Někteří lidé se bojí úvěru na bydlení, protože se nechtějí zadlužovat. Jenže právě tato forma úvěru je možná vůbec tou nejpříznivější pro rodinné finance. Nabídnu vám jednoduchý propočet. Koupím si byt za 2 miliony korun. Při průměrně 4procentním růstu cen nemovitostí bude mít za dvacet let hodnotu skoro 4 000 000 korun, ale já pořád splácím majetek v hodnotě původních 2 000 000. Takže i při úrokové ztrátě (navíc zaplacené úroky) jsem vydělal a mám vlastní nemovitost. A to nepočítám peníze, které bych za stejné období utratil za nájem.
Obvykle přitom navrhuji svým klientům možnost vzít si hypotéku na delší dobu, a snížit tím měsíční splátku. Mají potom možnost ušetřené peníze v nouzi libovolně využít a nejdou s rodinným rozpočtem „na krev“. Tím jsou ochráněni proti případnému krátkodobému výpadku příjmu i proti případnému zvýšení sazeb hypotečního úvěru ve chvíli, kdy jim končí fixace úrokové míry. 
A právě zvyšování úroků hypoték je téma posledních dní. Sama výše sazby u hypoték se totiž odvozuje od základní úrokové míry ČNB. Ta byla od roku 2012 takřka na nule, a proto se staly hypotéky dostupnější pro řadu lidí. Jednalo se o bezprecedentní období, kdy byly sazby na nule u nás, ale i v Evropě nebo USA. Například americká centrální banka (Fed) neměla v historii nulové sazby nikdy, a už vůbec ne na tak dlouhou dobu. Z tohoto pohledu jsou tak nízké úroky hypoték u nás určitou anomálií. Jde zkrátka o naprosto nestandardní období.
Hypotéky jednoduše už nikdy levnější nebudou. Opět se jejich úroveň posune na normální, dalo by se snad říci zdravou výši, někam okolo 3–3,5 %. Nikde navíc není psáno, že nemohou jít i výš. Když jsem si v roce 2004 bral svoji osobní hypotéku, dostal jsem sazbu 6,7 %. Tak vysoké číslo si dnes nikdo neumí představit. Hlavně proto svým klientům nabízím delší dobu, aby i při zvýšení sazby neměli problém se splácením. Přece jen měsíční splátka dvoumilionové hypotéky na 30 let při sazbě 2 procenta je jen 7 392 korun, pokud se ale úrok na konci fixace zvýší na 5 %, vyšplhá se splátka na 10 736 korun. Tedy skoro o tři a půl tisíce.
ČNB už dopředu avizuje, že bude sazby zvyšovat i v dalším roce. Doufejme, že ještě nenastanou divoké časy jako koncem devadesátých let, kdy byla základní úroková sazba celé dva roky nad deseti, a jeden rok dokonce nad dvaceti procenty. Úplný vrchol nastal 4. června 1997, kdy měla základní sazba ČNB hodnotu 39 procent. Naštěstí ale jen po dobu sedmi dní.
Z výše uvedeného je pravděpodobné, že dnešní sazby dlouho nevydrží. Já osobně považuji úrok 3–3,5 % za dlouhodobě naprosto zdravý a každý člověk by s ním měl počítat. Sazby pod 2 % můžou fungovat krátkodobě a není možné, aby byly tak nízké po desetiletí. Proto je třeba s vyšší sazbou počítat do dlouhodobých finančních plánů.
Autor: Martin Němeček, regionální ředitel, OVB Allfinanz
