reklama

Domácí zabijačka v ČSSD

Čtěte více: ČSSD | volby | propad | budoucnost | Sobotka Bohuslav
  • Představa části sociálních demokratů, že za propad ČSSD může jen Sobotka, a když zmizí, bude tak nějak samo od sebe líp, je úplně vedle.
  • Strana si musí v klidu říci, jaké hodnoty reprezentuje, jak je vtělí do konkrétní politiky a koho s ní chce oslovit.
  • Jenže ani to nemusí stačit. Tradiční sociálnědemokratické politice přestávají voliči věřit nejen u nás.
Komentátor HN Petr Honzejk. Komentátor HN Petr Honzejk. Foto: HN - Matej Slávik

V ČSSD se to začalo mazat jako ve čtvrté cenové půl hodiny před zavíračkou. Jihomoravští sociální demokraté vyzvali Bohuslava Sobotku, aby se vzdal mandátu a odešel ze strany, protože prý právě on může za propadák ve volbách.

Podobně startuje celé zemanovské křídlo partaje, například Jaroslav Foldyna. Sobotka odejít odmítá, mluví o komplotu. Je to jízda, ale ne až tak překvapivá. V ČSSD odjakživa převládá názor, že sebereflexe je latinský název pro domácí zabijačku. Pochopitelné to možná je, ale rozumné to není. Pouhá rituální porážka Sobotky oranžovým příliš nepomůže.

Pravda, Sobotka nepředvedl úžasný výkon. Mydlil se programově ode zdi ke zdi, dovolil, aby si úspěchy vlády přivlastnil Andrej Babiš, promeškal správný čas k útoku na oligarchu, hlasy mu postupně utíkaly mezi prsty. Výsledkem je paradox: premiér úspěšné vlády skončil v očích voličů jako totální loser. Svádět všechno jen na něj je ale krátkozraké. Kromě toho, že i jeho odpůrci mají v průšvihu své "drobné", je nutné si uvědomit podstatnou věc: propad ČSSD je součástí úpadku tradiční demokratické levice v Evropě. Zaznamenala jej v Německu i v Rakousku, ve Francii je na pokraji smrti.

Tradiční levicoví voliči ve zmatku způsobeném masovou migrací a globalizačními tlaky přestávají věřit, že sociální demokraté mají odpověď na jejich obavy. A tak odcházejí k partajím nabízejícím jednoduchá řešení. Ať už jsou to řešení "obranářská", nebo "vizionářská".

Skupinu "obranářskou" představují nacionalistické partaje. Proč na jejich nabídku někteří levicoví voliči slyší? Protože tyto strany míchají nabídku ostnatých drátů omotaných kolem země s krajně levicovým programem v sociální oblasti. Například Front National Marine Le Penové či SPD Tomia Okamury se sice z historických důvodů označují jako "krajní pravice", ale to by nás nemělo mást. Voličům ve skutečnosti nabízejí příběhy z oblasti levicově populistické fantastiky.

Okamurův program například obsahoval body jako zrušení DPH nejen na léky, ale třeba i na pivo. Něco takového normální levicová strana nikdy nemůže slíbit. Jenže to se vysvětluje těžko. A tak od ČSSD odešla k Okamurovi řada voličů, kteří podlehli dojmu, že k "zákazu islámu" bude přibaleno i levnější pivo a nastane všeobecná pohoda.

Větší roli v propadu ČSSD měl ale fenomén Andreje Babiše. Ten na nejrůznější obavy a frustrace zareagoval obecným slibem, že "bude líp", a vyluxoval ty voliče ČSSD, pro které byly Okamurovy nahnědlé řeči přece jen příliš. K Babišovi odešlo 360 000 voličů ČSSD z doby před čtyřmi lety. Opět je možné vidět paralelu s Francií. Tam se řada tradičních levicových voličů obrátila k Emmanuelu Macronovi. Babiš a Macron jsou sice mentálně i politicky bytosti z jiných vesmírů (Macrona například těžko nazývat populistou), ale jejich magnetismus pro voliče má podobnou povahu − zosobňují odvahu vykročit směrem do budoucnosti. No a protože každá země hraje to, na co stačí, mají ve Francii místo bezradných socialistů Macrona a my máme Babiše.

Zdálo by se, že ČSSD je nyní v dost podobné situaci jako ODS po volbách v roce 2013, která také tehdy spadla na kritických sedm procent. Jenže je to ještě horší. ODS se mohla spolehnout, že existuje její tvrdé voličské jádro.

To tvoří živnostníci, lidé s jednoznačně definovanými zájmy, kterým vadí státní "buzerace" a není snadné je opít populistickou koblihou. O ně se ODS po výměně vedení opřela, učinila jim adresnou politickou nabídku, a proto dokázala nejen přežít, ale i jít mírně vzhůru.

U ČSSD je otázkou, jestli cosi jako tvrdé voličské jádro vůbec existuje. Kdo by ho měl tvořit?

Státní zaměstnanci? Těm může Babiš nasypat na hlavu pytel peněz a budou jeho. Zaměstnanci obecně? Pokud bude pokračovat konjunktura, nemají důvod si stěžovat. Proevropští liberální voliči? Ti jsou obhospodařováni středovými stranami a je otázka, zda "Evropa" vůbec bude v Česku téma. Ideologičtí nacionalisté a neideologičtí vyděšenci? Pro ty je tady náruč Tomia Okamury.

ČSSD je v prekérní situaci. Nestačí jí vyměnit vedení a opřít se o domnělé tvrdé jádro voličů. Protože místo něj může najít jen želatinu. A v horším jen vzduch. Bum.

V každém případě představa, že za propad ČSSD může jen Sobotka, a když zmizí, bude tak nějak samo od sebe líp, je úplně vedle. Sociální demokracie si musí v klidu říci, jaké hodnoty reprezentuje, jak je vtělit do konkrétní politiky a koho s ní chce oslovit. A samozřejmě najít lídra, který bude mít nejen zkušenosti, vhled a intuici, ale také charisma, aby to vše byl schopen s energií přesvědčivě prodat. Jenže ani to nemusí stačit. Tradiční sociálnědemokratická politika možná odchází do historie.

Ale jedno je jisté: jestli budou oranžoví jen pokračovat v politice domácí zabijačky, jen vlastní smrt urychlí. Hodovat bude někdo úplně jiný.

Petr Honzejk
Přeposlat
Diskuse
reklama

"Hříšná daň" z tabáku a alkoholu nestačí, na řadě je maso. Jeho zdanění zabrání klimatickým změnám i zdravotní krizi, tvrdí analýza

Prezident Zeman jmenoval jednobarevnou vládu Andreje Babiše. Vláda udělá vše, aby získala důvěru, řekl Babiš

Mládkův náměstek skončil, když poslal Čechy za levnějšími mobilními daty do Polska. Vrátil se jako poradce a dostal odměnu čtvrt milionu

Concorde byl citlivý a bylo nutné myslet napřed, říká jediný Čech, který jej pilotoval. K novým nadzvukovým projektům je spíš skeptický

Oděvní firma Blažek chce po státu miliony za nezákonné stíhání kvůli dodávce bot pro policii

reklama