reklama

Jaroslav Němeček: Čtyřlístku se blíží padesátka, ale ještě s ním máme mnoho dalších plánů

Čtěte více: Čtyřlístek | komiks | osobnosti | výročí
Ilustrátor Jaroslav Němeček Ilustrátor Jaroslav Němeček Foto: Matej Slávik

Kdo má pocit, že je oddán svému dílu, měl by si zajít na návštěvu k manželům Němečkovým. Je pravděpodobné, že zjistí, že má rezervy. Na odhodlání udržet a rozvíjet možnosti nápadu, s nímž se vrátili z první společné dovolené v Itálii, by se dalo rozsvítit menší město. Zatímco první vydání příběhů z Třeskoprsk se na internetu draží za úctyhodné sumy a pocit z dobře odvedené práce by mohl Jaroslava Němečka a jeho ženu Lucii, jejíž zásluhy na tomto fenoménu jsou přinejmenším poloviční, poslat na odpočinek, tempo jejich práce nepolevuje. Místy možná dokonce zrychluje. Když se scházíme k rozhovoru, Jaroslav Němeček zmiňuje, že už je trochu umluvený: toho dne už několik hodin dohadoval podmínky výstavy u příležitosti nadcházejícího kulatého výročí, která vznikne ve spolupráci s Muzeem hlavního města Prahy. Rozprávění však nemá zadarmo − čas, který jím "spálí", bude muset dohnat kreslením.

Za rok a půl Čtyřlístek oslaví kulaté výročí, k němu přijdou do kin čtyři 15minutové filmy. Už se na nich pracuje?

Jeden je hotový, dva se dokončují, na jednom začínáme. Ale obrázky už mám. Každou středu to chodím kontrolovat, i když to moc není potřeba, protože v animačním studiu Alkay na mě obvykle čekají jen příjemná překvapení. Někdy ovšem kolegy překvapím já, protože začnu vykřikovat, že Pinďa má kšandu z druhé strany, a oni pak křičí, že to nebudou předělávat. Ale docela se tím bavíme.

Poznaly by to děti?

Tyhle drobnosti naštěstí vidím jen já.

Kdo k filmům napsal scénář?

Nechci to moc říkat, ale napsal ho Němeček!

Vy ale příběhy hrdinů z Třeskoprsk píšete spíše výjimečně, viďte?

Samozřejmě, to bych všechno nestíhal. Ale tentokrát jsme to tak udělali. Z příběhů, které se odehrávají kolem naší chalupy u Máchova jezera, jsme se ženou vybrali ty, které se nám líbí nejvíc. Nechávám třeba naše koně běžet olympiádu v Řecku a podobně. Snažíme se, aby krátké filmy byly Čtyřlístku, jak ho děti znají, co nejpodobnější.

jarvis_59df325e498e2987e19f75a3.jpeg
Ilustrátor Jaroslav Němeček s manželkou Lucií
Foto: Matej Slávik

Kolik autorů vám pomáhá s psaním komiksů? Naposledy vyšel 635. díl, to už musí chtít nějakou invenci.

Těžko říct, oni se střídají. Ale my avizujeme, jaké příběhy vydáme, s ročním předstihem. Ta avíza otiskujeme na zadní straně časopisu.

Jak si své autory vybíráte? Představuji si, že s ohledem na tradici i dosah jde o prestižní záležitost.

Výběr je v gesci našeho pana šéfredaktora. Dostáváme takových 40 nebo 50 příběhů ročně, přicházejí ve formě filmové povídky. Tohohle procesu se zříkám, protože z textu vůbec nepoznám, jestli je to dobré, nebo ne. Některým autorům námět odsouhlasíme a rozepíšou se až potom. Mají dodržet rozsah devíti stran. Ale i když jim to řekneme, občas jich dostaneme 18 a musí se zkrátit.

To pak člověka trochu brzdí.

