Nestal se císařem ani králem. Nezdá se však, že by to Ferdinanda II. Habsburského, druhorozeného císařského synka, jenž žil v letech 1529 až 1595, nějak zvlášť mrzelo. Do historie se zapsal jako činorodý propagátor renesančních novinek, zakladatel prvního novověkého muzea a například pražského letohrádku Hvězda. Jeho životu, kariéře a umění tehdejší doby se věnuje další z velkolepých výstav starého umění Národní galerie, která se dnes otevírá ve Valdštejnské jízdárně v Praze.

Přehlídka nazvaná Arcivévoda Ferdinand II. Habsburský. Renesanční vladař a mecenáš mezi Prahou a Innsbruckem shrnuje tříleté bádání odborníků několika institucí. Stejně jako Ferdinand II. působil v Praze a v Innsbrucku, tým čtrnácti autorů výstavy tvoří historici z pražských i rakouských institucí. Po letošní premiéře na zámku Ambras u Innsbrucku se nyní projekt − s větším důrazem na české reálie − představuje v Praze. Přehlídka potrvá do 25. února.

"Ferdinand II. se narodil přímo v roce, kdy byly rakouské země ohroženy tureckým vpádem. Turci obléhali Vídeň, nechybělo mnoho a mohla padnout. Pak by se Turci rozšířili do celé střední Evropy," říká jedna z autorek projektu Jaroslava Hausenblasová z Filozofické fakulty UK.

Stojí přitom na začátku výstavy u dvojportrétu chlapců, z nichž jeden je budoucí císař Maxmilián II. a druhý jeho mladší bratr Ferdinand II. "Oba byli vychováni v Innsbrucku a na rozdíl od svého otce Ferdinanda I., jenž byl mimo jiné i českým králem, uměli velmi dobře česky. Měli totiž českého vychovatele," pokračuje Hausenblasová.

Jazyk se Ferdinandovi hodil. Bylo mu právě osmnáct, když Habsburkové v roce 1547 porazili protestantské síly a král jej v atmosféře konfiskací, poprav a dalších způsobů vyřizování si účtů ustanovil svým místodržícím v Praze.

Arcivévoda tu zůstal dvacet let, pak byl poslán do Tyrolska. Po dalších třiceti letech zemřel na innsbruckském zámku Ambras, jejž mezitím přestavěl v renesančním stylu a na něm pak vybudoval první "muzeum" pro své rozsáhlé sbírky.

Ferdinandovu pražskou éru na výstavě ilustrují umělecké objekty, například Melantrichova bible s ilustracemi Franceska Tercia, velký model letohrádku Hvězda a také dokumenty. Například kniha účtů, v níž se lze dočíst, kolik královský místodržící vydal za oblečení. Nebo artikule, jež komentují, jak vypadala jeho agenda. "Zabýval se například svoláváním zemských stavů nebo pomáhal otci při znovuobnovení pražského arcibiskupství," ukazuje autorka výstavy na listinu opatřenou velikou zlatou bulou.

Vycházky

K výstavě Národní galerie kromě série komentovaných prohlídek chystá také vycházky do Letohrádku Hvězda. Ty se uskuteční 2. prosince a 12. února 2018 vždy od 11 hodin.

Velký portrét, na němž je Ferdinand zobrazen v brnění, ilustruje jeho dvojí tažení proti Turkům do Uher. Jiné portréty i dokumenty představují arcivévodovo soukromí.

Půvabná dívka s květinou je Filipína Welserová, dcera z bohaté kupecké rodiny z Augsburgu, se kterou se Ferdinand tajně oženil. Podle konvencí i dle otcových představ si měl vzít dívku panovnického rodu. "Král se pro syna snažil získat anglickou princeznu Alžbětu, ale to mu nevyšlo," říká Jaroslava Hausenblasová, podle níž se daly důsledky nerovného manželství i v renesanci vyřešit v zásadě administrativně.

"Jejich děti musely být po porodu odloženy a vzápětí nalezeny a přijaty Filipínou, která byla zapsána nikoli jako jejich matka, ale jako pěstounka," ukazuje autorka na dobový dokument, který dvěma synům zaručuje dědická práva.

Pražská přehlídka zahrnuje i dobové plány a kresby dokumentující přestavby Pražského hradu během Ferdinandova úřadování. V té době se například dokončoval Královský letohrádek a přestavovala se přilehlá nevyužívaná vinice v královskou zahradu renesančního střihu, jež dostala podobu, jaká je známá dodnes. "Arcivévoda byl stavitel amatér. Měl velké znalosti architektury a pečlivě dohlížel na to, jak se na Hradě staví. Vlastně vykonával stavební dozor," říká další z autorek výstavy, specialistka na architekturu Pražského hradu Eliška Fučíková.

Podle ní se dochovala Ferdinandova bohatá korespondence, v níž otce podrobně zpravuje o stavebních novinkách. "Rozebírají i takové detaily, jako jak mají vypadat okapy na letohrádku," dodává Fučíková.

Výstava

Arcivévoda Ferdinand II. Habsburský. Renesanční vladař a mecenáš mezi Prahou a Innsbruckem
(Pořádá Národní galerie v Praze)
Valdštejnská jízdárna, výstava potrvá do 25. února 2018.

Asi polovina výstavy ve Valdštejnské jízdárně je věnována Ferdinandově rozsáhlé sbírce, kterou obdivoval i Ferdinandův synovec, pozdější císař a rovněž vášnivý sběratel Rudolf II. Po svém přesídlení z Prahy na zámek Ambras v roce 1567 se Ferdinand II. vrhl do budování speciálních expozic a "depozitářů" pro své sbírky.

"Arcivévoda je zakladatelem nejstaršího novověkého muzea. V šedesátých letech 16. století vybudoval speciální místa pro svou zbrojnici, kunstkomoru i knihovnu a řada věcí se na tom místě dochovala dosud," říká další kurátorka pražské výstavy Blanka Kubíková. Expozice ukazuje nejen zbroj a umělecká díla, Ferdinand II. sbíral i řemeslné předměty, dobové vynálezy a samozřejmě kuriozity.

Je zajímavé, že mezi soubor kuriózních portrétů − obrů, trpaslíků, dívky se zarostlou tváří či muže s proraženou lebkou − arcivévoda zařadil i obraz Jana Žižky z Trocnova. V pohusitské době se prý rozšířila pověst o krutém a neporazitelném kališnickém vojevůdci.