnu s knedlíkem a se zelím určitě. Pět kilometrů, tedy řekněme plus minus třicet minut běhu, znamená pro osmdesátikilového běžce spálených asi 450 kalorií. Což z celkové bilance "vymaže" řekněme dvě piva, kterými jsme kačenku zalili.

Lepší než nic, to jistě. Ale že by něco mimořádného? Zvlášť když lidé sportující kvůli zhubnutí mají tendenci se za své výkony "odměňovat". Přesně podle vzorce v popsané konverzaci. Byl jsem běhat? Tak to si můžu dát velkou pizzu a dvě piva navíc. Půjdu zítra zase? Hodím do sebe ta piva ještě dvě. Na nějaké hubnutí pak zapomeňte.

Proč jsou tedy aktivní běžci mnohem častěji hubení než obtloustlí? Protože to nejsou vystresovaní hříšníci spalující pozdní večeře a hektolitry piva, nýbrž ti, kteří se do běhu zamilovali. A udělali z něj pro sebe životní styl. Když chodíte ráno běhat, brzy se naučíte, že je lepší v deset večer nejíst (a už vůbec ne kachnu), protože by vám pak ráno na trati nebylo dobře. A když máte dostatečnou vůli vstát a za každého počasí vyrazit na trať, máte asi i vůli vynechat moučník nebo nesníst na posezení tabulku čokolády.

Pokud chcete "jen" zhubnout, ani se s obouváním běžeckých bot neobtěžujte. Tou nejlepší metodou je staré dobré "nežrat".

A ani nebudete vypadat dobře

Reklama musí zaujmout a hlavně překvapit, a to je důvod, proč v ulicích neuvidíte billboardy se sloganem "All biatlonists are beautiful", ale ty s nápisem "All runners are beautiful" ano. A pokud jste si vyobrazené běžce prohlédli, pak víte, že je řeč o kráse vnitřní, nikoli vnější.

Vytrvalostní běh není estetickým zážitkem. Pro aktéry ani pro diváky. Kdo chce obdivovat hezká těla, má na výběr z plejády jiných sportů, třeba plážového volejbalu, basketbalu nebo právě biatlonu. Běžci vypadají dobře na reklamách firem Adidas nebo Asics, ale ve skutečnosti spíše výjimečně.

Zapomeňte na Usaina Bolta, to je sprinter a svaly má z posilovny, ne z běžeckého oválu. Ti nejlepší vytrvalci jsou vychrtlí a drobní. Cílem je běžet rychle a zároveň co nejvíc úsporně, bez zbytečných pohybů. Na pohled nic moc. Srovnání s elegantními skoky gazely prchající africkou savanou neplatí, maratonce mnohem víc připomíná rychle cupitající pták emu s vytřeštěnýma očima.

Běh je permanentním soubojem s bolestí a vysílením a obojí má většina běžců viditelně vepsané ve tváři. Vzpomeňme na legendární Zátopkův škleb, a to není zdaleka to nejhorší, co ve tvářích vytrvalců můžete vidět. Červené fleky z horka (letní verze) ani nudle u nosu (zimní verze) body za umělecký dojem taky nepřidají.

Amatérští běžci mají spoustu zlozvyků, počínaje divným držením těla a konče vydáváním ještě divnějších zvuků. Pamatuju si, že když jsem se v roce 1995 poprvé postavil v Praze na start maratonu, byla nás necelá tisícovka účastníků. Většinou cizinců a nepochybně zkušených maratonců. Přesto se mě zmocnila obava, že jsem se omylem ocitl v nějaké zvláštní kategorii.

Dojem ještě zesílil po startu, kdy všichni vyrazili pomalu a hlavně pro mě nezvyklým stylem. Nikdy nezapomenu na malého, asi šedesátiletého Itala, který při výdeších zlověstně pískal a zároveň mu při běhu vystřeloval nahoru pravý loket. Po startu jsem ho s úsměvem na tváři nechal daleko za zády. Když mě na desátém kilometru předbíhal (a s ním dřív nebo později většina ostatních spoluběžců), vypadal pořád stejně, ale už o hodně líp než já.

V cíli byl o hodinu dřív. Určitě pískal a šermoval loktem. Jak jsem v cíli vypadal já, se neptejte.

Možná se dožijete stovky. Ale spíš ne

Když o nějakém jídle říkáme, že je "zdravé", je to obvykle jen propaganda. Snaha udělat zajímavějším něco, co bychom jinak jen těžko vzali do pusy. Jak je to s během?

Nová studie publikovaná v časopise Progress in Cardiovascular Diseases zkoumala data shromážděná za desítky let a došla k závěru, že běh patří k fyzickým aktivitám, které mají nejvíc příznivý vliv na prodloužení života. Bez ohledu na to, jak moc a jak často běháte. Pokud běháte pravidelně, snižuje to riziko předčasného úmrtí až o 40 procent.

Zajímavé závěry vyplynuly zejména z dat Cooperova institutu. Aktivní běžci, kteří "odběhají" v průměru dvě hodiny týdně, můžou očekávat o 3,2 roku vyšší věk dožití než "neběhající" část populace. Necelých šest měsíců z této doby odběhají, běh jim tedy přidá asi 2,8 roku života. Převedeno do srozumitelnějších čísel to znamená, že hodina běhu vám život statisticky prodlouží o sedm hodin. A to už zní dobře, takže z toho deník New York Times minulý týden udělal titulek článku.

