Ulovit Semjona Byčkova není jen tak. Když tento renomovaný ruský dirigent odešel z vedení orchestru v německém Kolíně nad Rýnem, zařekl se, že další šéfdirigentskou pozici nechce. Odmítl nabídku řídit BBC Symphony Orchestra, údajně i Newyorskou filharmonii. Také když začal natáčet s Českou filharmonií, trval na tom, aby nikde nebyl zmiňován jako stálý host.

Nyní však čtyřiašedesátiletý Byčkov udělal výjimku. Od sezony 2018/2019 se stane šéfdirigentem prvního českého orchestru, jejž přebere po zesnulém Jiřím Bělohlávkovi. V pondělí s Českou filharmonií podepíše smlouvu na pět let.

Embargovanou zprávu v pátek odpoledne s předstihem zveřejnila ČTK. Orchestr ji odpoledne pod tlakem dalších novinářů potvrdil.

„Je to pro nás nekompromisní řešení šéfdirigentského postu. Semjona Byčkova preferovali i sami hráči. Vybírali z užšího okruhu dirigentů, s nimiž už spolupracovali na více než jednom programu a kde si tedy byli jisti, že dirigent obstojí v různém repertoáru," vysvětluje ředitel orchestru David Mareček.

Byčkov už svou první sezonu 2018/2019 absolvuje s plným nasazením. Aby mohl Českou filharmonii vést na turné po USA a Německu, dokonce odřekl domluvenou operní inscenaci v londýnské Covent Garden.

Češi budoucího šéfdirigenta uslyší nejdříve začátkem prosince, kdy v Rudolfinu tři večery po sobě uvede Čajkovského pátou symfonii.

Semjon Byčkov se orientuje na hudbu pozdního romantismu, nejčastěji uvádí skladby Giuseppa Verdiho, Gustava Mahlera, Richarda Strausse či Richarda Wagnera. Dlouhodobě také obhajuje díla ruského komponisty z 20. století Dmitrije Šostakoviče.

Byčkov, jenž roku 1975 emigroval ze Sovětského svazu na Západ, častěji vybírá repertoár dle stylu než národnosti. O směřování České filharmonie bude stejně jako jeho předchůdce Jiří Bělohlávek rozhodovat s managementem a uměleckou radou. A nehrozí, že by první český orchestr výrazněji přeorientoval.

„Určitě bude usilovat o velkou pestrost, aby byl program každé sezony různorodý a objevovaly se v něm rozdílné žánry, styly i období, jako to dělal Jiří Bělohlávek,“ ujišťuje David Mareček, podle něhož se Byčkov hodlá věnovat také české hudbě.

Například ve webovém kalendáři České filharmonie už jsou zanesena předvánoční vystoupení, na nichž Byčkov uvede Dvojkoncert pro dva smyčcové orchestry, klavír a tympány Bohuslava Martinů a skladbu Double pro orchestr Luboše Fišera. „Tato díla jsme mu nevybrali, nechal si poslat noty a sám řekl, že je chce nastudovat," podotýká Mareček.

Stejně tak Byčkov nebude odrazovat filharmoniky od moderní a soudobé hudby, které se v posledních letech věnují – sám dirigent v minulosti spolupracoval s dnes již nežijícími Francouzem Henrim Dutilleuxem a Italem Lucianem Beriem. Na koncertech rád kombinuje známá díla s těmi méně hranými.

Byčkovovu nástupu do čela České filharmonie přitom ještě v létě nic nenasvědčovalo. Management vylučoval, že by se dirigenta podařilo angažovat nastálo. „Když orchestr ústy svých volených zástupců a šéfů skupin projevil přání oslovit Semjona Byčkova, poradili jsme hráčům, ať mu to ti, kteří si to myslí, sami řeknou,“ líčí David Mareček.

Na konci červnového abonentního týdne se tedy za Byčkovem tradičně vypravila umělecká rada orchestru a koncertní mistři. Tentokrát však nešli jen poděkovat. Houslista a koncertní mistr Josef Špaček, jenž studoval v Americe a hovoří výborně anglicky, poděkoval za vynaloženou energii, poznamenal, že Byčkov z filharmoniků dostává to nejlepší, co v nich je – a pak vyjádřil přání, aby se stal jejich šéfdirigentem.

„U toho projevu jsem nebyl, jako management jsme ctili představu, že o šéfdirigentství mají požádat hráči. Ale Byčkov později říkal, že tak hezký projev, jaký přednesl Josef Špaček, ještě neslyšel. Zřejmě to ho přesvědčilo," vypráví David Mareček.

Ten pak s generálním manažerem orchestru Robertem Hančem během léta zařizoval praktickou část. Zaprvé ověřovali, zda bude kombinace ruského dirigenta s Českou filharmonií dostatečně atraktivní pro špičkové světové sály, zadruhé zjišťovali, zda si Byčkovovo angažmá vůbec mohou dovolit.

Výše šéfdirigentského honoráře není známá. David Mareček jen poznamenává, že oproti svým dřívějším postům v Německu a ve Francii dirigent souhlasil s polovičním platem. I tak ale končící ministr kultury Daniel Herman za KDU-ČSL musel rozpočet České filharmonie mírně navýšit.

Herman se jako šéf úřadu, jenž svou příspěvkovou organizaci Českou filharmonii zřizuje, s Byčkovem setkal v srpnu v Londýně a oficiálně jej požádal, aby se stal šéfdirigentem. Podle Davida Marečka, který byl schůzce přítomen, dirigent před ministrem mimo jiné rozvíjel svou teorii o tom, že Česká filharmonie představuje most mezi Východem a Západem.

