Značka ETA byla téměř synonymem pro Hlinsko. Se Studénkou byla neodmyslitelně spojená Vagónka, s Kladnem huť Poldi, s Ostrovem výroba trolejbusů Škoda. Šlo o firmy, které v regionu hrály roli klíčového zaměstnavatele. S jejich prosperitou byly svázané osudy stovek rodin, ale také školy, kultura, spolky a sportovní kluby. Mnoho českých měst se v uplynulých letech muselo vyrovnat se zánikem či odchodem takového podniku. Obyvatelé a úřady to většinou zvládli se ctí, byť občas přetrvává pocit křivdy a někde se ještě nepodařilo vdechnout starým továrnám nový život.

ETA Hlinsko

jarvis_59f8ae68498e34d80dc660c5.jpeg
Ilustrace: Barbora Balgová

Elektro-Praga (později ETA) Hlinsko patřila před rokem 1990 k technologicky nejvyspělejším firmám v zemi. Vyráběla vysavače, vařiče, žehličky, mixéry a další spotřebiče pro do­mácnost. Zaměstnávala zhruba pět tisíc lidí, z toho tři tisíce v Hlinsku. Podle průzkumu veřejného mínění byla ETA v polovině 90. let druhou nejoblíbenější českou značkou po Škodě. Na podniku se však podepsaly časté změny majitelů a manažerů, chyby ve strategii i nástup čínské konkurence. Společnost propouštěla, zbavovala se pobočných závodů a vlastní výrobky nahrazovala asijskými. V roce 2011 ukončila i výrobu elektrospotřebičů v Hlinsku.

"Mnoho lidí se muselo naučit jezdit za prací jinam," konstatuje starosta Miroslav Krčil. "Pro město to dobré není. Obyvatelé odjíždějí ráno a vracejí se domů navečer. Doplácejí na to obchody i služby," dodává. V továrním areálu dnes působí například Backer Elektro CZ, ETA Filter či Megatech. Dvě ladem ležící části nedávno odkoupilo město. Nezaměstnanost v Hlinsku se pohybuje jen kolem dvou procent. K hlavním zaměstnavatelům tam dnes patří také stavební firmy, Mlékárna Hlinsko a pivovar Rychtář.

Škoda Ostrov

Se značkou Škoda nebyla spojena jen Plzeň a Mladá Boleslav. Šlo také o město Ostrov, v němž se od roku 1959 vyráběly trolejbusy. Před rokem 1990 zaměstnávala Škoda Ostrov až dva tisíce lidí a byla největším výrobcem trolejbusů na světě. Ve městě by se těžko hledala rodina, která s továrnou neměla nikdy nic společného.

Technická úroveň byla solidní − v roce 1970 se Škoda například stala prvním producentem, který v trolej­busech použil tyristory. Komfort a design ovšem odpovídaly východním požadavkům. Nicméně i v nových dobách se firmě napřed dařilo získávat zajímavé zakázky, dodala například téměř 300 trolejbusů do USA. Od roku 1999 se však objevovaly potíže, neboť česká i slovenská města snížila počet objednávek a na východních trzích Škoda nedokázala čelit čínské či ruské konkurenci. Společnost začala propouštět. Problém představovaly i fixní náklady, neboť obrovské haly byly dimenzované pro potřebu téměř celé RVHP. Mateřská společnost Škoda proto v roce 2004 přenesla výrobu trolejbusů do Plzně. Z Ostrova zmizela i testovací trať.

"Někteří pracovníci odešli do důchodu, jiní si našli nové zaměstnání, někdy i za pomoci úřadu práce," líčí starosta Josef Železný. K hlavním zaměstnavatelům dnes patří Witte Access Technology, Nemos Plus a KE Ostrov Elektrik. Část obyvatel dojíždí do Karlových Varů. Areál někdejší Škody Ostrov nyní vlastní společnost Panattoni Europe, jež v něm chystá stavbu moderních hal.

