reklama

Peníze na soláry chybí školám. Česko je ve financování vzdělávání nejhorší v EU, tvrdí předseda vysokoškolské rady

Panorama
Čtěte více: vysoké školy | rozpočet | vláda
  • Česko dává na vzdělávání jeden z nejmenších podílů HDP v zemích OECD, univerzity jsou už několik let podfinancované.
  • Předseda Rady vysokých škol Jakub Fischer už několik let bojuje za to, aby se rozpočet pro vysoké školy zvýšil.
  • S kolegyní zkoumal to, kam tedy Česko investuje více než jiné země - a jsou to obnovitelné zdroje energie.
jarvis_59b80434498e2987daac54b9.jpeg Jakub Fischer, předseda Rady vysokých škol a prorektor VŠE. Foto: HN - Matej Slávik

Dva týdny před volbami dostanou desítky tisíc domácností letáčky, na nichž vysoké školy vystaví účet politikům. Bude to vlastně taková obžaloba končící vládní koalice, která − alespoň podle profesorů a rektorů − toho pro univerzity mnoho neudělala. "Rozdáme to všem studentům," popisuje akci Jakub Fischer, předseda Rady vysokých škol a prorektor VŠE.

Protestní akci sice oficiálně vyhlásila Česká konference rektorů, rada, kterou vede syn někdejšího úřednického premiéra Jana Fischera, ji ale také podporuje. "Vezměte si, že v roce 2013, když tato vláda v podstatě začínala, byla průměrná mzda vysokoškolského učitele o 300 korun vyšší než průměrná mzda vysokoškolského odborníka. Loni to bylo už o 500 korun méně," zdůrazňuje docent z Vysoké školy ekonomické. "Když to vezmu u nás, tak tarifní mzda docenta je 30 tisíc korun a u profesora 34 tisíc. Docent znamená doktorské vzdělání, přes 10 let praxe, publikace, konference… A to jsem zvědavý na výsledky tarifních mezd v letošním roce," podotýká.

Připouští, že dalších až 20 tisíc korun si učitelé mohou přivydělat účastí na různých grantech a vědeckých projektech. Jenže o ty mohou zároveň z roku na rok přijít. "Nejhorší je ta nejistota. Nevíte, zda granty budou pokračovat. Když ho nedostanete, vy se nějak udržíte, ale váš tým už třeba ne."

Jakub Fischer (39)

Syn bývalého premiéra a prezidentského kandidáta Jana Fischera stejně jako otec vystudoval statistiku, v akademickém prostředí už zůstal. Působí jako prorektor Vysoké školy ekonomické, vede katedru ekonomické statistiky. Od roku 2012 předsedá Radě vysokých škol, která při jednáních s politiky doplňuje Českou konferenci rektorů. Postavil se proti šetření na vysokých školách, už když byl otec premiérem. Dnes na otázku, jak vnímá blížící se prezidentské volby, odpovídá až po dlouhém zamyšlení: "Já si jen přeji, aby vyhrál někdo, komu nebude osud vysokých škol lhostejný."

Jakub Fischer je spolu s rektory Univerzity Karlovy Tomášem Zimou a Masarykovy univerzity Mikulášem Bekem nejviditelnějším kritikem kabinetu Bohuslava Sobotky. Ten původně deklaroval, že v rozpočtu na rok 2018 dostanou vysoké školy přidáno 4,5 miliardy oproti letošku, jenže zůstalo jen u slibů. A tak univerzity začaly vydávat tisková prohlášení, organizovaly setkání s novináři, jejich zástupci vystupovali v médiích. Přesto o nich bylo málo slyšet − ve stejné době, na přelomu srpna a září, vyrukovali odboráři s tím, že vzhledem k rekordním výkonům tuzemské ekonomiky chtějí pro státní zaměstnance navýšit platy o 10 procent, pro učitele základních a středních škol dokonce o 15 procent.

V následujících třenicích a konfliktech mezi ministrem financí Ivanem Pilným z ANO a lídry ČSSD požadavky univerzit tak nějak zapadly. Tento týden jim ale svitla šance.

Jelikož Pilnému se podařilo najít dalších 21 miliard díky lepší předpovědi výkonu hospodářství, předsedové vládních stran se dohodli, že přidají stovkám tisíc státních zaměstnanců, co chtěli, a zároveň najdou víc peněz i pro vysoké školy. Nikoli původně slíbené 4,5 miliardy, ale nejspíše "pouze" tři miliardy. To by mělo stačit, aby i vysokoškolským kantorům stouply mzdy o 15 procent a aby se aspoň trochu mohlo přidat doktorandům.

"Když nebudeme započítávat inflaci, jsou na tom vysoké školy pořád hůře než v předkrizových letech. Škrty, které nás postihly, se dodnes nenarovnaly. Nechceme nic jiného než se dostat nad úroveň roku 2006," opakuje Fischer.