Tuto myšlenku Byčkov vyjadřuje opakovaně. Už dříve mluvil o tom, jak mu smyčce prvního českého orchestru někdy připomínají Petrohrad a jindy Vídeň, kterak v České filharmonii spatřuje spojení západní tradice s duchem slovanství.

V tomto ohledu je logické, že Semjon Byčkov s Českou filharmonií dosud spolupracoval právě na nahrávání děl Petra Iljiče Čajkovského. Také tento skladatel býval ve své vlasti kritizován za to, že je málo ruský, kdežto na Západě jej vyzdvihovali jako ztělesnění ruského ducha.

Byčkov má k Čajkovského dílu dlouholetý vztah. Důkladně četl skladatelovy dopisy, na jeho tvorbě oceňuje „celistvost, polyfonii, rytmus nebo myšlenky, které se vracejí v obměnách“, jak řekl před časem. Hovoří o tom, jak jsou Čajkovského kompozice charakterem romantické, avšak stavbou klasické.

Nabídku natočit všechny Čajkovského symfonie a další jeho stěžejní kompozice Byčkov dostal již od několika orchestrů, kývl ale teprve na spolupráci s Českou filharmonií – její zvuk mu na Čajkovského přišel nejvhodnější. Nahrávky vznikají postupně, na trh je posílá světová značka Decca Classics, kterou vlastní vydavatelství Universal.

Byčkov si prosadil ambiciózní způsob práce, kdy vybrané skladby s Českou filharmonií nejprve zkouší, hraje naživo a teprve po čase oprašuje a natáčí. První nahrávka obsahující Čajkovského Šestou, takzvanou Patetickou symfonii, a fantazijní předehru Romeo a Julie vyšla vloni v říjnu.

Letos v srpnu následoval druhý disk se zřídka uváděnou symfonií Manfred, již Čajkovskij nejprve označil za své nejlepší dílo, avšak později změnil názor a většinu jí chtěl zničit.

Byčkovovu interpretaci Manfreda s Českou filharmonií nedávno časopis BBC Music Magazine označil za album měsíce.

Poslední alba v rámci Čajkovského projektu Decca Classics vydá roku 2019 – tedy v době, kdy bude Semjon Byčkov šéfdirigentem České filharmonie teprve jeden rok. Fakt, že orchestr bude mít s novým šéfdirigentem již dokončený symfonický komplet, může výrazně pomoci při propagaci i domlouvání budoucích angažmá.

Stejně jako Čajkovskij, také sám čtyřiašedesátiletý Semjon Byčkov představuje pomyslný most mezi Západem a Východem. Narodil se začátkem 50. let v dnešním Petrohradu, v mládí hrál osm let volejbal za Dynamo Leningrad.

Přestože nebyl ortodoxní žid, jeho rodina kvůli své víře v Sovětském svazu zažívala perzekuci. Právě tu Byčkov označil za hlavní důvod, proč se roku 1975 rozhodl emigrovat a „začít svobodný život“. Chvíli se zdržoval ve Vídni a v New Yorku, nakonec se usadil v Paříži.

Semjon Byčkov o sobě otevřeně hovoří jako o uprchlíkovi. Není politicky vyhraněný. Tak jako o Rusku nemluví jen kriticky, ani Západ neobdivuje bezmezně. Nepřidal se ke svému vrstevníkovi, dnes asi nejznámějšímu ruskému dirigentovi Valeriji Gergijevovi, jenž veřejně propaguje postoje prezidenta Vladimira Putina. Byčkov o politice veřejně nemluví.

Také jeho dirigentská dráha je výrazně odlišná od Gergijeva, jenž má pověst takzvaného létajícího dirigenta účinkujícího každý večer v jiném městě. Byčkov byl naopak po většinu času věrný několika tělesům. Pořídil mnoho zásadních nahrávek pro dnes již neexistující vydavatelství Philips Classics, působil u méně známých těles v USA. V Evropě se etabloval v 80. letech.

Zastával dva zásadní posty – roku 1989 byl jmenován hudebním ředitelem Orchestre de Paris, s nímž v 90. letech vystoupil také na Pražském jaru. Třináct let pak strávil v čele Rozhlasového symfonického orchestru z Kolína nad Rýnem, jejž roku 2007 přivezl mimo jiné na přehlídku Pražský podzim.

Právě s kolínským tělesem Byčkov natočil kompletní Brahmsovy symfonie a dále třeba díla Richarda Strausse, Gustava Mahlera či Dmitrije Šostakoviče.

Protože Byčkov v posledních letech nikde nezastával šéfdirigentský post, doprovázel na turné jen ty orchestry, které si sám vybral. V USA tak naposledy vedl Vídeňské filharmoniky, po Evropě řídil turné Mnichovské filharmonie či London Symphony Orchestra.

Oboje může být nyní výhodné pro Českou filharmonii. „Když jdete za promotérem a navrhnete mu jméno dirigenta, jenž do jeho sálu naposledy přijel s Vídeňskou filharmonií, je to tak silná reference, že prakticky nic nemusíte dodávat,“ podotýká David Mareček.

Stejně tak může Byčkov českému orchestru otevřít dveře do nedávno zprovozněného francouzského sálu Philharmonie de Paris, kde má kontakty. A dobré vztahy Byčkov udržuje též s Thomasem Angyanem, jenž už přes čtvrtstoletí řídí vídeňský sál Musikverein.

Kvůli svému nastávajícímu angažmá se Semjon Byčkov nebude stěhovat do Prahy. Nadále zůstane ve svém pařížském bytě, kde vlastní mimo jiné několik originálních partitur – a prý také kufřík, jenž kdysi patřil jeho oblíbenému Sergeji Rachmaninovovi.