reklama

Až vzplane poslední cigareta: Budou ze zadýmených hospod kluby, kde se smí kouřit dál?

ego!
Čtěte více: kouření | zákon | tradice | restaurace
  • V některých restauracích a barech chtějí nad zákazem kouření, který začne platit na konci května, vyzrát založením klubů.
  • V jiných jen nečinně zuří, někde se radují.
  • Tour po zadýmených hospodách, jak je už nikdy nepoznáte.
jarvis_591d6752498e14905c54f23b.jpeg Hostinský Richard Hamouz a jeho host, hospůdka V Zátiší, Chýně u Prahy Foto: Libor Fojtík

Jestli přijde kontrola, tak ji zmasakrujeme! Odbojný výkřik přiletí od jednoho ze stolů v pivnici Obecnice v Unhošti, tříapůltisícovém městečku mezi Kladnem a Prahou.

Je sobota kolem čtvrté odpoledne a lokálem naproti gotickému kostelu svatého Petra a Pavla se vznáší štiplavý dým. Vypadá to, že všichni z asi desítky přítomných hostů kouří a cigaretu šlukuje paní výčepní i majitel podniku Ladislav Mynařík. Toho téma zákazu kouření ve všech českých restauracích, barech a kavárnách, jenž nastane o půlnoci z 30. na 31. května, kdy se slaví Světový den bez tabáku, pořádně rozpálí. "Tady se kouří i přes oběd, protože to vyžadují i policajti a úředníci, kteří k nám chodí! Zákaz je absolutní nesmysl. Česká kultura, to je přece pivo a k tomu cigáro," durdí se pan Mynařík.

Radka, dáma v červeném, bohatě zdobená stříbrnými šperky, sedící zády k televizní obrazovce, na níž běží přenos mistrovství světa v hokeji, vychutnává svou cigaretu a prohlašuje, že tráví nejspíš jeden ze svých posledních dnů v této pivnici. "Nebudu přece postávat na chodníku před kostelem jako šlapka," prohodí, když si představí blízkou budoucnost. V ní budou totiž kuřáci vykázáni před hospody, kde bude kouření povoleno. Podobně černě vidí dobu po 31. květnu i další štamgasti. Blížící se epocha jim přijde jako apokalypsa, kterou si ani dost dobře neumí představit. Majitel Mynařík se jako tonoucí chytá velmi tenkého stébla. "Věřím, že pan Fiala a ODS vyhrají volby a ten hrozný zákon zruší, jak slíbili," prohlašuje.

Majitel restaurace pak ukazuje na muže, který právě vchází: "Tohle je nekuřák a chodí mezi nás rád!" Štěpán Vaníček, čtyřicátník ve žlutém tričku, přitaká: "Ten zákon je blbost. Cigarety do hospody patří."

Přejdou do ilegality

Ani tvrzení lékařů, že jen v Česku kouření zaviní ročně 18 tisíc úmrtí, nebo třeba informace zveřejněná v časopise Americké kardiologické asociace, že v amerických a evropských městech, kde už léta zákaz kouření funguje, klesl počet infarktů zhruba o čtvrtinu, většinu osazenstva a personálu v navštívených hospodách nezviklá. Ti, kteří změnu možná vítají, zůstali v podnicích, do nichž jsme přišli, zticha. Kuřáky, kteří se rychle dostávali do ráže, by stejně nepřekřičeli. Protože jsme si záměrně vybírali kuřácká "doupata", možná tam ani žádní příznivci nového zákona nebyli.

Náš děda se dožil 90 let, přestože celý život kouřil. Tento argument spolu s odkazem na "specifickou českou hospodskou kulturu" jsme slyšeli v různých variantách několikrát. Nejsilnější odpor vůči novému zákonu zní ve venkovských lokálech. "Je tu ještě Ústavní soud," doufá v úspěch ústavní stížnosti namířené proti plošnému zákazu kouření a podané v březnu senátory Jaroslavem Kuberou (ODS), vlastníkem Synotu Ivo Valentou a několika dalšími Richard Hamouz, majitel a zároveň výčepní hospůdky V Zátiší. Ta stojí u silnice za obcí Chýně v okrese Praha­-západ.

