reklama

Chuť na jednu noc: Gastronomické pop-upy se objevují nečekaně, hosté je hledají i pomocí šifer

Čtěte více: jídlo | tipy | víno | gastronomie
  • Objeví se a zase zmizí.
  • Kdy a kde, do poslední chvíle většinou nikdo netuší.
  • Takové je kouzlo pop-up projektů, které servírují jídlo a pití formou jedinečného zážitku.
jarvis_59df502e498e27ac14c2be8f.jpeg Zleva: Nicole Ehrenbergerová, Mikuláš Pavlík, Jonáš Amrich, Michael Šroubek, Jakub Dohnálek a Silva Tiplicová Foto: Libor Fojtík

Adrenalin, tajemství a překvapení. Tři slova, která dokonale charakterizují povahu takzvaných pop-upů − akcí s nejistým datem i místem konání, které ve srovnání s klasickou večeří v restauraci připomínají party s nádechem punkové nespoutanosti.

Vznikají tak na první pohled spontánní setkání nadšenců, kteří chtějí zažít večer ve společnosti skvělé gastronomie trochu jinak. Experti na pop-upy uvádějí, že první akce tohoto rázu se objevily krátce po přelomu tisíciletí v Londýně − jedné z nejvýznamnějších gastronomických metropolí světa.

Lidi, kteří za těmito "jednorázovkami" stojí, pojí láska k dobrému jídlu a touha proměnit restaurační nudu a jednotný scénář v interaktivní zážitkový balíček, k němuž se chcete znovu a znovu vracet. Svým p­op­upovým projektům se v drtivé většině věnují ve volném čase. Ne pro závratný výdělek, ale proto, že je to baví.

Přesná pravidla, jak by takový pop-up měl vypadat, neexistují, což zároveň tvoří jeho podstatu. A tak si ho každý dělá po svém − někdo hosty naviguje pomocí šifer, další odpočítávají sekundy na svých webových stránkách a jiní zkrátka jen tak rozloží svůj stánek a rozpálí grily.

Servírují se promyšlené pokrmy a nápoje z kvalitních surovin, je dostatek prostoru pro debaty s autory nabízených kulinářských kreací i s ostatními zákazníky. A pak je konec. Nadšeným hostům nezbývá než netrpělivě očekávat další instrukce. Pokud ovšem mohou přijít dvakrát za sebou.

Přísně tajná večeře

Manželé Ivon a Martin Hrnčiarovi v gastronomii nikdy profesionálně nepůsobili − pohybovali se v marketingu, na sociálních sítích a Martin alias Tino založil značku Life is Porno. "Rádi chodíme do restaurací, ale máme pocit, že člověk vždycky ví, co ho tam čeká: přijde, usedne, objedná si, zaplatí a jde domů," říká drobná Slovenka Ivon.

S Tinem před pěti lety vymyslela plán, jak z takové večeře udělat adrenalinovou hru. Oslovili kamaráda Petra Heneše, současného šéfkuchaře restaurace Dvůr Perlová voda v Kostelci nad Ohří, aby jim pomohl nápad zrealizovat. A on se jím nadchnul.

Na naše akce se lidé nemohou přihlásit jen jedním kliknutím, musí odpovědět na určité otázky," říkají zakladatelé projektu Forbidden Taste.

Projekt Forbidden Taste, který servíruje večeře zahalené tajemstvím, ovšem pro velmi omezený počet hostů, má dnes na svém kontě už stovky akcí − kromě Česka také ve Vídni, v Bratislavě a Bruselu. "Na tu první, která proběhla 30. května 2013 v prostorách trafostanice na Malostranském náměstí, si velmi dobře pamatujeme. Byl to krásný industriál s velmi obtížnými podmínkami pro elektriku a gastronomické zázemí," vzpomíná Petr Heneš na jejich punkovou pop-up premiéru.

Každá večeře probíhá v jiném stylu, který se prý nikdy neopakuje. "Není to jako v restauraci, kde máte půl roku stejné menu a pak ho obměníte. Každá naše akce je osobitá a má určité téma, například podle místa, kde se odehrává," vysvětluje Petr.

