"Znám v Michiganu hodně lidí, kteří chtějí volit Donalda Trumpa. Nemyslím si, že by ho zrovna nějak dvakrát měli rádi a ve spoustě věcí s ním nesouhlasí. Nejsou to rasisti ani vidláci, jsou to vlastně docela slušní lidé. Ale Donald Trump navštívil Detroit Economic Club, postavil se tam před manažery Ford Motor Company a řekl jim: 'Pokud zavřete svoje továrny, což plánujete v Detroitu udělat, a postavíte je v Mexiku, uvalím 35procentní clo na tyhle auta, až je sem budete chtít dovážet - a nikdo si je nekoupí.' Bylo fantastické ho vidět. Ani jeden republikánský nebo demokratický politik nikdy nic podobného těm manažerům neřekl."
Ta slova zazněla v dokumentu Trumpland, který měl premiéru letos 8. října. Byla to možná právě tahle podpora amerického filmaře Michaela Moora, která Trumpovi Michigan vyhrála.
The economy, stupid
Heslo "Je to o ekonomice, ty vole" vytvořil volební stratég James Carville pro úspěšnou prezidentskou kandidaturu Billa Clintona v roce 1992. Stalo se de facto volebním sloganem celé kampaně. Carville byl i poradcem Hillary Clintonové v jejím boji o demokratickou nominaci v roce 2008, kdy Hillary měla slogan "Ready for change, ready to lead". Tehdy zvítězil Barack Obama s legendárním "Yes We Can".
Letošní kampaň Demokratické strany měla spoustu motivů, ale o ekonomice nebyla. Hlavní slogan "Stronger Together" voliče nevyburcoval. Morální apely už nefungují.
Co ostatně znamená "Spolu jsme silnější" například pro menšiny? Kdo je s kým spolu? Hillary s Billem? To už byl srozumitelnější Trumpův vzkaz černochům "Žijete v bídě, nemáte dobré školy, nemáte práci, 58 procent vašich dětí nemá zaměstnání - co můžete do háje ztratit?"
Současná komplikovaná společnost je zkrátka pro spoustu lidí příliš složitá. Jaký smysl má pro obyčejného člověka dohoda o bezcelním obchodu NAFTA mezi USA a Mexikem, když výsledkem je, že někdo zavře továrny, postaví je v Mexiku a vy přijdete o práci?
Lidé, šimpanzi a banány
Lidský svět je po celou dobu své existence řízen kromě ekonomiky i prostřednictvím idejí.
Etologové dělali pokus se šimpanzi. Přesvědčte člověka, že když se vzdá v momentální chvíli banánu, pak za něj dostane dva. Když tomu člověk uvěří, udělá to. Je schopen odsunout momentální zisk.
Šimpanzům však můžete slibovat, co chcete, ale banánu, který už jednou drží v ruce, se nikdy nevzdají. Tato schopnost představit si sebe sama v budoucnosti je výlučně lidskou záležitostí a je řízena právě idejemi.
Představte si, jak by vývoj po revoluci v roce 1989 vypadal, pokud bychom nevěřili v nějakou ideji lepší budoucnosti - tehdy to byl liberální kapitalismus. Zavíraly se státní podniky. Lidé přicházeli o práci. Krachovaly sklárny a textilky, protože se to všechno mnohonásobně levněji začalo vyrábět v Číně. Kdyby v té chvíli přišel někdo a řekl - žádný volný trh, nastavíme cla. A pokud by lidé tehdy nedůvěřovali v budoucnost, nikdy by se naše ekonomika netransformovala na nový systém, který produkuje daleko víc.
Lidé potřebují víru, že v budoucnosti bude ještě lépe - a Donald Trump ji dodal, proto vyhrál. Racionálně popřel spoustu věcí, které mají hodnotu. Ale emočně dodal lidem pocit, že něco nového vzniká. Možná se mu to povede, možná ne, ale jediná lidská motivace je víra. Clintonová ji nedodala.