Pan Hamouz, jehož hospodu založil poblíž místního kláštera jeho praděda už v roce 1912, je nekuřák, ale děsí se dopadu legislativní novinky na návštěvnost svého podniku. "Mně je to jedno, budu kouřit dál," zůstává v klidu jediný host, který tu v sobotu kolem třetí hodiny popíjí. Hostinský Hamouz raději ani nepřemýšlí, co se štamgasty, na nichž je existenčně závislý, bude dělat, když se rozhodnou zákazu vzepřít.

"Co mám provést s 85letým pánem, který sem chodí dvakrát týdně, koupí si kafe a rum a k tomu si dá cigaretu a dělá to takhle celý život? Co mám dělat se štamgasty, kteří sem chodí pravidelně na partičku prší a nedovedou si to bez cigarety představit?" lamentuje hospodský Jiří Stádník v restauraci Sokolovna v Červeném Újezdě u Prahy. Jeho hosté mohou za příznivého počasí teoreticky kouřit na restaurační zahrádce, na níž zákon dýmání povolí, jenže ta je v Sokolovně vybudována asi metr od dětského hřiště, a proto tam zřízení tabákové zóny pan Stádník zvaný Ampér nepovažuje právě za rozumné.

Podle něj přejdou kouřící pivaři do "ilegality". "Budou vznikat garážové hospody. Tady v Újezdě už vím o dvou. Chlapi se dvakrát týdně sejdou, koupí si basu piv a budou si tam bánit do sytosti."

To není finta, ale klub

Pokusili jsme se do několika center kuřáckého odboje proniknout. Jedno z nich vzniká v malé putyce na pražském Pankráci, kde se podle insiderů provozovatel chystá vyzrát nad zákazem kouření tím, že na dveře pověsí nápis "Soukromý klub" a bude dovnitř pouštět jen známé štamgasty coby členy spolku. Podle mnohých právníků ale něco takového neobstojí. "Zákaz kouření by nebylo možné obejít ani v případě, že by členové klubu za poskytnutou stravu neplatili, ale cena stravy by byla zahrnuta v členském příspěvku," uvádí se na stránkách advokátní kanceláře Hajduk & Partners, která k možnostem obcházet zákaz kouření vypracovala detailní rozbor.

Jak si jsou Pankráčtí se svým plánem jistí v kramflecích, se mi ale zjistit nepodařilo. Atmosféra ve zmíněném lokále byla v sedm večer stejně hustá jako jeho zakouřenost. "Jestli sem vstoupí nějaký nekuřák, dostane na budku!" křičí drsně se tvářící chlapík v modré mikině a další se přidávají na jeho podporu. Nejvíc by to podle vulgárních poznámek asi schytal premiér Sobotka a někteří další členové vlády. Majitel nálevny, statný třicátník v šedém sportovním úboru, sedí kousek od pípy, ale o interview nemá zájem. Výčepní, který už dlouho před zavírací hodinou vykazuje jisté známky zmožení mokem, jejž tu prodává, mě bere za rameno a tlačí směrem k východu. "Pane, dejte pozor, aby hoši své výhrůžky nesplnili. Běžte a nechte nás žít si své životy."

Na druhém konci republiky, ve Zlíně, přeměnila paní M. svůj bar na "šipkový klub". Stalo se tak už loni. Původně se prý tak provozovatelka chtěla vyhnout v listopadu zavedené elektronické evidenci tržeb, ale nakonec se do systému EET přece jen zapojila a hlavním cílem je pro ni nyní vyhnout se zákazu kouření. "Ten by byl pro mě mnohem větším zásahem, protože kouří 95 procent lidí, kteří ke mně chodí," říká podnikatelka, která svůj projekt ochotně popisuje, ale nepřeje si zveřejňovat jméno své ani lokálu. "Nechci, aby za mnou chodily davy lidí ptát se na radu. Ta možnost tu je, ale ať se každý zařídí sám," zdůrazňuje.

