reklama

Trenér Sparty Andrea Stramaccioni: V Česku je fotbal sport, v Itálii je to součást každého člověka

ego!
  • Už jsme zkusili všechno, hráče staré i mladé, protočili skoro všechny domácí trenéry - a výsledek pořád nikde, řekli si na Spartě.
  • A tak povolali jeho: cizince.
jarvis_59b01220498e27ac67f55875.jpeg Trenér AC Sparta Praha Andrea Stramaccioni Foto: Lukáš Bíba

V zasklené lóži na stadionu fotbalové Sparty působí sympaticky a uvolněně, přestože říká, že má hlad a shání se po jídle. Domluvený rozhovor ale kouč nezkrátí ani o minutu. A pokud ho novináři po současných nelichotivých výkonech týmu otravují, Andrea Stramaccioni to na sobě nedá ani v nejmenším znát. Ochotně vyťukává kód u dveří a kvůli focení nás pouští přímo na trávník. Když tvrdí, že se mu v Praze moc líbí, nezní to jako fráze.

Ve frázích nemluví, ani když je řeč o tom, že se Spartě pod jeho vedením moc nedaří. Rozhodně nemá problém naznačit, že v kabině nejslavnějšího českého klubu neklape všechno tak, jak by mělo. Bývalý trenér milánského Interu je skálopevně přesvědčen, že uspěje.

Žil jste a trénoval ve velkých a nádherných městech, v Římě, Miláně a Aténách. Jak byste s nimi Prahu porovnal?

Praha na mě udělala mimořádný dojem. Byl jsem tu před 20 lety, a když jsem přijel teď, viděl jsem obrovskou změnu. Pocházím z Říma, jsem na to hrdý a to město miluji, ale Řím takový rozvoj za posledních 20 let rozhodně neprodělal. Ten pocit, když vidíte tu vydařenou proměnu, je vůbec nejlepší dojem, jaký z města můžete mít. Češi na to mohou být hrdí a Praha může být příkladem pro ostatní.

Co už jste z Prahy stihl vidět, co se vám líbí nejvíc?

Mohl bych mluvit o Karlově mostě nebo o Hradčanech, ale to zná každý. Dám jiný příklad, který se může zdát banální − modré parkovací zóny pro lidi, kteří v dané čtvrti bydlí. S manželkou si říkáme, že to je geniální nápad, a přitom tak jednoduchý. V Římě parkujeme doslova auto na autě.

Jezdíte po Praze jen autem, nebo jste už jel i hromadnou dopravou?

Ještě než jsem podepsal smlouvu, jeli jsme s manželkou z Můstku od zmrzliny Angelato k hotelu Pyramida, kde jsem tehdy bydlel. Hromadná doprava tu funguje skvěle. Teď s ní ale nejezdím, protože když vyjdu na ulici, často slyším: "Trenére, trenére." Jsem dost uzavřený člověk, nemám problém s tím se podepsat nebo vyfotit, ale nevyhledávám to. Moje žena však jezdí hromadnou dopravou pravidelně.

Andrea Stramaccioni (41)

◼ Fotbalový trenér, vedl Inter Milán, Udine a Panathinaikos Atény. S dorostem Interu vyhrál mládežnickou obdobu Ligy mistrů. Úspěch s týmem dospělých mu ale zatím chybí. Andrea Stramaccioni pochází z Říma a vedle fotbalu stihl také vystudovat práva.

◼ Do Sparty si jej vybral klubový šéf Daniel Křetínský, který díky svému podílu v Energetickém a průmyslovém holdingu patří mezi dolarové miliardáře, potažmo mezi nejbohatší Čechy. Spartu si koupil v roce 2004, o vlastnictví klubu se dělí se skupinou J&T. Lukrativní Ligu mistrů si v ní ovšem společně užili naposledy v roce následujícím.

◼ Od italského trenéra si Křetínský slibuje, že Spartu mezi evropskou klubovou elitu navrátí.

Takže vás lidé na ulici často poznávají?

Ano. Jsou velmi slušní. Je to jiné než v Itálii a naprosto jiné než v Řecku.

