reklama

Neživme v pravicových populistech dojem, že jsou oběťmi liberální nesnášenlivosti

Názory
  • Mnozí liberálové mají za to, že by prestižní instituce neměly zvát k debatám krajní pravičáky.
  • Jenže právě prestiž a společenské postavení v našem populistickém věku vzbuzují víc závisti a zášti než peníze nebo sláva.
  • Liberální elity svým odmítavým postojem podporují v lidech pocit, že se k nim chovají povýšeně a pohrdají jimi.
Ilustrační foto Ilustrační foto Foto: Reuters

Jedna věc, která je mnoha pravicovým populistům společná, je zvláštní forma sebelítosti: pocit pronásledování ze strany liberálních médií, akademiků, intelektuálů, "expertů" – zkrátka takzvaných elit. Liberální elity, prohlašují populisté, opanovaly svět a s nádechem povýšeného pohrdání vládnou obyčejným vlastenecky smýšlejícím lidem.

Je to v mnoha směrech staromódní názor. Liberálové ani levičáci už politice nevévodí. Vliv, jejž kdysi mívaly velké noviny nalevo od středu, třeba The New York Times, dávno zastínili moderátoři rozhlasových besed, pravicové stanice kabelové televize, bulvární noviny (v anglicky mluvících zemích z velké části vlastněné Rupertem Murdochem) a sociální média.

Vliv ovšem není totéž co prestiž. Velké noviny, stejně jako velké univerzity, se stále těší vyššímu postavení než populárnější tisk a totéž platí pro vyšší vzdělávání. Listy The Sun nebo Bild postrádají vážnost Financial Times či Frankfurter Allgemeine Zeitung a evangelické vysoké školy na americkém venkově nemohou co do věhlasu konkurovat Harvardu nebo Yale.

Krajní pravičáci jako ze škatulky

Společenské postavení v našem populistickém věku vzbuzuje víc závisti a zášti než peníze nebo sláva. Třeba prezident Donald Trump je velice bohatý muž a byl slavnější než kterýkoliv z jeho soupeřů v boji o úřad prezidenta USA, včetně Hillary Clintonové. Přesto působí dojmem, že má neustálou zlost na ty, kdo mají větší intelektuální či společenskou prestiž než on. Skutečnost, že tuto zášť sdílí s miliony lidí, kteří jsou mnohem méně privilegovaní, do velké míry vysvětluje jeho politický úspěch.

Postavy na krajní pravici až donedávna neměly vůbec žádnou prestiž. Tito muži (nebyly v oněch kruzích téměř žádné ženy), kolektivními vzpomínkami na nacistické a fašistické běsy vypuzení na okraj většiny společností, měli odpudivý nádech postarších frekventantů pokoutních pornokin. Stephen Bannon, v Trumpově světě stále velmi vlivná osobnost, tak trochu působí právě tímto způsobem – podivín v zamatlaném pršiplášti.

Mnohé se ale změnilo. Mladší příslušníci krajní pravice, zejména v Evropě, jsou často výrazně oblečení v šatech na míru, čímž připomínají fašistické šviháky předválečné Francie a Itálie. Nerozkřikují se před početnými davy; vybroušeně vystupují v rozhlasových a televizních studiích a zdatně využívají sociálních médií. Někteří z nich dokonce mají smysl pro humor.

Tito pravičáci nového střihu jsou téměř salonfähig, jak říkají Němci, tedy natolik vážení, aby se pohybovali ve vyšších kruzích. Zjevný rasismus je tlumený, zaslepenost zahalena vrstvou chytrého řečnění. Dychtí po prestiži.

Nechte je, ať se zdiskreditují 

Měl jsem nedávno příležitost se s typickým ideologem tohoto typu setkat na akademické konferenci organizované Centrem Hannah Arendtové na americké univerzitě Bard College. Konference se týkala populismu a oním ideologem byl Marc Jongen, politik krajně pravicové strany Alternativa pro Německo (AfD) s doktorátem z filozofie. Jongen, syn nizozemského otce a italské matky, narozený na německy hovořícím italském území Jižního Tyrolska, mluvil téměř dokonalou angličtinou.

Hned pod slupkou byla sebelítost. Rozhodnutí kancléřky Angely Merkelové poskytnout v Německu útočiště velkému počtu uprchlíků z válek na Blízkém východě Jongen vylíčil jako „akt násilí“ vůči německému lidu. Přistěhovalce a uprchlíky označil za zločince a násilníky (třebaže kriminalita mezi uprchlíky v Německu je mnohem nižší než mezi „domorodci“). Islám olupuje německý Volk o jeho skutečnou totožnost. Lidé jako Jongen jsou neustále označováni za nacisty. A tak dál.

Byl jsem požádán, abych předložil protiargumenty. Neprohlásil jsem Jongena za nacistu. Vynasnažil jsem se ale poukázat na důvody, proč jeho tvrzení pokládám za nesprávná a nebezpečná. Na konci jsme si podali ruce. A co se mne týkalo, tím to skončilo.

Nato propukla menší akademická bouře. Víc než 50 renomovaných amerických akademiků podepsalo dopis protestující proti rozhodnutí Centra Hannah Arendtové pozvat Jongena, aby promluvil. Nešlo o to, že by neměl právo vyjádřit své názory, ale že Bard College neměla propůjčit svou prestiž, aby mluvčímu dodala na vážnosti. Pozvání k projevu dodalo jeho názorům na legitimitě.

To mi připadá scestné hned z několika důvodů. Zaprvé, pokud se chystáte uspořádat konferenci o pravicovém populismu, je jistě užitečné vyslechnout, co vlastně pravicový populista říká. Poslouchat profesory odsuzující ideje, aniž bychom skutečně slyšeli, jaké jsou, by nebylo příliš poučné.

Stejně tak není zřejmé, že by měl být mluvčí hlavní opoziční strany v demokratickém státě považován za nepřípustného řečníka na univerzitní půdě. Levicovými revolucionáři kdysi život univerzit překypoval a snaha umlčet je by právem narazila na odpor.

Protest proti pozvání Jongena byl nejen intelektuálně nesoudržný, ale také takticky hloupý, protože potvrzuje přesvědčení krajní pravice, že liberálové jsou nepřátelé svobody projevu a že pravicoví populisté jsou oběti liberální nesnášenlivosti. Líbí se mi představa, že Jongen z konference na Bard College odjížděl zdvořile zdiskreditovaný. Kvůli protestu však dostal šanci proměnit porážku ve vítězství.

Autor je editor časopisu The New York Review of Books, napsal knihu Year Zero: A History of 1945 (Rok nula: Historie roku 1945).

Copyright: Project Syndicate, 2017.



Ian Buruma
Přeposlat
Diskuse
reklama

Unikátní volební model Univerzity Karlovy: Prezidentskou volbu vyhraje na 90 procent Zeman, nebo Drahoš

Vejce na českém trhu jsou kvůli obchodníkům a drůbežářům už dražší než v zemích, kde vypukl skandál s insekticidem

Čeští podnikatelé vydělávají na boomu bitcoinů. Sami si ale myslí, že se trh s kryptoměnou přehřívá

Levnější byty v Praze nebudou, říká ředitel Geosanu Beneš. Se svým týmem se chce zaměřit na energetickou náročnost budov

Praha bude hostit summit prestižní Singularity University. Do Česka se tak sjede vizionářská elita

reklama