reklama

Emil Filla hoří pro surrealismus, výstava v Museu Kampa objevuje skrytý rozměr jeho díla

  • Museum Kampa vystavuje modernistické práce Emila Filly ze 30. let, kdy se inspiroval surrealismem.
  • Jeho obrazy obklopují díla dalších modernistů: Štyrského, Toyen, Muziky, Janouška či Vobeckého.
  • Výstavu Muž s hořící hřívou připravil Karel Srp a doplnil ji obsáhlým katalogem.
jarvis_5a04801b498e34d87e7bfe1a.jpeg Zápas Herakla se lvem z roku 1936 je strhujícím obrazem boje plným agrese a napjatých šlach – tak jak je to typické pro celý Fillův soubor Boje a zápasy. Foto: MUSEUM KAMPA

Podle pravidel generační výměny jej měli mladí umělci nesnášet. Umělec a sršatý kritik Karel Teige i malíř pověstný svou jízlivostí Jindřich Štyrský ale překvapivě svého staršího kolegu Emila Fillu velebili − byl pro ně zakladatelem moderního českého umění.

Právě Štyrský označil Fillu za Muže s hořící hřívou a jeho pojmenování nyní přebírá nejen rozsáhlá monografie nakladatelství Argo, ale také výstava v pražském Museu Kampa. Autorem obojího je proslulý specialista na českou modernu, kunsthistorik Karel Srp.

Emil Filla má podle Srpa zásluhu na tom, že se v českém umění prosadily tři modernistické styly: expresionismus, kubismus a surrealismus. "Zatímco jeho vztah k prvým dvěma byl již mnohokráte zhodnocen, poměr k surrealismu zůstává dosud otevřený," píše historik umění v publikaci, jež spolu s výstavou zmíněnou skulinu v bádání o Fillovi s pečlivostí Srpovi vlastní zaceluje.

Výstava, která potrvá do 11. února, je semknutá do rozmezí 30. let 20. století a představuje pět desítek Fillových děl obklopených obrazy a sochami o generaci mladších umělců. Po boku Fillových prací jsou tu obrazy Františka Muziky, Jindřicha Štyrského, Toyen, Františka Janouška, Františka Vobeckého či Adolfa Hoffmeistera. Je fascinující sledovat, jak shodné náměty − například modelka v ateliéru − mají u různých umělců někdy podobné, jindy velmi odlišné výrazy.

Výstava

Muž s hořící hřívou
Museum Kampa, Praha
Výstava potrvá do 11. února 2018.

V roce 1932 slavil uznávaný kubista padesátiny, jež připomněla velkolepá retrospektiva v pražském Mánesu. V té době ale byla nepřehlédnutelná Fillova další proměna.

Jen co se publikum víceméně smířilo s jeho kubistickými zátišími plnými ploch a ostrých zlomů, jež maloval předchozí dekádu, začali si kritikové všímat další Fillovy umělecké fáze: Jaroslav Bohumil Svrček například v roce 1932 uvádí, že poslední Fillovy práce "mají vnitřní skrytý obsah. Chtějí vyvolat pocit hrůzy a děsu, používají naturalistických malířských prvků", a dále píše: "Jsou na chybě, kdož nechtějí viděti, že Filla prodělává tu, stejně jako Picasso, přelom od kubismu k nadrealitě."

Podle vystavených maleb na pražské výstavě se nadrealita nejvíc dotkla ženského těla. Filla, podobně jako jeho vzor Pablo Picasso, proměnil akty v elastickou hroudu.

"Z těla se stal balík organické, jakkoliv tvarovatelné hmoty. Výtvarný výraz se pohyboval na hraně krutosti a křečovitosti," popisuje postavy s obřími chodidly, hrbolatým tělem a vychýlenými hlavami Karel Srp, podle kterého Filla "zásluhou surrealismu uvolnil svou představivost, zbavil se pozůstatků syntetického a lyrického kubismu, vyostřil i zneklidnil svůj výraz a dospěl k zájmu o antickou mytologii".

Antické motivy v druhé polovině expozice se už nevěnují ženskému tělu, ale častěji zachycují především mytické hrdiny při zápase. Například Zápas Herakla s nemejským lvem z roku 1936 je strhujícím obrazem boje, při kterém jde o život. Je plný agrese a napjatých šlach, tak jak je to typické pro celý Fillův soubor Boje a zápasy.

Živočišnost a barevná divokost Fillových obrazů našly zalíbení u mladých umělců, zejména z okruhu někdejšího Devětsilu. Karel Teige, který dříve Fillu kritizoval, měl pro něj v roce 1934 slova obdivu: "Dnešní obrazy Emila Filly (…) jsou svým 'nádherným' básnickým světlem často mnohem bližší surrealismu než obrazy mnohých malířů, které se přiživují u francouzských autorů."

Kniha

Karel Srp
Muž s hořící hřívou! Emil Filla a surrealismus 1931–1939
2017, Nakladatelství Argo, 280 stran, 1498 korun

Náklonnost mladých modernistů ke slavnému a vlivnému malíři byla oboustranná. Filla sám respektoval nastupující umělce a prosazoval je, kam mohl: do Spolku výtvarných umělců Mánes, v němž byl místopředsedou, i na stránky časopisu Volné směry, který jako šéfredaktor vedl.

Na jeho přímluvu byli někteří umělci, například Štyrský a Toyen, přijati do spolku Mánes a v roce 1935 se ve velkém sále Mánesu uskutečnila i výstava Skupiny surrealistů Československa.

Velká vstřícnost a otevřenost mezi Fillou a surrealisty by jistě přinesly ještě další ovoce, kdyby se normální život ve střední Evropě na dlouhých pět a půl roku nezměnil ve válečné přežívání. Emil Filla, jenž byl zvyklý být v první linii bojů intelektuálů o podobu umění, přišel mezi prvními na řadu také při zatýkání. Gestapo si pro něj přišlo 1. září 1939.

Nejprve jej nacisté odvlekli, stejně jako malíře Josefa Čapka, do koncentračního tábora Dachau a potom do Buchenwaldu. Na rozdíl od Čapka měl štěstí, vrátil se odtud v květnu 1945.

Magdalena Čechlovská
Přeposlat
Diskuse
reklama

Zeman s Putinem se shodli na nutnosti urovnání vztahů mezi EU a Ruskem. Přicházíte o naše skvělé sýry a jogurty, řekl Zeman

Komentář Teodora Marjanoviče: Zeman se u Putina opět předvedl jako úslužný agent ruských zájmů. Vláda by se od toho měla distancovat

Turecká elektrárna, na kterou Česko půjčilo 12 miliard, stále nefunguje. Na vině nejsou Turci, ale Češi a Rakušané, ukázala studie

Libanonského obchodníka se zbraněmi Fajáda navštívil ve vězení ministr Pelikán, nechal ho volat ze svého telefonu

Policie poslala do sněmovny novou žádost o vydání Babiše a Faltýnka k trestnímu stíhání

reklama