reklama

Nejistá sezona TOP 09. Kalouskovi hrozí poprvé po devatenácti letech, že po volbách nezasedne v parlamentu

Panorama
Čtěte více: volby | Kalousek Miroslav | TOP 09
  • Nikdy v dlouhé kariéře Miroslavu Kalouskovi reálně nehrozilo, že po volbách přijde o své místo v poslanecké lavici.
  • Nejen TOP 09 ale podle něj za týden čekají nejdůležitější volby od roku 1990.
  • "Rozhodnutí, které padne, bude dalekosáhlé," je přesvědčen Kalousek.
jarvis_59dcf189498e27acff1bffed.jpeg Poprvé za dvacetiletou politickou kariéru Miroslavu Kalouskovi hrozí, že se jeho strana, a tudíž ani on sám, nedostane do sněmovny. Foto: HN – Jakub Plíhal

Kdyby se o poslanecké kariéře Miroslava Kalouska točil seriál a filmaři každému roku jeho mandátu věnovali jednu sérii, mohli by diváci letos sledovat už devatenáctou sezonu. Jestli by ale po 21. říjnu přibyla i jubilejní dvacátá, je méně jisté než kdykoliv dřív.

Miroslava Kalouska poslali voliči do poslanecké lavice poprvé v červnu 1998. Místo v jednacím sále Thunovského paláce na Malé Straně v Praze získal tehdy sedmatřicetiletý zástupce KDU-ČSL těsně, až po složitém přepočtu hlasů na mandáty.

Od té doby se jako lidovec a posléze také představitel TOP 09 o mandát nemusel příliš obávat. Letos se ale situace změnila. "Jeho" TOP 09 průzkumy opakovaně zařadily pod pětiprocentní hranici nutnou pro vstup do sněmovny. Může se tedy stát, že Miroslav Kalousek bude muset po letech svou kancelář, freskami bohatě zdobenou bývalou šlechtickou ložnici s výhledem na Malostranské náměstí, opustit. "Představit si to umím, ale bylo by mi to líto," přiznal v rozhovoru pro HN.

Miroslav Kalousek (56)

◼ Rodák z Tábora se dal původně na dráhu chemika. Na pražské VŠCHT promoval v roce 1984, v témže roce se stal členem Československé strany lidové.

◼ Za lidovce se v roce 1998 dostal do sněmovny, poslanecký post obhájil i v následujících volbách v letech 2002 a 2006.

◼ V roce 2009 stranu opustil a s Karlem Schwarzenbergem založil uskupení TOP 09. Hned v prvních volbách strana uspěla se ziskem téměř 17 procent.

Enfant terrible

Nikdy za posledních dvacet let to neměl Miroslav Kalousek − a spolu s ním nyní i TOP 09 − se získáním poslaneckého mandátu těžší. Hlavní důvody jsou dva.

Prvním je samotný Kalousek. Málokterá osobnost české politiky společnost rozděluje tak jako on. Obvykle se neuchyluje k populismu a lidem neříká, co chtějí slyšet, a naopak často prosazuje postoje a názory, které mu politické body spíš ubírají, než přinášejí. Zároveň ale, pokud si nedává pozor, působí v osobním kontaktu arogantně. A na rozdíl třeba od Babiše nevzbuzuje pocit, že ho problémy obyčejných lidí na ulici skutečně zajímají. Ne náhodou pravidelně vyhrává ankety o nejnesympatičtějšího politika.

TOP 09

◼ V roce 2009 Miroslav Kalousek po čtvrtstoletí ukončil své členství v lidovecké straně. KDU-ČSL v jeho očích směřovala příliš vlevo, zatímco on sám začal hájit spíše pravicové postoje. Tehdy už byl téměř na spadnutí projekt úplně nové politické síly. Pouhých pět měsíců před volbami v roce 2010 Kalousek společně s Karlem Schwarzenbergem ohlásili vznik TOP 09. Číslovka označovala rok vzniku, tři písmena potom nejen anglické slovo znamenající "výběr z toho nejlepšího", ale také zkratku slov tradice, odpovědnost, prosperita. Prvním předsedou byl zvolen Karel Schwarzenberg, Kalousek zaujal post místopředsedy.

◼ Nové uskupení se od začátku netajilo neskromnými ambicemi pro nadcházející volby. "Nezakládáme stranu proto, abychom dosáhli malého výsledku," prohlašoval tehdy Kalousek. A hra vabank dopadla v jeho prospěch. Na první pokus se mu coby místopředsedovi nové strany podařilo získat přízeň 16,7 procenta voličů.

