Když Neil Armstrong vstoupil na povrch Měsíce, měl u sebe kousek mušelínu z křídla stroje Flyer z roku 1903. Vzdal tím hold bratrům Wrightům, prvním lidem, kteří sestrojili motorem poháněný letoun těžší vzduchu. Jejich průkopnický let trval jen 12 sekund, ale dal lidstvu křídla.

Wilbur Wright se narodil v roce 1867, Orville o čtyři roky později. Jejich otec byl duchovní, od roku 1877 biskup protestantské Církve bratří spojených v Kristu. Po předcích jim v žilách kolovala německá, nizozemská, anglická a švýcarská krev. Měli dva starší bratry a mladší sestru Katharine.

Na počátku jejich dobrodružství stála malá hračka z Francie, jež díky zkroucené šňůře létala. Wilbur se ji snažil zdokonalit. Orvillova první učitelka zase později vzpomínala, jak chlapec cosi kutil pod lavicí. Na dotaz, co to bude, odpověděl, že stroj, se kterým jednou poletí.

Jak uvádí David McCullough v knize Bratři Wrightové, otec kladl důraz na domácí vzdělávání. Pokud se některé z dětí rozhodlo, že kvůli nějakému projektu či četbě vynechá ve škole den nebo dva, bylo to v pořádku. Formální vzdělání tak ze slavných bratrů nezískal ani jeden. Blíže k němu měl Wilbur, vynikající matematik a znalec latiny. Chystal se na univerzitu v Yale, jenže na zamrzlém rybníku dostal hokejkou. Přišel o horní přední zuby a trpěl nesnesitelnou bolestí. K tomu se přidaly zažívací komplikace a bušení srdce. Mladík, který mu úraz způsobil, se později dopustil několika vražd.

O Wilbura oddaně pečovala matka. Pak se role obrátily; matka onemocněla a syn pečoval o ni. Po tři roky neopustil dům. K aktivitě ho probudil až Orville, jenž se během středoškolského studia vrhl na podnikání. Zúročil zkušenosti, které nasbíral jako učedník v tiskárně, a začal v Daytonu vydávat časopis. Wilbur se stal redaktorem.

U novinařiny dlouho nezůstali. Jezdili na bicyklu a usoudili, že cyklistika záhy okouzlí široké vrstvy. S otcovou finanční pomocí otevřeli krámek, v němž prodávali a opravovali kola. Nejprve slavili úspěch, pak však v okolí vyrostla konkurence. Wilbur propadl strachu. Otci se svěřil, že se k obchodování necítí povolán. Byznys tehdy považoval za válku, v níž uspěje jen agresivní a sobecký jedinec.

Poté se však prodeje opět zvedly. Wrightové dokonce začali vyrábět vlastní model jízdního kola. Jmenoval se Van Cleve (na počest praprababičky, první bílé ženy, která se usadila v Daytonu) a stál 60 dolarů. Chvíli vedli spokojený život.

Na konci léta 1896 však Orville onemocněl tyfem. Péči o těžce nemocného převzali Katharine s Wilburem. Trvalo měsíc, než se Orville dokázal v posteli posadit, a další týdny, než vstal. Během té doby mu Wilbur četl o Otto Lilienthalovi, německém průkopníkovi kluzáků. Tento inženýr spolupracoval při pokusech se svým bratrem a Wrightové cítili, že s ním mají něco společného.

Neodradila je ani Lilienthalova tragická smrt. Vyžádali si všechny články, které létání věnovala Smithsonova vědecká nadace. Prostudovali spoustu knih a pozorovali ptáky. Pochopili, že Lilienthalovým osudným problémem byla neschopnost vyvažovat stroj. Němec se jej snažil řídit přesouváním váhy těla a šviháním nohama, ale to nestačilo. Aby kluzák mohl manévrovat a nezřítil se, musel být schopen nastavovat křídla jako opeřenec: když bude jedno křídlo stát proti větru v úhlu větším než druhé, na daném konci vznikne větší vztlak. Letoun se nakloní a zahájí otáčku.

