Na první pohled to vypadá jako scéna z nějakého fantastického filmu. Skupina badatelů v těsné podzemní kobce obléká oranžové skafandry vybavené dýchacími přístroji. Pak otevírají hermetický uzávěr - a za ním se objeví jeskyně vyhlížející jak zhmotnění snu šíleného mineraloga. Všude kolem ze skalních stěn trčí gigantické krystaly velikosti rodinného domu.
Takhle nějak ve starém kultovním filmu vypadala planeta Krypton, z níž pocházel Superman. Nebo pohádkové krystalové jeskyně, které ve svých fantastických románech Cesta do středu země a Hvězda jihu líčil zakladatel žánru sci-fi Jules Verne. Jenže tohle není kulisa pro film. Výzkumníci několika národností a mnoha oborů se v rámci programu Naica Project v hloubce téměř 300 metrů pod povrchem chystají na průzkum unikátní dutiny s největšími krystaly na světě. Nachází se v mexickém pohoří Naica a byla objevena při těžbě stříbra, zinku a olova v hlubinných dolech. Vědci se nyní snaží objev především dokonale zdokumentovat
"Těžba ve zdejších dolech dosáhla hloubky téměř 800 metrů a aby v ní bylo možné pokračovat, je nutné odtud neustále čerpat vodu. Nyní musí čerpadla každou vteřinu odstranit deset tisíc litrů. Jakmile bude činnost dolu ukončena, pumpy se zastaví a unikátní jeskyně se ocitne 170 metrů pod hladinou. K tomu zřejmě dojde za 5 let," říká profesor Paolo Forti z Boloňské univerzity. "Je ale možné, že krystaly budou poškozeny ještě mnohem dřív, protože podmínky se těžbou v dolech změnily."
Času je tedy málo - ale práce jde velmi pomalu. Prostředí, v němž vědci působí, se totiž podobá peklu.
Smrtící klenotnice
Hermetický uzávěr a skafandry se mohou zdát poněkud zbytečně dramatické, ale badatelé vůbec nepřehánějí. V dutině s krystaly se teplota blíží 60 stupňům Celsia, vládne tu stoprocentní vlhkost a ani kvalita vzduchu nestojí za moc. Bez ochranného obleku se zde dá vydržet jen několik málo minut.
"Je to skutečné kosmické dobrodružství, přestože se odehrává na naší planetě," říká Antonie de Vivo z italské geografické společnosti La Venta. Ta je jednou z mnoha mexických, italských, španělských a amerických výzkumných organizací, které při výzkumu unikátní dutiny spolupracují.
Varovným mementem je osud horníka, který tu chtěl krátce po objevu tajně ukrást několik krystalů. Vybavil se několika plastovými vaky s čerstvým vzduchem, ale ani to mu nepomohlo. Ztratil vědomí a když ho našli, byl po smrti - doslova uvařený. Od té doby je vstup vybaven ocelovými dveřmi s dokonalým zabezpečením a dovnitř smí jen pár vyvolených. Dokonce i návštěvníci, kteří uvidí krystaly jen ze speciální zasklené pozorovatelny, musí projít zdravotní prohlídkou, která klade důraz hlavně na krevní tlak. I v pozorovatelně se totiž teplota blíží 50 stupňům. Omezené množství turistů sem může po předchozí objednávce o nedělích, kdy se v dole netěží.
Obří průsvitné krystaly, které díky lomu světla hrají všemi barvami duhy, tvoří sádrovec. Vysrážel se zde z horkých roztoků proudících z hlubin Země.
"Přestože vesmír vypadá, že je zrozen z chaosu, tendencí hmoty je tvořit organizované struktury," tvrdí badatelé z La Venty. "Tím, čím je na povrchu život, tím jsou hluboko pod ním krystaly. Ty z dolu Naica přitom představují extrémní případ takových organizovaných struktur."
Jeskyně mečů a krystalů
Historie krystalových jeskyní v Mexiku začala už roku 1794, kdy byly ve vápencovém pohoří Naica nalezeny bohaté rudné žíly s vysokým obsahem stříbra. Ve velkém se ale začalo těžit až roku 1910. V krasové oblasti nepřekvapovalo, že horníci při těžbě občas naráželi na podzemní dutiny přírodního původu. Roku 1910 ale přišel první náznak toho, že by se tu mohlo nacházet i něco mimořádného: jedna ze štol otevřela přístup do jeskyně plné sádrovcových krystalů dlouhých až dva metry. Podle jejich tvaru dostala jméno Cueva de las Espadas, tedy Jeskyně mečů. Geologové přitom zjistili, že zdejší kras nevznikl činností povrchových vod, jak je obvyklé, ale hlubinných termálních vod. Není přitom bez zajímavosti, že podobný takzvaný hydrotermální kras se nachází i u nás nedaleko Hranic na Moravě.
