Sto let jsme byli jako na horské dráze. Co přinese Česku rok 2016

1916 Uprostřed první světové války, kdy situace na frontách ukazovala na vítězství Německa a Rakouska-Uherska, pokračovala centralizace a germanizace Habsburské říše. Nad existencí českého národa se stahovala mračna a jen nevelkým příslibem do budoucna byla smrt Františka Josefa I. a nástup liberálnějšího císaře Karla.

1926 Československo se těšilo hospodářské konjunktuře a výrazný vzestup ekonomiky od poloviny dvacátých let zahlazoval válečné ztráty a upevňoval vnitřní postavení státu. Do jeho struktur se dařilo zapojovat německé politické strany a jejich voliče, kteří se do té doby s novou republikou nechtěli smířit.

1936 Nedávno zvolený prezident Edvard Beneš prosadil vyšší výdaje na obranu před nacistickým Německem. Ani domácímu zbrojení ani spojencům úplně nevěřil a tak se pokusil - nakonec neúspěšně - vyjednat tajně mezistátní dohodu s hitlerovskou Třetí říší.

1946 Obnovené Československo jako jeden z vítězů druhé světové války "odsunulo" německé obyvatelstvo z pohraničí. Současně jeho občané dali ve volbách zelenou komunistům vedené vládě, která prosazovala těsnou spolupráci se Sovětským svazem. Do zájmové sféry Moskvy republika definitivně zamířila o dva roky později.

1956 Změna politických poměrů po odhalení zločinů sovětského vůdce Josefa Stalina uvolnila prostor pro rozvoj kultury, růst životní úrovně a pro první pokusy o reformu centrálně plánované ekonomiky.

1966 Pozvolna se rozbíhalo Pražské jaro, které se pokoušelo nahradit diktaturu proletariátu nikde neexistujícím uspořádáním vzdáleně připomínajícím skandinávský model. Pokus o třetí cestu, spojení státního socialismu s trhem a západní kulturou, zastavila v roce 1968 sovětská okupace.

1976 Po zvolení komunistického šéfa Gustáva Husáka prezidentem dosáhlo socialistické Československo svého zenitu. Rostla ekonomika a upevnilo se mezinárodní postavení státu. Úspěchy slavili dokonce sportovci a fotbalisté přivezli zlaté medaile z mistrovství Evropy v Jugoslávii.

1986 Politická i ekonomická stagnace se stala všeobecně přiznávaným faktem. Lidé se ještě upínali především na změny Michaila Gorbačova v SSSR, které později začaly připomínat československé reformy z roku 1968.

1996 Volby otřásly postavením české pravice v čele s Václavem Klausem, která od pádu komunismu ovládala domácí politiku a prosadila svoji představu o transformaci centrálně plánovaného hospodářství na tržní ekonomiku.

2006 Skončila osmiletá vláda sociální demokracie, která těžila z ekonomického růstu, českého hospodářského zázraku spojeného s přílivem zahraničního kapitálu, liberalizací a rozšiřováním Evropské unie.

Z toho krátkého přehledu a vlastně bez ohledu na fakt, co se vlastně odehraje v roce 2016, je patrné, že poměry v České kotlině se mění téměř z roku na rok a často bez varování. Období klidu a růstu se pravidelně střídají s chvílemi zahraničněpolitických i čistě domácích krizí a doprovodných hospodářských těžkostí. A že tomu v dohledné budoucnosti těžko bude jinak.

Samotný výhled do nejbližší budoucnosti je dvojznačný. Na jedné straně bude dobíhat nečekaný, ale o to příjemnější ekonomický růst, který by měl být patrný i na platech a zaměstnanosti. Na druhé straně se České republiky může dotknout migrační vlna. Jednak samotným příchodem uprchlíků, spíše ale neklidem po celé Evropě a ústupem od dosud převažujícího liberalismu k daleko silnějšímu politickému i ekonomickému nacionalismu. V porovnání s tím bude boj o elektronickou evidenci tržeb či výši sociálních dávek prakticky nicotný.