Ano, zdržuje to. Vydávání časopisu má svůj pevný řád. Všechno, co přijde po uzávěrce, je pro tiskárnu problém. Ale na termíny bývala nejhorší paní Štíplová. Ta dávala pozdě úplně všechno. Udělali jsme to s ní mazaně, dali jsme jí termíny o 14 dní dřív, takže to vždycky přinesla akorát. Ale pro jistotu jsme se jí ještě připomínali.

U paní Štíplové, scenáristky a spisovatelky, která pro vás psala příběhy od samého začátku, bych se ráda chvíli zdržela − proč se podepisovala jménem svého manžela Miloše Štípla?

Z politických důvodů. Nikdy jsme se o tom moc nebavili, ale nejspíše podepsala Chartu, a tím pádem měla distanc. V prvních osm vydáních Čtyřlístku tedy připsala autorství svému muži, ale pak si na ten pseudonym zvykla, tak si ho ještě chvíli držela. Byla báječná. Ale tehdy šlo o osm námětů ročně, teď je jich 20 a to už je jiný splávek, to by jeden člověk nestihl. Nicméně paní Štíplová byla hrdinkou kapitalistické práce.

Bylo za komunistů těžké uhlídat, aby se člověk k něčemu ošemetnému nevyjádřil, byť třeba omylem?

U výtvarníků to často bylo tak, že se chtěli k dění nějak vyslovit. Jednou třeba někdo nakreslil Českého Honzu, jak se pere s medvědem. Medvěda namaloval doruda, kolem něj lítaly hvězdičky "spojeneckých vojsk". Ten člověk si pak pět let neškrtl. Nebo se kreslily pohádky z vesnic. A v těch bývají kostelíčky, že… Křížky se musely vymazávat.

Někdy začnu vykřikovat, že Pinďa má kšandu z druhé strany, a kolegové křičí, že to nebudou předělávat. Ale docela se tím bavíme.

Nezkoušeli vás někdy na něco nachytat?

Ne, ale jednou se stalo, že jsem nakreslil Čtyřlístek, když jsem byl pracovně v Německu, a potřeboval jsem ho dopravit do Čech. Našli jsme člověka s kamionem, kterému jsme ho předali, aby ho odvezl. On se možná bál, že bude mít malér, a nejspíš nás nahlásil. Až potom jsme si uvědomili, že jsme byli blázni, protože ten díl se jmenoval Černá sobota − bylo podezření, že je to komentář k okupaci. Ale to byl náš jediný výslech.

Když jste začínal, mohl jste sledovat západní vzory? Třeba amerického Supermana, který začal vycházet stejně jako Rychlé šípy, tedy v roce 1938?

Něco málo k dostání bylo, třeba francouzský Pif. V začátcích jsem dělal pro nakladatelství Panorama, které bylo trochu stranou hlavního dění. Knížky jinak procházely těžkým schvalováním, které mohlo trvat až tři roky. U nás nicméně vycházely i omalovánky a pohlednice. V té době jsem taky kreslil zadní stránku pro Mateřídoušku. Ta mě ostatně navedla k tomu, abych při první návštěvě Itálie se svou ženou nechodil jen po památkách. Objevili jsme spoustu časopisů. Pinocchia, americké hrdiny… Když jsme se vrátili, s redaktory z Panoramy jsme se dohodli, že něco vymyslíme i pro české děti. No, a ono se to ujalo.

Když jsme přišli, zmiňoval jste, že jste předtím čtyři hodiny v kuse kreslil. To děláte několik hodin denně přes 40 let, není to skoro na pracovní úraz?

Trochu mě trápí levá ruka, ale tou naštěstí nekreslím. Jde o dědictví z dob, kdy jsem dělal keramiku a keramické sochy pro zahraničí, což bylo fyzicky namáhavé. Ale zdraví mám v pořádku!

Samozřejmě, jen mě zajímá, jestli to časem s takovým zápřahem nemůže skončit karpálním tunelem nebo něčím podobným.

