reklama

Vítejte v reálném sexualismu: Jak se ve druhé polovině 20. století vyvíjely názory na sex?

ego!
Čtěte více: sex | historie | homosexualita
  • Socialistická sexuologie v mnoha ohledech předběhla svou dobu: přinesla "rovnost orgasmů" i věcnější tón do debaty o homosexualitě.
  • Sex se mění a vyvíjí také podle toho, jak o něm dokážeme mluvit.
jarvis_58c9875b498e5bf83d78ecab.jpeg David Cajthaml: Na pláži, 1982 Foto: HN - Matej Slávik

Dobrá věc se podařila! Strýc Radovan sehnal v Jugoslávii svlékací skleničky. Pro nás děti byly fascinující i oblečené. Dlouhovlasá krasavice s přírodními čtyřkami měla na nahém těle poloprůsvitnou řízu, která z jejího těla mizela se stoupající hladinou pomerančového džusu z plechovky. Po tomhle 'striptýzu' nás rodiče se spikleneckým výrazem vyhodili do pokojíčku a večírek mohl začít," vzpomíná 39letá Anna z Karviné, která si přála zůstat v anonymitě, na chvíle, kdy se v polovině 80. let poprvé seznamovala s projevy lidské intimity − či spíše s tím, co jim předcházelo.

Postřehy z maloměstského sídliště a prostředí "pracující inteligence" svérázně dokreslují některé poznatky, s nimiž se veřejnost seznámila na přednášce s názvem Sexpertiza: o výzkumu sexuality a akademické kariéře. Akci pořádalo Národní kontaktní centrum Gender a věda, které díky dlouhodobému bádání Kateřiny Liškové, vědkyně z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně, přineslo pozoruhodný pohled na vztah proměňujícího se komunistického režimu k sexualitě.

Jak se v průběhu druhé poloviny 20. století vyvíjely názory české vědy, společnosti a jednotlivce na to, co je a není v sexu "normální"? Dá se sex − s výjimkou postihu či odmítání některých praktik − řídit, nebo se lidé milují pořád stejně, vědě i vrchnosti navzdory?

Po dělné práci legraci

Když rovnost mužů a žen, tak ve všem − včetně práva na rozkoš. Podobné heslo není jen parafrází reklamní kampaně výrobce kondomů z roku 2017, která s odvoláním na nejnovější studie tvrdí, že téměř dvě třetiny žen při milování nedosahují orgasmu.

Souvislost mezi ženským vyvrcholením, plodností a kvalitou vztahů byla předmětem zájmu československých sexuologů už v 50. letech 20. století. Poválečná sexuologie, jež navázala na tradici prvního československého pracoviště vzniknuvšího v roce 1921, považovala za důležitý předpoklad ženského orgasmu láskyplné partnerské zázemí, stejně jako možnost, aby se žena mohla společensky či pracovně realizovat − a nebyla přitom podřízena muži.

Vědci v roce 1952 zorganizovali rozsáhlé dotazníkové šetření, v němž se zajímali o to, jaký je rozdíl v životním stylu žen trpících neplodností a těch, které otěhotněly: jeden z nejvýraznějších rozdílů mezi nimi spočíval v (ne)schopnosti vyvrcholení. Ženské uspokojení ovšem nemělo být výsledkem "správné techniky styku" (a ta ještě zdaleka nepočítala s orgánem jménem klitoris, který američtí vědci Masters a Johnsonová "objevili" až v 60. letech 20. století a málem je to stálo kariéru), ale výsledkem dobré volby partnera, vzájemné lásky a společenského uplatnění.

Všechno všem (a každý s každým)

Raný komunismus však zažil i období, kdy byl nakloněný volné lásce a jiným, do té doby nemyslitelným svobodám. "Málo se ví, že postrevoluční Rusko v letech 1920−1922 zrušilo postih potratů i homosexuality, a to bez souvislosti s jakýmkoliv vědeckým výzkumem. Mělo se za to, že s ohledem na principy rovnosti je potřeba některé postoje společnosti modernizovat. S nástupem Stalina se ale všechno vrátilo zpátky," říká Kateřina Lišková z Masarykovy univerzity.

