Forum 2000: V Ázerbájdžánu vláda zavírá aktivisty i jejich právníky

Tak se nazývá panel, který začal v 10 hodin v hlavním sále paláce Žofín. Moderátorem je izraelský politolog Šlomo Avineri a o situaci na blízkém východě bude hovořit s Tárikem Osmanem ze Egypta, bývalým plaestinským premiérem Salamem Fayyadem, francouzským politologem Gillesem Kepelem a dalšími.

Toby Aykroyd v úvodním panelu úterního Fora 2000 s názvem The Transformaive Power od Wild Nature představil iniciativu Wild Europe. Vzorem a inspirátorem je mimo jiné i Václav Havel. Ten v roce 2009 upozornil na to, že jsme jako společnost ztratili pohled k věčnosti a ničíme přírodu určenou dalším generacím. Aykroyd ve svém úvodním slově pochválil Nizozemí a Německu za ochranu divoké přírody. Mezi problémy, na které se Wild Europe v letošním roce soustředila, je turismus i státní reformy, které se dotýkají i české Šumavy.

V rámci jednoho z vedlejších panelů vystoupili Radek Špicar, státní tajemník pro evropské záležitost Tomáš Prouza a ředitel think-tanku Open Europe Mats Persson.

Debata o #EU na @Forum_2000 s @CZSecStateEU @R_Spicar_SPD_CR a @matsJpersson v prekrasne rezidenci @JanThompsonFCO pic.twitter.com/llE6rl0v3M

— Evropská komise v ČR (@ZEK_Praha) October 14, 2014

‎Podle Tomáše Halíka je liberální demokracie spojena se západním křesťanstvím. „Je těžké ji implementovat jinam, ať už do Iránu, Iráku nebo Ruska,“ řekl Halík. Západní sebekritické křesťanství je totiž propojeno s humanismem. Vedle sebekritiky náboženství potřebuje i smysl pro humor.

„V totalitním režimu ideologie prostupovala všemi složkami lidského života. Demokracie se chová jinak. Potřebuje lidi, kteří mají vlastní hodnoty a tvoří ji. To není úkol pro politiky, demokracie se musí budovat zevnitř. Náboženství nás učí osobní integritě, která potřebujeme pro demokracii,“ uvedl pak německý teolog Markus Meckel.

Velmi inspirativní pohled na rozvoj demokracie v arabském světe nabídl marocký diplomat Jusuf Amrani.

Very inspirational speech of Yousseff Amrani on implementation of democracy in the Arab world.#Forum2000 pic.twitter.com/ZOJqdscxRo

— Tereza Viskova (@Terezatko) October 14, 2014

„Demokracie není bez osobní zodpovědnosti. V Rusku žádná není,“ soudí Grigorij Javlinskij. „Ruská církev a stát k sobě mají blíž a blíž. Křesťanství nás přitom po tisíce let spokovalo s Evropou. Teď se ale pouto oslabuje a nastupuje Putin. Ortodoxní církev má čím dál blíž ne ke katolictví, ale k islámu,“ řekl Javlinskij. Halík reaguje anekdotou: „Fundamentalisté všech zemí, spojte se!“

Francouzský politolog Gilles Kepel na panelu o středním východě řekl: „Neexistuje žádné arabské jaro.“

On-line přenos můžete sledovat ZDE.

„V totalitním režimu ideologie prostupovala všemi složkami lidského života. Demokracie se chová jinak. Potřebuje lidi, kteří mají vlastní hodnoty a tvoří ji. To není úkol pro politiky, demokracie se musí budovat zevnitř. Náboženství nás učí osobní integritě, která potřebujeme pro demokracii,“ tvrdí německý teolog Markus Meckel.

Podobně mluví i íránský filozof Ramin Jahanbegloo. „Zatímco náboženství vnáší do politiky etiku, politika do náboženství fundamentalismus. Víra musí být sebekritická, víra vás musí dokázat proměnit. Pokud není na tohle dost silná, vzniká fundamentalismus,“ říká Jahanbegloo. „Není to otázka víry nebo nevíry, ale chování,“ souhlasí Meckel.

