reklama

Kozy a ovce For Rent. Ochranáři na kraji Prahy založili komunitní stádo, kdokoliv tak může vyměnit počítač za pasteveckou hůl

ego!
  • Lidé dnes sdílejí auta i kanceláře, tak proč by nemohli sdílet ovce a kozy, řekli si ochranáři z Jaroměře a na kraji Prahy založili komunitní stádo.
  • Kdokoliv se tak může stát dobrovolný pastevcem a vyměnit hektický městský život za klid v přírodě.
  • Spolek Pražská pastvina chce navíc ukázat, že divoká krajina není jenom les, jak si dnes mnohdy myslíme.
jarvis_5981df5e498e42eecee9d986.jpeg Ochranáři z Jaroměře založili na kraji Prahy komunitní stádo ovcí a koz. Foto: Matej Slávik

Děvčata," volá vysoký mladík a zavírá branku elektrického ohradníku. Upozorňuje stádo sedmi koz a dvou ovcí, že se vydaly špatným směrem. Míří po cestičce na vrcholek kopce. "Mají tam domeček a základní ohradu, jsou zvyklé tudy chodit," komentuje počínání zvířat Vojta Koštíř.

Je jedním z dobrovolných pastevců stáda patřícího spolku Pražská pastvina. Ten od letošního jara nabízí lidem z české metropole a jejího okolí možnost chodit pást stádo. Jednou týdně, jednou za 14 dní, občas, jak kdo chce. Roční poplatek pro pravidelné pasáčky je symbolický − 150 korun za rok. Kdo by ale chtěl, může si koupit ovci nebo kozu od ochranářů a v tom případě zaplatit celkem pět tisíc. Pokud si pořídí ovci či kozu od jiných chovatelů, zaplatí jen tři tisíce za zimování.

"Na podzim se chystáme přivézt kozla a stádo na jaře zvětšit. S kůzlaty přibude možnost nadojit si mléko, případně získat maso," připomíná mladík. "Cílem je, aby se časem vytvořila komunita přátel a vlastníků, kteří se budou v péči o zvířata střídat. Zrovna tak nabízíme majitelům koz nebo ovcí, aby je k nám přivezli v letních měsících ,na tábor'. To je úplně zdarma," dodává Koštíř.

Poukaz na pasení

◼ Nahánění zvířat jako relaxaci nabízejí i zážitkové agentury. Na stránkách www.rajzazitku.cz je inzerát na pasení ovcí a koz za 1550 korun za čtyři až šest hodin ve Velké Bíteši na Vysočině. Pár zaplatí za stejnou kratochvíli 1890 korun. Vyzkoušet si práci bači lze také v Beskydech, a to celý den za 1500 korun.
◼ Více na www.esennce.cz.

Je jedním ze zkušenějších dobrovolníků, kteří pasení školí. Pást můžou zájemci sami až poté, co absolvují alespoň pár "lekcí". Během nich například zjistí, že zvířata se nejlépe ovládají starým chlebem. Vojta Koštíř se jím zrovna snaží přimět stádo, aby změnilo směr a vydalo se k výběžku nad Radotínským údolím. Z jedné strany ho ukrajuje prudce se svažující lom, za nímž se rýsuje komplex cementárny. Z druhé padá dolů skalnatá zarostlá stráň, kam pasák zvířata láká.

Ovce jsou pryč

V místě zlomu fučí vítr, že se sotva slyšíme. Jsme v oblasti Českého krasu. Okolní kopce tmavnou a zase se rozsvěcují podle toho, jak se po obloze přelévají mraky a zakrývají slunce. Hluboko pod námi je zařízlá klikatá silnice se zastávkou autobusu Maškův mlýn, nazvanou podle usedlosti v nejbližší zatáčce. Stezka po červené, kterou jsme sem od stanice vystoupali, vidět není, protože ji zastiňují stromy a keře.