Na druhou stranu platí, že to je tak trochu "pseudověda" vycucaná z palce. Samozřejmě nešlo o žádnou srovnávací studii, data vycházela z toho, co na sebe lidi sami prozradili (a jak známo, všichni trochu lžeme, zvlášť o běhání!), nehledě na to, že sledovaný vzorek rozhodně nebyl reprezentativní. Běžci se nerekrutují napříč populací, ale spíše ze střední a bohatší třídy. Ale i kdybychom my běžci opravdu žili déle, zároveň platí, že je to často život s rozvrzanými klouby, srdečními arytmiemi a dalšími potížemi. K nim časté celoživotní běhání rovněž přispívá.

Co rozhodně není zdravé, je běhání maratonů či ještě delších tratí. Forrest Gump se rozběhl a bez předchozího tréninku běžel 3 roky, 2 měsíce, 14 dní a 16 hodin. Uběhl za tu dobu 24 539 kilometrů. Ovšem jak známo, Forrest Gump byl tak trochu pitomec, a navíc románová a filmová postava. Běžným smrtelníkům se to nedoporučuje, zvlášť když k tomu nemají vrozené dispozice. A je docela zajímavé, proč se tolik lidí o uběhnutí maratonu pokouší.

Když má někdo závratě a ještě špatně lyžuje, asi se těžko bude věnovat skokům na lyžích. Ale u maratonu se tak nějak předpokládá, že se nedostatečné dispozice dají překonat vůlí. Ne vždy. A skoro na každém velkém městském maratonu někdo ze závodníků zkolabuje, někdy i zemře. Statisticky je běh maratonu jen o něco bezpečnější než skydiving a nebezpečnější než hodinové potápění či jednodenní lyžování.

Běhání milujeme: po doběhnutí

Nahradí drogy i alkohol, zaplaví naše těla i mysl vlnami štěstí. Zaženou chmury i deprese. Ano, řeč je o endorfinech, těch milovaných kumpánech, které se v našich tělech mají začít při běhu zázračně tvořit. Problém je v tom, že se jim ne vždy chce a že je někdy zatraceně těžká práce je rozpohybovat.

Nevěřte řečem lidí, kteří vám vyprávějí, jak se na každý běh těší a jak ho se vším všudy milují. Není to pravda. Vyběhnout je vždy těžké. Běhám denně vždy ráno už šestnáct let a skoro pokaždé, když si nazouvám boty, mně bleskne hlavou, proč to vlastně dělám.

Občas od někoho slyším, že obdivuje mou vůli. Vždyť běhám každý den! Opak je pravdou. Kdybych to nechal na oné vychvalované vůli a rozhodoval se o běhu každý den, nevyběhnu nikdy. Ale protože jsem si z toho udělal svého druhu povinnost, nakonec se pokaždé vykopu.

A jsem rád, proto to taky dělám. Byť první kilometr je vždycky hrozný. Zvlášť v zimě nebo ve špatném počasí. Ale pravda je i to, že pak přijde moment, pro který to všichni děláme. Miloš Škorpil ho přirovnává k tomu, jako by člověk proběhl do té doby neprostupnou zdí do nějakého hezčího, příjemnějšího světa. Ano, právě zabraly endorfiny, řeknou věcně lékaři. A vy se cítíte báječně, nic vás nebolí, svět je krásnější a hlava plná nápadů.

Ale má to svá ale. Ne vždycky to přijde. Někdy je běh trápením od začátku do konce. Perete se sami se sebou a endorfiny nikde. Navíc jak stárnete, tak vás čím dál častěji sem tam něco bolí a ne všechno vždy v těle funguje jako zamlada. Avšak vyplatí se to zkoušet a o ten báječný endorfinový svět bojovat.

Zároveň to znamená, že běžci se svému běhání stávají otroky. Když někdy potkám kamarády běžce, hlásíme si, kolik máme tento týden, případně měsíc nebo rok "na tachometru". Jak to jde anebo nejde. "Už máš dneska odběháno?" zní celkem běžný dotaz. "Jo," říkám. "Byl jsem ráno." Kolega běžec se zachmuří. "Já jdu až večer. Teď hlavně aby nebyla bouřka!" pohlédne starostlivě na oblohu.

Protože není protivnější a nepříjemnější stvoření na světě než běžec, který z nějakého důvodu nemohl jít běhat. Zeptejte se mojí ženy. "Klasický absťák," říká mi s úsměvem kamarád adiktolog. Hlasem o půl oktávy vyšším ho okamžitě upozorňuju, že na běhání naprosto závislý nejsem, a že když běhat nejdu, tak mně to vůbec nevadí. Vůbec, fakt!

Prý to samé říkají alkoholici o své lahvi vodky.

jarvis_58f8c620498e0baf39ae14a4.jpeg

Miloš Čermák
Přeposlat
Diskuse
reklama
comments powered by Disqus

Češi pijí méně, zato si připlatí za kvalitnější alkohol. Po metanolové aféře se drží ověřených značek

Strany bojují s novými pravidly, která limitují cenu kampaní. A už přišly na to, jak "strop" 90 milionů překročit

Výroba slovenského létajícího auta začne za dva roky. AeroMobil již má několik vážných zájemců

České pivovary loni uvařily nejvíc piva v historii. Rostla domácí spotřeba i export

Dovolená v Česku až o 15 procent podraží. Dvoulůžkový pokoj u Lipna už nyní stojí i jako pobyt u moře

reklama