Čínský blogger Murong Xuecun zkritizoval čínskou vládu a její roli v Hongkongu. „Čínská vláda vyváží do světa své hodnoty. Považuji za nebezpečný jak jejich obsah, tak cestu, jakou je vláda prosazuje. Velké společnosti skoupily média a ta, která ne, jsou šikanována. Čínská média oslavují čínskou vládu, která regiony osidluje imigranty z pevninské Číny.

V Hongkongu se mění složení populace ve prospěch imigrantů, což má vliv na výsledky voleb. Vláda pomáhá imigrantům vyhrát ve volbách, mafie zastrašuje odpůrce. Víme o vraždách novinářů a oponentů, otevřený odpor je v Honkongu nebezpečný. Můžeme se jen ptát, kdo bude další na řadě,“ řekl na panelu s názvem Priorities and Aspirations for Democracy in 21st century Murong Xuecun.

Emotivní proslov přednesl vůdce venezuelských studentů Juan Requesens. „Vlády zabíjí studenty a odpůrce. V mé zemi žijí lidé s dobrým postavením a ambicemi i ti, kteří jsou velmi, velmi chudí. Když bojujeme za demokracii, bojujeme i za tyhle lidi. Nikdy na ně nezapomenu. Jsem politik a jedině v demokracie máme dost svobody na to, abychom bojovali za své sny. Svoboda je to nejcennější, co máme. Musíme za ni ale bojovat,“ prohlásil Requesens.

O zklamání, které demokracie přinesla, promluvil indický politik a politolog Yogendra Yadav: „Máme pocit, že nás demokracie zklamala, takhle jsme si ji nepředstavovali. Ano, demokracie se vyvíjí, ale ne směrem, který jsme si představovali. Lidé mají různé sny a existují různé formy demokracie. Že jsou jiné, ještě neznamená, že nejsou demokracií. Ta je ideálem, který ve skutečnosti neexistuje. Dobrá zpráva tedy je, že demokracie je v pořádku. Špatnou zprávou je, že musíme změnit způsob, jakým se na ni díváme,“ tvrdí Yadav.

O pozici „protistátních živlů“ a médií se rozpovídal blogger Murong Xuecun. „Čínská média za vším hledají CIA, řekl bych, že tomu věří většina lidí v Číně. V Hongkongu si lidé spíš stěžují, že je Amerika dost nepodporuje. Je to podobné jako s druhou světovou válkou – přes šedesát let se už nebojuje, ale protože v čínské televizi bylo donedávna velkým tématem náš boj proti Japonsku, v mysli lidé pořád s Japonskem bojují.“

Podobnou zkušenost má i venezuelský vůdce studentů Juan Requenses: „Lidi říkají, že jsem bohatý, že do Venezuely vozím z Ameriky zbraně a drogy. Rozdíl mezi námi a Čínou je v tom, že Venezuela je malá. Máme méně než třicet milionů obyvatel. Není problém, když s vámi chtějí lidé mluvit, najdou si vás. A pak nám uvěří a přidají se k nám. Součástí demokracie je komunikace, je nutné lidem říkat a ukazovat pravdu.“

Panel věnovaný výzvám demokracie v 21. století zakončil moderátor diskuze Jiří Schneider. „Zazněly tu různé názory, ale spojovala je víra v demokracii. Všichni potřebujeme odvahu bojovat za ni i vstát a postavit se většině. Demokracie je proces, možná jsme unavení a máme jí plné zuby, možná není v módě, ale potřebujeme ji. Protože jenom pokud jsme svobodní a nebojíme se, můžeme jít za svými sny.“

Igor Kachetkov z organizace LGBT Network na panelu s názvem Barvy občanské splečnosti ve východní Evropě přiblížil, jak se v Rusku žije menšinám. „Vláda hledala po roce 2008 někoho, na koho by mohla ukázat prstem. Proto jsme založili platformu, která by mohla LGBT komunitu bránit. Jsme fyzicky napadáni a máme strach chodit na policii, ostatně někteří policisté říkají, že by nás nejraději zabili. Proto jsme se spojili.

