Prezident Miloš Zeman provokuje a mluví sprostě, avšak nadpoloviční část populace ho má docela ráda

Miloš Zeman má před sebou poslední rok v prezidentském úřadě a do tiskové konference 10. března bude ve vzduchu viset otázka, zda chce usilovat o své znovuzvolení. A je jasné, že hlavním limitem pro rozhodování politika, který dávno překročil důchodový věk a ani není vzorem správné životosprávy, bude zdravotní stav.

Pokud se pro kandidaturu rozhodne, vyvolá u části populace noční můru, protože ta plebejského prezidenta, jak se Zeman sám označuje, už nechce. Není totiž bez šance uspět. Podle průzkumů jeho obliba osciluje mezi 50 až 70 procenty, což i při pochybnostech, co takové číslo reálně znamená, není pro boj o vrcholovou funkci špatný základ.

Podle sociologa Jana Hartla, který vychází z výzkumů agentury Stem, za Zemanem pevně stojí čtvrtina populace a stejné množství lidí ho odmítá. "Desetině je vše jedno, a tak zbývá zhruba čtyřicetiprocentní skupina, o niž se nyní hraje a která se zatím většinou přiklání k prezidentovi. Často jde o lidi, kteří se hlásí k politickému středu," říká Hartl.

Rozhodně je o co zápasit, protože úřad hlavy státu má už od dob Tomáše G. Masaryka daleko větší váhu, než jakou mu přisuzuje ústava. Je to i ozvěna monarchistické tradice, zprostředkované třeba tím, že sídlem hlavy státu zůstává symbol české státnosti, Pražský hrad. Prezidentovo postavení navíc posílila přímá volba, které se veřejnost dlouhodobě domáhala.

Lidový prezident?

Zeman pro část populace představuje lidového prezidenta, jaký tu v polistopadové historii nebyl. Aktivní, a nikoliv jen reprezentativní. Je s tím také spojen okázalý antiintelektualismus, na který ovšem sázel už Václav Klaus (ačkoliv oba jmenovaní bezesporu intelektuály jsou). Současný prezident jej posunul dál, stejně jako politickou nekorektnost, a přidal k tomu snahu systematicky provokovat názorové protivníky v čele s "pražskou kavárnou".

Tvrdý postup vůči uprchlíkům přináší Zemanovi body. Podporu mu ale srážejí jeho mediální přešlapy.

Politoložka Vladimíra Dvořáková z pražské Vysoké školy ekonomické pro časopis Listy napsala, že to vše umožňuje vymezit se jasně proti soupeřům. A v rozdělené společnosti mobilizovat přívržence pomocí emotivně nastolovaných témat. V tom, stejně jako v silovém stylu politiky, který je Zemanovi vlastní, vidí ale dědictví dřívější transformační politiky. I ta kladla důraz jen na výsledek, a nikoliv na způsob, jakým se k němu dospěje. Stejně jako tehdy i nyní to vede k podceňování ústavního rámce, institucí a kontrolních mechanismů.

Zemanův recept ale zabírá jen občas. Na jedné straně mu vděčí za vzestup popularity po polovině roku 2015, kdy se jednoznačně postavil proti migrantům a proti islámu. To mu podle sociologů přineslo kladné body od lidí, kteří ho nevolili. Třetinová podpora se mávnutím proutku změnila v nadpoloviční. Jenomže tu předtím srazily jiné jeho kontroverzní kroky a jejich neobratná obhajoba. Například schůzka s odpůrci Bohuslava Sobotky v Lánech po parlamentních volbách v říjnu 2013 nebo vulgárními slovy prošpikované vystoupení v rozhlase o rok později. To když řešil překlad názvu ruské punkové skupiny Pussy Riot. A koncem loňského roku jeho popularitu znovu snížily rozepře kolem přijetí dalajlamy Danielem Hermanem a neudělení vyznamenání ministrovu příbuznému Jiřímu Bradymu.

Zajímavé je srovnání s dřívějšími prezidenty. Obliba uhlazeného Václava Klause se pohybovala v průměru o deset procentních bodů výše a zůstávala konstantní. Zato vysoká popularita Václava Havla postupně klesala a ke konci mandátu spadla na 45 procent. Už tehdy platilo, že státnické činy ji nezvyšují a naopak ji spolehlivě potápějí z politického hlediska nepodstatné záležitosti, jako například sňatek s Dagmar Veškrnovou.

