reklama

Muslimy je třeba integrovat nebo deradikalizovat, zavření hranic nepomůže, říká developer Sekyra. Chce být českým Sorosem

Rozhovor
Čtěte více: Sekyra Luděk | developer | Oxford
  • Developer Luděk Sekyra na univerzitě v Oxfordu sponzoruje a spoluorganizuje konferenci, jejímž cílem je prohloubit dialog mezi křesťany a muslimy.
  • Někdejší přítel pražských "kmotrů" Františka Mrázka či Romana Janouška se nyní pohybuje mezi profesory a podporuje multikulturalismus.
  • Připouští, že je mu blízká role "českého Sorose", amerického miliardáře a filantropa maďarského původu, se kterým pořádá jinou konferenci.
Luděk Sekyra. Luděk Sekyra. Foto: HN - Matej Slávik

Známý pražský developer Luděk Sekyra se v těchto dnech spíše než výstavbou kancelářských a obytných budov zabývá stavěním mostů mezi lidmi. Sešli jsme se s ním těsně před jeho odletem do anglického Oxfordu, kde na tamní univerzitě český byznysmen sponzoruje a spoluorganizuje mezinárodní konferenci Veřejná sféra a náboženská diverzita. Setkání si klade za cíl navázat hlubší dialog mezi křesťany a muslimy.

Až o víkendu konference skončí, vrátí se Sekyra vyřídit obchodní záležitosti do Prahy a v příštím týdnu zase odletí do řeckých Atén na jinou konferenci. Ta se pro změnu týká budoucnosti liberální demokracie.

I tuto akci, zaštítěnou americkým listem New York Times, na níž bude přítomen třeba bývalý generální tajemník OSN Kofi Annan, Sekyra platí. Tentokrát společně s firmou Google a s americkým miliardářem a filantropem maďarského původu Georgem Sorosem.

"Je to takový Davos o demokracii, letos poprvé se na samostatném sympoziu bude mluvit o ohrožené demokracii ve střední Evropě," říká Sekyra. Někdejší přítel pražských "kmotrů" se nyní pohybuje mezi slovutnými profesory z celého světa, podporuje multikulturalismus, hovoří o vlastní konverzi a připouští, že je mu blízká role "českého Sorose".

HN: Můžete říct, kolik vás obě konference budou stát?

Jsou to řádově miliony korun.

HN: Jak tyto akce souvisí a o co vám vlastně jde?

Sešlo se to v jednom čase vlastně náhodou, ale zároveň platí, že obě konference na sebe velmi dobře navazují. Týkají se veřejného prostoru, jedna jeho náboženské dimenze, druhá sekulární. Oxfordskou jsme připravovali dva roky. Z mého pohledu je mezináboženský dialog naprosto zásadní věcí a ukazuje se to i na tom, že o konferenci je enormní zájem.

Přiletí přední odborníci na judaismus, představitelé z křesťanského i islámského světa, ale i nejvýznamnější protagonisté mezináboženského dialogu z Indie, která je ukázkou relativně mírumilovné koexistence několika světových náboženství. V Evropě dnes máme 50 milionů muslimů, přičemž jednoduchá řešení evidentně nevedou ke kýženým výsledkům. Je třeba se snažit tuto komunitu nějakým způsobem integrovat nebo případně deradikalizovat.

I proto jsem se rozhodl v  bruselském Molenbeeku, který se stal podhoubím pro teroristy, podporovat integrační projekt Foyer.

Druhým důležitým tématem k diskusi je reforma islámu. Jeden z významných profesorů islámských studií na Oxfordu Tariq Ramadan o tom napsal celou knihu. Podle něj je nutné toto náboženství přizpůsobit moderní době, on vidí i nesmírně důležitý kontext života muslimů. Je rozdíl, jestli muslim žije v pákistánské vesničce nebo v evropské metropoli. Samozřejmě to budou dlouhodobé procesy - vezměte si, jak dlouho trvala reformace v křesťanské Evropě -, ale z hlediska vzájemného soužití je třeba se o tom bavit.

