reklama

My, reziduum z kolize dvou masivních totalit

  • Chybělo málo a mohli jsme dodnes žít pod totalitní nadvládou nacistů či komunistů.
  • Z kolize extrémní nacistické pravice s extrémní komunistickou levicí zbyl jako reziduum náš demokratický, liberální, humanistický, tolerantní, otevřený a svobodný systém.
  • A obě totality porazil na poli, které si samy vybraly.
Tomáš Sedláček. Tomáš Sedláček. Foto: Archiv autora

Tyto týdny si svět připomíná výročí neslavné Velké říjnové revoluce. Její stoleté ozvěny jsou patrné dodnes, podívejte se třeba na rozdíl mezi hlasováním a mentalitou východního a západního Německa, dvacet osm let po pádu totalitní zdi. Podívejte se na rozdíl mezi Severní a Jižní Koreou, v jedné nemá řada lidí co jíst, v druhé má většina přístup ke špičkovým technologiím. Žádný, ani jeden, komunistický režim neskončil jinak než totalitou. Marx, pokud mu skutečně leželo na srdci blaho dělnické třídy, by si jistě přál, aby on i ona žili na dnešním kapitalistickém Západě. Nikoli v komunistické zemi. Kapitalismus, přes všechny své nedokonalosti, na celé čáře vyhrál nad revolučním komunismem. Hravě a bez lidských obětí revoluce dokázal překonat komunismus v jeho vlastní disciplíně − v blahobytu nejchudší třídy.

Něco podobně překvapivého se stalo i na opačné straně politického spektra. Chybělo málo a mohli jsme dodnes žít pod totalitní nadvládou nacistů či komunistů. Vlastně je pro mě zázrakem, že z kolize extrémní nacistické pravice s extrémní komunistickou levicí zbyl jako reziduum náš demokratický, liberální, humanistický, tolerantní, otevřený a svobodný systém. Náš nepravděpodobný (chtělo by se říct sluníčkářský) systém dal na frak nacismu na jeho vlastním poli. Pokud se tedy dnešní polonáckové a náckové klaní síle a pohrdají měkkou slabostí, měli by se hezky v řadě (jak to mají tupci rádi) poklonit před liberální demokracií, protože jsme nad nimi vyhráli v jejich vlastní disciplíně: v tupé vojenské síle. Nacismus dostal od demokratických "sluníčkářů" na budku takovým způsobem, jak se žádné ideologii ještě nestalo.

Podivuhodné, když se usadil prach po srážce nenávistné extrémní levice s nenávistnou extrémní pravicí, zbyl laskavý umírněný střed.

Komunistické sně(de)ní

Psal se předvečer VŘSR a byla to tehdy temná doba ve výhledu lidstva; dnes sangvinicky optimistické a dopředu hledící ekonomii se tenkrát říkávalo dismal science, tedy ponurá věda. Pro lidskou fantazii a naději v pokrok neměla moc dobrých zpráv − ekonom Thomas Malthus prorokoval, že pracující třída bude vždy těsně nad mizinou a třít bídu s nouzí. Její mzda se bude pohybovat navěky nad existenčním minimem, neb, říkal, pokud by jim kapitalista zvedl mzdy, proletariát by se začal rozmnožovat, jakmile by si to mohl dovolit. Tím by zvýšil nabídku pracovní síly, což by pro změnu stlačilo výše zmíněné mzdy zpět dolů k blízkosti existenčního minima. Taková byla převažující teorie (vážně!). Nebylo těžké na ni naskočit a vyvolat revoluci. Systém sám přirozeně konverguje ke katastrofě, je třeba jen do něj hodit (dělnické) kladivo. V roce 1820, když byl Malthus ve svém nejlepším, žilo 94 procent obyvatel země v absolutní chudobě.

Dnes, o dvě stě let později, je na podobné úrovni chudoby jen 9,6 procenta obyvatel této planety. Bez revoluce a bez centrálního plánu a zejména bez totality. Pokud se podíváte na Marxovy cíle, které vytkl v Komunistickém manifestu, zjistíte navíc, že jeho sny (bezplatná zdravotní péče, bezplatné vzdělávání, ochrana pracujících atd.) byly spíše splněny kapitalismem než jím navrženými metodami. Takže i komunismus byl demokratickým kapitalismem poražen jeho vlastní zbraní − sám dokázal splnit jeho sny, aniž by přebíral jeho metody. Je demokratický kapitalismus bez chyb a už se nebude měnit? Zdaleka nikoli! Ale kdopak by dnes chtěl emigrovat do Severní Koreje? Ani Marx, kdyby žil.

Demokracie (na rozdíl od kapitalismu) není systém, kde se společnost samovolně automaticky usadí a sama zaparkuje, když pustíte volant. Pokud si spočítáte, kolik evropského časoprostoru jsme byli demokratičtí, tak to bylo pár městeček v době antického Řecka, potom tisíciletí nic, až od francouzské revoluce pár století tu přerušované nacismem, tu komunismem. Demokracie nespočívá v přání všem vítězům voleb nalevo napravo stejně (máme demokracii!), jak to dělá Duka, ale v odlišování zrna od plev a v pečlivé ochraně zdánlivě slabého středu před tupci a svalnatými slabochy z obou stran.

Tomáš Sedláček
Přeposlat
Diskuse
reklama

"Hříšná daň" z tabáku a alkoholu nestačí, na řadě je maso. Jeho zdanění zabrání klimatickým změnám i zdravotní krizi, tvrdí analýza

Prezident Zeman jmenoval jednobarevnou vládu Andreje Babiše. Vláda udělá vše, aby získala důvěru, řekl Babiš

Mládkův náměstek skončil, když poslal Čechy za levnějšími mobilními daty do Polska. Vrátil se jako poradce a dostal odměnu čtvrt milionu

Concorde byl citlivý a bylo nutné myslet napřed, říká jediný Čech, který jej pilotoval. K novým nadzvukovým projektům je spíš skeptický

Oděvní firma Blažek chce po státu miliony za nezákonné stíhání kvůli dodávce bot pro policii

reklama