Vláda se nás bojí, parlament říká, že zneužíváme děti, že zrazujeme vlast. Ruská vláda a společnost ale nejsou totéž. Vláda se nás snaží odsunout na okraj společnosti a my se bráníme tím, že se společností mluvíme. Mluvíme se svou rodinou, známými, přáteli, se svobodnými médii, kterých je čím dál méně. Nikdo by neměl slyšet jenom jednu stranu,“ naléhal Kachetkov.

Na konferenci Forum 2000 vystoupil také ázerbajdžánský aktivista Baktiyar Hajiyev. „Vláda proti nám zasáhla poměrně nedávno. Důvodem může být to, že Ázerbajdžán bude hostit Eurovizi, evropské olympijské hry a navíc budou volby. Vláda se navíc snaží přiblížit Rusku, které má mnoho možností, jak vyvolat nepokoje třeba v regionech s etnickými menšinami nebo jako v případě Gruzie přijet s tanky. Každý, kdo má spojení na západ, musí být umlčen. Ve vězení jsem skončil já i mí dobří přátelé.

Bojoval za nás právník Intigam Aliyev, který za námi jezdil každý týden a odmítal plat. Teď je uvěznený taky. Snažil se vychovat mladé právníky, kteří by ho mohli nahradit, na svobodě jich je ale málo. Naše případy byly u soudu politicky zmanipulovány. Já měl štěstí, o ten můj se zajímala Hilary Clintonová. Není to ale pravidlem, západní země mají v Ázerbajdžínu své ekonomické zájmy a často jim dávají přednost před obranou hodnot,“ pokáral západ Hajiyev.

„Ukrajina není bohatá země, proto se o nás málokdo zajímá. Od Majdanu se hodně změnila. Majdan byl organizován aktivisty, nebyl politický. Podporovali ho lidé, kterým vadila korupce, a nosili nám jídlo. Občanská společnost na Ukrajině je teď silná, navzdory tomu, že ruská okupace proti ní bojuje a snaží se odstranit vůdce, novináře a další elity,“ prohlásila Oleksanda Dvoretskaja z Krymského centra lidských práv.

„Vyčítají nám, že jsme proti tradičním hodnotám a tradiční rodině. To není pravda. Láska je tradiční hodnota. Manželství taky, proto usilujeme o legalizaci sňatků homosexuálů. Jsme velmi tradiční,“ tvrdí Kochetkov za ruskou organizaci LGBT Network.

Člověk v tísni zve na happening: Na náměstí Míru se zájemci mohou nechat zavřít do cely a upozornit tak na porušování lidských práv v Ázerbajdžánu.

Posaďte se dnes do symbolické vězeňské cely na náměstí Míru a vyjádřete podporu opozičním aktivistům v Ázerbájdžánu. http://t.co/CUFFQSyjP0

— Člověk v tísni (@CLOVEKVTISNI) October 14, 2014

Na Foru se hovořilo nejen o demokracii: V rámci panelu Změny vnímání veřejného prostoru vystoupili Michael Žantovský, umělec Kryštof Kintera a Adam Gebrian.

„Veřejený prostor je místo, kde si můžete sednou a nic se neděje. V Česku to tak úplně není. Už jen sledováním turistů, kteří si sednou a svačí, kde se jim zachce, se můžeme učit,“ říká popularizátor architektury Adam Gebrian. „Za posledních 7 let se diskuse o veřejném prostoru změnila. Najednou se lidé zajímají o to, kde bydlí a jak to tam vypadá,“ dodal.

Letošní konference na Žofíně končí panelem ve spolupráci s organizací Člověk v tísni s názvem Disidenti včerejška a dneška. Moderátorovi Šimonu Pánkovi odpovídali maďarský ministr zahraničí Mátyás Eörsi, Vugar Gojayev z ázerbájdžánské Human Rights Watch nebo ruský bloger a aktivista Artem Loskutov.