reklama

Sex and the business Julie Hrstkové: Uberisté všech zemí, spojte se!

Autor HN
  • Sdílená či také zakázková nebo kolaborativně-konzumní ekonomika mění pracovní trh.
  • Už nejde o pronájem aut či bytů, ale o obrovský neregulovaný trh lidí, kteří sami sebe definují jako "podnikatele".
  • Odborníci je ale neváhají označovat za novodobé otroky.
jarvis_58f774c3498ebdf0c6de33ee.jpeg Novodobí otroci: Londýnští poslíčci rozvážející jídlo pro UberEats odmítají finanční podmínky, za nichž jsou nuceni pracovat. Foto: Profimedia

Světem obchází strašidlo − strašidlo sdílené ekonomiky. Ke svaté štvanici na toto strašidlo se spojily všechny mocnosti starého světa − vlády, finanční úřady, expertní komise i profesoři renomovaných univerzit −, jež mají sílu ovlivnit veřejné mínění. Nenajdeme vyspělou zemi, která by se nějakým způsobem nevyhranila vůči ekonomice digitálního věku, zakázkové ekonomice, sdílení.

Z této zkušenosti vyplývá dvojí. Sdílená ekonomika je již uznávána všemi světovými mocnostmi. Je proto svrchovaný čas, aby státy vyložily své názory, cíle a snahy a proti báchorkám o strašidle sdílené ekonomiky postavily vlastní vizi budoucnosti.

Parafráze úvodního slova Komunistického manifestu autorů Karla Marxe a Bedřicha Engelse není v kontextu sdílené ekonomiky nadsazená. Sdílená či také zakázková nebo kolaborativně-konzumní ekonomika změnila pracovní trh podstatně víc než trh věcí, s jejichž "sdílením" si ji neustále spojujeme. Už nejde o pronájem aut či bytů, ale o obrovský neregulovaný trh lidí, kteří sami sebe definují jako "podnikatele". Odborníci je ale neváhají označovat za novodobé otroky.

Švarcsystém digitálního věku

Firmy typu Freelancer, Upwork, PeoplePerHour či Amazon Mechanical Turk, které zprostředkovávají práci desítkám milionů lidí po celém světě, v následujících pěti letech kompletně přemění organizaci práce a modely řízení. Vyplývá to z poslední studie společnosti Accenture.

K tomu se přidají změny, jež přicházejí s novými společnostmi, které už nezprostředkovávají práci pouze jednotlivcům (například v úklidu, dopravě, sociálních službách), ale dávají dohromady celé pracovní týmy.

Třeba koncepty typu on-line crowdsourcing jako Topcoder či Innocentive už nyní umožňují týmové řešení složitých problémů, přičemž počet společností, jež dávají dohromady poptávku s nabídkou práce, neustále roste.

Firmám se díky těmto platformám otevřela možnost náboru pracovníků z celého světa. Získaly takřka neomezený výběr lidí na obyčejné i vysoce specializované úkoly. Při výběru se nemusí ohlížet na zeměpisnou vzdálenost ani na administrativní bariéry náboru zaměstnanců v konkrétní zemi. Práce bez zaměstnanecké smlouvy rovněž snižuje firemní náklady, a to přinejmenším o třicet procent.

Zaměstnanci pak díky nové ekonomice získali volnost. Mohou pracovat, kdy chtějí, nejsou vázáni fixní pracovní dobou. A také si mohou vybírat potenciální zaměstnavatele a tím si vydělat podstatně víc než v klasickém zaměstnání. Aspoň teoreticky.

Praxe ovšem vypadá jinak: podle průzkumů ILO (International Labour Organisation) pro 40 procent spolupracovníků platforem Amazon Mechanical Turk a CrowdFflower je odměna zprostředkovaná těmito společnostmi základním zdrojem příjmů. Stejné procento respondentů uvedlo, že coby "nájemní" podnikatelé pracují sedm dní v týdnu.

Spoustu času také tráví hledáním práce − podle ILO na každou odpracovanou hodinu připadá 18 minut hledání.

Tito podnikatelští kvazizaměstnanci pracují za fixní ceny. Firmy, pro něž pracují, jim mohou nařídit nejen rozvrh práce, ale také třeba nošení uniforem či používání konkrétních předmětů − příkladem je tlak společnosti Uber na využívání dražších automobilů.

Některé platformy pak firmám umožňují sledovat zaměstnance on-line, třeba monitorovat jejich práci podle úderů na klávesnici. A platit je tak po minutách.

S tím, jak roste počet potenciálních pracovníků, klesá hodinová sazba. Některé platformy hlásí až desetinásobný přetlak nabídky práce nad poptávkou. Mezi sebou soupeří lidé z USA, Indie, Filipín či z Keni, jejichž životní náklady jsou nesouměřitelné a tím i cena jejich práce. Stejný vliv na pokles cen má také konkurence na domácím trhu. Například když se v Británii etabloval UberEats, nabízel 20 liber za hodinu. Ale když na trh vstoupila další podobná společnost rozvážející jídlo, Deliveroo, firma UberEats změnila platovou politiku a začala vyplácet odměnu za každé doručení. Tím fakticky snížila hodinovou sazbu na polovinu. Na trhu vítězí ten nejlevnější. Pro spolupracovníky to ovšem znamená nižší příjem.

