reklama

Obrana populismu po Wildersovi

  • Nizozemské volby jsou považovány za důležité vítězství proevropských liberálů. Ti se ale sami bez populismu a jeho nástrojů neobejdou.
  • Populismus je v různé formě v politice nutně přítomen a žádný politik se bez něj neobejde. Jde ale o míru jeho použití.
  • Populismus jako ideologie vyprázdněné skořápky spojená s neustálým hledáním vnějšího nepřítele je neuvěřitelně zrádný a nebezpečný.
Šéf zahraniční rubriky Martin Ehl Šéf zahraniční rubriky Martin Ehl Foto: HN - Libor Fojtík

Vítěz nizozemských voleb a dosavadní premiér Mark Rutte uhodil hřebíček do prostředku hlavičky, když v první reakci na relativně překvapivou prohru euroskeptika a islamobijce Geerta Wilderse pravil, že se podařilo zastavit "špatný druh populismu". Evropská unie se zdá od loňského referenda o odchodu Velké Británie potácet na vlnách populismu, který může v extrémním případě způsobit rozpad EU. Nizozemské volby byly důležitým signálem, zda jde o všeobecný trend, nebo zda se tradiční strany dokážou nějak bránit.

Rutte ukázal, že obrana existuje − a jmenuje se populismus. Hodně tlustá akademická studie by se dala napsat na téma "dobrý" a "špatný" populismus, protože ten je v různé formě v politice nutně přítomen a žádný politik jakéhokoliv ideologického zabarvení se bez něj neobejde. Rutte v kampani převzal tvrdší rétoriku svého hlavního soupeře, ale když se ve dnech před volbami vyhrotil spor s Tureckem o to, zda turečtí politici mohou agitovat v Nizozemsku před referendem o postavení tureckého prezidenta, byli on i jeho vláda neústupní, ale nikoliv hysteričtí a emocionálně vypjatí.

Někde tady se nachází jedna z hranic, které odlišují různé druhy populismu − pokud bychom chtěli u tohoto příměru zůstat −, ale třeba i vyspělejší demokracie od těch méně zralých. Na pomoc si můžeme vzít třeba analýzu populistických stran, kterou dává dohromady bruselský think-tank FEPS spojený s Evropskou socialistickou stranou. Socialisté a sociální demokraté po celé Evropě mají pádný důvod populisty bedlivě sledovat, jak ostatně ukázaly i výsledky z Nizozemska. Jejich voliči totiž velmi často pod křídla populistů utíkají.

FEPS vypracoval nástroj na sledování vývoje popularity populistických stran, kam z těch českých řadí i Babišovo ANO či komunisty. Populisty jsou podle institutu všichni, kteří hovoří jménem lidu proti elitám, kteří často volají po referendech, kteří více či méně otevřeně vyjadřují nespokojenost s liberální demokracií, kteří dávají přednost blíže nespecifikovaným národním zájmům před mezinárodní spoluprací a evropskou integrací, kteří neustále hledají nové nepřátele a vytváří ve společnosti nové, převážně na emocích postavené hranice. Takových stran je v celé EU osmdesát.

Samozřejmě házet je do jednoho pytle je poněkud nepřesné. Pro někoho je důležitější postoj k islámu, pro jiného k evropské regulaci, pro třetího zase příliš vysoké platby do unijního rozpočtu. Už jen to, že na nedávné schůzce těchto stran v německém Koblenzi se na společném pohledu na Evropu a její problémy neshodl Wilders s favoritkou francouzských prezidentských voleb Marine Le Penovou, je dostatečně ilustrující.

Podle závěrů FEPS byl v loňském roce největší nárůst podpory populistů vidět ve východní části Evropské unie, zatímco v západní stagnoval. Na západě populisté s výjimkou Finska nejsou součástí vládních koalic, zatímco ve východní části EU vládnou často.

Těm, kteří nad nizozemskými výsledky v očekávání příznivého dopadu na blížící se prezidentské volby ve Francii jásají příliš, je třeba připomenout, že jedinou západní zemí, která se v nárůstu podpory populistů dostala loni do horní desítky, je právě země galského kohouta a její Národní fronta. Zemí s největším podílem nárůstu populistů bylo loni podle studie Slovensko.

Ve stínu brexitu a Donalda Trumpa ale zůstává fakt, že pokud jde o celkový podíl populistických stran v Evropě na deklarované podpoře voličů, tak ten stagnoval. Pocítil to teď nejen Geert Wilders, ale třeba i Finská strana (dříve Praví Finové), kterou účast ve vládní koalici stáhla až na nízkou podporu devíti procent. A kdysi ikona euroskeptiků a populistů Timo Soini ohlásil odchod z čela strany. Nejspíš ho nahradí poněkud ostřejší europoslanec Jussi Halla-aho, vyšetřovaný v minulosti například za šíření etnické nenávisti.

Dopad výsledků nizozemských voleb na Francii, kde se odehraje další důležité evropské klání, bude omezený. Důležitější může být právě vztah k populismu a práci s ním v čase rychlých sociálních sítí, vyhrocených soubojů o hodnoty a krize stran postavených na starých ideologických modelech.

Populismus jako nástroj se ukazuje být účinný a užitečný. Populismus jako ideologie vyprázdněné skořápky spojená s neustálým hledáním vnějšího nepřítele je naopak neuvěřitelně zrádný a nebezpečný.

Martin Ehl
Přeposlat
Diskuse
reklama
comments powered by Disqus
reklama

Sobotka: Babiše dohání věci z minulosti, a chtěl by proto vést kampaň jako mučedník vyhozený z vlády

Konec intervencí může přijít od dubna kdykoli, řekl Rusnok. Koruna o půl procenta oslabila

Mironet má nárok na odškodné za zátah policie, tvrdí odvolací soud. Firma žádá přes 600 milionů

Nejmenší obchody by mohly získat náhradu nákladů za zavedení EET. Chtějí 10 tisíc, Babišovi to prý přijde rozumné

K Sobotkovi míří kritik mobilních operátorů Ondřej Malý. Stane se novým digitálním koordinátorem

X
Nemáte-li registraci, pokračujte zde
Nepamatuji si heslo
Potřebujete poradit?
Volejte:233 071 197
e-mail: predplatne@economia.cz