reklama

Fotograf Petr Jedinák, autor intimních portrétů: Mužský orgasmus je v porovnání s ženským docela směšný

ego!
Čtěte více: sex | orgasmus | fotografie | umění
  • "Když přišla éra digitální fotografie, přivítal jsem ji. Pak ale začali fotit úplně všichni a dnes je tahle profese téměř mrtvá," říká Petr Jedinák.
  • Vydal se proto proti proudu času a svá díla plná intimních emocí tvoří metodou starou více než 160 let.
  • "Všechny cesty vedou ke mně do ateliéru," říká autor Orgasmických portrétů.
jarvis_58ca721d498e5bf844234a27.jpeg Fotograf Petr Jedinák Foto: David Kraus

Výhled z okna ateliéru a zároveň bytu protíná vysoká lípa. "Ještě že tak, jinak je to jako výkladní skříň," usmívá se fotograf a bývalý pedagog. Týdně se zde totiž vystřídá několik nahých žen i mužů, kteří se v záři reflektorů oddávají erotickým hrátkám. Jedním z probíhajících projektů Petra Jedináka je série portrétů žen, které právě prožívají orgasmus. Jejich první kolekci umělec ukázal veřejnosti v srpnu minulého roku v karlínské Galerii Litera a výstava podle jeho slov měla nečekaný úspěch. Od té doby má diář plný na měsíc dopředu a fotí minimálně čtyři dny v týdnu. "Všechny cesty vedou ke mně do ateliéru," poznamenává tajemně. A právě tajemství lidské sexuality se stalo jeho životní inspirací.

Fotografii se věnujete přes 40 let, vystudoval jste ale chemii. Živil jste se vůbec někdy jako chemik?

V první řadě jsem chtěl být sochař a dělat sochy z plastu. VŠCHT jsem už od začátku studoval s vidinou této umělecké profese, nikoliv práce v laboratoři. Ale připravoval jsem se na něco, čemu jsem se nakonec nikdy nevěnoval, protože jsem zjistil, že by to bylo, co se týče materiálu a jeho zpracování, strašně drahé. A tak z toho sešlo a přesedlal jsem na fotografii.

Jako fotograf jste se vždy zabýval portréty. Předpokládám, že na začátku neměly ten erotický náboj…

Sexualita mě bavila vždycky. Ale 17 let jsem působil ve společenském týdeníku a fotil jsem především portréty lidí, kteří za sebou mají zajímavé zkušenosti nebo dokázali něco velkého. A cpát do toho sexualitu nedávalo smysl. Ale způsob, jakým jsem v té době komunikoval s lidmi, mi pomohl v momentě, kdy jsem o pár let později začal komunikovat se svými modelkami − naučil jsem se s nimi mluvit tak, aby se mě přestaly bát.

Kdy se sexualita začala objevovat ve vaší tvorbě?

Nebyl tam vyloženě zlomový okamžik. Klíčovým bodem ale bylo, když jsem před jedenácti lety začal spolupracovat s tetovacím a piercingovým studiem Hell.cz, kde jsem si postupem času vydobyl pozici důvěryhodného týpka bez předsudků. Takže když jsem se chtěl pustit do projektů orientovaných na lidské tělo a sex, mohl jsem oslovit spoustu otevřených lidí z komunity kolem studia, kteří do toho šli. Opustil jsem tištěná média a začal jsem se věnovat volné tvorbě.

Co vás na lidské sexualitě fascinuje?

Sex spolu se smrtí v sobě má určitý prvek tajemství. S tím rozdílem, že smrt je konečná, prvoplánově a jasně definovaná, avšak zároveň zahalená tajemstvím. A když se člověk začne zabývat lidskou sexualitou, také rozkrývá spoustu temných komnat. A to mě zajímá: tajemství, příběh a emoce.

Petr Jedinák (53)

■ Původně vystudoval obor polymerní materiály na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze, protože chtěl tvořit sochy z plastů.

■ Sedmnáct let pracoval jako portrétní fotograf v týdeníku Reflex. Je autorem monografie Cesty k portrétu a působil také jako vysokoškolský pedagog na Soukromé vysoké škole Josefa Škvoreckého a v ateliéru fotografie ART & DESIGN INSTITUT.

■ Před rokem se ze svého sídla za Prahou přestěhoval do centra hlavního města. Jeho hlavními fotografickými tématy jsou lidská těla, sexualita a sexuální emoce.

