reklama

Sex and the Business Julie Hrstkové: Jak správně lákat cizince do Česka

Autor HN
  • Evropská bankovní agentura se po brexitu bude stěhovat z Londýna.
  • Česká vláda ji láká do Prahy. Město by na tom vydělalo, protože agenturu ročně navštíví až 15 tisíc bankéřů a expertů.
  • Nejdřív ale musí vláda evropským úředníkům dostatečně jasně vysvětlit, proč by měli sídlit v Česku.
jarvis_58a4867b498ec90901412238.jpeg Turisté se rozhlížejí po Praze. Někde tam pod obzorem možná bude po dokončeném brexitu sídlit Evropská bankovní agentura. Foto: Shutterstock

Vláda by do Česka ráda dostala Evropskou bankovní agenturu (EBA), která doposud sídlí v Londýně. Tam po odchodu Velké Británie z unie zůstat nemůže. Původně vláda chtěla nalákat do Česka i Evropskou lékovou agenturu, nakonec ale dospěla k závěru, že by to bylo moc pracné. Lékový úřad chce prý každá unijní země, takže kabinet usoudil, že raději dobrovolně ustoupí, protože nemá šanci na úspěch.

Oproti tomu by EBA prý mohlo dostat do Prahy kvalitní zázemí českých bankéřů. Praha by na tom vydělala, protože agenturu ročně navštíví až 15 tisíc bankéřů, úředníků a expertů. Metropole tak bude muset najít dostatečně velký dům, kam se pracovníci EBA a jejich zhruba šedesát návštěvníků denně vejde. Nejdřív ale musí evropským úředníkům dostatečně jasně vysvětlit, proč by měli sídlit v Česku, a ne třeba ve Frankfurtu nad Mohanem, kde jsou podstatně vyšší platy. Mzdy v nadnárodních institucích se totiž řídí statistickým výpočtem nákladů v dané zemi. Podle těchto propočtů jsou v Česku platy nižší přinejmenším o pětinu.

Aby bylo jasné hned na začátku. Žádné cizince u nás doma doopravdy nechceme. Rozhodně se ale nezříkáme jejich peněz, takže občas se musíme tvářit, že jsme rádi, když sem někdo přijede. Až peníze utratí, případně až bude vyčerpána evropská podpora, musí ze země odjet.

Agentura sjednotitelka

◼ Evropská bankovní agentura (EBA) je institucí Evropské unie. Uvádí do praxe jednotný soubor pravidel, podle nichž probíhá regulace a dohled nad unijním bankovnictvím. Výsledkem činnosti má být transparentní a stabilní jednotný unijní trh s bankovními produkty.
◼ EBA vznikla v roce 2011, aktuálně v ní pracuje 154 zaměstnanců. Dosud má sídlo v Londýně.

Klišé, která nefungují

Možná proto politici lákají nové zahraniční instituce na staré stereotypy. Tvrdí třeba, že Praha může těžit z výhodné polohy uprostřed Evropy, vysoké kvality života včetně výborného vzdělávacího systému a klidné bezpečnostní situace.

Ano, Česko je při "správném" pohledu na mapu skutečně uprostřed. To samé ovšem − dokonce přesně měřeno − platí o mnoha částech bývalého východního Německa, Bavorska, Slovenska, Rakouska, Ukrajiny, Litvy i Běloruska.

Kdybychom chtěli být v lákání na střed Evropy úplně přesní, museli bychom agenturu dostat do Brušperku či na vrch Kohout u Benešova nad Černou nebo na kopec Melechov u Havlíčkova Brodu. Se stoprocentní jistotou ovšem platí, že v těchto místech žádná agentura sídlit nebude. Lákadlo centra Evropy je proto dost slabé.

Dalším opakovaným mottem je klidná bezpečnostní situace. V současné době, kdy se za každým rohem ve většině vyspělých měst skrývá potenciální terorista zahalený plnovousem či burkou (ne že by to platilo doopravdy, ale z médií to tak vypadá), je bezpochyby uklidňující informací, že se v Česku nalézá asi jen deset tisíc muslimů, což je méně než počet odhadovaných návštěvníků EBA. Riziko teroristického útoku tak hrozí pouze na Pražském hradě, kde v hodinových frontách před bezpečnostní prohlídkou mohou rupnout nervy i člověku, který za normálních okolností nezašlápne ani mouchu.

Cizinec se v Česku nedostane ani doprostřed rušnějšího rozhovoru mafiánských rodin. Jak píše Misha Glenny v knize McMafia, po pádu železné opony se Praha po dohodě klanů stala klidným místem pro život jejich rodinných příslušníků. A doma se prostě nestřílí. Pokud proto v Česku k nějaké vraždě dojde, je to vždy − policejní hantýrkou řečeno − takzvaná domácí zabijačka.

Na co se ovšem musí každý cizinec připravit, je speciální daň, kterou vybírají detašovaní pracovníci finanční správy − kapesní zloději. Jestliže městské části přímo vybírají poplatek za modré zóny, potom v centru za ně "terénní pracovníci" vybírají poplatek za pohled na památky. Aniž by přitom nějak rušili turisty. Ti tak aspoň mají možnost se důkladněji seznámit s policií, která se vyznačuje tím, že dokonale mluví pouze česky.