Vášnivý turista

Pracovna Jakuba Fischera nezapře vědecký původ – všude leží, byť vyskládané do štosů, knihy a učebnice, stůl s počítačem je zavalený lejstry. Výzdoba je minimální, leč jedna věc na zdi zaujme: turistická mapa Prahy a středních Čech s desítkami fixou vyznačených krátkých tras. "Od maturity pořádáme se spolužáky vždy jednou měsíčně nějaký výlet," popisuje nadšeně Fischer svou cestovatelskou vášeň. Za prvních 10 let, od roku 1995, jich stihli podniknout 250. Pravidelně se jich prý schází kolem 15, hlavním iniciátorem výprav, na nichž – jak dokládá obrázek půllitru – se i střídmě popíjí, je on. "Nápadů a tipů je nevyčerpatelné množství," dodává. Jak se postupně opravují další a další památky a stavějí nové rozhledny, je kam jezdit. V cílech Fischerovy skupiny převažují lokality ze středních Čech a okolí Prahy, to aby se výlety daly včetně cesty vlakem podnikat během soboty.

Na vzdělávání není, na soláry ano

Anabáze toho, jak tlak vysokých škol na zvýšení jejich rozpočtu zapadl v odborářské slovní válce, dobře ukazuje, co je hlavní problém univerzit při jejich jednání s politiky − na rozdíl od lékařů, policistů a vlastně i pracovníků regionálního školství nemohou efektivně hrozit stávkou. Kdyby zůstaly vysoké školy zavřené, nikdo by to nepocítil, jako třeba když nevyjedou vlaky. A navíc je tento tvrdý, někdy až vyděračský přístup intelektuálnímu akademickému prostředí většinou cizí.

Před pěti lety, když jim vláda Petra Nečase naordinovala výrazné úspory, uspořádaly školy se studenty protestní týden neklidu. Letos, když jim kabinet přidá méně, než sliboval, chystají již zmíněnou akci s názvem Týden pro vzdělávání. Její součástí má být právě letáková kampaň a pak průvod Prahou. "Půjdeme kolem ministerstva školství, pak ministerstva financí a skončit bychom mohli před Úřadem vlády," vyjmenovává Fischer trasu, na níž budou stovky učitelů i žáků upozorňovat na to, že Česko vydává na vzdělávání mnohem méně než jiné vyspělé země. A že tím, že vysokému školství nevěnuje dostatečnou pozornost, si zahrává se svou budoucností.

Ostatně o výdajích na vzdělávání Jakub Fischer, po svém otci povoláním statistik, něco ví. Není to tak dávno, co s kolegyní sepsal studii, v níž poměřoval, do kterých sektorů plyne v zemích Evropské unie jaké množství peněz v poměru k jejich HDP. A zjistili, že právě ve vzdělávání jsou Češi nejhorší. V čem naopak vyčnívali? "V obnovitelných zdrojích," krčí rameny mladý ekonom. Zjednodušeně se tedy podle něho dá říct, že desítky miliard, které natekly a ještě přijdou do zpackané podpory fotovoltaických elektráren, chybí ve školách a za fakultními katedrami.

Někteří kritici vysokoškolských protestů oponují, že zvyšovat rozpočty bude mít cenu, až tomu budou odpovídat univerzitní výkony. Tedy až české školy začnou v mezinárodních žebříčcích stoupat, a nikoli klesat, jak se děje poslední roky. Jenže tomu se Fischer a další akademici brání. On, stejně jako třeba rektor brněnské Masarykovy univerzity Mikuláš Bek upozorňují, že například počet žáků na učitele je kritérium, které má v žebříčkovém hodnocení škol dvacetiprocentní váhu. "Když se podíváte na údaje o průměrném počtu studentů na učitele, které loni vydalo OECD, tak zatímco průměr byl 17 studentů, Česko mělo 22. Byli jsme nejhorší před Belgií. Má to jasnou souvislost s penězi − když učitele slušně nezaplatíme, nemůžeme se divit, že jich není dost. Důležitým kritériem jsou také počty zahraničních učitelů na škole. Opět, my na experty z Německa či Spojených států nemáme peníze. Když jim nabídnete tisíc eur, nenalákáte je," vysvětluje Fischer.

Financování vysokých škol je poměrně složité, zhruba 21 miliard dostávají od státu na platy nebo provoz, dalších šest miliard jde na vědu a výzkum, další peníze jim plynou z grantů.

Při rozdělování rozpočtu jsou jednotlivé školy autonomní. Proto jim často kritici vyčítají, že si peníze mohou přerozdělit lépe. Fischer ovšem zásadně odmítá, že by se na vysokých školách plýtvalo. "Rozpočet vysoké školy navrhuje rektor, schvaluje akademický senát školy a následně ještě správní rada. Akademický senát si dobře hlídá, aby šla většina prostředků na mzdy, nedovolí vám utratit nic, co je podle něj zbytné," říká rozhodně. Doplňuje, že pokud se někdy plýtvalo, tak už určitě ne po roce 2011, kdy se vysoké školy musely vyrovnat s více než třímiliardovým poklesem rozpočtu.

