Podle zákonů totiž nikdo nesmí být nucen udat sám sebe nebo vypovídat proti příbuznému. Platí to nejen u trestných činů, ale i u přestupků. Pokud by výpověď mohla znamenat nebezpečí stíhání „osoby blízké", každý má právo bez vysvětlování výpověď odepřít.
Osobou blízkou je podle zákona příbuzný v pokolení přímém nebo osvojitel a osvojenec, sourozenec, manžel nebo partner dle zákona o registrovaném partnerství případně jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném, pokud újmu, kterou by utrpěla jedna z nich, druhá právem pociťovala jako újmu vlastní.
Osoba blízká ve služebním autě
Za dopravní přestupky podle zákona vždy odpovídá řidič a nikoli vlastník vozidla. Majitel vozu je ale povinen vědět, kdo s jeho autem jel. Pokud vypoví, že neví, hrozí mu pokuta až 10 tisíc korun. Tvrdí-li, že přestupek spáchala osoba blízká, musí uvést, že ví, kdo vozidlo řídil, ale nechce svého blízkého vystavovat hrozbě stíhání.
Výmluvu lze použít i u služebního auta. Úřadům někdy stačí jen doklad, že zaměstnanec smí auto používat i soukromě. A pracovník pak může říct, že vůz dál připůjčil někomu blízkému.
Řidič musí dokázat, že je nevinný
Jenže případ zmíněný v úvodu se v roce 2004 dostal až k soudci Vojtěchu Šimíčkovi z Nejvyššího správního soudu. A zazněl průlomový verdikt, o němž se stále málo ví. Podle soudce Šimíčka nestačí, když se řidič hájí "osobou blízkou" - a dál už nic. Naopak by měl sám přinést důkazy, že je nevinný. A úředníci by měli nadto důkladně prověřovat, jestli nelže.
"Osoba blízká" spáchá až polovinu přestupků - čtěte ZDE
Diskuse: Čtenáři iHNed.cz vybírají nejhorší silnice v ČR - čtěte ZDE
Soud: Opilý řidič nesmí odmítnout test krve nebo moči - čtěte ZDE
V praxi to ale stále chodí trochu jinak. Podle úředníků dnes stačí, když třeba radar rychle jedoucího řidiče v noci špatně vyfotí a na snímku není pořádně vidět tvář. Nebo když strážníci přijdou ke špatně zaparkovanému autu a nasadí na kolo botičku nebo nechají lístek za stěračem.
Tedy: jakmile není zcela jisté, kdo přestupek spáchal, často nastupuje osoba blízká. "U těchto přestupků je odvolání na osobu blízkou až v devadesáti procentech případů. Kdo může, tak se vylže," potvrzuje Petra Purkarová z magistrátu v Plzni.
Úředníci si ulehčují práci
Jenže není jisté, že za všechno může jen zákon. HN v posledních dnech sbíraly svědectví řidičů, kteří se na osobu blízkou úspěšně vymluvili. A například v Praze, kde musejí radnice řešit víc než 50 tisíc přestupků ročně, si úředníci občas ulehčí práci.
V jednom z případů bylo z fotografie jasné, že nikdo cizí auto neřídil, přesto sami úředníci doporučili trik s blízkou osobou. V tu chvíli totiž mají méně papírování. "Myslel jsem, že pokutě nemůžu uniknout. Ale sama úřednice mě na tu výmluvu navedla," potvrdil jeden z řidičů, který chtěl přirozeně zůstat v anonymitě.
Dva návrhy na změnu
Už od 90. let politici přemýšlejí, jak kvůli přestupkům na silnicích systém změnit a zároveň nezasahovat do citlivé Listiny základních práv a svobod. Ve sněmovně leží dva návrhy. Bývalý ministr dopravy Aleš Řebíček chce společně s dalšími poslanci institut blízké osoby úplně zrušit. Zkrátka při přestupku v dopravě by každý musel říct, jak to bylo. Ovšem to je věc, která by téměř jistě narazila u Ústavního soudu.
Druhou změnu prosazuje David Šeich z ODS. Podle něj bude za přestupek zodpovědný vlastník auta - pokud tedy dobrovolně neřekne, kdo je viníkem. Neboli: každý si má dávat pozor, komu své auto půjčuje. "Je na řidiči, aby prokázal, že přestupek nespáchal a řekl, kdo to byl," vysvětluje spoluautor zákona Pavel Hojda (KSČM).
I to ale někteří právníci zpochybňují. "Pak bych mohl odsoudit vlastníka zbraně, která byla použita k vraždě, pokud by odmítl prozradit rodinného příslušníka, který si zbraň půjčil," namítá právník Radek Ondruš.