Přesto mají kapsáři co dohánět. Podle průzkumu, který uspořádal řetězec Generator Hostels, prvenství v počtu kapesních krádeží získala Barcelona, následovaná Paříží a Římem. Praha se v anketě umístila "až" na sedmém místě a předčila Benátky, Dublin či Edinburgh. Podle policejních statistik za rok 2015 v Praze došlo "jen" k 8309 kapesním krádežím, takže by se nedostalo ani na všechny návštěvníky EBA.

Posledním opakovaným lákadlem je kvalita života a vzdělání. Tady by měla vláda trochu zapracovat na tom, jaký průzkum vlastně publikovat v propagačních materiálech. Nejlepší je samozřejmě žebříček sestavený webem ScienceAlert ve spolupráci s Business Insiderem, podle kterého je Česká republika sedmým nejlepším místem na světě, a to před Finskem či Německem. Zamlčet by naopak měla žebříček Regionálního indexu společenského rozvoje v EU společností Social Progress Imperative a Deloitte, který dospěl k závěru, že kvalita života v Česku je průměrná.

Podle tohoto žebříčku se nejlépe umístila Praha, a to na pěkné 159. pozici jen díky dobrým příležitostem v oblasti základního a vysokoškolského vzdělání. Nedostatkové předškolní vzdělávání, které se mimo jiné vyznačuje tím, že trvá na zavazování tkaniček coby na kritériu inteligence, se do hodnocení pro jistotu nedostalo. Mimochodem Londýn, ze kterého se má EBA přestěhovat, je třeba v tomto hodnocení na 81. místě.

Propagačně záporný je také žebříček zemí, kde jsou nejvíce nepříjemní lidé na světě. Asi nepřekvapí, že na prvních místech jsou Rusové (jsou arogantní) či Francouzi (odmítají komunikovat s kýmkoliv, kdo neumí francouzsky). Češi jsou však v této oblasti jedenáctí na světě. Zřejmě jde o jedinou zemi, kde nám někdo šlápne na nohu a poté vynadá, že to je naše chyba, protože stojíme na naprosto špatném místě. Obdobný postoj zaujímá i česká policie, která na hlášení o krádeži pravidelně reaguje otázkou, proč byla peněženka na místě, které zloděje vysloveně donutilo k akci.

Lze také pochopit, že Praha není holubník a že tady autobusy zastavují výhradně na zastávkách a nenabírají nikoho po cestě. Opevnění řidičů v kabinách pražské hromadné dopravy by ale mohla závidět i protiteroristická jednotka a jejich zatvrzelému mlčení na jakoukoliv otázku cestujících by se mohli učit partyzáni celého světa.

Co skutečně můžeme nabídnout

Politici při propagaci České republiky naprosto opomíjejí to, v čem skutečně excelujeme. A nemusí jít jen o spotřebu alkoholu či o cenu a dostupnost lehkých drog. Pravda, ve spotřebě čistého lihu jsme až druzí na světě, v pivu si ovšem prvenství prozatím držíme. Pro pracovníky korporací zejména ze skandinávských zemí je třeba naprosto nepochopitelné, že cena jednoho norského půllitru odpovídá i deseti českým pivům.

Česko také exceluje v mezilidských vztazích. Lidé na ulici jsou možná nepříjemní, o to vřelejší jsou ale doma. V žebříčku promiskuity se Česko umístilo na pěkném čtvrtém místě − hned po občanech Spojeného království, Německa a Nizozemska.

Jak je vidět, konkurence Londýna je vskutku významná ve všech směrech. V Česku si také nikdo nedělá s promiskuitou těžkou hlavu, takže se klidně můžeme prezentovat coby sexuálně nejtolerantnější národ světa. Dokazuje to i poslední výzkum Sexuologického ústavu z roku 2013, podle kterého až 65 procent českých ženatých mužů a až 46 procent vdaných žen přiznává nevěru, což vadí jen třetině žen a pětině mužů − zřejmě těm, kteří zatím nevěrní nebyli, a tak se staví do pozice morálních arbitrů.

Kvalita úzkých interpersonálních vztahů je ve skutečnosti to, co by měla Česká republika nabízet jako první. Raději bez zbytečných podrobností, protože dokud pracovník nadnárodní instituce neokusí kvalitu českého života, neuvěří.

Brexit je obrovskou příležitostí pro všechny země. Můžeme sledovat kroky české vlády, kterak do země bude lákat Evropskou bankovní agenturu. Ale držme spíš palce tomu, aby české politiky napadlo přivést z Londýna do Prahy evropskou centrálu některé z nadnárodních firem. Protože srdce takových společností jsou také centrálou peněz. Zatímco centrem institucí jsou úředníci. A těch máme dost. I bez nadbytečných lákadel.

Julie Hrstková
Přeposlat
Diskuse
reklama
comments powered by Disqus
reklama

Babiše bychom měli žalovat. Ztráta důvěryhodnosti by byl konec nezávislosti ČT, říká Wollner

Živě: Babišovo hnutí si zvolilo nové vedení. Kandidáta na prezidenta vybere až v referendu

Mobilní veletrh v Barceloně ovládnou telefony bez rámečků. Vrátila se i legendární Nokia

Babišův nepostradatelný. Faltýnek hlídá, aby ANO fungovalo, jak šéf potřebuje

Metr na operu Jiřího Černého: New York chce Rusalku znova a znova

X
Nemáte-li registraci, pokračujte zde
Nepamatuji si heslo
Potřebujete poradit?
Volejte:233 071 197
e-mail: predplatne@economia.cz