◼ Napomohla tomu i spolupráce s hnutím Starostové a nezávislí (STAN). Dohoda o politické spolupráci původně platila do roku 2012, pro velký úspěch u voličů nakonec vydržela až do loňských senátních voleb. Na konci roku 2016 však obě strany spolupráci ukončily. Podle mnohých hlavně kvůli Kalouskově aroganci. "Kdyby seděl u vyjednávacího stolu kdokoliv jiný, koalice trvá," zaznívalo.

Tím druhým důvodem je politická cesta, kterou se TOP 09 rozhodla před letošními volbami výrazně vymezit vůči zbytku politické nabídky a která je v aktuálních reáliích mimořádně obtížná. Jako jediná větší politická strana zůstává i v době migrační krize, všeobecného nárůstu nacionalismu, brexitu a rostoucí skepse vůči Evropské unii nadále jednoznačně proevropskou. Česko by se podle ní mělo na rozcestí zvaném dvourychlostní EU zařadit do rychlejšího pruhu. Přijmout euro. Neodmítat uprchlíky. "Jsme jediná pravicová proevropská strana a jsme v tomto stoprocentně věrohodní. U nás není žádný 'eurobubák'," tvrdí TOP 09. Taková ujištění ale momentálně extrémně protievropsky naladění Češi dvakrát neoceňují.

Ochránce hodnot

Vedle důležitosti českého "bytí" v evropských strukturách TOP 09 také ze všech hlavních parlamentních stran nejvíce akcentuje lidská práva a jejich nadřazenost nad ekonomickými zájmy.

Sněmovní volby

TOP 09 ve sněmovních volbách

◼ Výsledek 2010 16,71 %
◼ Výsledek 2013 11,99 %

Odhad agentur pro volby 2017:
◼ CVVM září 4,4 %
◼ Sanep září 4,2 %
◼ Median září 7,0 %
◼ Media Research říjen 5,95 %

V mediálně okázalé podobě to Miroslav Kalousek demonstroval třeba při loňské návštěvě čínského prezidenta, kdy se jako poslanec s imunitou odmítl podřídit zátarasům v okolí Pražského hradu. A do "zakázané zóny" vnesl přes marné protesty policistů tibetskou vlajku.

O půl roku později zase ostře zkritizoval čtveřici nejvyšších ústavních činitelů za ubezpečení, že česká vláda i přes setkání dalajlamy s ministrem Hermanem respektuje politiku jednotné Číny. "Nemáte právo nám (…) ordinovat servilitu a ohnutou páteř. Té si nikdo neváží a já s ní žít nechci."

Do role hlavního ochránce demokratických hodnot ve sněmovně se pak Kalousek vžil po příchodu Andreje Babiše do politiky. "Před pěti lety byste mne jako novináři roztrhali na kusy, kdybych se choval jako Andrej Babiš. A měli byste stoprocentně pravdu," odmítá Babišovy politické způsoby.

Kauza padáky

Jenže "sluníčkářskou" a antikomunistickou katarzi Kalouskovi mnozí nevěří. Pokračovatel "havlovské" tradice a nekompromisní antikomunista se z něj stal až poté, co se dal dohromady s Karlem Schwarzenbergem, jedním z nejbližších lidí prvního polistopadového prezidenta. Novou image ochránce demokratických hodnot navíc kalí aféry spojené s jeho politickými začátky, kvůli kterým pro řadu voličů už navždy zůstane symbolem korupce.

První z nich se datuje už do raných devadesátých let. Armáda tehdy nakupovala nové padáky. Kalousek zastával post náměstka ministra Antonína Baudyše, smlouvu na pořízení padáků však nepodepisoval, ani neměl vliv na technické požadavky.

Odborníci na výzbroj výsadkářů výběr od začátku kritizovali s tím, že vítězný model VTP-100 je komplikovaný a některé jeho funkce si odporují, což snižuje jeho bezpečnost. V roce 1997 pak na zmíněném padáku zahynul voják. Následná expertiza nepotvrdila, že by příčinou tragické nehody byla technická závada, přesto byl model o rok později z výstroje armády vyřazen.

Do Kalouskova působení na ministerstvu obrany spadá i podpis smlouvy na rekonstrukci rozsáhlého objektu kasáren na náměstí Republiky v Praze. Kontrakt s developerem EPF však nakonec stát zrušil a jako odškodné musel zaplatit stovky milionů korun.