"Když se podíváte na stránku kontaminace.cenia.cz, najdete letecké snímky zdejší krajiny z poloviny minulého století. Na nich je vidět, jak to tady za těch několik desítek let zarostlo dřevinami. Tím ale ubyly nezalesněné plochy a s nimi i přirozené prostředí pro celou řadu rostlin a hmyzu, třeba motýlů, jako je modrásek východní," vysvětluje budoucí student pražské přírodovědecké fakulty, kam po prázdninách nastupuje. "Cenná je především tady ta vápencová skála, kde je potřeba spásat trávu i křoviny, aby krajina zůstala stepí. Proto sem stádo vodíme."

Kozy ve stráni ukusují trávu i občasné nízké keříky. Nezdá se ale, že by byly z plemene určeného na svažitý terén. "To nejsou, ale ony to zvládnou. V Alpách, odkud jsem se nedávno vrátil, takhle chodí po skalách i krávy," mávne rukou Koštíř.

Stáda na pražských loukách

Magistrát hlavního města využívá ke spásání chráněných lokalit stáda ovcí a koz už od roku 2000, před pěti lety přibyl i skot. Potkat zvířata je možné například v Prokopském a Šáreckém údolí, v Čimickém údolí na vrchu Třešňovka nebo pod Branickou skálou. Letos trávu spásá přes 200 zvířat, jejichž služby magistrát stojí magistrát přibližně 1 300 000 korun. Obvykle se pase od května do října, ale záleží na počasí. Stáda jsou omezením jenom pro majitele psů, kteří by je měli mít v blízkosti zvířat na vodítku.

Zástupkyněmi speciálního plemene jsou ale dvě ovečky, držené zatím od stáda odděleně v ohradě, protože byly dřív chované ve velkém stádu a nejsou zvyklé na člověka. "Jsou to vřesovky, schopné vypásat hodně starou trávu. Byly vyšlechtěné na písčitých půdách vřesovišť, kde kromě vřesu rostou jenom křoviny, a kde se přesto dokážou uživit."

Zatím jsou vřesovky plaché a je s nimi těžké pořízení. "Zkoušeli jsme je přidat ke stádu, ale vyplašily ho a kozy narazily do ohradníku. Naštěstí neutekly," popisuje mladík zatím jediný incident, k němuž došlo. Stádo se dosud nikdy nikomu neztratilo, i když zvířata jsou celkem tvrdohlavá a zacházení s nimi chce trpělivost. Rozhodně neběhají za pastevcem jak pejsci. Když si usmyslí, že se podívají na ostroh kousek pod námi, během chvilky jsou pryč. Nahnat je zpět trvá několik minut.

Zájemců o pasení je zatím pár, nicméně už se podařilo sehnat pravidelné pasáčky. "Chodí sem jedna paní fyzioterapeutka nebo učitel ze základní školy. Občas se přihlásí rodiče s dětmi, ale ti přijdou většinou jen jednou," říká Koštíř. Pak se začne ohlížet. "Koukám, že nám někam zmizely ovečky."

Kravaťáci v terénu

S nápadem vybudovat Pražskou pastvinu přišel před pár lety David Číp. Předseda Českého svazu ochránců přírody v Jaroměři má s podobnými projekty bohaté zkušenosti. O zachování přírodně cenných lokalit se zasazuje mnoho let. Místa, která s pomocí dobrovolníků udržuje, se vyskytují na území několika krajů, a dokonce zasahují až na Slovensko. "Založit Pražskou pastvinu mě napadlo po tom, co jsem se dozvěděl, že magistrát využívá stáda ovcí, koz i skotu ke spásání luk. Musím říct, že se úředníci snaží, ale není v jejich silách starat se i o cenné lokality v okolí hlavního města. To si myslím, že je úkol nevládních organizací. Bohužel místní spolek ochranářů mi řekl, že na to nemají peníze. Tak jsem se snažil vymyslet způsob, jak by se to dalo levně zařídit," vysvětluje Číp.

