reklama

#MeToo pro chlapy nad čtyřicet

  • Jste muž středního věku a je vám kampaň #MeToo proti srsti?
  • Tak si představte, že někdo sexuálně obtěžuje vaši dceru.
  • #MeToo není žádná vzpoura proti normálnímu světu. Je to vzpoura proti světu nemorálnímu, a tedy nenormálnímu.
Komentátor HN Petr Honzejk. Komentátor HN Petr Honzejk. Foto: HN - Matej Slávik

Obecně nemám rád kampaně. Hlavně proto, že se zpravidla zvrhnou. A tak jsem byl hodně ostražitý i ke kampani #MeToo, upozorňující na problém sexuálního obtěžování žen. Napadalo mě, že kampaň může z dobrého záměru přerůst ve smršť, která bude mít spoustu nevinných obětí. "Vždyť stačí trestat násilníky a občas okřiknout hulváty! Situace přece nemůže být tak hrozná, aby byla nutná nějaká kampaň, svět mužů a žen je v principu v pořádku!" našeptávalo mi podvědomí.

A pak to přišlo. Zčistajasna mi došlo, že mi podvědomí našeptává úplnou pitomost a že pitomý jsem především já, že se nebráním. Jak se to stalo? Inu, představil jsem si, že se cokoliv z toho, co jednotlivé ženy v kampani #MeToo popisují, stane některé z mých dcer. Brrrr. Pocit, že všechny ty příběhy jsou jen jednotlivosti a že svět je v zásadě v pořádku, byl rázem pryč. Vřele doporučuji tuhle novou perspektivu všem mužům po čtyřicítce, kteří nad kampaní #MeToo zhusta brblají, podobně jako jsem nad ní v duchu brblal já.

Takže, milí skeptičtí spolučtyřicátníci: Představte si třeba, že na vaši dceru píská parta přiožralých výrostků.

A ona v nejistotě a strachu přechází na druhý chodník a modlí se, aby zůstalo jen u pískání.

Nebo si představte, že na ni při pracovním pohovoru budoucí šéf pomrkává, dělá dvojsmyslné poznámky a vůbec všemožně dává najevo, že za součást plnění pracovních povinností považuje i činnosti, které věru nejsou obsaženy v popisu práce.

Anebo si představte, že nějaký nadržený mládenec chce od vaší dcery sex a nedá si to vymluvit, i když vaše dcera říká opakovaně: "Ne!" Je prostě přesvědčený, že "ne" ve skutečnosti znamená "pokračuj, baví mě to".

Tak. A když jste si tohle všechno představili, nadýchněte se a řekněte znovu, že svět, do kterého vaše dcery vyrůstají, je v pořádku. Nejde to, co?

Pravděpodobně ve všech zmíněných případech řeknete, že byste dotyčného oplzlíka vlastnoručně přizabili. Jenže, bohužel, vy na místě, kde se možná něco takového stane, nebudete. Bude tam jen vaše dcera a hulvát, nebo rovnou násilník. Jediné, co se dá dělat, je pokusit se přispět k tomu, aby se takových hulvátů a násilníků vyskytovalo co nejméně. Že je to marné? Ale kdeže.

Ti, kdo obtěžují ženy, jsou sice nepochybně idioti, ale to ještě neznamená, že jejich idiocie je vrozená. Vyrůstá i z obecné společenské atmosféry, v níž se často pohlíží na ženy jako na objekty. Kdejaký vošoust může lehce nabýt dojmu, že na jeho straně je nejen právo silnějšího, ale i právo zvykové, ba právo přirozené.

Právo celého mužského pokolení, kterému byly ženy dány jaksi pro obveselení.

A že se s tím holt musí tak nějak srovnat. No a jsme u smyslu kampaně #MeToo. Ta chce říci, že to normální není a že by se mělo proměnit celé prostředí, které k úchylnostem a projevům idiocie nepřímo vede.

Co s tím ale můžeme dělat my, běžní chlápci po čtyřicítce? Zdánlivě nic moc. Se sexuálním obtěžováním jako takovým nemáme většinou nic společného. Nikdy by nás nenapadlo masturbovat na zastávce, ohmatávat děvčata v metru, a dokonce ani splést si pracovní pohovor s castingem do pornofilmu. Nejsme patologické případy.

Jenže na druhou stranu ruku na srdce: neděláme náhodou občas věci, o kterých se obecně soudí, že se ještě vejdou do normy, ovšem, ač nikoho konkrétního nepoškozují, vytvářejí jedovaté prostředí?

Mám na mysli třeba pochechtávání nad sexistickými reklamami či rádoby vtipné "kvo-kvo-kvo", když dojde řeč na kvóty a rovné šance žen. Nepřispíváme tak nakonec, aniž bychom si to uvědomili, ke společenské atmosféře, která ženy uráží a sráží?

Pokud mám mluvit za sebe, nemohu říci, že mám vždy svědomí úplně čisté. A docela se za to stydím. Je totiž možné, že se tak v důsledcích vlastně někdy stávám tichým společníkem idiotů, co "jdou rovnou na věc".

Takže ještě jednou pro mě a mé spolučtyřicátníky: #MeToo není žádná vzpoura proti normálnímu světu. Je to vzpoura proti světu nemorálnímu, a tedy nenormálnímu. Není rozumné se kampani vysmívat. Lepší je pochopit ji jako příležitost podívat se z odstupu i na sebe samé a skrze čerstvé poznání se pokoušet atmosféru měnit. Pokud to odmítneme, naše dcery nám zcela určitě nepoděkují.

Petr Honzejk
Přeposlat
Diskuse
reklama

"Hříšná daň" z tabáku a alkoholu nestačí, na řadě je maso. Jeho zdanění zabrání klimatickým změnám i zdravotní krizi, tvrdí analýza

Prezident Zeman jmenoval jednobarevnou vládu Andreje Babiše. Vláda udělá vše, aby získala důvěru, řekl Babiš

Mládkův náměstek skončil, když poslal Čechy za levnějšími mobilními daty do Polska. Vrátil se jako poradce a dostal odměnu čtvrt milionu

Concorde byl citlivý a bylo nutné myslet napřed, říká jediný Čech, který jej pilotoval. K novým nadzvukovým projektům je spíš skeptický

Oděvní firma Blažek chce po státu miliony za nezákonné stíhání kvůli dodávce bot pro policii

reklama