Sázavan Zruč nad Sázavou

jarvis_59f8ae69498e34d80dc660ca.jpeg
Ilustrace: Barbora Balgová

Zruč nad Sázavou byla královnou dětské obuvi. Ještě v roce 1992 firma Sázavan ušila 3,5 milionu párů bot. Až do roku 1995 byla zisková. Pak se však projevily důsledky nepodařené privatizace, kdy se několik fondů pokoušelo prosazovat různé představy. K tomu přibyl rozpad tuzemské obchodní sítě, krize na východních trzích a nástup asijské konkurence. Podnik, který původně zaměstnával tři tisíce lidí, snížil v roce 1997 počet zaměstnanců na 900. O rok později skončil v konkurzu. Nezaměstnanost ve Zruči narostla na 13 procent.

Se zánikem Sázavanu se však město časem dokázalo vyrovnat. V továrním areálu působí několik firem, kupříkladu TRW, Boki, Strojírny Wikov, Century, Sázavan Invest (ta opět vyrábí obuv); dohromady vytvořily 550 pra­covních míst. Nad městem vznikla prů­myslová zóna, do které v roce 2005 přišla firma Asmo, jež zaměstnává 400 lidí při výrobě elektrických pohonů pro stahování oken či elektromotorů pro klimatizační jednotky aut. Dalším zaměstnavatelem je Variel, jenž vyrábí kontejnery.

Celkem evidují ve Zruči zhruba dva tisíce pracovních míst. Nezaměstnanost je již jen tříprocentní. Ale zatímco dříve dojížděli do Sázavanu lidé z širokého okolí, dnes mnoho obyvatel cestuje ze Zruče za prací do Kutné Hory, Vlašimi či až do Prahy.

Vagónka Studénka

Vagónka ve Studénce vznikla na po­čátku minulého století. V 80. letech měla přes čtyři tisíce pracovníků. Po privatizaci se ocitla v potížích. Pomohla jí vláda, jež na přelomu tisíciletí schválila vstup americké společnosti Thrall Car. Ta však měla zájem jen o nákladní vagony. Produkce osobních vozidel proto přešla do Ostravy, kde ji dnes zajišťuje Škoda Vagonka, součást plzeňské Škody Transportation. Jenže i výroba nákladních vagonů po třech letech ve Studénce skončila. Američané ji přesunuli do Rumunska.

Nezaměstnanost ve městě vyskočila na 12 procent, dnes je však minimální. Z kovárny, která byla součástí výrobce kolejových vozidel, vznikla MSV Metal Studénka, jež při výrobě dílů železničních vozů zaměstnává 400 lidí. Ve Studénce se etablovaly i další firmy, které navázaly na dílčí výrobní programy bývalé Vagónky, například MSV Elektronika, MSV Interier, Vagonka Interiors, PARS Komponenty či Roko Trein. S výjimkou zmíněné kovárny prodal americký vlastník celý areál firmě AK 1324. Ta v něm vyrábí nerezové materiály a zbylou část pronajímá.

Podle starosty Lubomíra Šobicha patří k významným místním zaměstnavatelům výrobce jízdních kol 4Ever, rybářství Denas a zemědělské podniky. Část obyvatel dojíždí do průmyslové zóny Mošnov, případně do Ostravy. V budoucnu má vzniknout několik stovek pracovních míst přímo v připravované městské průmyslové zóně.

SONP Poldi Kladno

jarvis_59f8ae69498e34d80dc660ce.jpeg
Ilustrace: Barbora Balgová

Kladenské hutě vznikly v 19. století. Firma Poldi, za socialismu zvaná Spojené ocelárny, byla největším středočeským zaměstnavatelem. Pracovalo v ní přes 20 tisíc lidí a uměla vyrábět speciality − slitiny pro letectví, zdravotnictví či jadernou energetiku. Privatizace se však nezdařila. Nejcennější hutní část koupila Bohemia Art Vladimíra Stehlíka. Hutě se pod jeho vedením zadlužily a v druhé polovině 90. let skončily v insolvenci. V nástupnických provozech celé někdejší Poldi zbyly jen čtyři tisíce pracovních příležitostí. "Krach Poldi zanechal problémy v oblasti zaměstnanosti i ekonomiky Kladna a našeho regionu," říká primátor Milan Volf. Nezaměstnanost v roce 1999 vzrostla na 11 procent.

