V rubrice DOPISY A E-MAILY uveřejňujeme reakce, které vyjadřují názor čtenářů.
Adresa: dopisy.hn@economia.cz.


Když škola vycestuje za hranice teorie


Gymnázium Jana Nerudy v Praze se stalo toto úterý dějištěm neobvyklého projektu. V atriu školy její vedení uspořádalo veletrh studentských firem. Během několika předchozích vyučovacích hodin se žáci pokoušeli nahlédnout za oponu ekonomie a podnikání, a s fiktivním rozpočtem navrhnout svou vlastní smyšlenou firmu. Takovou, aby upoutala. Takovou, aby vydělávala - a co na tom, že jenom pomyslné peníze. Šlo totiž o zkušenost. A také o nádech života mezi školskými stěnami zpuchřelými teorií.

Mínění o významu školství mezi studenty pomalu ale jistě upadá. Spíš než jako cesta k budoucnosti je stále víc vnímáno jako nutný přežitek nebo jako paralelní svět, který je sice občas i zajímavý a zábavný, ale s opravdovým životem souvisí jen mlhavě.

Co je příčinou? Možná, že jádrem celého problému je právě způsob výuky. Vyučování založené na principu poslouchej, piš si, a pak si narvi do hlavy co nejvíc informací, abys dostal hezkou známku, je sice nejjednodušší. Ale jak mají studenti přikládat důležitost získávaným vědomostem, když výuka pokračuje takřka mimo ně, bez prostoru pro zkušenost, nezažitá a zdánlivě nereálná?

Kolik si toho lze opravdu zapamatovat z neustálého proudu poznámek, pořád tak stejných, pořád teoretických? Sice to bez nich občas nejde, ale myslím, že sami učitelé by byli překvapeni, o kolik může být výuka žákům bližší, pokud ji přikoření trochou praxe, jako se to stalo teď na Gymnáziu Jana Nerudy.

Většina studentů na tomto gymnáziu se nejspíš do podnikání nikdy nepustí a zkušenost s vlastní "firmou" pro ně bude první i poslední. Školní hodiny se jim ale možná přikloní blíž k tomu, co vnímáme jako život. Možná... a možná ne. Stálo by ale za zkoušku občas ukázat žákům i jinou stranu vyučování a na chvíli je vytrhnout z rolí věčných diváků, protože i oni musí být co nejlépe připraveni na svůj výstup na scéně. Alespoň já si to myslím.

Dominika Vřešťálová,
Gymnázium Jana Nerudy v Praze


Ještě horší než dluh, je velikost rozpočtu


Strany ve svých předvoleních kampaních slibují, že deficit veřejných financí dostanou opět pod kontrolu. Zapomíná se však na fakt, že neroste jen dluh, ale i samotný rozpočet. Jako by zcela zapomenuta zůstala slova nobelisty Miltona Friedmana: "Nezajímá mne deficit. Zajímá mě výše rozpočtu. Raději bych viděl rozpočet jeden trilion dolarů s deficitem jeden trilion, než rozpočet dva triliony, který je zcela vyrovnán daněmi."

Stát začíná být brán zase jako tatíček, který při sebemenším ekonomickém problému zasáhne a vše napraví. Že si při této "pomoci" mnohdy počíná jako slon v porcelánu, už nikoho netrápí. Přitom platí jednoduchá rovnice, že čím větší podíl na HDP stát mít bude, tím více se budeme blížit opětovnému centrálně plánovanému hospodářství. Zatím jsme někde na půli cesty.

Daniel Morávek,
moravek@podnikatel.cz