Nechceme se každý rok hádat o peníze

S Jakubem Fischerem jsme se setkali jen pár hodin poté, co vládní koalice rozhodla o zvýšení platů učitelů na základních a středních školách, ale na požadovaném navýšení rozpočtu vysokých škol se zatím neshodla. "Kolegům z regionálního školství to moc přeji, jejich platová situace je skutečně tristní a tohle je první krok na cestě ke změně. Co se týče vysokých škol, mám z toho smíšené pocity. Vláda pořád slibuje, ale skutek utek. My přitom nechceme nic jiného než to, co nám Kateřina Valachová, bývalá paní ministryně školství, představitelka vládní ČSSD, ještě před půl rokem garantovala," uvádí Fischer ve spleti uliček, když nás vede do své kanceláře prorektora na VŠE.

Nelíbí se mu, že vysoké školy musí každý rok žadonit o peníze na ministerstvu financí. Mnohem víc by mu vyhovoval model takzvaného kontraktového financování, kdy by univerzity dostaly závazný písemný příslib od vlády, jaký dostanou rozpočet na několik let dopředu. "Alespoň abychom věděli, že když přijmeme studenty do tříletého bakalářského oboru, budeme na ně mít peníze až do konce studia," vysvětluje prorektor. Vysoké školy by zase závazně slíbily, kolik přijmou studentů, kolik odejde absolventů a jaké budou vědecké výstupy. "Každá škola je silná v něčem jiném, někdo ve vědě, jiný ve vysílání studentů do zahraničí. Ten kontrakt by byl nastavený pro každou vysokou školu jinak," rozvíjí myšlenku Fischer. Zároveň ale dodává, že při poslední diskusi o této změně spadlo celé téma pod stůl kvůli zásadnímu nesouhlasu tehdejšího ministerstva financí.

Celá debata o změně financování vysokých škol už vázne několik let. Jednání ministerstva školství s akademiky vždy skončí u toho, že bez výrazného navýšení rozpočtu nemá vůbec smysl systém přerozdělování peněz mezi vysokými školami měnit. "Když chcete některé škole přidat, jiné byste museli ubrat. A to nejde, protože menší regionální školy, které třeba nemají tolik vědy, už dnes fungují na absolutním minimu," konstatuje Fischer.

Poslední návrh je z jara letošního roku, ten stále počítá s navýšením rozpočtu o slibovaných čtyři a půl miliardy korun, aby vyšlo i na výraznější zvýšení stipendií doktorandů. Jejich příjmy se staly velkým tématem posledního roku, politické strany v řadě případů zařadily příslib zvyšování doktorandských stipendií do svých volebních programů. V současné době posílá stát na jednoho doktoranda sedm a půl tisíce korun.

"To je méně, než je minimální mzda," zdůrazňuje Jakub Fischer. Školy pak peníze mezi nimi mohou rozdělovat různě. Začínajícím doktorandům dát třeba pět tisíc a těm, kteří už mají složenou doktorskou zkoušku a publikují, vyplácet deset tisíc korun. Problém však je, jak mladé lidi, kteří mají dobré výsledky a právě dokončili vysokou školu, v akademickém prostředí v konkurenci nabídek soukromých firem udržet. "My jim můžeme nabídnout těch sedm a půl tisíce a za to chceme, aby čtyři hodiny týdně učili, studovali, zapojili se do výzkumné činnosti, publikovali nebo získali grant. Tím ty lidi prostě nemůžeme zaujmout," tvrdí Fischer.

Připouští, že část doktorandů má příjem také z grantů nebo jim přilepšuje univerzita. "Ale nějakou dobu trvá, než student grant získá, navíc jim univerzity se svými napjatými rozpočty moc přispívat nemohou," připomíná Fischer.

Podle hrubých odhadů dostává na VŠE přibližně polovina studentů doktorandských programů zmíněných sedm a půl tisíce korun, ostatní mají ještě další příjmy. Problém je také v tom, že Česko má doktorandů moc. Jenže ministerstvo školství posílá peníze takzvaně na hlavu, takže bohužel není možné přijmout třeba pouze polovinu doktorandů a zvednout jim příjmy. Na to by byla potřeba právě diskutovaná změna zákona, ta ale přijde na řadu nejdříve s novou vládou a až poté, co se zvedne rozpočet vysokých škol.

"Nerad bych vytahoval starý bonmot, ale teď je to tak, že doktorandi předstírají, že studují, a my předstíráme, že je platíme," uzavírá Fischer.

Markéta Hronová, Luboš Kreč
Přeposlat
Diskuse
reklama

Český trh s nemovitostmi je pro investory příliš drahý. Lepší návratnost financí tak začali hledat u sousedů

Postavila se agresivní politice Ruska a udržela Evropu jednotnou. Nemá charisma, ale lidé jí věří, říká životopisec Merkelové

Plná náměstí a politici na pódiích jsou při kampani minulostí, za voliči se jezdí na vinobraní či poutě

Na startupovou akci do San Franciska přivezli nejsilnější tým Češi. V Silicon Valley však uspěje jen zlomek

David Rath podal ústavní stížnost, nelíbí se mu rozhodnutí Nejvyššího soudu o odposleších v jeho kauze

reklama