Nezapomenutelný zážitek, o který jde týmu Forbidden Taste v první řadě, začíná už samotným přihlášením se na večeři. Hosté totiž do poslední chvíle nevědí, kdy a kde se uskuteční. "Jedinou cestou je náš newsletter. Všem zapsaným posíláme e-mail s datem, kdy se pop-up odehraje. Pak pošleme odkaz, kde se lidé mohou na akci přihlašovat − nikoliv však jedním kliknutím," vysvětluje Ivon.jarvis_59df502e498e27ac14c2be87.jpeg

Potenciální hosté musí odpovídat třeba na to, jaké jídlo by zvolili jako své poslední v životě nebo koho by pozvali na večeři a proč. Podle toho se tvoří waiting list, vždy přibližně pro 30 hostů. "To je ideální počet pro souhru kuchařů, servisu a hostů, aby byl prostor pro interakci a všichni si večeři opravdu užili," pokračuje Petr a dodává, že Forbidden Taste už má i pár skalních štamgastů, ačkoliv existuje pravidlo, že se nikdo nesmí účastnit večeře dvakrát za sebou. "Onehdy se kvůli tomu jeden člověk přihlásil pod falešným jménem. Když přišel, přiznal se, že to prostě musel zažít znova."

Na místo se účastníci "zakázané" chuti dostávají pomocí šifer. "V den D jim přijde SMS, ve které stojí třeba: 'Jeďte na stanici metra Vltavská a najděte ženu, která se nebojí ohně.' Takové indicie je dovedou až na místo. Ještě se nám nikdo neztratil," směje se Ivon.

Večeře začíná zpravidla v sedm hodin, končí kolem půlnoci. Servíruje se ve finediningovém stylu, typickém pro zážitkovou gastronomii, která snoubí jídlo a atmosféru místa. "Na menu je obvykle šest chodů a máme takový nepsaný zákon, že jídlo podáváme na čemkoliv, jen ne na talířích," prozrazuje Petr. Místo porcelánového servisu hosté jedí například z časopisů, kachliček, pánviček či přírodních materiálů.

Kromě Petra, Tina a Ivon za Forbidden Taste stojí samozřejmě další tváře. "Jsme malý projekt s málo zaměstnanci. Pomáhají nám ale také externisté a na každou akci zveme hostující mladé šéfkuchaře, se kterými utváříme zajímavou komunitu," uzavírají zakladatelé prvního pop-upu v Česku.

Nevinně vinná party

Že k poznávání a vychutnávání vína nepatří nutně jen řízená degustace a melodie cimbálovky, ukazuje partička v pruhovaných tričkách s nápisem Družstvo, která s naprostou nepravidelností, avšak velkým zápalem pořádá mejdany na netradičních místech, s netradičními víny naturálního charakteru, dýdžejem a dobrým jídlem. Takový je projekt Lucie Kohoutové, Jana Čulíka, Dragana Bogdanoviče, Martina Levého, Jana Čeřovského a Marka Jeliče.

jarvis_59df502e498e27ac14c2be8b.jpeg
Zleva: Dragan Bogdanović, Lucie Kohoutová, Martin Levý, Jan Čulík a Jan Čeřovský
Foto: Libor Fojtík

Seznámili se samozřejmě přes víno. "Bydleli jsme relativně blízko sebe, měli rádi víno, a tak jsme z recese začali pořádat wine geek party pro přátele, rovněž vinné nadšence. Až se to jednou zvrhlo a rozhodli jsme se udělat něco pro veřejnost," vypráví Martin Levý, který je sommeliérem vyhlášené pražské restaurace Aromi.

První myšlenka vedla k otevření vlastního kamenného wine baru. "To se záhy ukázalo jako pěkná blbost, protože na to nikdo z nás neměl peníze," směje se Dragan Bogdanović, sommeliér Bistrøtu 104 v Korunní ulici na pražských Vinohradech. "Druhou možností byl pop-up. Zavolali jsme Kamilu Skrbkovi, majiteli EMA espresso baru, a pak už šlo všechno rychle."