Na otázku, proč se například homosexualita − jíž se mínil pouze styk mezi dvěma muži, sexu mezi ženami nikdo výraznější pozornost nevěnoval − stala znovu ohrožením režimu, Lišková odpovídá: "Do společnosti se vrátila představa, že homosexualita má něco společného s vlastizradou a nebezpečím.

Homosexuál představoval morálně oslabeného jedince, který může vyzradit státní tajemství, protože podlehne svodům cizího špiona. Byl obrazem mužské slabosti a úpadku − tuhle představu sdíleli Stalin i Hitler. V 50. letech 20. století na tom byli podobně i Američané: mccarthyovské výbory sledovaly nejen náznaky komunistického nebezpečí, ale také vyhazovaly homosexuály ze státní správy."

Lechtivým žánrům socialismus příliš nepřál, pornografie byla nezákonná, a tak se lidé dokázali poveselit i nad publikacemi určenými k osvětě.

V Československu byl sexuální styk mezi dvěma plnoletými muži dekriminalizován jako v jedné z prvních zemí v roce 1961 (např. ve Velké Británii v roce 1967). Podle Liškové za to může právě zdejší silné vědecké zázemí, díky němuž se podařilo část argumentů přenést i do zahraničí, například do Maďarska.

Když na to vlítne odborník

Polovina 50. let v Československu přinesla i první manželské příručky domácí prove­nience, které dnes slouží jako vynikající svědectví o době a mravu, ale předznamenávají také vznik svého druhu "lechtivých" žánrů. Těm komunismus příliš nepřál, pornografie byla nezákonná, a tak se obyvatelstvo dokázalo poveselit i nad publikacemi určenými k osvětě.

Mezi nakladatelské hity se zařadilo zejména Mladé manželství, vydané v roce 1970, které zobrazovalo varianty pohlavního styku. "Dobře si tu příručku pamatuji, protože jsem ji objevila při cíleném šmejdění rodičovskou knihovnou. Čekala na mě zastrčená za několika Páraly a detektivkami od Zdeny Frýbové," vzpomíná nezúčastněná pozorovatelka romantického dění Anna, tehdy náctiletá.

"Myslím, že mě ta knížka s černými a bílými panáčky, kteří na sobě porůznu seděli a leželi, trochu traumatizovala, ale to si člověk nevybere − když jsme šli s kamarády na dopolední návštěvu k sousedce, z jejíž ložnice podle očekávání nevyšel strýc Milan, ale strýc Radovan, asi to ve mně taky něco zanechalo," směje se.

Zatímco rétorika raného socialismu dbala na rovnost partnerů (včetně výzev k podílu na domácích pracích), normalizační příručka ze 70. let začala znovu připouštět možnost, že manželství − i kdyby bylo po všech stránkách "správně" nastavené − nemusí prospívat, bude­-li v něm žena příliš dominantní. "Není­-li (žena) mužem vedena, jako by nebyla ve své kůži," píše se v ní.

Podívat se, když je na co

Další knihu s přesahem do erotiky si vybavuje také umělkyně Lenka Klodová, vedoucí ateliéru tělového designu na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně. Mimo jiné je i autorkou projektu s názvem Ženin − pornografického časopisu pro ženy.

"Titul 'Sex Ex X Láska? Manželství? Rodina? Děti?', který v roce 1969 vydalo nakladatelství Novinář, je skutečně osvětový. Snažil se lidem radit od začátku vztahu až po rozvod či druhé manželství. Je z něj cítit, jak zápasil s velkým úkolem doby, kdy tradiční chápání světa končilo a lidé nesměle a na chvíli vcházeli do nového, liberálnějšího systému," říká Klodová.

"Za erotický materiál se dá Sex Ex X považovat také proto, že v době nedostatku všichni dokázali informace filtrovat a vidět erotiku v naoko jinak zaměřených textech. Takže vedle popisu nástrah klimakteria najdeme třeba článek 'z amerického tisku' s názvem Sex, umění a obchod, který se sice pohoršuje nad úpadkem tamní morálky, ale ve skutečnosti obsahuje exkluzivní informace o nových pornofilmech, hnutí porn­-chic a vlivu porna na módu," líčí Lenka Klodová. "Rozkošně tendenční je také článek Pornografie místo másla?, reagující na legalizaci pornografie v Dánsku, odkud si ji hromadně dováželi občané Německé spolkové republiky."