HN: Vy tvrdíte, že jednoduché recepty nefungují, ale pořád o nich slyšíme - stavění zdí a deportace.

Já osobně se k nim rozhodně nepřikláním. Myslím si, že to jsou krátkozraká řešení. A také řešení, která předkládají vesměs jen ti, kteří s tím problémem nejsou přímo konfrontováni. Názory českých politiků nepovažuji za fundované.

Poslechl jsem si teď německou předvolební debatu Angely Merkelové s Martinem Schulzem, v řadě věcí měli jiný názor, ale v jedné věci se shodli - uprchlíky je třeba integrovat, migraci lze řešit různými způsoby, ale určitě ne zavřením hranic. Nezaznělo, že by je někdo chtěl posílat zpět. Samozřejmě také platí, že je třeba nastavit kritéria, kdo má právo do Evropy přijít. Nicméně primární respekt k lidské důstojnosti nově příchozích by neměl byl zpochybňován. 

HN: Uvědomujete si, že se svým názorem jste v Česku ve výrazné menšině?

Mnohokrát v minulosti se ale ukázalo, že správný názor je ten menšinový. Je věcí času, až pravda vyjde najevo. Zrovna jsem si teď listoval Masarykovou Českou otázkou, TGM píše o tom, že nastala doba, kdy se národy spojují, a používá také termín samožilové. Podle něj "samožilové každého rodu náležejí napotom do říše bájek". Masaryk tím myslel takové ty primitivní národovce. Jak ale vidíme, do říše bájek pořád nepatří, ten jejich názor je u nás stále hojně rozšířen, ale podle mě je špatný.

Budoucnost Evropy je multikulturní, ať už u nás muslimy máme, nebo ne. Velkou výzvou je, jak z těch nově příchozích lidí učinit Evropany, tak jako Amerika dokáže imigranty přetavit v Američany.

HN: Václav Klaus by vám asi řekl, že chcete, aby se český národ rozplynul v evropském multikulturním moři.

Tuto otázku v 19. století předestřel i spisovatel Hubert Gordon Schauer, rodák z Litomyšle, pocházející z jazykově smíšené rodiny. On se ptá, zda český národ má právo na samostatnou existenci a zda to úsilí obrozovat národ vůbec stálo za to, zda nebylo rozumnější námahu věnovat obecné kulturní práci v rámci německé kultury. On sám v tom svém slavném článku říká, že pokud ten národ má nějaké morální kvality, nějaké mravní hodnoty, jimiž může přispět k rozvoji humanity, tak onen nárok zřejmě má.

Já se o český národ nebojím. Který z národů ve střední Evropě se může pochlubit takovými osobnostmi, jako je zmíněný Masaryk, Patočka nebo Havel? Všimněte si také, jak důležité pro všechny byla morální dimenze politiky, a také toho, že u nikoho z nich nenajdete náklonnost k nacionalismu.

HN: Konference o demokracii v Aténách se kromě jiného bude poprvé ve své historii zabývat demokracií ve střední a východní Evropě. Kdo s tím přišel?

Je to iniciativa moje a George Sorose. Vidíme, jak Polsko a Maďarsko před našima očima opouští principy liberální demokracie, hodnotového pluralismu. Netýká se to jen fungování základních demokratických institucí, ale i médií. Představitelé státu a s nimi spolupracující subjekty se snaží ovládnout nejen veřejnoprávní média, ale i ta soukromá, jak teď vidíme v Polsku, kde tamní vláda chce získat kontrolu nad regionálními deníky v rukou německých vydavatelů. A je tu i velmi závažný problém oligarchizace médií, který se týká také Česka.

HN: Mluvíte o panu Sorosovi a vaší vzájemné spolupráci. Je vám jasné, že je to člověk, jehož třeba americký prezident Donald Trump, ruský prezident Vladimir Putin či maďarský premiér Viktor Orbán považují za zosobnění ďábla?