■ Zajímá se o architekturu, má dceru (10) a syna (21) a rád kouří elektronickou dýmku.

To je to, co se snažíte vyjádřit projektem Orgasmické portréty?

Přesně tak. Jeho myšlenka se zrodila před 25 lety a celou dobu zrála. Měl jsem tenkrát takovou úžasnou přítelkyni, která se během orgasmu proměňovala v jinou bytost. Její tvář se v extázi dokázala přetvořit a to bylo pro mě fascinující − najednou byla úplně jiná a extrémně krásná. Co se týče dějin fotografie, analogový věk vystřídal ten digitální a já jsem měl ten nápad vytvořit sérii "orgasmických portrétů" pořád v hlavě. Jenže mi přišlo jako devalvace okamžiku, kdybych udělal deset stejných digitálních fotek, ještě je namnožil a poslal do světa. Vrátil jsem se k tomu až ve chvíli, kdy jsem si osvojil ambrotypii, tedy původní fotografický proces z roku 1851, při němž vzniká pouze jeden originál. Přišlo mi to jako důstojné uchopení tématu.

V čem spočívá technika ambrotypie, se kterou pracujete? Je pro vás zajímavá i z chemického hlediska?

Minimálně. Chemicky zaměřené studium bylo fajn z toho důvodu, že jsem se na­učil technicky myslet. V momentě, kdy se pohybuji v prostředí, kde mají lidé okolo mě většinou humanitní vzdělání, je to jistá výhoda. Jsem schopný analyzovat a na základě analýzy například vytvořit nové dílo nebo se podívat na problém jinak než oni. Ambrotypie je druhý nejstarší fotografický proces, zajímavý v tom, že i když postupuji podle starých receptů, používám sebečistší materiály a chemikálie, je přesto nevyzpytatelný a výsledek je vždy naprostý unikát bez možnosti retuše. Nikdy nevytvořím dva stejné snímky. Není to klasická fotografie tak, jak ji známe, ale je to něco, co koketuje s malířstvím a s dalšími uměleckými disciplínami, kde chybí možnost namnožení objektu. A v tom je kouzlo a tajemství. Přirovnal bych to k některým mladým lidem, kteří sami zkouší vyvolávat fotografie doma v černé komoře a také mají úžasný pocit z toho, že rozkrývají něco prastarého.

Na digitální fotografii už jste úplně zanevřel?

Když digitální fotografie přišla, byl jsem jedním z prvních fotografů, kteří ji přivítali a začali používat. První digitální fotku jsem otiskl v roce 2000, rovnou na dvoustranu a z fotoaparátu s rozlišením čtyři megapixely. Tenkrát to bylo naprosté šílenství. Přivítal jsem ji proto, že mi vrátila tvůrčí svobodu, nemusel jsem spoléhat na nikoho dalšího a mohl jsem si fotografie v počítači zpracovat tak, jak jsem potřeboval. No a potom se to zvrtlo, fotit začali úplně všichni a dnes je tahle profese de facto mrtvá. Takže jsem se po zralé úvaze vydal proti proudu času až do roku 1851, kde jsem našel něco, co odpovídá tomu, co chci dělat a čemu se tu věnuje jen malá hrstka lidí: specifický proces, kde vzniká jeden jediný originál.

Je to specifický tvůrčí proces, kde vzniká jeden jediný originál.

Ústředním tématem vašich fotografií je orgasmus. Zkoumal jste ho i z jiného než z estetického pohledu? Je například velký rozdíl mezi orgasmem mužů a žen a každé tělo funguje trochu jinak.

Mužský orgasmus fotím také, takže mohu do jisté míry porovnávat. Žádná vědecká zkoumání jsem ale nepodnikl. Orgasmus je sám o sobě pro muže i ženy tajemstvím a nějakým způsobem ho analyzovat by bylo proti povaze toho, co mě na samotných orgasmických fotkách zajímá. Ale orgasmem jsem se zabýval třeba z hlediska partnerského soužití a během 25 let poté, co jsem objevil tu úžasnou proměnlivou dámu, jsem ho zkoumal i u svých dalších partnerek. Některé se měnily více, některé méně. Když to vezmu úplně z gruntu, mužský orgasmus je ve srovnání se ženským docela směšný a z mého pohledu si nezaslouží takovou pozornost.

Obecně je známo, že muži orgasmu dosahují mnohem snáz než ženy. Jak poznáte, že ho vaše modelky nepředstírají?