Pan doktor mě, prosím pěkně, z ordinace vyhnal. Prohlídl mě a řekl, že mám jít domů.

Tak to je skvělé. Že jste zmínil keramiku − někde jsem se dočetla, že jste spolupracoval s německými muzei na egyptských hrobkách. Co to bylo za práci?

Šlo o výrobu precizních kopií hrobek egyptských faraonů. Jeden západní galerista si ode mě předtím objednával keramiku, a tak mě na tu práci doporučil. Všechno šlo přes tehdejší Art centrum, jinak by to nebylo možné.

Jak dlouho jste zároveň s tvorbou Čtyřlístku stíhali pracovat ještě na jiných věcech?

Do roku 1990. Tehdy jsme se stali třetím soukromým nakladatelstvím v republice. Má žena vyrazila na Mariánské náměstí, úředníci na ni hleděli a přiznávali, že vůbec nevědí, jak se takové nakladatelství zakládá. Že mají nějaké důležité razítko zamčené v cizím stole a máme přijít zase v pondělí… Tehdy nám pomohlo, že jsme měli jako spoluautora pana Jaroslava Kořána, tehdejšího primátora Prahy a renomovaného překladatele. Stačilo, abychom řekli, že se s ním poradíme: úředník se orosil a za deset minut jsme měli vyřízeno.

jarvis_59df325e498e2987e19f75ab.jpeg
Foto: Matej Slávik

Čtyřlístek slaví úspěchy prakticky od počátku. Stalo se vám někdy, že by vám někdo obchodně nepřál? Zkusil vás okrást nebo napálit?

Po revoluci nám nějaký hoch ukradl kresby. Přišli jsme na něj náhodou. Naskenoval příběhy, převedl je na cédéčko a začal je prodávat.

To asi nebyl moc chytrý.

Nebyl. Známí nám hlásili: někdo vám prodává Čtyřlístek! Tak jsme se i se synem sebrali a jeli k němu domů. On nám otevřel, všude byly štosy cédéček připravené k prodeji po supermarketech. Vysvětlili jsme mu, že když ho dáme k soudu, tak se v životě nedoplatí. Nebyla to nakonec velká zlodějna, ale hoch si myslel, že tak se dělá kapitalismus.

Jak jste se ženou přísní, když vidíte, že někdo z lásky, a nikoliv ze snahy "parazitovat na značce", pojmenuje dětskou hernu U Fifinky?

Řešíme to domluvou. Nesoudíme se s nikým. Před deseti lety, kdy se objevily první karikatury Čtyřlístku, jsme se rozhodli, že žalováním nebudeme ztrácet čas. Čtyřlístek žije vlastním životem mimo nás. Je to sice trochu výmluva, ale my si myslíme, že je to dobře.

Všechny důležité věci od počátku rozhodujete společně se ženou. Zdá se, že jste se opravdu ideálně potkali. Jak to je, vy vymýšlíte, ona realizuje?

Její funkci se říká manažerka. Manažerka povolila, nepovolila, doporučuje… Bez ní by to nešlo!

Je mi to jasné. Když jsme se dohadovaly na termínu, kdy se sejdeme, zmiňovala, jak máte plný diář. Čím je tak nabitý?

Mám ho přinést? Například musím chodit do zaměstnání. Tam chodím pořád, i když už dávno přesluhuji.

Jste zaměstnancem vlastního nakladatelství?

Ne tak docela. Máme ho se synem napůl. Chodím tam každé dopoledne. O středách bývám ve filmovém studiu. V pátek jezdíváme na chalupu, ale i tam je spousta práce. Máme pět koní, ovce a rybičky… Tam vezmu do ruky vidle, přizvu kamaráda, který nám chodí pomáhat, a pracujeme. V pondělí odpoledne odevzdávám novou várku kreseb, přičemž už v sobotu večer mi bývá jasné, že to nestihnu, takže v neděli ráno uklidíme, zabalíme a jedeme zpátky do Prahy, kde dodělávám, co jsem zanedbal.