Nezapomínali však ani na obchod s jízdními koly. Díky prodejním úspěchům mohli přesunout podnik do rozsáhlejšího objektu, v němž zřídili dílny s vrtačkou, soustruhem a pásovou pilou. Získali tak místo nejen pro výrobu bicyklů, ale také pro experimenty s letouny.

Kde to správně fouká

Nejprve sestrojili draka z bambusu a papíru, jehož křídla ovládali šňůrami ze země. Model na zakřivení ploch reagoval okamžitě. Začali tedy pracovat na kluzáku schopném nést člověka. Zároveň hledali lokalitu pro zkoušky. U meteorologického úřadu si vyžádali záznamy o rychlosti větru na více než stovce stanic. Na jejich základě se rozhodli pro Kitty Hawk, odlehlé místo v Severní Karolíně. Leželo 1120 kilometrů od Daytonu, ale nabízelo vše, co potřebovali - rovnoměrný vítr a rozsáhlý pruh země bez stromů.

Neodradil je ani článek novin Washington Post, který se vší rozhodností tvrdil, že člověk létat nemůže. Do obce Kitty Hawk nejprve dorazil Wilbur. Začal připravovat kluzák, jehož plánované rozpětí musel zkrátit, protože se mu nepodařilo sehnat potřebné nosníky. Jeho počínání vzbudilo zájem obyvatel rybářské vesnice. Ti přitom byli přesvědčeni, že Bůh neměl nikdy v úmyslu, aby člověk létal.

Po příjezdu Orvilla započaly zkoušky, nejprve bez posádky. Jenže poryv větru rozbil stroj na kusy. Bratři uvažovali o návratu, ale nakonec kluzák opravili. Wilbur na něm vykonal první skoky. Ke skutečným pilotovaným letům přistoupil 19. října 1900 na písečných dunách Kill Devil Hills. Výsledky byly lepší, než doufali.

Další měsíce strávili prací ve firmě a přípravou většího kluzáku. Klíčové bylo, že přijali mechanika Charlese Taylora. V létě 1901 znovu vyrazili do Kitty Hawku. Zkoušky však přinesly zklamání. Zjistili, že Lilienthalovy výpočty, z nichž při konstrukci křídel většího kluzáku vycházeli, byly chybné.

Po návratu do Daytonu se rozhodli zahodit tabulky předchůdců a správné hodnoty vztlaku i aerodynamického odporu určit vlastními pokusy. Sestrojili aerodynamický tunel s ventilátorem poháněným benzinovým motorem. Nastříhali listy pil, kladivem je vytvarovali a zavěsili do tunelu. Otestovali 38 různých povrchů křídel v úhlech od 0 do 45 stupňů. Byla to pomalá a únavná metoda, ale ukázala, kudy vede cesta.

Se třetím z kluzáků letěl na Kill Devil Hills poprvé i Orville. O několik dnů později nad ním ztratil kontrolu a zřítil se. Vyvázl bez úrazu, ale opravy trvaly několik dní. Během nich dostal nový nápad - opatřit kluzák pohyblivou směrovkou. Letec pak ovládal zakřivování křídel i směrovku pomocí dřevěné kolébky. Tím bratři vyřešili poslední problém řízení. Během dvou měsíců provedli přes tisíc letů. Dokázali s jistotou plout vzduchem, stoupat, klesat, kroužit i přistávat. Zbývalo zabudovat motor. Spočítali, jaké má mít parametry, a obrátili se na řadu automobilových výrobců. Dostali jen jednu odpověď, ale nabízený agregát byl příliš těžký. Naštěstí měli schopného zaměstnance: Taylor objednal hliníkový blok v Pittsburghu u Aluminium Company of America a za šest týdnů čtyřválec vlastnoručně dokončil. První exemplář však při zkouškách pukl. Další dva měsíce trvalo, než z Pittsburghu doručili nový blok, potom už ale motor fungoval skvěle. Místo požadovaných 8 dosáhl 12 koňských sil.