V čem jiné?

Nikde jsem neměl špatnou zkušenost. Ale v Itálii a v Řecku je všechno mnohem vášnivější. Fotbal je v Itálii součástí kultury. Neznámého člověka se nejdříve zeptáte, jak se jmenuje, a hned poté, kterému klubu fandí. No a v Řecku, tam vás na ulici doslova nenechají projít. Když vás poznají, všichni na vás sahají. V Česku je fotbal sport, v Itálii je to osobnostní znak každého člověka.

V Praze jste neměl negativní zkušenost s lidmi? Nevyčítali vám třeba slabé výkony Sparty.

Ne, nikdy. I setkání s vlajkonoši Sparty bylo příjemné. Jsou velmi vášniví, což je samozřejmé, protože milují svůj klub a chtějí, aby hrál co nejlépe.

Zvládáte nějaká česká slovíčka?

Češtinu jsem se začal učit. Nejtěžší je pro mě skloňování. Princip znám z řečtiny a latiny, které jsem studoval na střední škole, ale i tak je to velmi složité. Navíc jsem teprve na začátku.

Jak často se češtinu učíte?

Teď jednou týdně. Než začala sezona, učil jsem se každý den. Požádal jsem pana Křetínského, aby mi sehnal učitele. Jsem přesvědčený, že když vás platí v cizí zemi, měli byste se už kvůli základnímu respektu k této zemi snažit naučit její jazyk. Vím, že to půjde pomalu, ale baví mě učit se třeba nová slovesa, přídavná jména, pomalu začínat rozumět. Je to otázka respektu k Česku.

A co česká kuchyně, už jste ji zkusil?

Měl jsem jedno místní jídlo, bylo to maso, název pokrmu si nepamatuji. Všichni mi říkají, že česká kuchyně je dost těžká na trávení, hlavně teď v létě. Takže radši počkám, až se ochladí.

Co děláte, když zrovna nejste na stadionu?

Jsem to, čemu se říká rodinný typ. Kdykoliv mohu, trávím čas s manželkou a našimi dvěma malými dětmi.

Nebyla manželka zklamaná, že jdete do Sparty, a rodina proto opět musí opustit Itálii?

Vzala si profesionálního trenéra a ví, že ve fotbale to takhle funguje. Její matka už byla v Praze třikrát a moc se jí tu líbilo, takže jí Prahu jen doporučovala. Stěhování ale pro rodinu není jednoduché, hlavně pro děti.

Když nepočítáme Slováky, v české lize zatím působili jen tři zahraniční trenéři. Fotbal je přitom globálním sportem a platí to všude v Evropě, ale Česko jako by do této fáze ještě nedospělo. Už jste stihl poznat proč?

Ve fotbale neexistují žádné hranice. Ty když před lety padly a za každý tým mohl začít nastupovat neomezený počet cizinců, pamatuji si, jak byli v Itálii všichni naštvaní. Báli se, že domácí hráči přijdou o práci. Jenže se ukázalo, že to vede k lepším výkonům a výsledkům. Když jsem trénoval Inter Milán, hrál za něj jediný Ital, v Udine jsem pak měl jen tři Italy. Pro nás v Itálii je to něco úplně normálního.

V Česku se ale Sparta pustila doslova do revoluce.

S panem Křetínským jsme se o tom dlouze bavili. Nejlepší čeští hráči teď odcházejí do zahraničí dřív než v minulosti. Sparta proto nedokáže sestavit vynikající tým jen z Čechů. Hráči jako Patrik Schick, Jakub Brabec nebo Ladislav Krejčí zamířili do zahraničí velmi mladí, a takových je spousta. Dříve v jednom roce odešel Pavel Nedvěd, po čase Tomáš Rosický. Nebylo to velké množství hráčů v krátkém období. Stačí, když je hráč trochu dobrý, a hned míří ven. Menší české kluby už navíc hráče neprodávají do Sparty jako dřív, ale rovnou do ciziny. Křetínský pochopil, že pokud by spoléhal jen na české nebo slovenské hráče, nedokáže Spartu udržet na úrovni, kterou si zaslouží. Dám konkrétní příklad: když mi Sparta nabídla trenérský post, řekla mi, že v Česku prostě nedokáže sehnat kvalitní hráče na křídla. Ztrátu Krejčího a Bořka Dočkala nešlo z domácích zdrojů nahradit. Vezměte si, že minulou sezonu Sparta zahájila s herním systémem úplně bez křídelníků.