Na kultuře zobrazování nahoty za socialismu však Klodovou zajímá ještě něco jiného: "Tehdy neexistoval − nebo jsem ho nenašla − žádný formát pro mužský akt. Nějaké se objevily ve 30. letech 20. století a pak až se slovenskou novou vlnou ve fotografii na konci 80. let. Ve světě byla tato otázka aktuální stále, mimo jiné v souvislosti s emancipací homosexuálů.

Fotograf a profesor pražské FAMU Ján Šmok ve své příručce o fotografování aktu z roku 1986 považoval mužské pohlavní orgány za esteticky 'nepřekonatelný defekt'. Napsal například, že když dojde na penis, je to 'stejné, jako když v kostýmové tragédii přejde omylem přes jeviště oponář s půllitrem piva v ruce'," cituje fotografa Lenka Klodová, která se práci s nahotou − včetně té mužské − věnuje teoreticky i prostřednictvím vlastních performancí.

Mezi tituly, z nichž se nechtěně staly lechtivé trháky, neboť názorných materiálů byl v období socialismu značný nedostatek, se podle Klodové řadí také fotografie nahých černošek z cestopisů Zikmunda a Hanzelky, příručky typu Domácí lékař či Anatomie pro výtvarníky, případně zmiňovaná příručka o fotografování aktu od Jána Šmoka.

"Na sprosté časopisy, které se dovážely ze zahraničí, se chodilo jednou měsíčně na návštěvu k Ciemalům," uzavírá kapitolu "mladá pamětnice" poměrů severomoravského okresního města Anna. "Teta Marcela vždycky říkala, že strýc Karel se doma 'věčně k ničemu nemá', ale že se 'rád podívá', takže se pak konečně 'k něčemu vybičuje'. Tehdy jsem tomu úplně nerozuměla, ale zpětně je mi jí líto: toho úsilí, co investovala do jejich ložnice… Celou ji potáhla tmavomodrým plyšem!"

Ženské choutky, postrach rodiny

Zatímco 19. století zkoumalo zejména sexuální "perverze", 20. století odlišnosti v sexuálních preferencích přejmenovalo na "deviace" a 21. století na "variace". Na proměnách v označení je dobře patrná snaha vědců i společnosti přijít na to, co je v sexu "normální" − nebo ještě přijatelné. I tady, zdá se, platí heslo: jak se tomu říká, takové to je (a když to dělá ženská, může to být ještě o něco horší).

Zatímco ženy deviantky si v současnosti získávají pozornost spíše v případech těžkých zločinů, v 50. letech 20. století stačilo pro takové označení najít intenzivní zálibu v orálním sexu.

Publikace z roku 1958 s názvem Dekompenzace anomálních osobností (!), již ve své bakalářské práci z roku 2015 cituje Andrea Bělehradová z Masarykovy univerzity, rozebírá příběh rodiny, v níž o muži šlo "vcelku spolehlivě říci, že je normální", ale jeho žena byla "patologickou osobností": "Vyžadovala vždy jen cunnilingus, vzrušovalo ji fellatio (…), dráždila se sama manuálně, někdy před zrcadlem, dala si provádět cunnilingus i od více mužů najednou. Od mládí (…) měla 'plnou hlavu těch představ', na nic jiného se nemohla soustředit, zanedbávala práci doma i v zaměstnání."

Manžel údajně sexuální potřeby své ženy snášel jen s obtížemi a v opilosti s ní zacházel hrubě, ale nakonec jí často vyhověl. Manželství však utrpělo i přesto, že žena vyhledala odbornou pomoc.

Bělehradová na závěr uvádí, že "skutečný prohřešek sexuologové spatřovali v tom, že zanedbávala práci, a také ve skutečnosti, že kazila morálku svého muže, který byl jejím přiznáním tak zdrcen, že začal pít alkohol a kouřit".

"Co se týče vizuality, komunisti měli nejblíž k pedofilii: rádi se fotili s dětmi v pionýrských oblečcích," tvrdí výtvarník David Cajthaml.