Kdysi jste uvažovali o zahraniční expanzi Čtyřlístku. Zdá se mi zvláštní, že se vám nepodařilo dostat na Slovensko. Proč se to nepovedlo?

Už za komunismu existovaly kulturní hranice. A pro dětskou literaturu byly stanovené zvlášť striktně. Dětská kniha, která mířila na Slovensko, musela projít schvalovací komisí nakladatelství Mladé letá. Když jste se jí znelíbila, nepustili vás tam. Slovenské děti Čtyřlístek neznají. Českým komisím jsme se vyhnuli jen šťastným vedením osudu − byli jsme v malém nakladatelství a chytili jsme rok 1968, kdy komunisti byli tak vyplašení, že tehdy nikomu do ničeho nemluvili. Všichni se nanejvýš báli o své fleky. Kdybychom přišli o dva roky později, asi bychom měli smůlu.

Máme také sběratelskou edici mincí. Na té zlaté je z jedné strany Čtyřlístek, z druhé královna Alžběta II.

Čím to, že se to nepovedlo ani po revoluci? Chyběla tradice?

Na Slovensku se na trh okamžitě vrhla spousta lidí. Na to, abychom se udrželi, potřebujeme v Česku každých 20 dnů prodat zhruba 50 tisíc výtisků. Nemusí se prodat pokaždé, ale v průměru se nám to podaří. Pokud je Slováků polovic, museli bychom mít 25tisícový náklad. Zkusili jsme to tam s knihami, ale Čtyřlístek jim opravdu nic neříká. Nechali jsme pro ně přeložit naši nejhezčí knížku, Čertovské pohádky, ale byli tam andělíčkové a čerti. Oni jsou tak nábožensky založení, že jsme prodali 500 kusů. Takže kdybyste chtěla knížku pro nějaké slovenské dítě, máme jich spoustu!

Děkuji mockrát, na tu remitendu budu pamatovat.

To byla ta největší, jakou jsme kdy měli. Ale abychom si nezkrátili žílu, děláme filmy. Štos obrázků, který máte před sebou, to je půlka filmu. A každý desátý obrázek musí být vybarvený.

Podle něj už ostatní dovybarví kolegové?

Ano. K 50. výročí chci udělat podle našich čtyř příběhů i knížku.

Pořád své obrázky předkreslujete tužkou a pak je obtahujete fixou?

To víte, že ano. Když se to má vybarvit v počítači, musíte dotáhnout každou linku. Pak byste na něco klikla a barva by se vám vylila. Švihovky nepřipadají v úvahu. Všechno má svá pravidla. Když je někdo nedodržuje, jsem z toho na mrtvici.

S příběhy jste prošli obrovské množství období. Byli jste v minulosti, v pravěku, v budoucnosti…

Ano, a máme dokonce mince s anglickou královnou!

Jaroslav Němeček (73)

◼ Malíř, ilustrátor a autor komiksu Čtyřlístek, který v počátcích kariéry přispíval i do nejdéle vycházejícího dětského časopisu Mateřídouška (nepřetržitě od roku 1945). Čtyřlístek od roku 1969 sleduje osudy čtyř hrdinů žijících ve fiktivních Třeskoprskách, jimž jsou předlohou severočeské Doksy, kde mají se ženou Lucií chalupu.

◼ V rodinném nakladatelství rozvíjejí legendu Čtyřlístku na mnoho způsobů: kromě knih, omalovánek a her se také zasadili o vznik stejnojmenného muzea v Doksech, jejich hrdinové se objevili v celovečerním filmu (Čtyřlístek ve službách krále, 2013), ale také v divadle.

Jaké mince?

Je to platidlo na Cookových ostrovech. Mají sběratelskou edici mincí, třeba zlatá má hodnotu jednoho dolaru. Z jedné strany je Čtyřlístek, z druhé královna Alžběta II. Pak vám je ukážu.