To platí o hráčích, ale jak je to s trenéry? Řekl vám Daniel Křetínský, že v Česku nesežene ani kvalitní kouče?

Ne, nic takového mi neřekl. Byl jsem jedním z několika kandidátů na tento post a všichni jsme byli cizinci. Někdo z Itálie, Německa a myslím, že i z Anglie. Pan Křetínský chtěl trenéra s jinou filozofií, než jaká je v Česku. Neříkám, jestli je lepší, nebo horší, prostě jiná. Změna na místě trenéra pro něj byla prvním stavebním kamenem v celkové změně přístupu k fotbalu ve Spartě. Víte, že za poslední dva roky Sparta vyměnila hned pět trenérů. Pokud chtěli někoho ze zahraničí, nejspíš nebyli spokojeni s tím, jak to doposud fungovalo.

Než jste převzal Spartu, hráči prý přijeli na trénink, odtrénovali a zase jeli domů. Vy ale chcete, aby spolu trávili podstatně víc času. Je to tak?

To je pravda. Z hráčů musíme vytvořit tým. Říkám jim: není podstatné, jestli máme 11 dobrých hráčů. Musíme být silným týmem. A 11 individualit dobrý tým nevytvoří. Tohle je pro mě dodnes to nejtěžší, protože tady dřív působilo jen naprosté minimum hráčů, kteří nerozuměli česky. Chci, aby se mezi mými hráči vytvořily co nejužší vztahy. Pokud to jde, tak například povinně obědvají společně na stadionu.

Křetínskému jsem řekl: Kupte o hráče méně a místo toho Strahov změňte na moderní tréninkové centrum. Ne pro Stramaccioniho, ale pro Spartu.

Mluvíte s českými hráči anglicky, nebo přes tlumočníka?

Se všemi hráči mluvím anglicky, snažím se používat co nejjednodušší výrazy, takové, které jsou ve fotbale obecně známé. Když mám s nějakým hráčem soukromý rozhovor, tlumočí nám jeden z mých asistentů, Radoslav Kováč.

Jak to funguje mezi hráči v kabině? Nutíte Čechy, aby mezi sebou mluvili anglicky, aby jim cizinci rozuměli? Nebo jsou tu dvě skupiny, v jedné se Češi baví česky a v té druhé cizinci zase anglicky?

Nemůžu 28letého nebo 30letého muže nutit, aby mluvil jiným jazykem, než je zvyklý. Nejsem otcem hráčů ani jejich bratrem. Beru to jako otázku profesionálního přístupu. Chci, aby všichni hráči byli 90 minut, kdy se hraje zápas, nejlepšími přáteli. Mimo hřiště ať si chodí na večeři, s kým chtějí.

Nebojíte se ale, že i přesto se hráči rozdělí na Čechy a cizince, už jen kvůli tomu, že určitě ne všichni domácí fotbalisté ve Spartě umí anglicky?

Může se to stát. To je nebezpečí, které tu pochopitelně je. V týmech, které jsem trénoval dřív, bylo naprosto normální, že hráči měli pět nebo šest různých mateřských jazyků a že třeba muslimové nejedli vepřové maso. Tady je taková různorodost něčím novým. Kdybych vám řekl, že jde vše bez problémů, lhal bych.

Co ještě děláte pro to, aby se vztahy v kabině utužily?

Párkrát jsem třeba pozval hráče na společnou večeři. Do města, ne na stadionu. Ti, kteří mají děti, se tak mohou více seznámit, protože zjistí, že mají společné téma a podobně. Doufám, že se toho hráči chytí a příště už takovou večeři zorganizuje někdo z nich.