Vypásání luk není úplně levnou záležitostí. Na začátku jsou potřeba minimálně desetitisíce na nákup zvířat, zbudování ohrady nebo elektrického ohradníku. Pražská pastvina na to dostala peníze nejen od CHKO Český kras, ale i od mecenášky, která zároveň pomohla s vyjednáním grantu od pražského magistrátu.

Náklady na samotný provoz už by neměly být tak vysoké, podaří­­-li se zbudovat zmiňovanou komunitu lidí pečujících o stádo. Nemalé prostředky se také ušetřily díky dobrovolníkům z řad společností, jako je ČEZ nebo KPMG, jejichž zaměstnanci v rámci firemních akcí pomohli postavit domeček s ohradou a vyčistit prostor budoucí pastviny od náletových dřevin.

David Číp už v tomhle "oboru" působí mnoho let. "Patříme mezi nejaktivnější ochranáře v republice. Míst, která se snažíme udržet, je opravdu hodně a vítáme každého, kdo je ochotný vzít do ruky pilu, sekyru anebo kosu, protože lokality je potřeba i vysekávat. Lidé z kanceláří jsou rádi, že si jednou dvakrát za rok vyčistí hlavu, a my získáme potřebné pracanty."

Divoká krajina není jen les

Při pohledu na kozy pasoucí se na skalnaté stráni skeptika přece jenom napadá, proč to všechno. Proč vydávat takové úsilí na to, aby někde zůstal travnatý kus svahu. Není snad podobných míst na kraji Prahy spousta? "To opravdu není," odpovídá ochranář. "Málo se ví, že bezlesá stanoviště v mírném pásu jsou ohroženější než pralesy. Lidé si většinou představují divokou krajinu jako zalesněnou. Ale to je zkreslená představa. Dříve se tu pohybovala stáda zubrů nebo divokých koní, lesní porost ničil oheň, a tak se udržovaly savany a stepi, na kterých se dařilo druhově bohaté vegetaci i hmyzu. Tahle místa dnes šmahem ubývají," upozorňuje Číp.

Za pravdu mu dává publikace entomologů z Akademie věd ČR. Práce už z roku 2005 pojednává o ohroženém hmyzu nelesních stanovišť. V jejich ochraně selhává nejen Česká republika, ale i další země Evropy, upozorňují badatelé.

Zalesňování české krajiny začalo asi před 200 lety. Strmé svahy zůstávaly obnažené, dokud sloužily k mýcení dřevin a pastvě hospodářských zvířat. To se ale změnilo s nástupem průmyslové revoluce. "Nedostatek dřeva v 18. století, císařské lesní patenty a postupné konstituování privilegovaného lesnického stavu nám vsugerovaly představu, že zdravá krajina je krajinou zalesněnou a že temný les, dřívější postrach dětí z pohádek, je vlastně krásný," píší vědci a připomínají staré obrazy, na nichž jsou středověké hrady na skalnatých vrcholech vizuální dominantou svého okolí, zatímco dnes se vinou zalesňovací mánie ztrácejí mezi stromy.

Další ránu zasadil obnaženým písčinám nebo skalním stepím nástup moderního zemědělství, jež určité plochy intenzivně využívá, zatímco jiné nechává zcela bez údržby zarůstat. "Tvorové bezlesí, kteří původně migrovali krajinou po jemnozrnné mozaice různých stanovišť, se během několika desetiletí ocitli v nepřekonatelném moři polí a lesů, izolováni na ostrovech, ze kterých není úniku," popisují současný stav akademici.

K čemu chránit modráska?

Důsledky žaláře, v němž se hmyzí obyvatelé luk a strání ocitli, nejsou zanedbatelné. Entomologové odhadují, že v České republice za poslední století vyhynulo 7−15 procent druhového bohatství hmyzu, tedy minimálně dva až tři tisíce druhů. "No a co?" dalo by se namítnout. "K čemu je mi například modrásek východní, kterého se snaží v Radotínském údolí ekologové založením stáda zachránit?"

