reklama

Zemanova hra s vládou bez důvěry je hrou s demokracií

Čtěte více: Česko | Ústava | prezident | Miloš Zeman
  • V české společnosti se něco láme.
  • Začíná se připouštět, že ústava nemusí tak úplně platit.
  • Společenská smlouva se drolí.
Komentátor HN Petr Honzejk. Komentátor HN Petr Honzejk. Foto: HN - Matej Slávik

Člověk by si měl několikrát rozmyslet, než se svěří s neveselými představami ohledně vývoje Česka. Může být lehce nařčen z paranoie. Ale někdy je dobré to risknout. Tedy: Je možné že se v české společnosti něco láme. Začínáme se vážně zabývat záležitostmi, které byly ještě nedávno nemyslitelné. Nejenže mizí dohoda na základním směřování země (EU, NATO), ale začínáme už dokonce vážně připouštět, že nemusí tak úplně platit ústava.

Důkaz? Prezident Miloš Zeman naznačuje, že by mohl nechat vládnout Andreje Babiše bez toho, že by jeho vláda získala důvěru Poslanecké sněmovny. A místo toho, aby to vyvolalo hlasitý nesouhlas napříč společností, kalkuluje se s tím zcela chladně − jako s jedním z legitimních řešení povolebního patu. Donedávna nemyslitelné se stalo "normálním".

Je pravda, že ústava skutečně, při maximální snaze o doslovné čtení, vládnutí bez důvěry umožňuje. Jenže všechny demokratické systémy stojí na samozřejmém předpokladu, že trvale může vládnout jen kabinet s důvěrou. A že prezident a další aktéři, které zmocní, přirozeně usilují o to, aby k tomuto stavu dospěli. Ne, to není žádná idiotská zvyklost. Je to samotná esence demokratického systému. Proto mimochodem také není ústava psána s konkrétností návodu na sestavení kredence z Ikey. Nepředpokládalo se, že by se prezident skrze hledání skulin v textu mohl pokusit sešroubovat místo standardní vlády něco úplně jiného.

Jenže prezident Zeman zjevně něco takového dělá. Už jednou, v roce 2013, si to vyzkoušel, když obešel poslance a vytvořil si vlastní kabinet. Rusnokova vláda bez důvěry tehdy vládla půl roku. Nyní je to ale už skutečný ústavní hardcore: o podobném aranžmá, nyní s premiérem Andrejem Babišem, Zeman uvažuje na mnohem delší dobu. Nepozorovaně se tak přesouváme ze systému samozřejmě respektované ústavnosti do systému, kde jsou nejen zvyklosti, ale i pravidla nahrazovány libovůlí. Jak takový systém nazvat, necháme na každém čtenáři, ale liberální demokracie to už asi skutečně není.

Řekněme to jasně: K tomu, aby bylo politika možné nazvat politikem demokratickým, nestačí, aby byl zvolen většinou občanů ve svobodných volbách, jak se nyní často tvrdí. Demokratický politik musí též respektovat základní pravidla fungování demokratického systému, ne vymýšlet, jak je zohýbat ve svůj prospěch. Nesmí se k ústavě chovat jako daňový optimalizátor, který úporně hledá skuliny, jak se vyhnout nepříjemným povinnostem. Nebo jako zloděj, který se hájí, že nevěděl, že si tu peněženku brát neměl, protože na ní nebylo napsáno "nechat ležet". Zkrátka: demokratický politik se nemá chovat k ústavě stylem "co není zakázáno, je dovoleno". Ústava pro něj není překážkou, kterou je potřeba přelézt nebo zbourat, byť by to myslel "upřímně" a chtěl se vší vervou "makat pro lidi". Je pro něj především nástrojem, k němuž chová respekt, protože ví, že chrání ty, kteří třeba vidí svět jinak než on sám. Masarykovsky řečeno: ústava je prostředkem, který nutí politiky unést mínění druhých. Kdo to nedokáže, není politikem demokratickým.

Demokratická ústavní pravidla samozřejmě nejsou nějaký Boží zákon. Když začnou překážet tomu, co společnost většinově poptává, mohou se rychle změnit, či dokonce zmizet, podobně jako se ve starém Řecku střídala období demokratické vlády a despocie. Po letošních volbách bohužel začínáme zjišťovat, že ústavní pravidla chránící demokracii jsou velmi zranitelná i u nás. Ukazuje se, že nejsou kryta ničím jiným než ochotou je dodržovat a že na nejvyšších místech tato ochota příliš vysoká není.

Je to vlastně podobné jako s penězi. Ty také mohou fungovat, jen když se společnost odshora až dolů shodne, že mají hodnotu, která je na nich napsaná. Pokud se tato dohoda vypaří, stávají se z bankovek jen popsané papírky. Mrtvá forma bez obsahu. No a riziku jakéhosi inflačního znehodnocení podléhá bohužel i demokratický systém.

Nedá se tvrdit, že to tak dopadne i u nás. Praskliny ve společenské smlouvě jsou nicméně stále patrnější…

Petr Honzejk
Přeposlat
Diskuse
reklama

Na Václavském náměstí vystoupili i prezidentští kandidáti. Horáčkovi to nebylo umožněno, Hilšer mu nabídl část svého času

Tisíce lidí si připomínají události 17. listopadu. Babiš s Okamurou sklidili kritiku

V Mladé Boleslavi začne Škoda Auto vyrábět elektromobily. První vozy vstoupí na trh od roku 2020

Tesla představila elektrokamion a modernizovaný vůz Roadster. Někteří analytici firmu kritizují, že vyrábí "drahé hračky" a nedbá na zisk

Výročí 17. listopadu je poslední svátek, který lidé v Česku ještě opravdu slaví, říká historik Jiří Padevět

reklama