Vytrácí se shodný názor společnosti na komunistickou minulost, rozpadá se mýtus takzvané sametové revoluce a učitelé často čelí názorům žáků, že komunismus byl vlastně "fajn". To jsou zkušenosti skupiny vzdělávání, která působí na Ústavu pro studium totalitních režimů. Její členové je v tomto týdnu prezentovali na tiskové konferenci k dosavadním výsledkům metodické práce a k jejím vyhlídkám v roce 2010.
"Je to věc, se kterou jsme se setkali na seminářích v regionech. Je to jev, který se bude objevovat stále častěji, protože konsenzus o minulosti se zvolna rozpadá," řekl vedoucí skupiny Jaroslav Pinkas, který současné učí na klasickém gymnáziu v Praze Modřanech.
Učitelům, které žádají o pomoc, jak takové situace řešit, je podle něj těžké poradit. "Můžeme doporučit, aby rozdělovali vztah ke komunismu v rovině odborné a občanské," uvedl Pinkas. I učitel má ale právo zastávat vlastní názor jako občan a pokud se necítí být kompetentní takto vystupovat před žáky, tak není možné ho k tomu nutit, dodal.
Historie aneb Rodinné vzpomínky
Děti podle Pinkase reprodukují rodinné paměti, rodinnou historii. "Spekulovat o tom, co je příčinou této varianty paměti, si netroufám. Je to ale téma, nad kterým se musíme do budoucna zamyslet," uvedl pedagog. Proti rodinným pamětem ale podle něj nelze vystupovat represivně.
Zásadní chybou by bylo říkat dětem, že rodiče nemají pravdu. Cestu vidí v úsilí uvádět "malé" a "velké" dějiny do souladu a modifikovat to, co by mohlo mít negativní společenské důsledky.
Liška slibuje: O komunismu se na školách bude učit jinak - čtěte ZDE
Dokumenty o Horákové do škol nepatří, říká šéfka pražské KSČM - čtěte ZDE
Pro učitele je podle exministra školství Ondřeje Lišky složité podávat výklad mladým lidem o tom, na čem se veřejnost ani média neshodnou. Učitelé jsou nyní státem a společností vydáváni na pospas žákům. Potřebují systematickou podporu od ministerstva školství a například od Ústavu pro studium totalitních režimů či podobných institucí.
Není možné podle Lišky oddělovat výuku moderní historie od formování představ mladé generace o tom, co je svoboda, demokracie, lidská práva. Právě tyto pojmy dostávají obsah na základě studia nových dějin a jejich výuky. Připomněl, že ministerstvo školství připravuje ve spolupráci s Masarykovou univerzitou v Brně Centrum pro občanské vzdělávání, které má být spuštěno příští rok.
Skupina pro vzdělávání Ústavu pro studium totalitních režimů organizuje nejen semináře, kterých se účastní stovky učitelů, ale připravuje také metodické pomůcky blízké nynější "mediální" generaci. Kromě metodických materiálů, které připravuje ve spolupráci s ministerstvem, jsou to například výuková DVD či webové prezentace k událostem let 1968 a 1989.
Autor: Ondřej
Nepomůže nic jiného než objektivní fakta prezentovaná zajímavým způsobem. U historie komunismu, stejně jako v případě nacismu je rozhodně správné nevytvářet černobílé dějiny. Inteligentní mladí lidé si dají pět a pět dohromady a blbcům stejně nikdo nic nevysvětlí.
Autor: Jakub, Olomouc
Rád bych se k tématu vyjádřil z trochu jiné pozice. A toz pozice budoucího učitele dějepisu. Osobně zastávám názor, že není problém v odborné či názorové připravenosti pedagogů, natož v nedostatku vhodného výukového materiálu. Problémem je systém výuky dějepisu. Žáci jsou nuceni projít dějiny lidstva od lovců a zběračů až po současnost a tak se stává, že žák u maturity umí perfektně vyjmenovat všechny středověké panovníky českých zemí, ale nemá ani ponění, co se dělo během normalizace. Je tomu tak z prostého důvodu, nikdy se o tom neučil. Z vlastní zkušenosti vím, že i když se k této nejdůležitější epoše pro současný svět (myšlěno období ro roce 1945 a to v celosvětovém kontextu, nejen v pojetí našich malých národních dějin) učitel dostane, tak se tak stane v posledních týdnech výuky, kdy už žáci stejně nemají potřebu se něco učit a tudíž málokdo z nich věnuje pozornost výkladu.
