reklama

Kdo nekritizuje unii, není Čech

  • Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek ukázal, jak zoufale je nyní Česko ztraceno v měnící se Evropské unii.
  • Místo řešení nabízí jen obranářský reflex.
  • Nepřestoupil Zaorálek náhodou z ČSSD do ODS?
Komentátor HN David Klimeš. Komentátor HN David Klimeš. Foto: HN - Matej Slávik

Sociální demokracie se po neúspěchu v loňských krajských volbách zjevně rozhodla, že brutálně přitvrdí. Premiér Bohuslav Sobotka si vzal na starost kropení voličů nejrůznějšími dotacemi a podbízení se komunistům. Ministr vnitra Milan Chovanec si přiložil pušku na hruď, aby dokreslil svou image hlavního policajta českého národa. Ministr pro lidská práva Jan Chvojka demontuje progresivistické výstřelky svého předchůdce Jiřího Dienstbiera. Na chvilku to vypadalo, že ministr zahraničí Lubomír Zaorálek této nové strategii "ozbrojené pěsti dělnické třídy" unikne. Ale už je jasné, že i on bude muset odehrát svou roli.

Podle Zaorálka by měly státy EU omezovat pohyb pracujících dle svých preferencí (byť teď svá slova změkčuje). Brusel špatně pracuje. Britské hlasování pro brexit je pochopitelné. V EU by mělo být více mezivládní spolupráce. Nepřestoupil Zaorálek náhodou z ČSSD do ODS? Ne. Jen by i on jako staronově zvolený místopředseda ČSSD měl přinést nějakou tu trošku k volebnímu úspěchu na podzim. Jenže on je také ministr zahraničí, a když někdo navrhne omezení pohybu práce po unii, nabourává tím i čtyři svobody vnitřního trhu: a to pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu.

Což není ani v zájmu české extrémně otevřené a exportní ekonomiky. A ani v zájmu spousty Čechů, kteří si vydělávají v rakouském a německém pohraničí, případně někde dále v EU.

Zaorálek se nepochopitelně přidává k partě kverulantů, kteří zveličují chyby unie a odmítají přiznat, že na počátku omylů bylo často chybné národní rozhodnutí.

Souhlas s omezením pohybu pracovních sil neguje vše od počátku našeho vstupu do EU, kdy jsme se do krve hádali s Německem či Rakouskem, jak dlouho má trvat jejich přechodné období zakazující Čechům u sousedů pracovat.

Podráží to pozici celého Visegrádu, který sice nyní moc nefunguje, ale jednoznačně se shodne, že polský instalatér, český kuchař, slovenská au-pair i maďarský prodavač mají mít právo pracovat kdekoliv v unii, i kdyby to občas bralo práci dražším domácím zaměstnancům.

Naprosto nepřijatelný je i Zaorálkův útok na evropské instituce. Ministr se opakovaně opírá do předsedy Evropské komise Jeana-Clauda Junckera. Juncker je sice možná nevhodný lídr evropské exekutivy, ale Zaorálek by měl připomenout, že i jeho evropští socialisté chtěli po éře Josého Barrosa výraznějšího, političtějšího lídra. A dostali ho. Kdyby se jím stal Junckerův socialistický protikandidát Martin Schulz, asi by bylo pro Zaorálka vše v pořádku. Teď je to ovšem lidovec Juncker a je to najednou špatně.

Podobně pokrytecké je jeho nasazování na Evropský parlament. Každý už roky vidí, že to není vhodná instituce pro debatu o míře federalizace EU (europarlament bude chtít vždy více moci), ale to se snad vědělo, už když Lisabonská smlouva výrazně parlament posilovala.

Ani slovem se však Zaorálek nezmiňuje o naší vlastní neschopnosti. Čeští zákonodárci prakticky vůbec nevyužívají možnost protestovat takzvanou žlutou kartou proti vznikající evropské legislativě. Mnozí ani neví, že něco takového existuje.

Je fascinující, že Zaorálek má tolik řečí o nefungující unii, ale dosud neřekl svůj jasný názor na to, čím nyní žije celá EU. A to je pět návrhů, jak dál s integrací unie, které přednesl Zaorálkem tak zostouzený Juncker. Předseda Komise navrhuje pět cest od úplného rozvolnění vztahů po federativní model. A právě nyní by se měly členské státy ozvat s jasným názorem a přesvědčit o něm ostatní.

Že to není rozhodně jen práce pro velké státy, už dokázalo Rakousko, které navrhlo konkrétní plán na redukci eurokomisařů, posílení EU v důležitých otázkách, jako je zahraniční politika, a naopak převedení některých dílčích pravomocí zpět na národní státy.

Česká pozice není známá. Jen víme, že chceme přijímat všechny výhody EU, jako jsou eurofondy a jednotný unijní trh s Německem. Zároveň se ale k ničemu nechceme zavazovat, s ničím příliš pomáhat. A když už, tak spíše symbolicky. Velké problémy ať řeší ti velcí.

Asi to musí být pravda. Vždyť to přece říká sám ministr zahraničí…

David Klimeš
Přeposlat
Diskuse
reklama
comments powered by Disqus
reklama

Sobotka: Babiše dohání věci z minulosti, a chtěl by proto vést kampaň jako mučedník vyhozený z vlády

Konec intervencí může přijít od dubna kdykoli, řekl Rusnok. Koruna o půl procenta oslabila

Mironet má nárok na odškodné za zátah policie, tvrdí odvolací soud. Firma žádá přes 600 milionů

Nejmenší obchody by mohly získat náhradu nákladů za zavedení EET. Chtějí 10 tisíc, Babišovi to prý přijde rozumné

K Sobotkovi míří kritik mobilních operátorů Ondřej Malý. Stane se novým digitálním koordinátorem

X
Nemáte-li registraci, pokračujte zde
Nepamatuji si heslo
Potřebujete poradit?
Volejte:233 071 197
e-mail: predplatne@economia.cz