Stoprocentně jistý si nejsem nikdy, ale málokterá žena je taková herečka, aby mě dokázala úplně ošálit. Předstírání samotného orgasmu není asi problém, ten přichází v momentě, kdy je potřeba věrohodně napodobit i fázi po něm. Když modelka vyvrcholí, pak se během chvíle oklepe a hned odcupitá podívat se, jak focení dopadlo, je jasné, že to asi nebyl největší orgasmus jejího života. Ale fotil jsem už přibližně 56 žen a většina z nich je multiorgasmických, takže si troufám říct, že už mám hodně nakoukáno. Není proto snadné mě obelhat.

Na druhé straně existuje spousta žen, které orgasmu nedosáhnou vůbec.

Pokud má některá modelka s orgasmem problém, snažíme se to řešit. Když jí to nejde, přijde jindy. A také se stává, že přijde a řekne, že orgasmus v podstatě ještě nikdy neměla.

Takže ho tady v ateliéru prožívá poprvé?

Některé modelky tu poprvé zažily mokrý orgasmus, ale úplnou orgasmickou premiéru na svém kontě nemám.

Kde své modelky a modely hledáte? Oslovujete je sám, nebo se ozývají sami?

Obojí. Všechny cesty vedou ke mně do ateliéru. Nejdříve jsem začal fotit lidi z okolí studia Hell.cz, kteří jsou otevření práci se svým tělem a vnímají ho intenzivněji a otevřeněji než ostatní. Druhou vlnou byly potom kamarádky kamarádek. Následovala první výstava v srpnu minulého roku, kde se s orgasmickými portréty seznámila veřejnost, a lidé mě následně začali vyhledávat sami. Teď mám program plný minimálně na měsíc dopředu.

Jak samotné focení probíhá?

S modelkou domluvíme termín, ona zazvoní a já jí buď hodím klíče z balkonu, nebo seběhnu dolů. To záleží na tom, jak jsem zrovna líný. Uvaříme si kafe a půl hodinky až hodinku se spolu bavíme, vzájemně se poznáváme a já jí ukazuji své fotografie. Komunikovat s lidmi jsem se naučil ještě jako fotograf "běžných smrtelníků", umím odbourat jejich ostych. Je potřeba se dobře ptát a naslouchat. A ženy, které se objevují na mých fotografiích, mě baví a skutečně mě zajímají, takže s tím nemám sebemenší problém.

U některých žen se orgasmus proměňuje a vyvíjí, jiné ho mají jako přes kopírák. Každá žena svou sexualitu vnímá a prožívá trochu jinak.

A dál?

Záleží na tom, jaký typ orgasmu zrovna probíhá. Z osmdesáti procent jde o masturbační orgasmy. Udělají si pohodlí na černém stolku, já k nim přijedu s obrovským foťákem, pozoruji je a fotím. Další variantou jsou párové orgasmy, heterosexuální i homosexuální, dámské i pánské. V případě pánských párových orgasmů používám ovladač záblesků, který v momentě vyvrcholení zmáčkne osoba, která modelovi provádí orální stimulaci. A přestože všichni ví, do čeho jdou, občas přijde také dáma, která na sebe není zvyklá sahat.

Chodí k vám některé ženy opakovaně?

Jistě, u některých se orgasmus dokonce proměňuje a vyvíjí, jiné ho mají jako přes kopírák a jejich výraz je pokaždé víceméně stejný. Každá žena svou sexualitu vnímá a prožívá trochu jinak.

Co z nasbíraných portrétů vznikne?

Ke konci tohoto roku připravuji knihu 101 orgasmů. Nevím, jestli se mi do té doby podaří vyfotit tolik žen, ale díky tomu, že u některých se orgasmy liší, sto jedna skvělých záběrů dohromady dám.

Rozebíráte s modelkami také důvody, proč k vám do ateliéru přicházejí?

Na tohle získávám odpověď na základě společně stráveného času. Buď je to pouhá zvědavost, nebo touha po exhibicionismu, sexuální turistika, cokoli. Důvody jsou různé. Spíš si ale povídáme o životě a sexuálních libůstkách, to je další zajímavá kapitola.

Paralelně s orgasmickými portréty fotíte také sexuální úchylky a deviace. Zaskočila vás někdy nějaká?