Oříškem zůstávala vrtule. Bratři zjistili, že potřebné výpočty ještě nikdo neprovedl. Při řešení problému se hádali, výsledkem však byly účinné vrtule, které se nepodobaly ničemu, co lidské ruce dosud zhotovily.

Vědci a novináři mezitím stále omílali, že člověk létat nemůže. Přesto se našel Američan, který na své pokusy získal dotace z veřejných zdrojů - například největší subvenci, kterou do té doby poskytlo ministerstvo války. Jmenoval se Samuel Langley a sestrojil stroj nazvaný The Great Aerodrome. Před davy diváků se nechal vystřelit katapultem a po pěti metrech spadl do studené řeky.

Tato událost bratry neodradila. V prosinci roku 1903 zkompletovali v Kitty Hawku motorový Flyer. Hodili si mincí, kdo poletí první. Vyhrál Wilbur, ale při startu udělal chybu a zabořil nos letadla do země. Opravy trvaly dva dny. Teď byla řada na Orvillovi. Uletěl jen 35 metrů, byl to ovšem první úspěšný let na motorovém stroji těžším vzduchu. Při čtvrtém pokusu už Wilbur zvládl 800 metrů ve výšce 260 metrů nad zemí. Lokální noviny o tom informovaly, avšak značně zkresleně. A letoun na zemi záhy zničil náhlý poryv větru.

Zatímco Langleyho projekt stál 70 tisíc dolarů, a to převážně z veřejných zdrojů, náklady bratrů Wrightů v letech 1900 až 1903 činily necelých tisíc dolarů. Tuto částku zaplatili výhradně z výdělků, které jim přinášelo soukromé podnikání. Jak se vyjádřil Taylor, práce v dílně a obchodě pak pokračovala bez "hopsání" nad tím, co se stalo. Bratři po něm požadovali nový motor. Rozhodli se, že postaví těžší Flyer a obejdou se bez dalších výprav na písečné duny. Vhodné místo pro zkoušky našli na nedaleké Huffmanově prérii. Dali si za cíl naučit se tam s motorovým letadlem pořádně manévrovat. Po počátečních nezdarech se jim to podařilo. Během pěti měsíců uskutečnili 50 letů.

První seriózní zprávu o letounu podal Amos Ives Root, který nesmírně zbohatl díky výrobě a prodeji včelařského zařízení. Jeho společnost vydávala časopis Paběrky v chovu včel, do kterého milionář občas dodával rovněž články na jiná témata. Wrightové ho okouzlili, protože sám byl zpočátku považován za blázna a uspěl jen díky pečlivému studiu. Svůj článek nabídl také šéfredaktorovi prestižního Vědeckého Američana. Ten jej odmítl a místo toho publikoval břitký komentář, že kdyby se v zemi skutečně konaly takové experimenty, "odvážný a podnikavý americký reportér" by o nich jistě dávno informoval.

Huffmanova prérie přitom ležela u trati a lety zahlédly desítky lidí. James Cox, vydavatel daytonského Denního zpravodaje (a pozdější guvernér státu Ohio), v autobiografii přiznal, že do redakce o tom přicházely zprávy, "avšak náš štáb těmto historkám nevěřil". Když se na důvod ptali redaktora Dana Kumlera, po dlouhé úvaze pravil: "Hádám, že pravda je taková, že jsme byli úplně pitomí."

Zájem cizích armád

Jiní však pověstem o létajícím stroji uvěřili. V Daytonu se záhy objevil britský důstojník, který bratry bez okolků informoval, že přichází na žádost své vlády. Wrightové byli ovšem vlastenci. Své výsledky proto nabídli prostřednictvím místního kongresmana americkému ministrovi války. Ve Washingtonu však po zkušenosti s Langleym měli pro podobné "blázny" připravenou odpověď, že žádosti o přidělení subvence nelze vyhovět. Vzhledem k tomu, že Wrightové nepožadovali ani cent, šlo o byrokratickou nejapnost. Vynálezci se však nerozčilovali. Místo toho postavili třetí Flyer, stroj "pro praktické použití". S ním již létali i na vzdálenost 40 kilometrů.