Jeskyně mečů se současně stala i odstrašujícím příkladem, jak s takovým objevem nezacházet. Byla zpřístupněna veřejnosti, změna mikroklimatu ale brzy vzala krystalům lesk a mnohé byly rozkradeny.
Roku 2000 přišel ještě lepší objev. Horníci Pedro a Juan Sanchezovi se při ražení štoly provrtali do velké dutiny kulovitého tvaru, kde byly ještě mnohem větší krystaly než v Jeskyni mečů. Informovali vedoucího ražby Roberto Gonzalese a ten okamžitě nechal změnit směr ražby.Tak byl pro svět zachráněn unikát hodný zápisu do Guinessovy knihy rekordů: krystaly dosahují délky přes 11 metrů, jsou tedy větší než vůz pražské tramvaje. Ty největší váží okolo 55 tun. Dutina dostala jméno Cueva de los Crystales (Jeskyně krystalů).
Pokusy o krádeže minerálů ve dnech následujících po objevu, které nakonec vyústily v tragédii, přiměly těžební společnost k důkladnému zajištění vstupu. Odborníci přitom soudí, že ani Jeskyně krystalů není poslední překvapení zdejšího podzemí, a tak pozorně sledují postup těžby v dolech.
Kvůli mimořádně obtížným podmínkám se výzkum dutiny rozbíhal velmi pomalu - Project Naica začal až roku 2006. Navzdory speciálním oblekům nikdy nebylo možné souvisle pracovat déle než hodinu - trpěli lidé i citlivé přístroje. Objektivy kamer, fotoaparátů a zaměřovacích přístrojů se rychle pokrývaly rosou a nepomáhalo ani neustálé otírání. Brzy se ukázalo, že neoddělitelnou součástí projektu musí být také medicínský výzkum, který zjistí podmínky, za jakých mohou vědecké týmy v pekle Cueva de los Crystalos vydržet.
Přesto se postupně podařilo získat dostatek dat, která v další fázi umožní vytvoření přesného 3D modelu dutiny. Konečným cílem programu Project Naica bude pokusit se o nalezení cesty, jak tento světový unikát zachovat i po ukončení těžby.
Zaniklá klenotnice z Němčic
Krystalové jeskyně se nacházejí i u nás, i když ne s tak unikátní výzdobou jako v Mexiku. Většina byla rychle zdevastována a odtěžena. Příkladem může být objev, jejž v 19. století na Moravě zdokumentoval badatel Jindřich Wankel.
Roku 1862 pracoval horník jménem Prokop v železnorudném dolu hraběte Salma nedaleko Němčic, když se pod ním dno štoly náhle propadlo. Muž se zřítil o několik metrů níž a překvapeně zjistil, že se nachází v dutině plné obrovských třpytivých krystalů. Dno tvořila železná ruda.
"V tisícerých pestrobarevných záblescích se odráželo světlo lampy od četných ploch krystalů," píše Wankel.
Den objevu ale současně znamenal i počátek konce podzemní klenotnice. Pro podnikání Hugo Salma byla jeskyně zdrojem železné rudy a pro obyvatele okolních vesnic vítanou pracovní příležitostí. Ještě před zahájením těžby však nechal hrabě uspořádat slavnost přímo v podzemí.
"Jeskyně byla upravena pro návštěvu hostů, vedle těžní klece byl postaven oltář. Slavnostní obřad, jehož se zúčastnili významní hosté, lid a horníci, sloužil děkan ze Sloupu," napsal Wankel o oslavě uspřádané 6. srpna 1862. "Pak duchovenstvo a shromáždění sestoupili do skvěle osvětlené jeskyně, aby byl odkrytý poklad co nejslavnostněji posvěcen. Uprostřed jeskyně stála řádně vystrojená tabule a hornická kapela zahrála národní a hornické písně. Až dlouho do noci bavili se horníci a lid na této zvláštní jeskynní slavnosti." Pak začala těžba. Trvala 15 let a jeskyně při ní byla zcela zničena.
Pomíjivá krása
Kvůli změněným podmínkám vlivem těžby v dole ztrácí povrch krystalů lesk. Cílem výzkumu je dokumentace a ochrana dutiny.
FOTO: ARCHIV
1. Největší na světě
Sádrovcové krystaly z dolu Naica v Mexiku představují mineralogický unikát. Ty největší váží přes 50 tun.
FOTO: ARCHIV
2. Jeskyně pro Supermana
Delší pobyt v dutině je možný jen ve speciálních oblecích.
FOTO: ARCHIV