Nejasnosti panovaly také kolem nemovitostí za miliony korun, které Kalousek a jeho rodina získali na přelomu tisíciletí. Šlo zejména o luxusní byt na pražském Veleslavíně. Kalousek tehdy nabídl obdobně komplikované vysvětlování jako pár měsíců před ním tehdejší předseda vlády za ČSSD Stanislav Gross. Byt údajně koupil jeho švagr Lubomír Kašák, který ho proti přijaté směnce manželům Kalouskovým následně pronajal.

Na rozdíl od premiéra Grosse však Kalousek ustál nejen skandál s financováním bytu, ale i všechny ostatní. Nikdy nebyl z ničeho obviněn, ve všech případech se očistil. Post předsedy KDU-ČSL, kterým ho straníci poprvé zvolili v roce 2003, tehdy obhájil.

Vzdal se ho ale po volbách v roce 2006, když vyšlo najevo, že na výzvu tehdejšího vítěze voleb, šéfa ČSSD Jiřího Paroubka, vyjednával o koalici s tichou podporou KSČM. Kalousek následně přiznal, že se z jeho strany jednalo o taktický krok, aby zabránil vzniku velké koalice ODS a ČSSD. "Udělal jsem něco, co omluvit nelze. Neměl jsem na vybranou," komentoval po letech svůj krok.

Za všechno může Kalousek

Skutečné ztělesnění všeho špatného však z Miroslava Kalouska udělal až o mnoho let později Andrej Babiš. S miliardářem a zakladatelem hnutí ANO se šéf TOP 09 zná léta a dobře, což dokládá i fakt, že si tykají.

Jejich nevraživost za poslední čtyři roky, které Babiš strávil na vládním výsluní a Kalousek jako šéf menší opoziční strany, přerostla v otevřenou nenávist. A Kalouskův "démonismus" kvůli Babišovi nabobtnal téměř do mytických rozměrů.

Babiš si z Kalouska udělal univerzálního viníka všeho zlého. "Vysvětlení Kalousek" používá exministr financí jako obranu proti prakticky libovolné výtce směřující k jeho osobě. "Nechť (respektive v Babišově podání československé 'nech') Kalousek vrátí miliardy, co tu nakradl. Tenhle člověk mi tady něco káže, to je neuvěřitelná drzost. Já kdybych měl za sebou to, co on, tak lezu kanálama," reagoval například Babiš před dvěma lety, když sněmovna poprvé probírala jeho podnikatelský a politický střet zájmů.

"Tohle byl projev dětinského zoufalství," reagoval politicky zkušenější a rétoricky obratnější Kalousek. "Pan ministr mě obvinil ze všeho, snad jen z toho ne, že jím kočky a psy. I když zrovna to bych nemohl vyloučit například v Kosteleckých uzeninách," vrátil v narážce na jeden z podniků patřících do koncernu Agrofert Kalousek Babišův smeč. Tato diskuse je stará dva roky, ale od té doby se v různých variacích opakovala mnohokrát.

Z vyhroceného antagonismu Kalousek do jisté míry těží. Jako představiteli dnes menšinové opoziční strany mu to umožňuje zůstat ve veřejném povědomí. Kdyby Babiš neměl "svého" Kalouska, vytvořil by si jiného. Ale Kalousek bez Babišových útoků by byl možná o něco oblíbenějším, avšak také mnohem méně viditelným politikem.

Bez korunního prince

Na druhou stranu, v očích voličů půtky Babiše s Kalouskem často zastiňují skutečná politická témata, která TOP 09 prosazuje. Navíc je stejně jako hnutí ANO stranou jednoho viditelného muže. I když možná v o něco lehčí verzi, také TOP 09 rovná se hlavně Miroslav Kalousek. Ti, kdo se o politiku zajímají, si ke straně přiřadí snad ještě spoluzakladatele a prvního předsedu Karla Schwarzenberga a mladíčka Dominika Feriho. Tím ale obvykle povědomí o personálním obsazení TOP 09 končí.

Ve stranickém zákulisí zaznívá, že dominance Kalouskovi vyhovuje a že vedle sebe nechce nechat "vyrůst" žádného korunního prince. Kalousek to odmítá: "Já kolem sebe vidím celou řadu velmi kompetentních lidí ve věku 30 až 40 let a každý z nich by byl od zítřka schopen dělat dobře předsedu. To je jediná věc, která mě opravdu netrápí," řekl v posledním rozhovoru pro HN.

Realita ale tak optimistická rozhodně není. Představa, že by Kalousek v tuto chvíli mohl stranu s klidným svědomím komukoli z kolegů předat, je iluzorní. Nejvýraznější "dvojka" strany, europoslanec Luděk Niedermayer, do TOP 09 ještě ani nevstoupil a o postavení politického lídra by nejspíš stejně nestál. A nikoho, kdo by byl s Kalouskem srovnatelně zkušený, rétoricky schopný a dostatečně politicky výrazný, v tuto chvíli TOP 09 nemá.