Dle mého by se tedy nemělo debatovat o tom, jak učit o totalitě? Ale jak se k tomuto učivu včas dostat!!! Plně souhlasím s níže publikovaným názorem pana Málka o "posledních 500 letech". Ale tady nastává problém s tím, že žáci jsou často tázáni (u maturity, přijímacích zkoušek na VŠ atd.) i na dějiny starší a opět je tu problém. Dějepis má prostě tu nevýhodu, že je obsáhlý a každý vidí priority tohoto předmětu jinde....
Autor: Karel, Praha
Jako pamětník vytrhávání a přebarvování stránek z učebnic dějepisu jsem toho názoru, aby o době 1945, resp. 1921, resp. v souvislosti se společenskými (mezinárodně-politickými a mezinárodně-ekonomickými) změnami přelomu 19. stol. do r.1989 byla podávána k přežvýkání jen suchá fakta. Aby bylo ukázáno jaký dopad mělo tehdejší státní zřízení na občana a např. jeho svobody. Samozřejmě i ve vztahu k okolnímu světu. Aby byla ukázána cesta kterou se k tomu stavu dospělo a za použití jakých prostředků.
Jestli ještě existuje občanská nauka, pak tuto látku navrhuji vzájemně propojit s výkladem občanských práv. Ale těch neokleštěných, vč. ústavního práva na občanskou neposlušnost a její důsledky.
Autor: Petr, Teplice-Praha-Lipsko
Problém je v tom, že většinu žáků tento problém moc nezajímá a když už, tak jenom povrchně. Sám nyní studuji historii a při pohledu na vztah naší společnosti k našim dějinám jsem poměrně skeptický. V roce 2005 jsem maturoval na gymnáziu a pamatuji si na poměr mých kolegů k dějepisu ve čtvrtém ročníku, kdy se obvykle probírá inkriminovaná látka. Okolo ledna-února se dodělá 2. světová válka a pár let po ní a poté se už učitelé s vidinou blížící se zkoušky dospělosti věnují hlavně lidem, kteří chtějí z předmětu maturovat.
...
Otázka reformy výuky dějepisu je velice komplikovaná, jelikož je jasné, že postupem let bude výklad historie, která se odehrála po roce 1989, vzhledem k objemu nastřádaných informací ve školách stále obtížnější, tudíž se bude muset chtě nechtě někde ubrat. Kdyby se částečně zredukovala látka starověku a středověku a kdyby se mohlo věnovat nejnovějším dějinám alespoň o půl roku více času než nyní, jistě by zůstalo více informací i v hlavách těch studentů, jejichž zájem o minulost je naprosto marginální záležitostí.
Autor: Leos Olsansky, Brno
Na skolach by se mohl komunismus vyucovat z pohledu K. Marxe; tzn cista teorie. U nas komunismus nikdy ve skutecnosti nebyl, u nas byl socialismus. Odlisit uceni Marxe od uceni Leninismu-stalinismu, objektivne popsat vyhody a nevyhody obou uceni, jejich vliv na vyvoj spolecnosti a nakonec objektivne vysvetlit pusobeni socialismu u nas,tzn...socio-ekonomicka formace, ktera se ukazala z dlouhodobeho hlediska jako nefunkcni...
Autor: Pavel, Brno
Problém je v tom,že u nás zas tak špatně nebylo.Když se člověk o nic nestaral,přes týden chodil do práce v pátek si odjel na chatičku a stačilo mu že na dovolenou mohl nanejvíš do Bulharska nebo Rumunska tak mu nic nechybělo.
A lidi vzpomínají jen na to dobrý.Každý měl práci,příspěvky na dovolenou,tábory pro děcka za pár korun,rekreace SSM.Na to špatný zapomínají.
Většině pohodlným lidem to tak i vyhovovalo,že měl každý stejně a ted jim vadí,že se někdo má líp.
Myslím,že problém se vyřeší až vymře generace která v socialismu žila a ještě jedna následná která čerpá informace od lidí kteří to zažili.Pak teprve naši potomci uvidí celou tu dobu objektivně.
Autor: Petr, Nový Jičín
Opět se potvrzuje, že lidé nejsou schopni se z minulosti poučit. Roli v tom hraje i to, že máme tendenci si minulost idealizovat. A když pak rodiče tímto způsobem mluví před svými dětmi, je logické, že ty tento pohled přejímají.
Je potřeba se výuce komunismu více věnovat a důrazně vyvracet jeho mýty, zachovat však objektivnost výkladu. Krásně poslouží i odstrašující příklady současnosti (KLDR, Kuba), kam až může totalita dojít. Pusťme dětem ve školách např. dokument "Vítejte v KLDR".