Podnikatelé samozřejmě nemají nárok na sociální a zdravotní pojištění, placenou dovolenou nebo třeba stravenky. V zásadě jde o kdysi v Česku známý švarcsystém dovedený digitálními technologiemi k dokonalosti.

Nezávislost jako nutnost

Společnost Glassdoor nedávno v Británii zjišťovala, kolik lidí by se chtělo do této nové nezávislé ekonomiky zapojit: 76 procent lidí prohlásilo, že upřednostňují normální zaměstnanecký poměr, který zaručuje jejich ochranu a placené benefity.

Nová ekonomika ovšem těchto klasických příležitostí nabízí minimum. Firmy sdílené ekonomiky sice jen velmi nerady poskytují jakékoliv údaje, růst počtu "podnikatelů" je však patrný všude na světě. Podle studie Global Free Agent Research od Kelly Services z roku 2015 tvoří pracovníci na volné noze 34 procent pracovní síly v jihovýchodní Asii, 31 procent v USA a 27 procent v Evropě. Ne všichni nutně musí pracovat pro nějakou digitální platformu, nicméně počet těch, kteří spolupracují v rámci digitální či sdílené ekonomiky, roste.

Ze studie Pew Research Centre vyplývá, že si čtvrtina Američanů v posledních několika letech přivydělala na základě platformové ekonomiky. Do roku 2020 má pak podle odhadů pracovat pro "gig economy" 40 procent Američanů − jako nezávislí kontraktoři-podnikatelé, nikoliv v zaměstnaneckém poměru.

Velká Británie koncem loňského roku registrovala 905 tisíc pracovníků s "nulovým kontraktem".

Tedy těch se "zaručenou" nulovou hodinovou mzdou, kteří jsou placeni jen podle odvedené práce.

Meziročně jejich počet stoupl o sto tisíc. Většina z nich působí v oblastech ubytování, dopravy a sociální péče, což jsou místa s vysokým fyzickým nasazením za nízkou odměnu. Podle loňské studie McKinsey se už zhruba pět milionů Britů do nové ekonomiky nějakým způsobem zapojilo.

Australská průmyslová lobby Australian Industry Group loni v srpnu odhadla, že 32 procent tamní pracovní síly pracovalo v letech 2014 a 2015 "na volné noze", tedy mimo zaměstnanecký poměr.

Danit, zaměstnat, posílit odbory

Změny na pracovním trhu mají negativní vliv na ekonomiky států. Velká Británie nyní řeší, proč s prudkým poklesem nezaměstnanosti nerostou mzdy. Zdá se, že na vině je sdílená ekonomika.

Austrálie spočítala, že růst počtu lidí na volné noze připravuje tamní systém penzijního pojištění, jež se stejně jako ten český spoléhá na povinné odvody od zaměstnavatelů, o 150 milionů dolarů ročně.

Kvazizaměstnání kombinované s přísnými podmínkami zaměstnavatelů a zákaz odborů pro nezávislé pracovníky se proto nelíbí ani zemím, které si spojujeme se základy kapitalismu a volným trhem. Ve Spojených státech i Velké Británii hledají cesty, jak vrátit práva zaměstnancům. Zatím se to nedaří.

Jak uvádí Steven Hill − autor tzv. kalifornské výzvy, která se týká regulace digitální ekonomiky −, národní zákony, jež nepočítaly s digitální globalizací, prozatím prohrávají.

Vláda Velké Británie chce proto komplexní řešení a pověřila Matthewa Taylora, výkonného ředitele RSA Insurance Group, aby vytvořil nezávislou zprávu, kterak zachovat práva zaměstnanců v nové ekonomice.

Taylor v nedávném rozhovoru pro list Financial Times potvrdil, že jednou z možností je zavedení povinné minimální mzdy pro podnikatele tohoto typu.

Evropská komise zatím vydala sadu doporučení. V europarlamentu se ovšem jedná o rezoluci, podle níž by všichni pracující bez ohledu na typ smlouvy měli zaručená tzv. minimální práva a povinnosti. Součástí návrhu má být zavedení povinné daně, sociálních i zdravotních odvodů a jasná definice pracovních podmínek i toho, co je a co už není podnikání.

Austrálie spoléhá na silné odbory a regulaci pracovního trhu. Ředitelé tamních firem jsou osobně odpovědní za to, jaký typ smluv uzavírají se zaměstnanci a zda smlouvy odpovídají zákonům.

V souvislosti se sdílenou ekonomikou se objevují také například myšlenky na zavedení nepodmíněného příjmu pro všechny. Řešení zatím nikdo nevymyslel. Bylo by dobré na něj přijít dřív, než všem dojde, že dosavadní model sociálního státu zkolaboval a náhrada za něj neexistuje.

Julie Hrstková
Přeposlat
Diskuse
reklama
comments powered by Disqus

Češi pijí méně, zato si připlatí za kvalitnější alkohol. Po metanolové aféře se drží ověřených značek

Strany bojují s novými pravidly, která limitují cenu kampaní. A už přišly na to, jak "strop" 90 milionů překročit

Výroba slovenského létajícího auta začne za dva roky. AeroMobil již má několik vážných zájemců

České pivovary loni uvařily nejvíc piva v historii. Rostla domácí spotřeba i export

Dovolená v Česku až o 15 procent podraží. Dvoulůžkový pokoj u Lipna už nyní stojí i jako pobyt u moře

reklama