reklama

Kdo pomůže Merkelové splnit slib?

  • Němečtí sociální demokraté jsou pod tlakem.
  • Ze všech stran na ně apelují, aby šli do velké koalice.
  • Německo by se tak vyhnulo předčasným volbám.
Komentátor HN Teodor Marjanovič. Komentátor HN Teodor Marjanovič. Foto: HN - Matej Slávik

Angela Merkelová slibovala v předvolební kampani stabilitu a jistotu. Nedopadla s tím poselstvím tak slavně, jak čekala, neboť křesťanští demokraté v září přišli o pětašedesát křesel ve více než sedmisetčlenném Spolkovém sněmu. Nicméně CDU i tak zůstala nejsilnější stranou, a kdyby se kancléřce poté podařilo upéct koalici se Zelenými a liberály z FDP, vznikla by v Berlíně vláda se solidní, tedy stabilní většinou.

Jenže koaliční námluvy se zhroutily − v momentě, kdy už se zdálo, že je dohoda na spadnutí. Od jednacího stolu odešla FDP, aniž by předložila kloudný důvod, proč vlastně do vlády nechtěla.

Všechny zraky jsou teď proto upřeny na dosavadního partnera ve velké koalici, sociální demokraty. Ti hned po volbách ohlásili odchod do opozice, kde se chtěli po letech strávených v nepřirozeném velkokoaličním spojení s CDU zregenerovat, jenže teď se po nich chce, ať pamatují na svou státotvornou zodpovědnost. A jdou do velké koalice znovu či alespoň ať tolerují menšinovou vládu, kterou by vytvořila buď Merkelová sama se svými poslanci, nebo v koalici buď se Zelenými, nebo s FDP. Čili ať Merkelové pomohou splnit ten slib. Její slib!

Je to pro ně prekérní situace, trochu podobná té české, kde strany sdružené v demokratickém bloku nechtějí vyjít Andreji Babišovi v ústrety, a on tím pádem nemá, jak poskládat vládu, která by, řekněme, byla státotvorně zodpovědnější než ta, která se mu nabízí v případě spojení s komunisty a Okamurovou SPD. Leč Merkelová není stíhaná policií za podvod a vůbec má k Babišovi po všech stránkách hodně daleko, takže paralela všelijak těžce drhne, jakmile se na ni podíváme zblízka. Navíc Merkelovou ani teď v nouzi největší nenapadlo jakkoliv se paktovat s nahnědlou partají AfD, obdobou českých okamurovců.

Proto se vraťme k jádru věci. Tedy k obecné otázce, na kterou teď Německo hledá odpověď. Jsou politici od toho, aby se dohodli za každou cenu, nebo mají dostat znovu volební šanci, když se dohodnout nedokážou? Kde začíná a končí ta zmíněná státotvorná zodpovědnost, kterou by demokratické, tedy neextremistické strany měly brát na svá bedra? A lze je vůbec k tomu nutit za situace, kdy zjevně nehrozí žádná válka nebo něco podobně šíleného?

Odpověď není složitá. Volby jsou příliš drahé na to, aby se daly jen tak opakovat. Stranické zájmy bývají titěrné a posedlé mocenskými ambicemi. Žádná válka teď hned zrovna nehrozí.

A je tu ještě jeden další argument, který v německých debatách zabírá, byť třeba zde v Česku by leckomu bohužel přišel spíš k smíchu. A sice, že rychlá stabilizace domácích poměrů bude mít příznivý dopad na atmosféru v Evropské unii, která se zrovna potýká s mnoha zásadními problémy. Rozvodové rozhovory s Velkou Británií jsou zaseklé. Všude rostou jako houby po dešti extremistická hnutí. Bruselu se nepodařilo najít společný, tedy i pro populisty, jako jsou třeba ti, kteří mají hlavní slovo ve Visegrádské čtyřce, akceptovatelný recept na zvládání uprchlických vln. V zásadě tu zůstává i stále nevyřešený problém příliš zadlužených států v jižních částech kontinentu. A korunou všeho toho je, že za plotem číhá Vladimir Putin − s cílem evropské společenství pokoutnými způsoby znesvářit a podkopat důvěru lidí v demokratické instituce.

Předsedou sociálních demokratů je Martin Schulz, dlouholetý předseda Evropského parlamentu. Celé roky tam setrvale apeloval na zodpovědný, konstruktivní přístup politiků ke všem výzvám − a teď, když z parlamentu odešel, aby se vrátil do své německé politiky, zarytě odmítá návrhy na toleranci menšinové vlády či opětovný vstup do velké koalice.

"Zrovna Schulz, dříve tak nadšený Evropan, hodlá nyní přispět ke stagnaci Evropské unie," rýpla si do něj místopředsedkyně CDU Julia Klöcknerová a dodala: "Svoje a stranické zájmy povyšuje Schulz nad zájmy německé a evropské."

Jsou to, k Schulzově smůle, trefná slova. Proto to pár dní po krachu koaličních jednání vypadá, že jestli někoho tohle fiasko oslabí, bude to nakonec nikoliv Merkelová, nýbrž on, jenž se námluv vůbec nezúčastnil. A to ještě dříve, než mohl začít pracovat na renovaci strany, kterou zjevně oslabil dlouhý pobyt ve velké koalici.

Teodor Marjanovič
Přeposlat
Diskuse
reklama

"Hříšná daň" z tabáku a alkoholu nestačí, na řadě je maso. Jeho zdanění zabrání klimatickým změnám i zdravotní krizi, tvrdí analýza

Prezident Zeman jmenoval jednobarevnou vládu Andreje Babiše. Vláda udělá vše, aby získala důvěru, řekl Babiš

Mládkův náměstek skončil, když poslal Čechy za levnějšími mobilními daty do Polska. Vrátil se jako poradce a dostal odměnu čtvrt milionu

Concorde byl citlivý a bylo nutné myslet napřed, říká jediný Čech, který jej pilotoval. K novým nadzvukovým projektům je spíš skeptický

Oděvní firma Blažek chce po státu miliony za nezákonné stíhání kvůli dodávce bot pro policii

reklama