Autor: Praha
Zaci museji pochopit komunismus ze trech rovin aby si dokazali udelat obrazek o tom co komunismus predstavuje. Neni to jen o vysvetleni historie a oznameni ze komunismus je zlo. Adolescent ma prirozenou potrebu se pricit nazoru dospelych a muze uz jen z principu hlasit nazory o tom jak je komunismus dobry, aniz by tomu rozumel.
Zaci musi pochopit ideu a ta se sklada ze 3 casti:
- ekonomicka
- socialni
- historicka
Nesmime nasim detem rikat ze komunismus byl spatny. My jim musime ukazat jaky byl. Oni nejsou hloupe, verim ze to pochopi.
Autor: Pavel Pospíšil, Olomouc
Svlíknout trička s nápisem a džíny, okamžitě umýt make-up, odevzdat všechny ipody se západní hudbou, jedna šance u přijímaček na SŠ a VŠ - jinak učňák resp. vojna, povinná účast v SSM, okamžitě zakázat výjezdy do všech kapitalistických států - pokud s výše uvedeným nesouhlasí napsat takový posudek, že zbytek života stráví u lopaty. Nic víc není třeba.
Autor: Karel Tomášek, Přerov
Problém je v tom, že ti, co to nezažili o tom vůbec nic nevědí. Zprostředkovaná zkušenost je mylná. Staří lidé vzpomínají na dobu minulou jako na dobu svého mládí a špatné zkušenosti se jim z hlavy vytratily. Já jsem zažil okupaci německou a dodnes jsou mi Němci nesympatičtí. Mají stejnou hymnu jako za Hitlera a zase se roztahují. Člověk se až diví, kdože tu válku prohrál. Pochopitelně, že za tu naši nízkou životní úroveň mohou komunisté, jinak bychom na tom byli teď alespoň jako v Rakousku. Za totality se kradlo; heslo "kdo nekrade, okrádá rodinu" vzniklo tehdy. Lidi si nedůvěřovali, protože nvěděli kdo je může udat. Ten marazmus je pozůstatek z dob totality a bude ještě dlouho trvat, než se ho zbavíme. 40 let je dlouhá doba na pokřivení duše národa.
Autor: Petr Málek
Především je důležité omezit výuku velmi starých období od antiky až po středověk. Tato období mají na dnešní dobu vliv zanedbatelný ve srovnání s tím, co se dělo za posledních řekněme 500 let a zejména za posledních 200 let. Když se na středních školách často s dějepisem končí krátce pro druhé světové válce, tak se není čemu divit.
Také se musí učit více ekonomie (zejména rakouské ekonomické školy) a propojovat ji s historickým vývojem. Za téměř vším vždycky byly ve finále peníze. Drtivá většina mladých nemá ponětí ani o základních zákonech ekonomie, a už tyto základy jsou dosatečné pro zpochybnění funkčnosti a udržitelnosti komunismu.
Do třetice se komunismus musí prezentovat v celé své "kráse". Výsledek, že většina mladých si myslí, že komunismus znamenalo zákaz cestování, je neuvěřitelný.
Autor: Franz, Praha
Učitel má sice právo zastávat svůj osobní názor. Toto právo se však odvíjí z jeho pozice jako občana, a nikoliv státního zaměstnance. Jako takový totiž je povinen respektovat ústředními orgány navrženou linii výuky. Nepleťme se, každé společenské zřízení (včetně liberálně-demokratického) interpretuje dějiny ve svém světle (v případě demokracie má však člověk možnost tuto interpretaci kriticky zhodnotit). Pokud učitel není schopen nebo ochoten přesvědčit žáky, že komunistická diktatura byla zločinným systémem (tak hovoří zákon o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu, 198/1993 Sb.)(na přitroublé sémantické hrátky, jaké tu předvedl cc, netřeba reagovat), tak nemá za katedrou co pohledávat.
Ti, kdo říkají, že komunismus nebyl špatný, jsou popsatelní slovy antického klasika, tj. jako "otrocké duše". Žádné zřízení dosud nebylo zcela špatné, žádné zcela dobré. Režimy jsou černobílé, některé více s nádechem jedné, či druhé barvy. Nacismus v Německu přinesl plnou zaměstnanost, byl proto "dobrým"? Liberálně-demokratické společnosti se vyznačují vyšší kriminalitou než systémy totalitární, jsou proto "špatné"? ... Naším problém je, že lidé nemyslí.
Autor: Michal, Morava
Já si docela myslím, že by stačilo dětem vysvětlit, že kdyby tu ještě stále byla komunistická diktatura, tak by rozhodně neměly volný Internet, ale těžce omezený cenzurou. Že by se nesměly dívat na západní filmy, musely by se aktivně zapojit do politiky, kdyby chtěly mít vůbec šanci studovat, za jakýkoliv jimi projevený názor, který by se neshodoval s velebením komunistické strany, by se mohlo snadno stát, že je někdo práskne a pak by rodiče přišli o práci, byl by jim sebrán dům (či byt) a většina majetku.
