reklama

Puč v Africe, který lze vlastně jen uvítat

Čtěte více: Zimbabwe | prezident | armáda | puč
  • V Zimbabwe převzali vojáci moc.
  • Prezident Robert Mugabe je držen v domácím vězení.
  • Armáda zjevně chtěla zabránit tomu, aby se moci v zemi chopila prezidentova manželka.
Komentátor HN Teodor Marjanovič. Komentátor HN Teodor Marjanovič. Foto: HN - Matej Slávik

Odstavený zimbabwský prezident Robert Mugabe patří do kategorie afrických krutovládců, kteří se zapsali do dějin hlavně tím, že svoje země po pádu kolonialismu přivedli totálně na mizinu. A to i v morálním smyslu: jestli se jim podařilo něco vybudovat, tedy kromě svých opulentních, ostře střežených paláců, pak leda korupční kulturu, která stát prolezla od nejvyšších pater po nejbídnější slumy. V tom jsou si zairský Mobutu Sese Seko, etiopský Mengistu Haile Mariam, libyjský Muammar Kaddáfí, ugandský Idi Amin nebo Teodoro Obiang Nguema Mbasogo, už přes čtyřicet let v Rovníkové Guineji vládnoucí tyran, navlas podobní.

Zimbabwe by při troše dobré vůle a zdravého rozumu mohlo snadno uživit svou populaci. Jenže Mugabe jej uvedl zásadním způsobem do neštěstí už třeba pozemkovou reformou, v jejímž rámci v průběhu necelých čtyř desetiletí kradl bělošským farmářům jejich pole a statky a dával je jako trafiky svým stranickým a kmenovým kamarádům. Lidé, kteří tam pracovali, přišli o práci, pole zarostla plevelem a vše zašlo tak daleko, že je většina obyvatel dnes odkázaná na potravinovou pomoc OSN, zatímco prezidentova manželka jezdila za státní peníze na nákupy drahých šperků a kabelek do Dubaje.

Země se teď náhle stala středem pozornosti, protože se v ní moci chopila armáda. Zjevně proto, aby zabránila právě Grace Mugabeové uzurpovat moc poté, co její třiadevadesátiletý manžel odejde na věčnost.

Jakkoliv není puč v principu něčím, čemu by se dalo zatleskat, pokud tedy ctíme demokratické hodnoty, v zimbabwském případě ten zákrok budí dojem záchranné brzdy, za kterou vojáci − jako jediní v zemi, kteří se o to reálně mohli pokusit − zaplaťpánbůh zatáhli. Tedy přesně řečeno: Odstaví-li armáda Mugabeho partu včetně jeho choti od moci, a to ideálně nikoli podle tribalistického či klientelistického klíče, existuje tu jistá šance na změnu. Prostě že by té zemi mohl brzy vládnout někdo aťsi třeba i nedemokratický či autokratický, ale alespoň méně kleptokratický, krvežíznivý, šílený.

Zkrátka někdo, jako je třeba rwandský prezident Paul Kagame: svobodu tisku nepřipouští, opozici jakbysmet, leč v jeho zemi, zjizvené genocidou, panuje klid a na africké poměry značná prosperita a úcta k právu. Pořád to je lepší než vše, co Rwanda zažila před Kagameho nástupem k moci. Snad tedy Zimbabwe − učebnicový příklad padlého, rozvráceného státu − včera přehodilo výhybku směrem k podobnému, řekněme, světlu na konci svého tunelu. Vše záleží na generálech, kteří ale zatím nechtějí prozradit, co vlastně zamýšlí.

Teodor Marjanovič
Přeposlat
Diskuse
reklama

"Hříšná daň" z tabáku a alkoholu nestačí, na řadě je maso. Jeho zdanění zabrání klimatickým změnám i zdravotní krizi, tvrdí analýza

Prezident Zeman jmenoval jednobarevnou vládu Andreje Babiše. Vláda udělá vše, aby získala důvěru, řekl Babiš

Mládkův náměstek skončil, když poslal Čechy za levnějšími mobilními daty do Polska. Vrátil se jako poradce a dostal odměnu čtvrt milionu

Concorde byl citlivý a bylo nutné myslet napřed, říká jediný Čech, který jej pilotoval. K novým nadzvukovým projektům je spíš skeptický

Oděvní firma Blažek chce po státu miliony za nezákonné stíhání kvůli dodávce bot pro policii

reklama