Vše podle svých slov projednala s právníky a má pojištěné smlouvami. Od 14 do 16 hodin bude mít v prostorách baru otevřenou prodejnu s potřebami pro šipkařský sport. "Kdybych založila jen klub, musela bych zrušit živnost, ale to jsem nechtěla. Potřebovala jsem být zaregistrovaná, abych mohla vydělávat peníze," vysvětluje.

Po čtvrté hodině odpolední do dvou do rána to bude podle paní M. fungovat tak, "jak byli dosud zvyklí", ovšem pod názvem Šipkový klub, s přístupem pouze pro jeho členy, kteří se dovnitř dostanou jen na čipovou kartu po jejím zakoupení. K dispozici dostanou šipky, ale stejně jako dřív se bude pít pivo a další nápoje a také bude povoleno kouřit. "Jsme v šipkařské lize už čtyři roky, takže vše do sebe pěkně zapadá, nikomu nelžeme, není to finta," ujišťuje provozovatelka. Sama je nekuřačkou, v zadýmaném podniku pracuje už 15 let. "Mám i zdravotní problémy, ale náš zákazník − náš pán, je to prostě byznys, to jsou ty paradoxy," uzavírá.

Co jinak na vesnici?

V jedné západočeské vesnici zase místní zřídili v budově hospody Hasičský klub. "Veškerý alkohol kupujeme 's daní' a zisk jde na elektriku, provoz a dětské akce. Nikomu cizímu z ulice nenaléváme. Děti mají v prvním patře knihovnu a hernu, aby nemusely být v kouři," tvrdí žena, jež patří mezi členy spolku, kteří rovněž nestojí o publicitu. Obec prý hospodu před lety nabízela ke klasickému pronájmu, ale nikdo se nepřihlásil, tak se do toho vložila parta hasičů. Ve vsi jiná hospoda není. "Kdyby nebylo našeho klubu, sousedy bychom nepotkali, všichni jsou zalezlí. Co jinak na vsi? Tady všechno domluvíte u piva: ten zná kominíka, tamten zase truhláře," vypráví "hasička", která dojíždí do vesnice z města na víkendy.

Česká kultura, to je pivo a k tomu cigáro," tvrdí majitel pivnice Obecnice v Unhošti.

Výše popsané kluby se však podle právníků pohybují na hraně zákona, ne­-li za ní. "Mnozí podnikatelé žijí totiž v mylném domnění, že zákaz kouření se bude týkat pouze provozoven označovaných jako restaurace, hospoda, bistro a podobně. Textace protikuřáckého zákona je však mnohem širší," píše se v rozboru Advokátní kanceláře Hajduk & Partners.

Podle něj se to týká právě "založení zájmového spolku, který by v rámci své činnosti nabízel členům občerstvení a stravování. Na první pohled se může zdát, že protikuřácký zákon na tento případ nedopadne, neboť bezplatné služby jsou nabízeny v rámci členského příspěvku pouze určitému okruhu osob na místě veřejnosti nepřístupném. Nicméně takový případ může být ze strany kontrolního orgánu považován za účelné obcházení litery zákona, což lze tvrdě sankcionovat".

Samozřejmě že se objevily i právní názory, že zřízením klubu se může hospoda působnosti protikuřáckého zákona vyhnout. Zřejmě rozhodne až první spor, v němž se provozovatel kuřáckého spolku obrátí po 31. květnu na soud, pokud mu úřady za kouření ve "stravovacím zařízení" napálí pokutu. V Německu v roce 2014 podobný případ řešil dokonce Ústavní soud v Karlsruhe. K malé radosti milovníků nikotinu však rozhodl, že zákaz kouření se týká i klubů. V kauze šlo o Spolek na podporu asijské a arabské gastronomické kultury v jednom bavorském městě, u nějž se ukázalo, že jde pouze o krycí název pro klub kuřáků − kontrola zjistila, že hosté tam bafají nejen z arabských dýmek, ale i z cigaret.