Sliby chyby

Zeman při prezidentské volbě v roce 2013 obdržel 2,7 milionu hlasů i díky svým slibům. Ten největší, který ale dal až v povolebním projevu, nesplnil. Přímou volbou rozdělenou společnost nespojil a naopak své odpůrce několikrát přivedl do ulic, což se za jeho předchůdců nedělo. Podle analýzy projektu Demagog.cz ze 42 slibů splnil přibližně polovinu: 14 slibům dostál a osm jich plní průběžně. Dvanáct závazků porušil, tři se ukázaly nesplnitelné a pět jich nebylo realizováno. Miloš Zeman, jak avizoval, doplnil Ústavní soud o nové členy a zasadil se o setrvání Pavla Rychetského v jeho čele. Za průběžně plněný slib Demagog považuje posílení pestrosti vedení ČNB a důraz na odbornost ministrů. Jen částečně dodržel prezident slova, že si na Hrad přivede pouze řidiče a tajemníka. Jeho poradce Miroslav Šlouf se tam neobjevil, zato se vynořila řada jiných přátel včetně Martina Neje­dlého, lobbisty, podnikatele a někdejšího šéfa na Rusko napojené firmy Lukoil Aviation Czech. Prezident neplní ani předsevzetí, že místo vetování zákonů připomínky prosadí na vládě. Poslední ukázkou je přehlasované veto novely zákona o střetu zájmů. Tu dokonce, v zájmu Andreje Babiše, zřejmě napadne u Ústavního soudu.

Miloš Zeman si vytvořil zvláštní styl komunikace s veřejností a opět navázal na praxi Václava Klause. Na prvním místě jde o nadužívání služeb "mluvčích". Podle politoložky Vladimíry Dvořákové "pánové Weigl, Jakl a Ovčáček plnili podobné role a do značné míry zjišťovali, kam až je možné zajít". Jejich styl práce daleko překračuje to, co je běžné v západních demokraciích.

Také díky hyperaktivitě Jiřího Ovčáčka si Zeman nemůže stěžovat na nezájem médií, přičemž platí, že o kom se nepíše a není na obrazovce, ten v politice neexistuje. Podle šetření společnosti Newton Media pro Českou televizi byl prezident už v roce 2015 nejsledovanější osobností, a to před ministrem financí Babišem i premiérem Sobotkou. Pokud jde o frekvenci výskytu v televizních a rozhlasových zprávách, skončil za premiérem, dominoval však v novinových a on-line titulcích.

Analýza Pavly Kovářové z Univerzity Karlovy ukazuje, že většina příspěvků sice byla neutrální, avšak ve zbytku převažovaly negativní nad pozitivními v poměru 2:1. Zatímco deník Právo o něm publikoval nejvíce kladných článků, Mladá fronta Dnes častěji tiskla texty s negativním vy­zněním. Televize Nova vysílala pozitivně i negativně zabarvené reportáže, ČT 1 se soustředila na neutrální příspěvky. Sám Zeman, pokud dostal prostor k vyjádření, zprvu vystupoval vstřícně, v polovině mandátu se už ale vyhraňoval vůči svým protivníkům.

Vzestupy a pády prezidenta Zemana

Zvětšit přes celé okno

Prezident se přitom nikdy netajil přezíravým přístupem k novinářům. V nedávném rozhovoru pro The Washington Post uvedl, že je nemá rád, protože své názory povyšují nad názory zbytku populace. Proto prostřednictvím svých cest po republice oslovuje veřejnost přímo.

Levice versus pravice

Podle posledního z průzkumů týkajících se Zemana, který v prosinci publikovala společnost Sanep, se jeho obliba během roku snížila o deset procent, avšak stále ho kladně hodnotilo 60 procent dotázaných. V poslední době zabodoval, když obdržel od nastupujícího amerického prezidenta Donalda Trumpa pozvání do Bílého domu. Tři čtvrtiny respondentů ocenily Zemanovy postoje k uprchlické krizi, více než dvě třetiny obhajobu ekonomických a národních zájmů. Více než 60 procent souhlasilo s jeho vstřícnou politikou k Číně i zahraniční politikou. A to navzdory faktu, že jeho příklon k Rusku patří k výtkám, které vůči Zemanovi zní při průzkumech nejčastěji. Vedle neochoty přiznat chybu, populismu a vulgárnosti či kouření a popíjení alkoholu. Současně veřejnost kladně hodnotí Zemanův patriotismus, cílevědomost a odvahu říkat nepopulární názory. Nebo skutečnost, že stojí na straně obyčejných lidí. A dokonce pravdomluvnost, bez ohledu na tristní výsledek pátrání po údajném článku Hitler je gentleman.