Podezření na sexuální úchylky se však proměňovalo i u mužů − pozoruhodně dnes působí například citace ze sexuologických konferencí z poloviny 80. let, kde se odborníci se svraštěnými čely zaobírali otázkou, s jakou pravděpodobností bude "sexuálně nenormální" 30letý muž, který žije osamoceně a nemá rodinu.

Z tehdejší perspektivy nešlo o nelogickou úvahu: brzké svatby a vysoká "proženěnost" obyvatelstva podobným dohadům nahrávaly. Jak by v dobovém kontextu působily dnešní generace singles, nejspíš není těžké odhadnout.

Není to úžasně romantické?

"Pokud jde o svádění − nebo ochotu nechat se svést −, rozdíly mezi muži a ženami si nevybavuji. Dámy byly podle mého stejně aktivní a nikdo se nad tím nepozastavoval," poznamenává k otázce "erotických predátorek" 80. let Anna. "Naše známá například utratila polovinu měsíční výplaty za bílé italské kozačky, aby mohla vyrazit na disko do Šnek baru, a to se pak děly věci… Ačkoliv bylo, myslím, trochu překvapivé, že první pohlavně přenosnou breberku přinesla do kruhu našich známých žena. Ale to asi spíš proto, že to byla učitelka z mateřské školy," vzpomíná.

"Stejně tak platilo, že když z nějakého důvodu nepřicházel v úvahu rozvod − třeba moje matka prošla přísně katolickou výchovou −, na nevěru se reagovalo nevěrou. Z deseti párů na našem sídlišti nepřežil sametovou revoluci v původním složení ani jeden. Všichni se znova oženili a provdali podle toho, s kým se do té doby podváděli. Není to úžasně romantické?" usmívá se Anna.

K otázce nevázaných radovánek volně náleží i téma sexuálních pomůcek, jejichž dějiny se dají přibližně shrnout slovy "napodobeniny penisu existují přibližně od doby, co existují penisy" (nejstarší nalezený falus pochází z období paleolitu).

Designérka Anna Marešová, držitelka ocenění za tvorbu elegantních erotických pomůcek pro ženy, k šidítkům 80. let poznamenává: "Sexuální pomůcky byly k mání, vyráběly se z dostupných materiálů, takže šlo o plasty, jaké se objevovaly například na kuchyňských robotech − a to včetně barevné škály. Nazývaly se 'masážními přístroji' a nesly označení ITES 722 nebo 720. Nevím přesně, kde se prodávaly, ale tipuji to na elektro a podpultovky."

Anna Marešová uvádí, že naživo viděla jeden "masážní přístroj", který byl normovaný na velikost baterie, nikoliv podle svého účelu. "Odpovídal prvním vibračním strojkům z počátku 20. století. Pořád se ještě objevují v bazarech, takže si myslím, že se jich nevyrobilo zrovna málo," přemýšlí designérka. "Utvrdilo mě to v tom, že erotické pomůcky reflektují dobu jak z pohledu na sexualitu, tak z hlediska dostupných technologií," uzavírá.

"Myslím, že by se dalo říct, že jsme o něco upjatější než naši rodiče," nabízí závěrečné hodnocení "sexu jedné éry" Anna. "V době, kdy erotika mohla nebo musela lidem nahrazovat celý životní program − kariéru, kulturu, protest nebo zbytky soukromí −, se lidé podle mě milovali častěji. My o něm hodně mluvíme, ale ještě víc na něj zíráme."

Zuzana Válková
Přeposlat
Diskuse
reklama
comments powered by Disqus
reklama

Čeští vývojáři lobbují u státu za lepší podmínky. Hry se mohou stát vývozním artiklem jako auta, říká Bělobrádek

Co prosazují na Šumavě ekologové, je úchylka a masochismus, říká největší šumavský hoteliér Talián

Růžová kola přechází z aktivity nadšenců v byznys. Bicykly zdražují a přicházejí o duši

Česku vyhovují změny, kterými má projít Evropská unie. Premiér Sobotka je na summitu v Římě podpoří

České podnikatelské baroko: Paláce s výklenky, věžemi a mansardovými střechami i domy jako ze stavebnice

X
Nemáte-li registraci, pokračujte zde
Nepamatuji si heslo
Potřebujete poradit?
Volejte:233 071 197
e-mail: predplatne@economia.cz