Disciplinovaní Britové, neposlušní Francouzi

◼ První světovou zemí, která zavedla plošný zákaz kouření, bylo Irsko v roce 2004. Dva roky poté jej přijala Velká Británie. V těchto zemích je zákon nekompromisně vymáhán a tamní obyvatelé včetně kuřáků jej vesměs akceptovali.

◼ Zato Francie se po zákazu z roku 2008 potýkala s častým porušováním zákona, jenže po pěti letech stížností nekuřáků a sporů soud znemožnil i dýmání na zastřešených zahrádkách.

◼ Ve velké většině evropských států se dnes v restauracích kouřit nesmí.

◼ Poté, co se k nim připojí Česko, zůstane "kuřáckým rájem" jen Slovensko a Portugalsko. V Rakousku bude platit absolutní zákaz od května 2018, dosud je tu možné kouřit v lokálech do 50 m2 nebo ve větších podnicích v oddělených místnostech.

◼ V menších hospodách lze dýmat také v některých německých spolkových zemích.

Majiteli dvou pražských barů, Bukowski's a Elbow, Glenovi Emerymu, který pochází z Kanady, přijde založení kuřáckého klubu komplikované a legislativa nejasná. Proto raději vyčkává, co nová doba přinese.

"Vím, že v San Francisku nebo Berlíně, kde už se dlouho v barech nesmí kouřit, panuje v některých podnicích jakási tichá dohoda: po půlnoci se hodí na bar popelníky a lidi si alespoň na chvíli zapálí, nikdo neprotestuje. Netuším, jestli by něco takového šlo tady. Měl jsem bar Bukowski i ve Vancouveru, a když jsme tam jednou po půlnoci začali kouřit, někdo nás udal a zaplatili jsme pár set dolarů pokutu," vzpomíná pan Emery, jehož pražské lokály mají otevřeno několik hodin přes půlnoc.

Jeho personál se v názoru na nový zákon neshodne. Zatímco barman z Elbow Adam jej považuje za zlo, barmanky Aneta a Marie změnu spíše vítají. "Sama pak budu kouřit míň a přestanu smrdět," usmívá se Aneta.

Popelníky rozbiju kladivem

Vyčkávací postoj zaujala velká většina provozovatelů kuřáckých podniků. Někde investují do vymalování zakouřených stěn, jinde naopak mírně zvednou ceny piva a jídla. "Očekávám alespoň zpočátku úbytek hostů, tak aby se mi to aspoň částečně vrátilo," vysvětluje plánované zvýšení ceny plzeňské dvanáctky o korunu Miloslav Kothera, šéf sídlištní restaurace Dřevák v Nymburce.

"Já se nemůžu dočkat, až kladivem ty popelníky rozmlátím," prohlašuje Filip Výborný, majitel velmi zakouřené hospůdky U Žaludů nedaleko Karlova náměstí, jedné z posledních lidových pivnic v centru Prahy. Pan Výborný, původně číšník od Fleků, jenž sám s kouřením před lety skončil, patří k menšině provozovatelů kuřáckých hospod, která změnu vítá.

"Jsem šťastný, mělo to přijít už dávno jako v jiných civilizovaných zemích." Neobává se odlivu štamgastů? "Mně nevadí, když bude chodit míň lidí. Vyžiju i bez nich. Naopak sem třeba přijdou lidi, kteří zatím jen nakouknou, a když cítí kouř, raději pokračují dál," vypravuje. "Ten chlap patří na psychiatrii," zvolá 70letý štamgast František Ulmann, když slyší náš rozhovor. Sám přitom není kuřákem cigaret, ale výhradně doutníků. "Zakážou kouření, zakážou chlast a všechno se tu rozvrátí!" pokračuje zjitřeně.