"Modrásek je něco jako symbol, ukazatel. Je mimořádně citlivý na kvalitu prostředí. Dokud přežívá on, daří se i méně citlivým druhům a je to důkaz, že stepní ekosystém funguje," podotýká David Číp. Udržovat ho má podle ochranáře význam z mnoha důvodů. "Žije v něm armáda opylovačů, kteří se šíří do okolí. To nejsou zdaleka jen divoké včely, to jsou stovky druhů včetně denních motýlů, mezi něž modrásek patří. Mimochodem, na některých místech v Číně, kde se s ochranou přírody moc nemažou, už musí opylovat květy ručně, protože tam úplně zmizela včelstva."

Ekolog naráží na situaci v čínské provincii S'-čchuan, kde jsou pěstitelé jabloní a hrušní nuceni opylovat květy pomocí štětečků vyrobených z peří a cigaretových filtrů. Absenci opylovačů má na svědomí především používání pesticidů, ale také klimatické změny nebo právě úbytek přirozeného prostředí. K tomu dochází všude na světě.

Případ ze vzdálené Číny může působit poněkud odtažitě, David Číp proto sáhne k jinému, geograficky bližšímu důvodu, proč stepní lokality zachovávat. Jsou jím moravští vinaři, jimž pomáhají hubit škůdce vinné révy hmyzí predátoři. "K tomu, abychom je mohli využívat, potřebujeme udržet jejich přirozené prostředí se vší druhovou rozmanitostí. Za určitých podmínek lze do zachovaných lokalit některé druhy vrátit nebo čerpat z jejich genofondu při osídlování jiných stanovišť. Ale jakmile ostrůvky stepi jednou zmizí, tamní ekosystém už nepůjde obnovit."

Číp zároveň upozorňuje, že i pasení zvířat za účelem obnovy bezlesích luk se musí umět. V Praze na něj dohlíží odborný garant. Zároveň ochranáři vybírají další místa hodná záchrany. Časem by rádi založili stáda na dalších lokalitách v okolí Prahy, například v Prokopském údolí, Černé rokli v Kosoři nebo na Máslovické stráni na sever od hlavního města.

Pastevecký relax

V Radotínském údolí je čas zahnat kozy zpátky do elektrického ohradníku. Jenže při návratu se "děvčata" zaseknou v nízkých keřících a horečně oškubávají větvičky. Najdeme tam i dvě ztracené ovce. Když se všechna zvířata podaří z porostu keřů dostat, zamíříme k ohradníku.

Trochu zmateně kolem něho pobíhají, ale nakonec si nechají říct a projdou brankou. Kromě problematických ovcí, na ty je skutečně potřeba dávat pozor. Chvíli dokonce běží na druhou stranu a i ve dvou máme co dělat, abychom je do obehnaného prostoru dostali. Když tam konečně vběhnou, jedna z koz je vztekle trkne. Taky jí asi brnkaly na nervy.

Kdo se rozhodne, že si zkusí stádo na pastvu vyvést, měl by si v každém případě rezervovat dostatek času. Honit ovce a kozy po kopci před blížící se důležitou pracovní schůzkou nebude to pravé odreagování.

Je skoro dvanáct a stádo se chystá na malou siestu. Okolo poledního je jediný čas, kdy zvířata nežerou a odpočívají. Stráň a celá okolní krajina se na chvíli uklidní a ztichne. Výborně se tu relaxuje.

Tereza Hromádková
Přeposlat
Diskuse
reklama
comments powered by Disqus

Firmy ve světě vyplácejí největší dividendy v historii. Pražská burza patří k nejatraktivnějším v Evropě

Mandátový a imunitní výbor nevěří policistům. O Babišovi a Faltýnkovi rozhodne, co poslancům řekne žalobce

FlixBus tlačí na RegioJet. Jestli v boji podlehneme, přesuneme všechny autobusy do Německa, říká Jančura

Sloupek Martina Malého: Bolševická privatizace slov aneb Jak si komunisti přivlastňovali slova a otáčeli je tak, že se z nich stala karikatura

Apple opouští projekt samořízeného vozu. Podle NY Times se soustředí jen na samotnou technologii

reklama