reklama

Zachraňme důchody: Určeme, kde končí solidarita a začíná sobectví

  • Deficitní důchodový systém je dlouhodobě neufinancovatelný.
  • Není potřeba však žádný velký třesk.
  • Postačí série chytrých malých reforem, které udrží systém i pro další generace důchodců.
jarvis_59b92006498e2987dab468cb.jpeg Jak přestat přešlapovat na místě a vyrazit k dalšímu čtvrtstoletí prosperity a úspěchů, navrhuje David Klimeš v nové knize, která vyšla v polovině srpna. Foto: archiv

Krize důchodů není natolik akutní, aby si lidé makroekonomické problémy českých penzí okamžitě spojili se svým aktuálním či budoucím důchodem. Podle zprávy společnosti Natixis se mají čeští penzisté v evropském srovnání slušně, nikoli však kvůli výši a udržitelnosti svých penzí, ale kvůli stále relativně levným a přístupným dalším sociálním systémům. Český rovnostářský důchod ale nemůže vydržet pod náporem demografie, kdy se stane definitivně neufinancovatelným. Proto je potřeba zcela změnit filozofii dosavadního zabezpečení na stáří.

• Je třeba systém výrazně zpřehlednit. Lidé vůbec nechápou, jak se stanovuje a vyvíjí jejich budoucí důchod.

• Je třeba systém diverzifikovat. Závislost českého důchodce takřka výhradně na státem vypláceném důchodu z průběžného pilíře je unikátní a nebezpečná.

• Je potřeba výrazně motivovat lidi v důchodovém věku, aby svůj odchod do penze ještě odložili. A to nikoli dramatickým posouváním věku pro odchod do důchodu, ale ekonomickými motivačními nástroji.

Solidarita versus sobectví

Penzijní systém se skládá z těžko pochopitelného mixu základní dávky a jen v menší míře pohyblivé částky, která je tím skutečným "sociálním pojištěním", tedy důchodovou složkou odpovídající alespoň přibližným způsobem odvedenému pojistnému. Tento propočet je natolik komplikovaný a upravený o redukční hranice, že je prostým výpočtem v hlavě neuchopitelný. Nikdo tak neví, k jakému důchodu směřuje.

Za rozdělení důchodů na pevnou složku a pohyblivou složku v českém prostředí bojuje člen vládní důchodové komise a ekonom Jaroslav Vostatek. Přestože v jednotlivých detailech může být rozpor, celkový koncept je správný.

Ideální by bylo rozdělit současné platby do sociálního systému do dvou noh. Jedna by financovala státem zaručenou minimální penzi, druhá by zcela odrážela výši příspěvku, a byla by tedy opravdu pojištěním − za vysoké odvody vysoká penze, za nízké nízká. Pokud zaměstnavatel platí 25 procent sociálního pojistného a zaměstnanec 6,5, pak by například zaměstnavatelův díl mohl jít do financování průběžného systému, zaměstnancův podíl na osobní účet. Alespoň částečné rozdělení má smysl z důvodu přehlednosti a motivace k úsporám. Většina v současnosti odváděného pojištění by nadále šla na financování průběžného pilíře. Za to by stát lidem garantoval základní rovný důchod ve výši například osm tisíc korun.

Exkluzivní obsah pouze pro předplatitele.

Kupte si předplatné webu již za 199 Kč na měsíc.

Aktivace předplatného okamžitě a snadno ve 3 krocích • Přihlášení až na 5 zařízeních • Úplný obsah Ekonomu a Hospodářských novin

Předplatit

David Klimeš
Přeposlat
Diskuse

Vstupem technologických firem do bankovnictví jsem posedlý, říká nový šéf Komerční banky. Spoléhá na větší růst úvěrů

Tajemný král českých silnic Karel Rypl se sblížil s místopředsedou ANO Faltýnkem a jeho byznys rychle vzkvétá

Odboráři Škody Auto chtějí dvouciferný růst mezd jako na Slovensku. Deset procent je málo, to bychom se styděli, říká jejich šéf

Google kupuje za miliardu dolarů tým vyvíjející telefony pro společnost HTC, ta poslední roky čelí prudkému poklesu prodejů

Češi v Evropě Ondřeje Housky: Potřebujeme evropské Německo, ne německou Evropu. Díky bohu za Merkelovou!

reklama