Apokalypsa pro sousedy

Možná ještě více než odlivu hostů se mnozí restauratéři obávají sporů, které nastanou poté, co se kuřáci z hospod vyvalí na chodníky, dým z jejich cigaret bude stoupat do oken lidí bydlících nad podniky a hlasitý hovor nebo křik opilců rušit noční klid.

"Nedovedu si představit, až tady bude v noci venku stát 500 lidí," říká Adam, barman z již zmíněného baru Elbow, nacházejícího se na pražské Veletržní třídě, v jejíž horní části je množství podniků otevřených dlouho do noci. Jeho šéf Glen Emery se proto rozhodl k tomuto baru najmout jakéhosi tišitele, který bude zvláště rozjívené hosty uklidňovat. Na starosti má mít i protější bar Frankie's, jejž Kanaďan plánuje v nejbližší době otevřít.

Třeba sem přijdou lidi, kteří zatím jen nakouknou, a když cítí kouř, pokračují dál," říká majitel pražské hospůdky U Žaludů.

Takového dveřníka už mají u baru Bukowski's a disponuje jím i mezi studenty a umělci populární Mlýnská kavárna na Kampě. "Říkáme mu pan Ticho, je to starší pán, který k nám chodí kolem jedenácté a pomáhá nám dodržovat noční klid. Ale toho nemůžeme v zimních měsících honit z tepla do zimy, takže hledáme dalšího. Ne ochrankový typ, spíš někoho normálního, kdo se domluví s našimi hosty. Budou to každopádně náklady navíc," podotýká Martin Kotas, majitel Mlýnské kavárny. Podle něj bude mít zákaz kouření "zásadní vliv" na sousedy, jimž se "pach z cigaret nastěhuje přímo do ložnic". "Podle mě apokalypsa nenastane kvůli tomu, že by lidi přestali chodit, ale že se sousedé z okolí budou chtít bránit nově vzniklému nepohodlí, a třeba i soudně. Já se jim nedivím, bude to vážný problém."

Až se tedy budou sousedé hodně bouřit, je otázka, zda čeští zákonodárci půjdou cestou Norska, kde je kouření zakázáno nejen uvnitř podniku, ale také před jeho vchodem, nebo spíše Německa, kde v některých spolkových zemích je možné si zapálit v restauracích o jedné místnosti s rozměrem zpravidla do 75 metrů čtverečních.

Za celkem marginální problém ve světle těch ostatních považují hospodští otázku, kterou jsme v posledních týdnech ve vzrušených restauračních konverzacích už několikrát zaslechli: Co se stane, když hosté v nočních barech o půlnoci z 30. na 31. května cigaretu neodloží a budou kouřit dál? "Tu půlhodinu jim ještě nechám," říká Glen Emery. "Vždyť pak mají před sebou dlouhou nekuřáckou éru. Druhý den už ale v baru popelníky nenajdou."

 

Vladimír Ševela
Přeposlat
Diskuse
reklama
comments powered by Disqus

On-line: Při explozi na koncertě v Manchesteru zemřelo nejméně 22 lidí. Podle policie se na místě odpálil sebevražedný atentátník

Česko bez volantu. Vláda by měla jít trendu autonomních aut naproti, myslí si Ťok a chce vybudovat polygon

Bývalý šéf dohledu ČNB Rozumek bude působit v Mezinárodním měnovém fondu. Pomůže Bosně a Hercegovině s dohledem nad bankami

UNESCO se po deseti letech opět zabývá mrakodrapy na Pankráci. Městu by mohlo opět hrozit odstranění ze seznamu dědictví

Nebezpečný svět Marka Hudemy: Atomová hádanka zůstává nevyřešena

reklama