Takhle to totiž za minulého režimu fungovalo. Pohádky o tom, že měl každý práci a byt, jsou skutečně jen pohádky.
A že děti a mladí lidé tíhnou spíš k levici a pravicové názory si budují až později, kdy začnou sami pracovat či studují vysokou školu, kde se dozví něco o ekonomii, to je úplně normální.
Autor: Pert Nuk
O dobách komunismu bych žákům sděloval jen holá fakta! Cokoliv jiného tíhne jen zase k jakési formě ideologie, což komunismus byl i sám o sobě.
Za pár budoucích staletí lidské existence se vystřídá ještě mnoho ideologií (podobně jako se to stalo v uplynulé době), a jejich nesprávnost, či správnost, závadnost, či nezávadnost, lze nezaujatě (po)soudit jen s velkým časovým odstupem, pokud možno s odstupem několika desítek let, lépe stovek let.
Vyučovat relativně čerstvou historii na školách, je vždycky ošemetné.
Autor: Pepa, okres Chrudim
Jsem student a jako kolegové jsem ztratil ideály... Dle mého názoru to zase tak hrozné nebylo. Nebýt rodiného protlačování kamkoli, dalo by se říct, že je bylo fajn.
Autor: Lubomír, Brno
Objektivně! To musí stačit, jen se musí nastavit limity objektivity, ani tu si nemůže každý vykládat jak se mu hodí. Bohužel se po 89. začalo lecos tendenčně vykládat a to jen proto, aby se vyhověho názoru těch kteří byli na čele státu a to je vlastně otočení toho co tu bylo před tím. Proto musí stačit objektivita a hodně by pomohla změna morálky našich politických, kulturních i sportovních špiček, mladí totiž nemají "dobré" vzory. Nemají jak se orientovat v dnešní společnosti kterou mnohdy nechápeme ani my, věkem zkušenější.
Autor: cc
Studentům se není co divit. Už jen ta otázka, ptát se na "komunismus", který nikde nikdy neexistoval.
Když jim učitelé vykládají "skutečné příběhy" o neexistujícím režimu, co už tak mají říci?
Snad vzít tu dnešní propagandu s humorem a říci "komununismus byl fajn".
Autor: ML
Bohužel je tomu často tak. Já jsem měl na střední škole štěstí na dobré učitele dějepisu, takže jsme se toho o období reálného socialismu dozvěděli dost. Téměř každý u nás na škole měl k minulému režimu negativní postoj, jenže to bylo gymnázium a věřím, že stav na jiných středních školách bude horší. Vzhledem k tomu, že moderní dějiny tvoří velkou část mého oboru na VŠ, tak svůj názor mám, ale takových jako já bohužel zase tolik není. Je to samozřejmě přirozený proces, protože moji vrstevníci již minulý režim zažít nemohli, takže se tomu nelze vyhnout, ale aspoň trochu ovlivnit by to určitě šlo. Řešení je asi jediné. Učit méně podrobně o starších dějinách a více se zaměřit na ty moderní.
Autor: Jaromír Písařík, Chomutov
Učitelé nemůžou mít v této roli těžší úkol, celá společnost je zaměřena na konzum úplně stejně jako za komunismu, v tom se nic nezměnilo, a jelikož je tolik možností konzumovat, druhý hybatel revoluce, touha po svobodě názoru, strašně zeslábl. Vlastně už ani nikoho nezajímá mít vlastní názor. Je to problematické, co když si tím přitíží člověk u mocnějších lidí názoru opačného a ekonomicky ho to poškodí ? Správné a ekonomicky nejvýhodnější je přece stát na straně většiny a její názory zastávat. Co chtějí všichni, chci taky, co se líbí všem, líbí se i mně. To se po revoluci podařilo volné ruce trhu stokrát lépe než 40-tileté snaze komunistů, naučit lidi chtít být jako stádo dobrovolně. A jsme u jádra problému, jediný rozdíl, který mladí vidí a slyší o něm, je : dřív měli všichni práci, takže se mohli mít všichni vlastně skvěle. Byl na to zákon, dnes ne. Nikdo už je lehce nepřesvědčí, že záplava nostalgických a humorných filmů v kinech a televizi, která v jejich podvědomí vytvoř ila obraz té doby, kterou nezažili, je jen snění filmařů o jejich mládí, ne o tom, jaké to doopravdy tenkrát bylo okolo nich. Jenže virtuální reality, filmové, internetové, herní, jsou dnes pro děti důležitější než skutečná realita a podle toho o světě smýšlí.
