Dobrá věc se podařila! Strýc Radovan sehnal v Jugoslávii svlékací skleničky. Pro nás děti byly fascinující i oblečené. Dlouhovlasá krasavice s přírodními čtyřkami měla na nahém těle poloprůsvitnou řízu, která z jejího těla mizela se stoupající hladinou pomerančového džusu z plechovky. Po tomhle 'striptýzu' nás rodiče se spikleneckým výrazem vyhodili do pokojíčku a večírek mohl začít," vzpomíná 39letá Anna z Karviné, která si přála zůstat v anonymitě, na chvíle, kdy se v polovině 80. let poprvé seznamovala s projevy lidské intimity − či spíše s tím, co jim předcházelo.

Postřehy z maloměstského sídliště a prostředí "pracující inteligence" svérázně dokreslují některé poznatky, s nimiž se veřejnost seznámila na přednášce s názvem Sexpertiza: o výzkumu sexuality a akademické kariéře. Akci pořádalo Národní kontaktní centrum Gender a věda, které díky dlouhodobému bádání Kateřiny Liškové, vědkyně z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně, přineslo pozoruhodný pohled na vztah proměňujícího se komunistického režimu k sexualitě.

Jak se v průběhu druhé poloviny 20. století vyvíjely názory české vědy, společnosti a jednotlivce na to, co je a není v sexu "normální"? Dá se sex − s výjimkou postihu či odmítání některých praktik − řídit, nebo se lidé milují pořád stejně, vědě i vrchnosti navzdory?

Po dělné práci legraci

Když rovnost mužů a žen, tak ve všem − včetně práva na rozkoš. Podobné heslo není jen parafrází reklamní kampaně výrobce kondomů z roku 2017, která s odvoláním na nejnovější studie tvrdí, že téměř dvě třetiny žen při milování nedosahují orgasmu.

Souvislost mezi ženským vyvrcholením, plodností a kvalitou vztahů byla předmětem zájmu československých sexuologů už v 50. letech 20. století. Poválečná sexuologie, jež navázala na tradici prvního československého pracoviště vzniknuvšího v roce 1921, považovala za důležitý předpoklad ženského orgasmu láskyplné partnerské zázemí, stejně jako možnost, aby se žena mohla společensky či pracovně realizovat − a nebyla přitom podřízena muži.

Vědci v roce 1952 zorganizovali rozsáhlé dotazníkové šetření, v němž se zajímali o to, jaký je rozdíl v životním stylu žen trpících neplodností a těch, které otěhotněly: jeden z nejvýraznějších rozdílů mezi nimi spočíval v (ne)schopnosti vyvrcholení. Ženské uspokojení ovšem nemělo být výsledkem "správné techniky styku" (a ta ještě zdaleka nepočítala s orgánem jménem klitoris, který američtí vědci Masters a Johnsonová "objevili" až v 60. letech 20. století a málem je to stálo kariéru), ale výsledkem dobré volby partnera, vzájemné lásky a společenského uplatnění.

Všechno všem (a každý s každým)

Raný komunismus však zažil i období, kdy byl nakloněný volné lásce a jiným, do té doby nemyslitelným svobodám. "Málo se ví, že postrevoluční Rusko v letech 1920−1922 zrušilo postih potratů i homosexuality, a to bez souvislosti s jakýmkoliv vědeckým výzkumem. Mělo se za to, že s ohledem na principy rovnosti je potřeba některé postoje společnosti modernizovat. S nástupem Stalina se ale všechno vrátilo zpátky," říká Kateřina Lišková z Masarykovy univerzity.

Na otázku, proč se například homosexualita − jíž se mínil pouze styk mezi dvěma muži, sexu mezi ženami nikdo výraznější pozornost nevěnoval − stala znovu ohrožením režimu, Lišková odpovídá: "Do společnosti se vrátila představa, že homosexualita má něco společného s vlastizradou a nebezpečím.

Homosexuál představoval morálně oslabeného jedince, který může vyzradit státní tajemství, protože podlehne svodům cizího špiona. Byl obrazem mužské slabosti a úpadku − tuhle představu sdíleli Stalin i Hitler. V 50. letech 20. století na tom byli podobně i Američané: mccarthyovské výbory sledovaly nejen náznaky komunistického nebezpečí, ale také vyhazovaly homosexuály ze státní správy."

Zbývá vám ještě 70 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se