Voliči KSČM, ČSSD a také ANO 2011 Miloši Zemanovi jako prezidentovi většinou věří, lidovci jen napůl. Důvěru voličů ODS a hlavně TOP O9 nemá.

Prezidentova obliba závisí na politickém zaměření lidí, kteří jej hodnotí. Loni mu podle Stemu věřilo více než 70 procent lidí, kteří volí KSČM, ČSSD a nově také ANO 2011. U lidovců byly sympatie rozloženy půl na půl, v řadách sympatizantů ODS prezidentovi důvěřuje třetina a mezi voliči TOP 09 jen 18 procent dotázaných. Obecně platí, že levice, s výjimkou okolí premiéra Sobotky, Zemana toleruje, zatímco tradiční pravice k němu bývá nesmiřitelná.

Podpora se liší rovněž podle re­gio­nů. Podle ředitele Sanepu Oldřicha Zajíce platí, co se ukázalo už za souboje s Karlem Schwarzenbergem: menší obliba v Praze, velkých městech a mezi vysokoškolskými studenty. "Není to ale černobílé. Nelze říci, že celé hlavní město a všichni z vysokých škol jsou proti němu. A že ho podporují jen nevzdělaní a důchodci," říká Zajíc.

V zajetí tradice

Zeman se označuje za levicového politika, ale současně se netají obdivem například k Winstonu Churchillovi. Jeho politické názory jsou tedy docela pružné a ze všeho nejblíž má asi k levicovým liberálům, ovšem starého střihu. Čemuž odpovídá Zemanova ekonomická inspirace Johnem M. Keynesem, zastáncem státních zásahů do hospodářského života. Pokud však jde o multikulturalismus či důraz na vlastenectví, má prezident nyní více společného s pravicí a s nacionalisty.

To se týká také zahraniční politiky. Jeho nadšení pro bruselské úředníky, které před rokem 2013 označoval za schopnější než ty české, výrazně ochladlo. Sází na další existenci tradičního národního státu a zhlédl se v "politice všech azimutů", kterou, opět už v šedesátých letech, razil francouzský prezident Charles de Gaulle. Což v praxi nyní znamená jak vstřícnost k Číně, tak zájem o dobré vztahy s Ruskem, které stejně jako Masaryk pokládá za součást Evropy. A nejnověji námluvy s antiglobalistou Donaldem Trumpem, s nímž si teoreticky může dobře rozumět, například na základě boje proti islámskému terorismu.

Ani zmíněný prezident Masaryk, který je považován za vzor pro všechny své nástupce, nevládl jen silou autority, ale také díky síti přívrženců. Rovněž Miloš Zeman není sám, ačkoliv jeho strana SPO nepředstavuje větší sílu. V politice se však pohybuje od roku 1989 a s mnohými politiky se zná. Nejde jen o lidi v ČSSD, přívržence má i v tak rozdílných stranách, jako jsou KSČM či KDU-ČSL. Mnohé, zejména pokud jde o migraci a oblast zahraniční politiky, jej spojuje s exprezidentem Václavem Klausem. A zcela nově si vybudoval výborné vztahy s Andrejem Babišem.

Do budoucna Zemanovi může nahrávat turbulentní situace ve světě a v Evropě. V situaci, kdy by se v důsledku voleb ve Francii a Německu mohla integrace kontinentu otřást v základech, by se více lidí mohlo spoléhat na tři desítky let jeho politických zkušeností. A ochotu tvrdě prosazovat zájmy České republiky. Podle Oldřicha Zajíce ze Sanepu Zeman zdaleka nesplňuje podobu ideálního politika, nicméně pohled veřejnosti, že v důležitých chvílích dokáže jednat jako státník, převažuje. K tomu většina oceňuje, že prezident je srozumitelný a respektuje její názor.

Miloš Zeman zatím váhá, zda má na počátku roku 2018 usilovat o znovuzvolení. Podle informací Ekonomu z jeho okolí by se druhým prezidentským obdobím rád vyrovnal Václavu Klausovi, klíčový však má být zdravotní stav. Podle jeho posledních výroků se však zdá, že si s ním nedělá až takové starosti. Ačkoliv připustil, že má cukrovku a špatně chodí.

Ostatně i další jeho vzor, americký prezident Franklin D. Roosevelt, po léta vládl z invalidního vozíku.