Obnovitelné zdroje energie mají v Česku pověst něčeho drahého, podvodného, zkorumpovaného… no, prostě esence čistého zla. Stačí se podívat na slova, jež se používají v souvislosti s čistou energií: solární car, solární baron, fotovoltaické šílenství, podvod, krádež, tunel… Prezident Miloš Zeman se do solární energie opřel hned v prvním projevu před poslanci, kdy tvrdil, že solární byznys je největší tunel v dějinách české společnosti. O pár let později dodal, že podpora obnovitelných zdrojů je batohem plným kamení, jejž si státní rozpočet nese na svých bedrech. Premiér Bohuslav Sobotka se vyjadřuje diplomatičtěji, ale i jen slovní podpoře zelené energie se raději vyhýbá. Jak říká, důležité je udržet si vlastní národní tempo zvyšování podílu obnovitelných zdrojů.

Naše vlastní národní tempo výstavby nových zdrojů zelené energie se ovšem v posledních letech limitně blíží nule. Pro politiky je představa podpory obnovitelných zdrojů nepředstavitelná. Prosadit výstavbu nového větrného parku je takřka nemožné. Fotovoltaika, která již neodmyslitelně patří ke střechám domů v každé německé či rakouské vesnici, je v Česku administrativně náročná a finančně, i přes jistou státní podporu, nezajímavá. To samé platí i pro instalaci tepelných čerpadel, kde vyšší výkon doprovází extrémně vysoké náklady. Výstavba energeticky "zelených" veřejných budov, které by měly jít příkladem, je zhola nepředstavitelná. Pravidla pro podporu zelené energie se navíc neustále mění − to, co vypadá v jednu chvíli ekonomicky zajímavě, může být o rok později propadák.

Zbývá vám ještě 40 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se