Říká se, že Daniel Křetínský se o fotbal velmi zajímá, že s trenéry u magnetické tabule často probírá různé taktické varian­ty. Je to tak?

Předně musím říct, že Křetínský je génius. To neříkám proto, že je to můj šéf, ale proto, že je to pravda. Líbí se mi jeho přístup − je schopen předvídat. My jsme možná dobří v analyzování přítomnosti, on už ale myslí na to, co bude pozítří. To je jeho způsob práce a to mě na něm fascinuje. Takže ano, s panem Danielem Křetínským mám úzký a upřímný kontakt. Neřešíme taktiku nebo kteří hráči by měli do zápasu nastoupit, ale spíše se ho ptám ve stylu, děje se to a to, je to normální, nebo ne? Nechci dělat chyby v tom, že bych šel proti místním zvyklostem. Otevřeně říkám, že potřebuji Křetínského pomoc, stejně jako pomoc dalších lidí, kteří Spartu řídí. Bez toho není jednoduché pochopit nové prostředí, v němž nyní působím.

Můžete uvést příklad?

Je toho spousta, ale třeba: vyhráli jsme zápas a v kabině trenérů se najednou objevilo pivo. Na oslavu vítězství. V Itálii by se to nemohlo nikdy stát. I hráči si určitě občas dají pivo, ale mimo stadion. Takže jsem byl v šoku. Můj asistent Roberto Muzzi toho člověka, který pivo přinesl, okamžitě ze šatny vyhodil. On jen říkal: "Vyhráli jsme, to je na oslavu." A Muzzi na něj: "Zmiz a přines vodu nebo maximálně kolu!" Až později jsme pochopili, že je to normální věc a není s tím žádný problém. Samozřejmě že se nic neděje, když si i hráči po zápase dají jedno pivo. Tohle je takový banální příklad, ale chci tím říct, že se nemá nic přehánět. Prosazuji svou filozofii fotbalu, ale respektuji přitom místní prostředí.

Pojďme k Tomáši Rosickému. Jeho role na hřišti je jasná, pokud bude zdravý. Jak byste popsal jeho roli v kabině? Je pro vás hodně důležitý? Když jste začínal trénovat Inter Milán, měl jste k ruce klubovou legendu Javiera Zanettiho, který byl zhruba stejně starý jako teď Rosický. Je to podobné?

Přesně tak. Když jsem začal trénovat Inter, bylo mi teprve 36 let. A v týmu byl kapitán Brazílie, kapitán Argentiny, kapitán Nizozemska. Když jste se v kabině rozhlédli, mohla se vám z toho zatočit hlava. Javier byl kapitán týmu, pro mě byl nesmírně důležitý. A tady mi zase velmi pomáhá Tomáš. Je to hráč, který působil v Německu a v Anglii, zná mezinárodní prostředí. Takže snadněji rozumí tomu, co tu chci zavést.

Angažoval se Rosický při prosazování vašeho požadavku na přebudování a modernizaci tréninkového centra?

Stadion Sparty, Generali Arena, je fantastický. Ale Sparta nemůže trénovat jen na ve­dlejším tréninkovém hřišti, kde hráče během přípravy otravuje vůně hamburgerů z přilehlé restaurace McDonald's. Žádný velký klub nemá jen jedno tréninkové hřiště. Na jednom hřišti trénujete obranu, na dalším brankáře a ještě na dalším útok. My trénujeme všichni pohromadě, včetně hráčů s lehčím zraněním, to je k vidění jen v juniorkách. Přitom zázemí je prvním předpokladem k tomu, aby bylo možné vybudovat skutečně velký klub. Když jsem zjistil, že Sparta vlastní areál pro mládež na Strahově, kde je celkem devět hřišť, řekl jsem Křetínskému: Kupte o jednoho hráče méně a místo toho Strahov změňte na moderní tréninkové centrum i pro áčko. Ne pro Stramaccioniho, ale pro Spartu.

A Rosický?