Je pravda, že už jsem viděl leccos. Lidi, kteří se se mnou o svých úchylkách baví, alespoň elementárně znám. Takže mě prakticky nepřekvapí vůbec nic. Co se týče masochismu, největší extrém jsou třeba přibité bradavky ke stolu a z těch úchylek, které pramení z mysli, je to třeba vzrušení z křivých zubů. A mezi tím je ještě celá paleta: svazování provazy, polévání voskem, jehly, převlékání se za opačné pohlaví, dominance i submisivita, posedlost bubeníky a tak dále.

Na svých webových stránkách uvádíte, že existuje málo věcí, které byste ještě nefotil. Kde jsou vaše hranice?

Když jde o konsenzuální zábavu, je možné úplně všechno. Včetně násilí. Extrém vidím v tom, zda jsou všichni účastníci orgií smíření s tím, co se jim děje. Fotil jsem těžké tělesné modifikace i amputace a všechno mi přijde v pořádku, pokud s tím všichni aktéři souhlasí. Krev mi nevadí a v oblasti sexuality jsem dosud nenarazil na žádný problém. Ten potenciálně vidím v obavách galerií díla s takovými tématy vystavovat. Ale myslím, že ho překonám. Například o víkendu jsem s dcerou navštívil výstavu Františka Skály ve Valdštejnské jízdárně, kde jeden z exponátů tvoří skříň a uvnitř explicitně dámská přirození v podstatě vystřižená z pornočasopisů. A troufám si říci, že já se pohybuji na esteticky daleko komfortnější rovině z hlediska toho, co je společensky možné přijmout.

Jak na vaše díla reaguje veřejnost? Jistě se najdou lidé, kteří s jejich prezentací nesouhlasí. Nechodí vám například výhružné zprávy a otevřená kritika?

Orgasmické portréty se setkaly až s překvapivě dobrou odezvou a další projekty ještě veřejnost nezná, takže to teprve uvidíme.

Co vaše projekty kromě lidské sexuality propojuje?

Dělám je především proto, abych posunul hranici tolerance ještě dál. Snažím se upozorňovat na to, že sexualita je pestrá a jde napříč společností. Chodí ke mně jak vrcholoví manažeři, tak prodavačky. Proto speciálně u deviací používám masky, i když někteří lidé nemají problém s odhalením své identity. Je totiž pravda, že druhým lidem do hlavy nevidíte a nevíte, kdo například sedí naproti vám v restauraci. A o to je to potom zábavnější.

Existuje něco, čeho jste se kvůli práci musel vzdát?

Přiznávám, že to, že se mi v bytě střídá průměrně pět nahých žen týdně a já fotím jejich orgasmus, nebo jim ho dokonce pomáhám dosáhnout, úplně nesvědčí osobnímu životu v páru. Uvědomuji si, že je to pro mé partnerky těžká věc, takže mi vydrží maximálně dva roky. Ale nejen kvůli tomu. Nechci žádnou rodinu ani další děti a většině slečen, se kterými sdílím svůj život, je pod 30 let. A to je věk, kdy je fajn naučit se ode mě nějakým životním postojům, ale potom si jít dál svou osobní cestou, která je daná biologickými hodinami a osobními ambicemi.

Fotíte pro tetovací a piercingové studio, ale na vašich viditelných částech těla žádnou podobnou ozdobu nevidím. Jak je to možné?

Jednak jsem jiná generace, pro kterou to dlouho bylo něco extrémního, teprve po revoluci se tabu prolomilo a zdobit si tělo začalo být společensky přijímané. Druhak, a to je mnohem důležitější, nevím, co bych si měl nechat vytetovat.

Barbora Pěničková
Přeposlat
Diskuse
reklama
comments powered by Disqus
reklama

Čeští vývojáři lobbují u státu za lepší podmínky. Hry se mohou stát vývozním artiklem jako auta, říká Bělobrádek

Co prosazují na Šumavě ekologové, je úchylka a masochismus, říká největší šumavský hoteliér Talián

Růžová kola přechází z aktivity nadšenců v byznys. Bicykly zdražují a přicházejí o duši

Česku vyhovují změny, kterými má projít Evropská unie. Premiér Sobotka je na summitu v Římě podpoří

České podnikatelské baroko: Paláce s výklenky, věžemi a mansardovými střechami i domy jako ze stavebnice

X
Nemáte-li registraci, pokračujte zde
Nepamatuji si heslo
Potřebujete poradit?
Volejte:233 071 197
e-mail: predplatne@economia.cz