Do Daytonu dorazili čtyři Francouzi v civilu, tři z nich byli důstojníky. Zájem projevilo i Německo. To se už probudil také domácí tisk. Wrightové proto zopakovali nabídku do Washingtonu, odpověď však byla opět negativní. Mezitím ve Francii vzlétl Alberto Santos-Dumont s čímsi, co připomínalo slepenec draků. Ulétl jen 220 metrů, ale před očima široké veřejnosti. Newyorská firma Flint & Company v této situaci Wrightům nabídla služby při vývozu, její francouzský zástupce nicméně trval na tom, že je nutné stroj v Evropě nejprve předvést.

Do Francie se vypravil Wilbur. Jednání byla složitá, vyústila však v ohromný triumf, jehož Wilbur dosáhl při ukázkových letech v Le Mans. Předváděl elegantní zatáčky a pohyboval se tak přirozeně, jako by jezdil na bicyklu. Přední evropské noviny se nad jeho výkony rozplývaly. Dorazili králové, milionáři, politici, vojenští velitelé. Během šesti měsíců se na jeho exhibici přijelo podívat 200 tisíc diváků.

Obdobné lety začal předvádět Orville u americké vojenské základy Fort Myer. Vytvořil oficiální světový rekord, když se ve vzduchu udržel hodinu a šest minut. Létal také s pasažéry, při jednom letu však kvůli technické závadě havaroval. Přežil, ale jeho cestující, poručík Thomas Selfridge, se stal první obětí motorového létání. Když se Orville uzdravil, odjel se sestrou za bratrem do Francie. Dosáhli tam všech rekordů z hlediska vzdálenosti, rychlosti, výšky i doby letu. Francouzům se bratři zdáli záhadou - nepili, nekouřili, nevyhledávali krásné ženy (ani jeden se nikdy neoženil), zato měli encyklopedické znalosti z mnoha oborů. V roce 1909 založili Wright Company, jež vyráběla letadla. Její prezident Wilbur Wright však o tři roky později zemřel na tyfus. Orville potom strávil spoustu času řešením patentových sporů a vyvracením pomluv, že někdo postavil letadlo již před nimi. V roce 1914 o vlásek unikl smrti, když havaroval s hydroplánem. Firmu prodal, zřídil si laboratoř a stal se poradcem americké vlády. Těžce nesl, když se jeho sestra rozhodla vdát. Nejenže nedorazil na obřad, ale přerušil s ní veškeré styky. Přijel za ní, až když umírala. Dolehla na něj i zkáza, kterou za druhé světové války rozsévala letadla: "Odvažovali jsme se doufat, že jsme vynalezli něco, co přinese trvalý mír. Mýlili jsme se," konstatoval.

Orville Wright zemřel v roce 1948. Jeho celkové jmění přesáhlo milion dolarů, což odpovídá částce 10,3 milionu USD v dnešních relacích.


Wright Company

- Společnost na výrobu letadel
- Vznikla v roce 1909.
- Založili ji bratři Wrightové s řadou předních amerických průmyslníků.
- Sídlila v New Yorku, výrobní závod měla v Daytonu.
- Zhotovila 120 letounů.
- V roce 1916 došlo k fúzi s firmou Glenn L. Martin do společnosti Wright-Martin.
- V roce 1929 vznikla firma Curtiss-Wright - původně šlo o největšího výrobce letadel v USA, dnes vyrábí jejich díly a zařízení pro energetiku.

 

35 metrů

Tak dlouhý byl první let v roce 1903.


"Doufali jsme, že letadlo přinese mír," řekl Orville Wright (vpravo).


První let Wilbura Wrighta u Le Mans, jak jej v roce 1908 zachytila ilustrace listu Le Petit Journal Paris.


Bicykl Van Cleve. Výroba těchto kol vydělala na vynález letadla. Kromě toho bratři brousili brusle.


První pokus Wilbura v prosinci 1903 se kvůli jeho chybě při řízení nezdařil. Prvním "báječným mužem na létajícím stroji" byl proto Orville Wright.

Foto: Reuters, Getty Images, Library of Congress, Foter, Profimedia.cz, archiv

Související