Mnozí si ovšem dokázali poradit sami. V Kladně a okolí vznikly stovky malých společností s pestrou činností od výroby po obchod. Řada lidí také začala za prací jezdit do nedalekého hlavního města. V současné době pendluje mezi Prahou a Kladnem 10 tisíc lidí. Už to však není jednostranný pohyb. Počátkem roku 1998 vznikla na okraji města Průmyslová zóna Kladno-jih. Práci v ní nabídli například japonský výrobce dílů automobilů Showa Aluminium, německý Dr. Oetker či nizozemský producent elektrotechniky Transito Properties. Nejznámějším investorem se stalo dánské Lego.

Nové investice zamířily i do staré průmyslové zóny. Výrobu a dodávku elektřiny a tepla pro Kladno zajišťuje Alpiq Generation, jež do vybudování moderního kogeneračního zdroje investovala 400 milionů dolarů a zaměstnává 250 pracovníků. Míra nezaměstnanosti na Kladně činí něco přes šest procent.

Tatra Příbor

jarvis_59f8ae69498e34d80dc660d2.jpeg
Ilustrace: Barbora Balgová

V Kopřivnici Tatra žije, nabízí však nákladní auta. Ta osobní se od roku 1974 montovala v Příboru, kde fungoval pobočný závod, jenž už od roku 1959 vyráběl motory limuzín. Pokud si tedy někdo při vyslovení slova Příbor nevzpomněl na tamního rodáka Sigmunda Freuda, spojil si obvykle název města s vozy Tatra 613. V dobách socialismu měla Tatra Příbor 1200 zaměstnanců. Vybudovala desítky bytů a internát, jesle i mateřskou školu. V roce 1990 však tuzemská poptávka prudce klesla. Reprezentační tatrovky se sice tehdy vyvážely do Sovětského svazu, KLDR či do Maďarska, bylo to však poslední zvonění. Vůz se vzduchem chlazeným motorem vzadu už skoro nikdo nechtěl. Počet zaměstnanců začal klesat, výroba často stála. V závěru roku 1997 byla montáž osobních aut Tatra převedena zpět do Kopřivnice.

V roce 1998 začala v areálu působit belgická společnost IVC Primus, výrobce průmyslových praček. Dnes je to firma americká a má nový název − Alliance Laundry CE. Další část areálu využívá výrobce plastových oken WD Okna. "Bývalí zaměstnanci Tatry Příbor téměř plynule přešli do těchto firem, někteří odešli do Tatry Kopřivnice," popisuje starosta Bohuslav Majer. Míra nezaměstnanosti ve městě činí necelých 3,5 procenta.

Příbor se přitom musel vyrovnat i se zánikem druhého místního velkého zaměstnavatele, výrobce ponožek Lonka. Tato firma zaměstnávala přes 600 lidí. Ponožky vyráběla od roku 1872 do roku 2007. Ještě v polovině 90. let prodávala kolem 12 milionů párů ročně, pak ale doplatila na majetkové změny, silnou korunu a levné, často podvodné dovozy. Její areál v roce 2008 převzala firma Skarab, distributor dílů kamionů, který rovněž provádí například opravy nákladních vozů Tatra.

Slezan Frýdek-Místek

jarvis_59f8ae69498e34d80dc660d6.jpeg
Ilustrace: Barbora Balgová

Textilka Slezan v roce 1989 zahrnovala 13 závodů a pět tisíc pracovníků. Dobře si vedla i v prvních letech po návratu tržního hospodářství. Ještě v roce 1995 činil zisk 40 milionů korun, firma exportovala 60 procent produkce, hlavně do Německa. Vyráběla nejrůznější tkaniny; část končila jako vstupní surovina obuvnického, plastikářského či elektrotechnického průmyslu, dále šlo o košiloviny, manšestry, povlečení či šatovky.

Slezan však doplatil na pohledávky, hry privatizačních fondů a krizi oděvního průmyslu. Postupně snižoval počet závodů i pracovníků, v únoru 2009 skončil v konkurzu. Zaměstnanci odcházeli na úřad práce či do předčasného důchodu, ale také do továren nových investorů: ve zcela zaplněných městských průmyslových zónách nyní působí sedm společností, které zaměstnávají celkem tisíc lidí. Důležité také bylo, že ve stejné době, kdy krachoval Slezan, zahajovala výrobu automobilka Hyundai v nedalekých Nošovicích. Nezaměstnanost ve Frýdku-Místku je proto pod čtyřmi procenty.

