reklama

Politika v časech Míly Roznera

  • Demokratické strany se nechtějí "zabrousit" s Andrejem Babišem.
  • Jenže ten pořád tahá za delší konec provazu.
  • Má v záloze extremisty a prezidenta Zemana.
Komentátor HN Petr Honzejk. Komentátor HN Petr Honzejk. Foto: HN - Matej Slávik

Měsíc od voleb uplynul a jednání o vládě se neposunula ani o milimetr. Na to, že bychom mohli mít v dohledné době kabinet s důvěrou sněmovny, to nevypadá. A tak se začalo říkat, že v Česku sledujeme ukázkový politický pat. Jenže to je nesmysl. Pat je situace, kdy není kam se pohnout a hra musí chtě nechtě skončit. Tady je ale možností hned několik. To, co sledujeme, není žádný pat, jen obyčejná zaťatost. Nakonec někdo vyhraje − a je vcelku odhadnutelné, že to bude ten nejsilnější.

Nejprve ale k tomu, proč se děje to, co se děje. Přesněji řečeno, proč se zatím nic neděje. Českou politiku ovládá přístup, jehož metaforou je nyní již legendární výrok poslance SPD Miloslava Roznera: "Nechci se do toho zabrušovat, abych se nemusel zase vybrušovat." Demokratické strany se nechtějí zabrousit do nabízené vlády s Andrejem Babišem, protože se bojí, že by se z ní už nevybrousily. Riziko trefně pojmenoval šéf pirátů Ivan Bartoš, když konstatoval, že nikdo nechce, aby ho Babiš "vyžvejknul", jako to udělal v minulém období s ČSSD a KDU, kteréžto partaje následkem kohabitace s mogulem div nepřišly o holé životy. Ano, pud sebezáchovy pracuje na plné obrátky a generuje instinktivní zaťatost.

Na druhé straně šachovnice je to podobné. Andrej Babiš by se sice mohl zhruba za patnáct minut na kafi v průhonické Sokolovně domluvit s Tomiem Okamurou a Vojtěchem Filipem, kteří jsou na podíl na moci natěšení jako veverky na oříšky. Jenže se nechce zabrousit do otevřeného holportu s extremisty, protože z takového aranžmá by se těžko, hlavně v očích evropských partnerů z frakce ALDE, vybrušoval. Babišovi by asi moc nepomohla ani věta z nedávného rozhovoru pro CNN, že "není populista, ale pragmatik". I pragmatismus má své hranice. Nebo lépe řečeno své dno.

Takže mezisoučet: Babiš chce demokraty, ti nechtějí jeho. Extremisté chtějí Babiše, on nechce je. Hle, aplikace partnerského trojúhelníku v politice! Je to řešitelné? Jistěže je, a velmi snadno. Stačilo by utlumit emoce a začít víc používat šedou kůru mozkovou. A následkem toho nazřít prostý fakt, že podmínkou jakékoli dohody jsou ústupky na obou stranách.

Tedy z jedné strany: Chce opravdu Babiš koaliční vládu za účasti demokratických partají? O. K.! Stačí, aby řekl, že sám nebude premiérem a regulérní vládu můžeme mít do Vánoc. Ať už rovnou koaliční kabinet (lidovcům a Starostům vadil vždy spíš trestně stíhaný Babiš než ANO jako takové). Nebo alespoň menšinovou vládu s tolerancí partají, které svou existenci nestaví na třídní nenávisti nebo islamofobii a latentním rasismu. Prostě když Babiš ustoupí, vznikne rychle normální civilizované aranžmá.

A z druhé strany: Chtějí demokratické strany, aby se v Česku normálně vládlo, aby nedošlo k ústavní krizi a současně se nechtějí mazat s trestně stíhaným oligarchou? O. K.! Stačí, aby se s Babišem domluvily na projektu, který se dá nazvat "totální opoziční smlouva". Co by to znamenalo? Například tolerovat vládu s tím, že se Babiš smluvně zaváže, že se nebude pokoušet o změny ústavy typu rušení Senátu, že neuspořádá sebevražedné referendum o vystoupení z Evropské unie, plus k dalším sebeomezením, která budou garantovat, že se (s odpuštěním) Babiš nažere a liberální demokracie zůstane celá. Středopravé demokratické strany se už alespoň sdružily do jednoho bloku pro účely jednání o orgánech Poslanecké sněmovny, takže by se možná mohly poradit, zda by nebylo racionální společně postupovat i v tomhle smyslu.

Teď to tedy už řekněme na plná ústa. Zaťatost může ublížit spíš demokratickým stranám než Babišovi. Manévrovací prostor pána Čapího hnízda je mnohem širší. Může se nechat nakonec tolerovat extremisty, kterým za to může slíbit věci, z nichž se demokratům budou protáčet panenky. Namátkou třeba referendum o vystoupení z EU. Může si také s Milošem Zemanem domluvit menšinovou vládu na neurčito, s tím, že zvedne raketově důchody a platy státních zaměstnanců, takže mu vděční Češi v předčasných volbách nahází tolik hlasů, že se už nebude muset ohlížet vůbec na nic.

A upřímně řečeno − v ODS, KDU, STAN, TOP 09, ČSSD a i u pirátů by měli uvážit, zda obě varianty nejsou něco, do čeho se opravdu neradno zabrousit. Protože potom bychom se z babišismu, ať bude znamenat cokoli, už opravdu hodně dlouho vybrousit nemuseli.

Petr Honzejk
Přeposlat
Diskuse
reklama

"Hříšná daň" z tabáku a alkoholu nestačí, na řadě je maso. Jeho zdanění zabrání klimatickým změnám i zdravotní krizi, tvrdí analýza

Prezident Zeman jmenoval jednobarevnou vládu Andreje Babiše. Vláda udělá vše, aby získala důvěru, řekl Babiš

Mládkův náměstek skončil, když poslal Čechy za levnějšími mobilními daty do Polska. Vrátil se jako poradce a dostal odměnu čtvrt milionu

Concorde byl citlivý a bylo nutné myslet napřed, říká jediný Čech, který jej pilotoval. K novým nadzvukovým projektům je spíš skeptický

Oděvní firma Blažek chce po státu miliony za nezákonné stíhání kvůli dodávce bot pro policii

reklama