Zase jsme u těch menšinových názorů, které nebývají populární, populární názory jsou zpravidla přitažlivé, ale to neznamená, že jsou pravdivé, že korespondují s realitou. Dnes vysmívané, menšinové názory mohou v budoucnu změnit dějiny.

HN: Proč má Soros tolik nepřátel? V Budapešti mu Orbán de facto zavřel Středoevropskou univerzitu.

To souvisí se Sorosovou životní zkušeností a také s jeho postojem ke společnosti. Když po konci druhé světové války opustil Maďarsko, studoval nějaký čas v Londýně a jedním z jeho učitelů byl filozof Karl Popper, který napsal knihu Otevřená společnost a její nepřátelé. Sorose výrazně ovlivnil, proto také později založil Open Society Foundations.

Popper říká, že společnost, aby se mohla rozvíjet, musí být společností otevřenou, která je schopna absorbovat různé kultury, různá náboženství, musí být otevřena různým idejím, jedinci musí mít právo autonomního myšlení.

A Soros si vzal do hlavy, že v takové společnosti chce žít. To dnes vede k tomu, že je v řadě zemí neoblíbený, či dokonce nenáviděný. On podporuje ty, kteří svůj názor nemohou prosadit standardní cestou. Je jim blokována možnost účastnit se politického života, nemají možnost prezentovat své názory v médiích. Autoritářští politici všude na světě vidí v jeho aktivitách ohrožení a v Sorosovi nepřítele, ale to neznamená, že se mýlil.

Mám pocit, že čas jeho úsilí a myšlenky ocení.  

HN: Nebojíte se, že i vy budete mít brzy nálepku "českého Sorose" se všemi důsledky?

Stát se samozřejmě může všechno (smích).

HN: Připomeňme ale, že jste byl dlouho vnímán jako čistě pragmatický byznysmen. Po jistou dobu jste byl dokonce spjat s pražským politicko-byznysovým polosvětem, kde se pohybovali lidé jako František Mrázek, Ivan Langer či Roman Janoušek. Co vás přimělo ke změně?

Předeslal bych, že mě tyto věci, o nichž dnes nahlas hovořím, zajímaly vždycky. Zabýval jsem se filozofií práva. Teď je to jen o dost intenzivnější. Určitý zlom u mě nastal v době ekonomické krize, která v oblasti nemovitostí byla dosti brutální.

Však také dva naši hlavní předkrizoví konkurenti - ECM a Orco - už neexistují.

Tak jsem si začal více uvědomovat, že jsou i jiné věci než jen zvyšující se ekonomický výkon.

Druhým impulzem bylo zahájení spolupráce s Oxfordskou univerzitou, což mi umožnilo poznat inspirativní tradici britské morální filozofie. Kromě zmíněných zkušeností velkým impulzem pro mě bylo setkání s profesorem Tomášem Halíkem, kdy jsem si uvědomil, že veřejný prostor má i náboženskou dimenzi.

HN: Jak jsme naznačili, narazil jste na byznysmeny různého ražení, uznávají ti lidé i jiné hodnoty než hodnotu peněz?

Zejména v 90. letech bylo obtížné identifikovat minulost řady osob, jež se pohybovaly v podnikatelském prostředí, natož odhadnout jejich budoucí skutky a chování.

Myslím, že každý z nás má i jiné hodnoty, každý z nás také prochází různými životními fázemi. Je velká filozofická otázka, zda má člověk celý život jen jednu identitu. Každý by měl dostat šanci se změnit. I profesor Halík má ve svém okruhu řadu konvertitů, kteří byli ve vězení, prošli si nějakými těžkými etapami života...

Nemusí být všem všechno odpuštěno, ale šanci napravit se by měl dostat každý. Křesťanství nás učí, že bychom nikoho neměli úplně zatratit. Netroufám si hodnotit, kdo se jak opravdu napravil, jak je v tomto směru poctivý. To je věcí každého jednotlivého člověka a jeho svědomí.

Luděk Sekyra

Třiapadesátiletý rodák z Českého Krumlova. Absolvoval gymnázium v Kaplici a Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. V letech 1987 až 1990 působil jako pedagog na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, věnoval se ústavnímu právu a státovědě.

