reklama

Podnikat jsem se naučila v JZD, říká manažerka nejstarší české automatizační firmy Vladislava Česáková

  • Společnost ZAT dodává řídící systémy do elektráren, na dráhy i do výrobní podniků.
  • Rozvoj firmy nastal po příchodu manažerů Vladislavy Česákové a Iva Tichého.
  • ZAT pracuje hlavně pro jaderné elektrárny, ale sázet výhradně na jádro považuje za příliš riskantní.
jarvis_591c41fa498e1490592d34fe.jpeg Manažerka Vladislava Česáková Foto: Libor Fojtík

Řídicí systémy firmy ZAT ovládají palivové tyče v jaderných reaktorech, mají na starosti chod uhelných a vodních elektráren téměř v 60 zemích světa nebo dohlížejí na provoz na železnici. ZAT vznikl jako vývojové středisko příbramských uranových dolů a letos slaví 55 let existence. Vladislava Česáková se jeho řízení ujala v roce 2002. Vystudovaná kybernetička do společnosti vnesla manažerské schopnosti získané ve vlastní firmě i během působení v zemědělském družstvu. Většinu tržeb ZAT, které se pohybují kolem 700 milionů korun ročně, tvoří zakázky pro jadernou energetiku. Přesto se vedení firmy už před deseti lety rozhodlo, že sázet výhradně na jádro by bylo příliš riskantní.

Vystudovala jste kybernetiku na plzeňské Vysoké škole strojní a elektrotechnické. Proč jste si vybrala právě tento obor?

Mí rodiče jsou oba technici, takže jsem se rozhodla jít na techniku. Bylo tam hodně matematiky a fyziky, což mě vždycky bavilo víc než dějepis nebo přírodopis. Bylo tam velmi málo elektriky jako takové, takže klasické elektrotechnické vzdělání nemám. V ročníku nás bylo asi 140 a z toho 20 holek.

Zůstaly některé z vašich spolužaček v oboru?

Moc ne. Hodně z nich studovalo počítače a pár v oboru pořád pracuje. Jedna kolegyně učí techniku a matematiku. Ale žádný klub nemáme.

Pak jste pracovala v plzeňské Škodovce v Doudlevcích. Byla to náhoda, nebo váš záměr?

Pracoval tam otec, takže to bylo normální. Tehdy ve Škodovce pracovalo 20 tisíc lidí. Kdo bydlel v Plzni, dělal tam. Já jsem ale z Doudlevců velmi rychle odešla a šla jsem do jiné části Škodovky, kam jsem chodila programovat počítače. To už byl obor, který jsem studovala. Tam jsme dělali automatizaci strojů, například lisů na pneumatiky.

V životopise nezmiňujete období let 1987 až 1990, o kterém jsem předpokládal, že jste byla na mateřské dovolené.

Kdepak. Na Plzeňsku bylo v té době jednotné zemědělské družstvo Komorno, takové západočeské Slušovice. Oni prodávali na Západ mikroskopy a měli za to devizy. To JZD mělo i výpočetní středisko a vymysleli si, že by založili software house a že by se sem dovážely osobní počítače z Německa. U nás v té době byly počítače TNS, které vyráběli ve Slušovicích a stály půl milionu. Z Německa se to ale dalo přivézt za sto tisíc. Takže je napadlo, že by dováželi počítače a my bychom jim s kolegou psali programy. Tehdy nejvíc frčely mzdy a takové úkoly, co dnes běžně dělají outlookové služby, spíš databázové systémy.

U nás tehdy byly slušovické počítače TNS, které stály půl milionu. Z Německa se ale daly počítače přivézt za sto tisíc.

Já tomu říkám podnikatelská přípravka, protože jsme se domlouvali se zákazníky, dodávali jsme jim produkty, programovali jsme je, pohybovali jsme se v byznysovém prostředí. JZD ale mělo velmi vysokou režii, takže když přišla revoluce, každý, kdo uměl programovat, to byl firmám schopen dodat za desetinu toho, co my. Tak jsme se dohodli, že tento byznys zrušíme, a založili jsme firmu Easy Control. Prvotní produkt už jsme měli.

Jak to fungovalo?

Fungovalo to docela dobře. Z JZD jsem věděla, co je to smlouva, uměla jsem ji napsat, věděla jsem, co je to obchodní jednání se zákazníkem, co to znamená něco dodat. Postupně jsme tu firmu vybudovali, měli jsme 15 lidí a 30 milionů obrat a živila nás zejména automatizace na drahách, což děláme dodnes. Automatizovali jsme provozy v kaolinkách, cihelnách, dlaždičkárnách, dělali jsme zajímavé aplikace v divadlech, například řízení tahů pro muzikál Dracula na pražském Výstavišti. Kulisy v divadle visí na takových lanech a z regulačního pohledu je to celkem složité, protože se musí stejně pohybovat, musí se ve stejnou dobu zastavit, není to prostě triviální věc. Dělali jsme i pro plzeňský pivovar.

Proč jste firmu prodali?

Bylo nás pět majitelů a začali jsme mít problémy s vizí. Původně nás spojoval společný záměr firmu rozjet a rozvinout, což jsme dokázali. Ale najednou jsme řekli, dobře, ale co teď? Každý jsme měli jinou představu a v té době se úplně náhodou naskytla příležitost prodat firmu společnosti ZAT. S ostatními majiteli jsme se domluvili, že by to bylo nejčistší ukončení naší spolupráce.

jarvis_591c41fa498e1490592d3505.jpeg
Průmysl 4.0 jsem studovala už před čtyřiceti lety, není to pro mě nic nového, říká Vladislava Česáková.
Foto: Libor Fojtík

Exkluzivní obsah pouze pro předplatitele.

Kupte si předplatné webu již za 199 Kč na měsíc.

Aktivace předplatného okamžitě a snadno ve 3 krocích • Přihlášení až na 5 zařízeních • Úplný obsah Ekonomu a Hospodářských novin

Předplatit

Jan Richter
Přeposlat

Český papírenský průmysl prochází bouřlivým obdobím. Kvůli oblibě hamburgerů či koláčů se zaměřuje na obaly

Portugalsku se pod vedením socialistického premiéra ekonomicky daří. Pyrenejský stát se nečekaně vyhnul "řeckému osudu"

Česko je pro módu nejtěžší trh, tvrdí Ladislav Trpák, jehož Zoot utržil na prodeji oblečení přes 700 milionů

V Kunovicích spouští "chytrou" výrobu pro Audi či BMW. Obrábění je zde plně automatizované

Strany před volbami slibují zjednodušení daní. Opozice chce konec EET, hnutí ANO jen její změny

reklama