Nemovitosti textilky přešly do majetku společnosti Slezan Holding. S ní radnice loni uzavřela memorandum o spolupráci. "Cílem je nefunkční areály oživit, ale také ochránit obvodové stěny vybraných objektů, které nesou typické prvky průmyslového dědictví," vysvětluje primátor Michal Pobucký. Město poskytlo přes půl milionu korun na regeneraci tří objektů. V areálu u nádraží se konají kulturní akce, například festival Pivopění, letní kino, řezbářské sympozium, výstavy či divadelní představení. Některé závody Slezanu stály v centru města. Ty by se podle primátora měly částečně otevřít občanům, vznikne v nich zeleň i pracovní místa.

Baťa Zlín a Svit Gottwaldov

jarvis_59f8ae69498e34d80dc660da.jpeg
Ilustrace: Barbora Balgová

Tomáš Baťa vybudoval Zlín jako město bot. V 80. letech zaměstnával tehdejší gottwaldovský Svit 24 tisíc lidí a ročně vyráběl přes 40 milionů párů obuvi. Jeho hlavním úkolem bylo sytit obrovský sovětský trh, čemuž do značné míry odpovídal sortiment. Podnik však vyvážel i na Západ.

Během 90. let se trend obrátil. Nový management se sice hlásil k baťovskému odkazu, neměl však zkušenosti s mezinárodním obchodem. Česko se otevřelo asijské konkurenci v podstatě ze dne na den. Drtivý dopad měla také ruská finanční krize. Poslední ránu zasadil teroristický útok 11. září 2001, po němž v USA prudce klesla poptávka. Kvůli tomuto propadu masová výroba bot ve Zlíně skončila. Přežily jen speciality, například výroba obuvi Prestige, jež těží z toho, že na tradiční "prestižky" nedají Češi dopustit.

Zlínu však pomohlo, že se stal krajským a univerzitním městem. Sídlo krajského úřadu se nachází v někdejším Baťově mrakodrapu. Základem dnešní Univerzity Tomáše Bati byla přitom technologická fakulta, jež vznikla v roce 1960 jako vysokoškolské pracoviště při Svitu. V baťovském areálu dnes sídlí na 200 firem. Východní část je otevřenější veřejnosti, sídlí v ní například pošta, nemocnice či podnikatelský inkubátor. V západní části převažují výrobní firmy, například Kovárna Viva a Mitas.

Největším zaměstnavatelem ve Zlíně je dnes Krajská nemocnice Tomáše Bati, jež má zhruba 2200 zaměstnanců. Mnoho obyvatel si založilo soukromé firmy, ve městě vyrostly prodejny aut a nákupní centra. Další lidé nalezli práci v nedalekých městech, například ve firmě Barum Continental Otrokovice. Zlín ovšem postihl nejen zánik tradiční výroby obuvi, ale také skutečnost, že z města ležícího uprostřed Československa se stal městem téměř pohraničním.

Lenka Kácov

Málokdy si už vzpomene, že studenti jezdili nejen na chmel, ale také na len. České lnářství však v 90. letech postihla krize a ta zlikvidovala i Lenku, největší zbylou tírnu v Česku, jež dodávala vlákna a koudel. Do konce 80. let to byl prosperující podnik a v malém Kácově šlo o důležitého zaměstnavatele. Jenže značná část produkce končila v SSSR a tamní trh se na počátku 90. let rozpadl. Tuzemští spotřebitelé se navíc ze lnu přeorientovali na bavlnu. "Majitelé řešili situaci tím, že v jedné hale postavili linku na zpracování brambor," uvádí Soňa Křenová, starostka Kácova. Část zaměstnanců tedy loupala brambory, které se rozvážely do restaurací. Jenže restaurace si časem pořídily škrabky, což Lence zasadilo poslední ránu.

"Postupně se z toho stával chátrající brownfield," líčí Křenová. V roce 2012 nemovitost koupila nová společnost Lenka Kácov. Budovy zbourala, terén upravila. Pozemky se staly součástí areálu Panorama Golf Resort Kácov.

Nezaměstnanost v Kácově odpovídá celostátnímu průměru. Polovina obyvatel však musí za prací dojíždět, například do Uhlířských Janovic, Vlašimi, Benešova či Prahy. Největším zaměstnavatelem v městysu je Pivovar Hubertus, který má 60 lidí. Další lidé pracují v golfovém areálu, hotelech a malých firmách.

Související