V první polovině devadesátých let měl společnou advokátní praxi s profesorem Milanem Bakešem zaměřenou na finanční právo a restituce.

V rámci nich se seznámil rovněž s problematikou správy a investic do nemovitostí.

V roce 1996 založil firmu České nemovitosti a následně Sekyra Group, která dnes patří mezi nejvýznamnější domácí developerské firmy.

Před listopadem 1989 byl členem KSČ.

Loni s profesorem Tomášem Halíkem pomáhal zakládat při Filozofické fakultě Univerzity Karlovy Centrum
pro politickou filozofii, etiku a náboženství, kde je předsedou akademického kolegia. Působí v poradních orgánech Oxfordské univerzity.

HN: Pane Sekyro, když se dospělý člověk, navíc bývalý člen KSČ, nechá pokřtít, mnohým je to až podezřelé.

Ale já už byl pokřtěn, to nebylo až teď… Nicméně k jisté konverzi, nikoliv jen v čistě náboženské rovině, u mě skutečně došlo. Ale to se stává, v tom nejsem jediný. Podívejte se na apoštola Pavla, někdejšího Šavla, co jej potkalo cestou do Damašku.

Jsem přesvědčen, že každý z nás může dojít do určitého bodu, kdy si uvědomí, že jsou jiné priority a že existuje třeba i něco jako veřejný prostor. Mám přitom pocit, že řada podnikatelů dnes žije pouze v tom svém soukromém světě, byznysovém a firemním, v němž jednotlivec může mít
absolutní dominanci.

Veřejný prostor je ale něco jiného. Musíte respektovat řadu jiných názorů, být schopen určitého kompromisu, konsenzu a pokory. Krize ukázala, že princip pokory je strašně důležitý.

HN: V čem vy osobně jste ale pokornější?

Myslím, že si daleko více vážím lidí, kteří jsou na okraji společnosti. A v tom mě inspiroval i George Soros.  A to se týká i uprchlíků. A právě uprchlíci a postoje k nim mě vedli k přesvědčení, že je třeba kultivovat občanskou společnost.

Když totiž srovnáte občanskou společnost tady a na Západě, tak je to nebetyčný rozdíl.

HN: Mluvíte o konverzi, ale my vidíme i u jiných podnikatelů, že nejednou cítí potřebu vstupovat do veřejného prostoru. Někteří přímo do politiky, jiní "zezadu" politickým subjektům napomáhají. Mají stejnou motivaci jako vy?

O mně se ví, že jsem opakovaně podpořil KDU-ČSL, ale jinak podporuji hlavně občanskou společnost. To je moje cesta.

Ono jde o to, jak roli politiky chápeme. Můj pohled je takový - a vychází z aristotelovské tradice -, že politika je pokračováním etiky. Má být péčí o kontinuitu mravních ideálů. Druhá dimenze je, že politika by měla vycházet z občanské společnosti, to je ten její prvotní zdroj. A třetí dimenze, že politika je péčí o veřejný prostor, což zahrnuje soužití lidí a také boj o moc. Politika samozřejmě také znamená rozhodování o zdrojích.

A já sám si kladu otázku, zda všichni ti byznysmeni chápou politiku v oné širší dimenzi, nebo jen zúženě, jako boj o moc a rozdělování zdrojů. Angažmá podnikatelů v politice, to je velmi závažné téma. Veřejný prostor ale nepochybně firemním prostorem není. Aby byl demokratický, musí v něm být i jistá zóna nesouhlasu.

A to je něco, na co podnikatelé, kteří vyrostli ve firemní kultuře, nejsou zvyklí. Mám pocit, že to je i důvod, proč někteří, kteří vstupovali do politiky s iluzemi, ji budou opouštět s rozčarováním.

HN: Ono je zvláštní, že si pánové Babiš, Valenta, Sehnal či Dědek myslí, že jim v té české politice automaticky přináleží nějaké výsadní postavení, okamžitě se derou kupředu.