Ráda se podívám. Ještě k tomu zasazení příběhů do různých prostředí − musíte si někdy dělat rešerše, abyste věděl, jak co namalovat? Třeba ruskou vesmírnou stanici?

Většina je fantazie, samozřejmě. Nestává se to často, ale občas je něco potřeba. Hlídá to náš pan šéfredaktor, který mi to vyhledá na internetu. Třeba teď jsme měli lemury! Anebo byl příběh z Japonska, musel jsem vědět, jak vypadá hora Fudži nebo rozkvetlé sakury − je to třešeň, není to třešeň…

Ještě vám u kreslení paní Němečková žehlí? Někde jste říkal, že to máte rád.

Občas ano. Mám to rád od mládí, mně čisté prádlo hodně vonělo.

Takže máte doma asi pořád vypráno a vyžehleno, viďte?

V podstatě tak. Třeba na chalupě šaty moc nešetřím − ráno odejdu vyžehlený a vrátím se jako dělník. Ale chalupa vás donutí k práci, kdybych byl jenom v Praze, možná jsem už po smrti. Byl bych krásně líný… Lucinka mi taky koupila krokoměr.

Abyste podával výkon i při vycházkách?

Máme pejska! Musím s ním třikrát denně. Aspoň vím, co nachodím.

Můžete si při tomhle pracovním tempu někdy vzít dovolenou?

Někdy jedeme k moři. Ale mám s sebou kreslení.

Takže nemůžete.

Je to aspoň změna…

Mimochodem, jak se dostal Čtyřlístek na poštovní známky? To byla před pár lety velká věc.

Asi před pěti lety nás oslovili z České pošty, kde přišli s inovací − známky neměly mít hodnotu vyjádřenou v korunách, ale písmena A nebo B, přičemž jejich cena by se určila při prodeji. Toho pána nenapadlo nic lepšího než nám zavolat, jestli bych naše postavičky nakreslil. Předložil je pak ke schválení, a dokonce ho za to snad i povýšili. Projekt obrovsky narostl. Ke známkám přibyly obálky i pohlednice. Když známky rozeslali po poštách na ukázku, přišlo jim sedm milionů objednávek.

Cože? V desetimilionovém státě?

V rozhovorech jsme tehdy říkali: Víte, na kolika známkách byl prezident Novotný? Na sedmi tisících! Skoro každý má schovanou známku se Čtyřlístkem, někteří lidé si pořídili archy. Pošta na nich vydělala obrovské peníze. Bohužel nebyly pro mě.

Vy jste kreslil za honorář k obrázku.

Nebyl špatný, nestěžoval jsem si. Taky jsem věděl, že je to obrovská reklama pro náš časopis, takže bych to klidně udělal zdarma. I když taková koruna z jedné známky…

To by bylo. Ale zase je sympatické, že nad Čtyřlístkem není jestřábí dozor, kdy se propočítává, co se vyplatí dělat a co ne. Že ho tolik nehlídáte.

Upřímně řečeno, myslel jsem si, že připravím, co by se hodilo dát na naši výstavu k 50. výročí. Ale vedlejší místnost je od podlahy po strop plná kreseb. To bych neměl čas na kreslení. A Čtyřlístek i my máme mnoho dalších plánů před sebou. A těšíme se na ně.

Zuzana Válková
Přeposlat
Diskuse
reklama

Lídr ČSSD Zaorálek připustil, že by Česko mohlo brzy přijmout euro. Společného evropského ministra financí si ale představit nedokáže

Konec boomu hypoték? Poprvé za pět let jich po prázdninách ubylo, přesto může být letošek nadále rekordní

Volební deník Petra Honzejka, díl 17.: Jak Kalousek zavelel k útoku na ODS a piráty a proč se mu to může vymstít

Silný muž Číny a jeho sjezd: Komunistická strana zřejmě postaví Si Ťin­-pchinga vedle Marxe a Mao Ce-tunga

Sloupek Martina Malého: Volič mezi svobodou a jistotou

reklama