První věc, kterou mi Tomáš řekl, byla: Trenére, to je skvělé, že se vám povedlo prosadit přestavbu tréninkového centra, protože Sparta si to zaslouží.

Jak vás Sparta vlastně oslovila? A věděla dopředu, na jakých metodách práce budete trvat?

Nejdřív jsem mluvil s generálním ředitelem klubu Adamem Kotalíkem, který kromě mě oslovil několik dalších zahraničních trenérů. Já jsem v té době měl nabídku od jednoho italského klubu, kterou jsem zvažoval. Další týden mi pan Kotalík volal znovu a řekl mi, že by se pan Křetínský chtěl se mnou sejít, protože je to on, kdo o novém trenérovi rozhodne.

Jak schůzka s Křetínským probíhala?

Trvala skoro tři hodiny. Měli jsme tužku a fotbalové věci jsme si kreslili na papír. Věděl o mně úplně všechno. Všechno. Do detailů znal, jaký vyznávám herní systém, jaký mám přístup k trénování. Na přetřes nepřišla jediná věc, na kterou by reagoval − tak tohle jsem nevěděl. Jak už jsem řekl, jediný problém pro mě představovalo tréninkové zázemí. Křetínský se mnou souhlasil a Sparta teď předělává Strahov na nové centrum, které by mělo být hotové během září.

Když jste trénoval v Itálii, slyšel jste o tom, že se v Česku hraje derby Sparta−Slavia, které má víc než stoletou tradici?

Samozřejmě že jsem derby znal, i když jsem nevěděl, jak dlouho se už hraje. Pocházím z Říma, kde derby AS−Lazio znamená všechno. A pak jsem žil v Miláně, kde je to podobné. Vím, jaký význam má derby tady v Česku. Pro nás je to nesmírně důležitý zápas nejen kvůli bodům do tabulky, ale i proto, abychom fanouškům ukázali, že tohle mužstvo má sparťanského ducha. Je to pro nás zápas roku.

Může se stát, že když derby prohrajete, bude vaše budoucnost ve Spartě ohrožena?

To je součást mé práce.

Máte s Křetínským nějakou džentlmenskou dohodu, že dá vašemu projektu nějaký čas bez ohledu na výsledky?

Mám smlouvu na dva roky. Projekt je tedy na dva roky. Ale jsem jeho zaměstnanec. Našemu projektu opravdu silně věřím. Je to velká výzva. Ale ve fotbale samozřejmě trpělivost neexistuje. V Itálii máme přísloví, že nejdřív musíte zasít, abyste mohli sklízet. Těžko můžete chtít sklízet bez toho, abyste zaseli. Chci tím říct, že když v klubu všechno změníte a tvoříte něco nového, co v Česku nikdo předtím nezkusil, je jasné, že se objeví těžkosti.

Neudělala Sparta chybu v komunikaci? Když fanoušci viděli posily a těšili se na velké výhry, neměl jim klub zdůraznit, že úspěchy nemusí přijít hned?

Upřímně říkám, že nevím, neumím na to odpovědět.

Je pravda, že někteří hráči Sparty podle vašeho názoru nemají dostatečné morální kvality na to, aby vytvořili jeden tým? Jsou v šatně tyto problémy?

Řekl bych, že si můžeme vést lépe než dnes.

Ondřej Houska, Vojtěch Scheinost
Přeposlat
Diskuse
reklama

Ázerbájdžánské dělostřelectvo se chlubí českými houfnicemi. Ministerstvo netuší, jak se do země i přes embargo dostaly

Textilka Pegas Nonwovens změní majitele, investorovi R2G Rohan budou patřit čtyři pětiny jejích akcií

Volební deník Petra Honzejka: Triumf Babiše, nástup pirátů, konec Kalouska? Pomalu. Průzkumy jsou proroctví s ručením omezeným

Zemřela herečka Květa Fialová. Představitelce filmové Tornádo Lou bylo 88 let

Zisk společnosti Philip Morris ČR vzrostl o čtvrtinu na 1,6 miliardy. Podpořilo ho zvýšení cen i růst trhu cigaret

reklama