Proč by ale hlas miliardářů měl být silnější než třeba hlas univerzitních profesorů, kteří sice nemají peníze, ale jejich myšlenky mohou být pro společnost daleko přínosnější.

Máte naprostou pravdu. I v naší národní tradici je něco úplně jiného. Klíčová veřejná diskuse se odehrávala mezi Masarykem, Kaizlem a Bráfem, univerzitními profesory. Hloubka té argumentace byla úplně jiná.

Z politiky se dnes stává pouze marketingový produkt. Agentury řeknou, že jen nejkratší, nejúdernější a mnohokrát opakované prohlášení vede k vysokým preferencím.

Lidé z univerzit dostávají minimální prostor. Je tu i velký problém v degradaci politického jazyka. Způsob komunikace politiků nesvědčí o mentálním zdraví společnosti.

HN: Opakovaně jste sponzoroval KDU-ČSL, měl jste sen, že by z této strany mohla vzniknout obdoba německé CDU. Po rozpadu partnerství se Starosty to ale rozhodně na CDU nevypadá. Nebyla chyba, že lidovci od toho spojení ustoupili?

O tom lze polemizovat, bylo tu i ono riziko, že nepřekročí desetiprocentní volební práh. Pořád si ale myslím, že má KDU-ČSL velký potenciál. Je to tradiční strana, hodnotově ukotvená, s velkou členskou základnou, evropská strana. Proces transformace z menší na velkou není nikdy úplně snadný.

Už při minulých volbách bylo vlastně obrovským úspěchem, že jako první v dějinách se KDU-ČSL vrátila do sněmovny. Bělobrádkovo vedení má snahu velkou stranu vybudovat, teď se asi bude muset zamyslet nad jinými cestami. Strana ale má co nabídnout, nyní i v ekonomickém programu, má také co nabídnout mladým lidem. Jsem hlavně rád, že nenajíždí na tu populistickou vlnu jako jiné partaje. Však ono se okouzlení populismem brzy vyčerpá.

Osobně si myslím, že by měly být politické systémy postaveny na standardně hodnotově ukotvených stranách.

Neříkám na jakých, ale v německy mluvících zemích jsou standardní dvě - křesťanská demokracie a sociální demokracie.

HN: Dáte letos lidovcům zase peníze?

Podporuji Institut pro křesťansko-demokratickou politiku, think-tank, který založila KDU-ČSL. Letos to jsou řádově stovky tisíc korun.

HN: Máte vůbec čas na byznys? Už léta se mluví o vašich developerských projektech na pražském Rohanském ostrově, na smíchovském a žižkovském nádraží, také v Dejvicích.

Pořád ale nebylo nikde ani kopnuto.

Ale ano, pracujeme na tom. Příští rok by se mělo nejdříve začít na Rohanském ostrově, potom vzápětí na Smíchově, kde by mělo postupně vyrůst úplně nové centrum Prahy, alternativa k tomu současnému - historickému, kde už dnes potkáte jen cizince. Rozvíjíme v Praze pozemky o ploše milion metrů čtverečních, vše samozřejmě záleží i na povolovacích procesech. Máme i další projekty v okrajových částech Prahy - v Čakovicích a v Modřanech. Věnujeme se tomu naplno, ale mám také management, jsem schopen věci delegovat na své spolupracovníky a ponechat si jen rozhodování v zásadních věcech.

Jiří Pšenička
Přeposlat
Diskuse
reklama

Postavila se agresivní politice Ruska a udržela Evropu jednotnou. Nemá charisma, ale lidé jí věří, říká životopisec Merkelové

Plná náměstí a politici na pódiích jsou při kampani minulostí, za voliči se jezdí na vinobraní či poutě

Na startupovou akci do San Franciska přivezli nejsilnější tým Češi. V Silicon Valley však uspěje jen zlomek

Čínské automobilky zvedly kvalitu vozů a po desetileté odmlce zahajují exportní ofenzivu na západní trhy

Sociální sítě Miloše Čermáka: Myslete si o mně, co chcete. Pokud možno něco hezkého

reklama