reklama

Katalánské emoce se dostávají do varu

  • Po srpnovém teroristickém útoku v Barceloně se zdálo, že místní politici si s těmi madridskými rozumí.
  • Jenže měsíc poté je jasné, že Katalánci nadále jdou za svým snem: samostatností.
  • Autonomie po vzoru té velkorysé jihotyrolské by byla řešením, ale to je pro Katalánce málo a pro Španěly moc.
Teodor Marjanovič. Teodor Marjanovič. Foto: HN - Matej Slávik

Srpnový teroristický útok v Barceloně na chvilku sjednotil místní politiky a madridskou vládu. Při návštěvě místa činu − vrazi zaútočili vypůjčenou dodávkou na lidi procházející se po hlavní barcelonské promenádě Las Ramblas − stál premiér Mariano Rajoy hned vedle šéfa katalánské provinční vlády Carlese Puigdemonta. Oba apelovali na jednotu, nikdo tragédie nezneužil k nějakému obviňování. Bylo to hezké, ale kdekdo si kladl otázku, jak dlouho jim ta jednota vydrží, až bude Las Ramblas zase plná otevřených kaváren a lidí.

Skepse, jak se teď ukazuje, byla namístě. Včera vtrhla španělská policie do několika katalánských vládních budov. Zkonfiskovala volební lístky, obálky a další písemný materiál určený pro katalánské referendum o nezávislosti, které se má konat 1. října. A zatkla Josepa Mariu Jového, tajemníka ze sekretariátu Puigdemontova náměstka. Šéf katalánského zákonodárného sboru Jordi Sánchez následně vyzval národ k mírumilovným protestům "na ochranu našich institucí". Situace zralá na občanskou válku, dalo by se říct.

Což je asi ještě daleko, leč pokud Katalánci referendum provedou a výsledek dopadne ve prospěch odtržení, vznikne v Evropě dlouho nevídaná situace. Třeba v skotském případě nikdo nezpochybňuje právo na sebeurčení a spíše se i z pohledu Anglie a ostatních debata vede o tom, proč by si měli Skoti sami svoje osamostatnění rozmyslet. Pokulhává i paralela s Jugoslávií. Šest republik v rámci Titovy federace mělo ve svých ústavách zakotveno právo na sebeurčení. Snad nejblíž by tedy bylo srovnání s Jižním Tyrolskem v Itálii, německojazyčnou provincií, která se chtěla v 50. a 60. letech minulého století vymanit z italského státu, ale nakonec se spokojila s velkorysou autonomií. Ta zahrnuje i to, že Jihotyrolané nemusí vybrané daně odvádět do Říma.

Jistě, autonomie po vzoru té jihotyrolské by asi byla řešením, ale to je pro Katalánce málo a pro Španěly moc. Katalánci vidí především čísla: je jich 16 procent obyvatel a obývají šest procent španělského území, leč produkují více než 20 procent HDP, na celkovém vývozu se podílí čtvrtinou a z 20 procent vytváří daňové výnosy. Ovšemže používají i historické argumenty, ale tenhle mají za nejsilnější. Proč být trestán za úspěch a jen cpát peníze do madridského chřtánu? Jenže právě to, jen v opačném gardu, je také argument Madridu. Z jeho pohledu věc nelze připustit, ani třeba referendum, protože ústava tu možnost vůbec nepředpokládá. A navíc je prý jen logické, že v rámci tak velkého státu některé regiony prosperují více, jiné méně.

Jasné je jen, že třetí cesty tady není. A 1. říjen je už za necelé dva týdny.

Teodor Marjanovič
Přeposlat
Diskuse
reklama

Z pražských sídlišť by se mohly stát vyloučené lokality. Vzor pro uzdravování panelových ghett ukazuje Nizozemsko

Šokuje mě, když vidím lidi pracující ve fabrikách za 16 tisíc. Pro mnohé se toho od socialismu moc nezměnilo, říká Zaorálek

Koruna je tam, kde byla před intervencemi. Posilování ale může zarazit úspěch Okamury a komunistů

Vlk z Wall Street míří do Česka. Dravý byznysmen bude v Praze radit podnikatelům, jak dosáhnout větších obratů

Větší rozdíl mezi mzdami mužů a žen je v rámci EU už jen v Estonsku, ukázala nová studie

reklama