Soumrak nad demokracií

Otázka, kdo převezme žezlo, je ale v tuto chvíli druhořadá. Tou klíčovou jsou pro Kalouska nadcházející parlamentní volby. Příští týden podle něj rozhodne, zda "udržíme vládu práva a parlamentní liberální demokracie. Dosud vždy šlo o zásadní ideový střet na pravolevé ose. Ale v těchto volbách padnou rozhodnutí, která jsou mnohem dalekosáhlejší".

"Pokud voliči připustí odstraňování demokratických brzd a pojistek z našeho právního systému, tak se všichni ocitnou v jiném světě. A každý z nás bude mít o něco méně svobody pro podnikání i každodenní život," je přesvědčen.

Omezování demokracie podle něj začalo už za působení dosluhujícího kabinetu: "Dnes jsme denně svědky sice ne masivního, ale nesmírně varovného zneužívání moci v exekutivě. Týká se to zejména finanční správy, ale nejen jí," tvrdí.

Po námitce, jestli už nejde za hranu zbytečného strašení, protože Andrej Babiš přece nikdy neřekl, že chce omezit demokracii v Česku, neváhal přirovnat současnou situaci u nás k předválečné Itálii. "To je stejné, jako když ve dvacátých letech přicházel Mussolini se svými vizemi o nové zemi. Novináři se ptali − a není to zbytečné strašení?" trvá na svém.

Ne/uhneme?

Politikou "Neuhneme", kterou si TOP 09 před volbami zvolila, riskuje hodně. Jednak to, že bude do dalších voleb "neuhýbat" před dveřmi sněmovny, do které ji voliči tentokrát nepošlou. A také to, že i v případě obhájení sněmovních křesel zůstane další čtyři roky malou opoziční stranou, která bez spojenců mnoho nezmůže. Kalousek ale odmítá, že by TOP 09 byla automaticky odsouzena k dalším letům v opozici. "To v žádném případě," říká rezolutním tónem, "koalice se budou dělat až na základě volebních výsledků." Jenže ty s největší pravděpodobností budou znamenat, že TOP 09 nakonec bude muset alespoň "trochu uhnout", pokud bude mít zájem se na vládě v zemi podílet.

Že ten úkrok může být nakonec docela velký a nečekaný, Miroslav Kalousek naznačuje už nyní. "Dnes už není základní prioritou to, jestli příští vláda bude spíše takzvaně levicová, nebo pravicová. Základní prioritou pro příštích několik let je, jestli ta vláda bude demokratická." Mezi řádky tak potvrzuje, že bude hlavním iniciátorem snahy o vytvoření koalice "všichni proti Babišovi", byť sám tvrdí, že koalice se skládají pro něco, a ne proti někomu.

Kompromis takového řešení by byl pro všechny zúčastněné velký. Ochota najít ho ale podle všeho bude ještě větší. "Jsme připraveni ho hledat se všemi demokratickými stranami. Nepředstavitelné je hledat kompromis jen s komunisty, hnutím ANO a extremisty jako SPD, ale u těch nepředpokládám, že se do sněmovny dostanou," naznačil, jakými směry se mohou vyvíjet povolební vyjednávání.

To, že se na současné situaci v Česku podílely stejnou měrou jako hnutí ANO i další dvě partaje odcházející koalice, ČSSD a lidovci, Kalousek připouští. Přesto se případné spolupráce s nimi nezříká. "Ano a nesou obrovskou odpovědnost za to, že se tady ty šrouby utáhly. To ale neznamená, že by se nemohly podílet zase na povolování těch šroubů. Jejich cílem není mnohem autokratičtější správa země. Ony na tom pouze kolaborovaly."

Veronika Neprašová, Martin Ťopek
Přeposlat
Diskuse
reklama

Lídr ČSSD Zaorálek připustil, že by Česko mohlo brzy přijmout euro. Společného evropského ministra financí si ale představit nedokáže

Konec boomu hypoték? Poprvé za pět let jich po prázdninách ubylo, přesto může být letošek nadále rekordní

Volební deník Petra Honzejka, díl 17.: Jak Kalousek zavelel k útoku na ODS a piráty a proč se mu to může vymstít

Silný muž Číny a jeho sjezd: Komunistická strana zřejmě postaví Si Ťin­-pchinga vedle Marxe a Mao Ce-tunga

Sloupek Martina Malého: Volič mezi svobodou a jistotou

reklama