Rozjezdová akce s názvem EMA má Družstvo proběhla 27. června minulého roku. "Mysleli jsme si, že se nám přijde zasmát maximálně pár našich kámošů a zvědavců z gastra a tím to skončí. Jenže se tam sešlo skoro 200 lidí," vzpomíná pobaveně Jan Čulík, jenž provozuje v Táboře vinný bar Thir a hospodu Výčep. "To jsme fakt nečekali," potvrzuje tmavovláska Lucie, jež se "v civilu" stará o marketing portálu GoOut.cz a píše pro blog Jídlo a radost. Jubilejní desátá akce se uskuteční 20. listopadu v pražské The Chemistry Gallery.

Projekt vznikl s myšlenkou ukázat, jak jednoduše lze překročit všechna klišé, která jsou okolo vína zažitá. A to ve spojení s elektronickou hudbou a kreativním prostředím. V místě pop-upu se tak nedočkáte ani klasické řízené degustace.

"Baví nás střídat místa a hostit pokaždé trochu jinou komunitu," tvrdí mladí lidé v tričkách s nápisem Družstvo.

"Aby to nebyla nuda, podáváme víno trochu jinak, než je tomu na strnulých ochutnávkách, kde stojí jeden vinař, nalije do skleničky kapičku a následně dá přednášku, co všechno byste měli ve víně cítit a jaký je poměr kyselin a cukrů," popisuje Jan Čeřovský, ajťák a autor vinného blogu Jižní svah.

Jakmile je známé místo, na kterém se akce, jež má vždy určité téma, koná, dorazit může kdokoliv. Zaplatí vratnou zálohu 200 korun za skleničku, obdrží seznam vín, a jestli si koupí jeden vzorek, pět nebo 12, záleží už jenom na něm. "Chceme být maximálně otevření − i proto nás baví střídat místa a hostit pokaždé trochu jinou komunitu. Díky Družstvu jsme se protli se spoustou skvělých lidí − od majitelů prostor přes dodavatele jídla až po účastníky. Nebo také budoucí přítelkyně," směje se Čulík s poukazem na to, že půlka z nich si na akcích našla protějšky.

A jak jejich ochutnávka funguje? Každý z Družstva vybere dvě vína, která se pak rozlévají. Jsou to většinou malé šarže od českých i zahraničních vinařů, s jejichž postupy se ztotožňují. "Často jsou to mikrošarže, které mimo Družstvo není moc šance ochutnat, protože přesně tohle nás baví," doplňuje družstevní DJ Marko Jelić, jinak též dovozce naturálních vín pod hlavičkou Winegeek.cz.

Degustační list je sestavený tak, aby si tam každý našel to své. Jeho autoři se shodují, že se tam může objevit opravdu cokoliv. "Asi jediné, co nezažijete, je sladké bílé, na to musíte jinam," upozorňuje Dragan a sarkasticky dodává: "Naštěstí."

Z kanclu ke grilu

I tak by se mohl jmenovat pop-up Jakuba Dohnálka a Jonáše Amricha. Kluci, kteří teprve nedávno dokončili vysokou školu a v běžném životě se pohybují v prostředí produkční agentury, reklam a IT, však po skončení pracovní doby žijí ještě paralelním projektem WeAre burgers.

jarvis_59df502e498e27ac14c2be8f.jpeg
Zleva: Nicole Ehrenbergerová, Mikuláš Pavlík, Jonáš Amrich, Michael Šroubek, Jakub Dohnálek a Silva Tiplicová
Foto: Libor Fojtík

"Je to čistě koníček, který vznikl z lásky k vaření. Nejdřív jsme pořádali večeře pro kamarády doma, na chatě, kdekoliv − a vařili jsme cokoliv. A jednou jsme zkusili udělat burgery. Nakoupili jsme suroviny, namleli maso, navařili omáčky a upekli housky," vypráví Jakub.

Když jim na večeři dorazilo 30 lidí, rozhodli se zkusit to veřejně. A najednou měli 100 lidí ve frontě. "Lidem naše burgery zřejmě zachutnaly, začali nám psát a zvát nás na různé akce. Rozhodující okamžik ale nastal nejspíš v momentě, kdy pro nás designér a kamarád Vojta Kálecký navrhl stánek," pokračuje. Ten zpočátku rozkládali na velkých akcích, dnes už se opět zaměřují spíš na ty komornější.

"Šli jsme do toho proto, že nás to baví a občas chceme uniknout každodenní práci v kanceláři," vysvětluje Jonáš Amrich. "Během pěti let, co fungujeme, máme za sebou velký vývoj." První pop-up WeAre burgers proběhl souběžně s Dyzajn marketem, když bylo náměstí Václava Havla ještě piazzettou Národního divadla.

Ryze samostatnou akci zorganizovali naposledy před dvěma lety na terase společnosti, kde oba pracovali. Dnes se Jakub s Jonášem a jejich burgery objevují nejčastěji ve spřátelených podnicích, kde však zastávají roli jediného občerstvení.

I když se zaměřují na burgery, někdy je prý láká odskočit si i někam jinam. "Vlastně jsme to celé pojali dost volně, takže nabízíme i open sendviče ve vegetariánských variantách, kde jsou dvě housky prostě moc," vysvětluje Jonáš.

WeAre burgers jsme pojali volně, takže nabízíme i open sendviče ve vegetariánských variantách, kde jsou dvě housky prostě moc," říká Jonáš Amrich.

Recepty a složení burgerů si kluci vymýšlejí sami podle toho, jaké suroviny se jim podaří sehnat a na co mají momentálně sami chuť. "Troufám si říct, že jsme nikdy žádný burger neokopírovali. Sestavujeme vlastní kombinace, ty ochutnáváme a občas se také stane, že nejsou vůbec dobré," směje se.

Jenom housky se pečou s předstihem, to znamená pár hodin před plánovanou pop-up akcí, kdy se současně nakupují všechny potřebné komponenty. Jinak celá příprava probíhá až na místě. "Kolem WeAre burgers se ovšem pohybuje více lidí. My dva sice stojíme za ­kreativitou jídel, ale nikdy bychom to všechno sami nezvládli," líčí Jonáš s tím, že jim s akcemi pomáhá skupinka přátel.

Hotové burgery mají své místo v krabičkách, které z kartonu speciálně pro WeAre burgers tvoří designér Cyril Dunděra. Skládají se bez jediné kapky lepidla. "Samozřejmě se to trochu odráží v ceně, ale chceme mít opravdu vychytávky, abychom mohli kromě kvalitního jídla nabízet i zážitek, kompletní balíček."

V případě WeAre burgers neplatí pro potenciální konzumenty tak přísná pravidla. Některé akce jsou více tajné, jiné zase méně a většinou je mladí nadšenci oznamují předem na sociálních sítích. Ta příští proběhne 17. listopadu v pražské vinárně Bokovka. "To je naše srdeční záležitost, protože máme rádi i dobré víno. Rýsuje se také spolupráce s Družstvem," říká Jakub Dohnálek a odhaluje i další plány: "Do budoucna nevylučujeme ani WeAre burgers food truck, protože bychom rádi pohostili i zahraničí."

Barbora Pěničková
Přeposlat
Diskuse
reklama

Lídr ČSSD Zaorálek připustil, že by Česko mohlo brzy přijmout euro. Společného evropského ministra financí si ale představit nedokáže

Konec boomu hypoték? Poprvé za pět let jich po prázdninách ubylo, přesto může být letošek nadále rekordní

Volební deník Petra Honzejka, díl 17.: Jak Kalousek zavelel k útoku na ODS a piráty a proč se mu to může vymstít

Silný muž Číny a jeho sjezd: Komunistická strana zřejmě postaví Si Ťin­-pchinga vedle Marxe a Mao Ce-tunga

Sloupek Martina Malého: Volič mezi svobodou a jistotou

reklama