reklama

Balkán vypije více českého piva než Česko balkánského vína

  • V Srbsku a zemích bývalé Jugoslávie mají dobré jméno hlavně strojírenské firmy jako Škoda nebo Zetor.
  • Čeští potravináři a zemědělci si jméno a postavení budují až v posledních letech.
jarvis_59b66f88498e2987daa2ccba.jpeg Pavel Svoboda Foto: HN – Libor Fojtík

Region západního Balkánu je pro českou zahraniční politiku prioritní oblastí. I proto má dnes Česká republika velvyslanectví ve všech postjugoslávských republikách, v Kosovu i Albánii. Od loňského roku je navíc zastupitelský úřad v srbském Bělehradě jedním ze čtyř českých velvyslanectví, kde začali fungovat agrární diplomaté; další jsou v Rusku, Číně a Saúdské Arábii. Země působnosti zemědělských diplomatů se vybíraly na základě konkrétního zájmu českých zemědělských a potravinářských firem.

Českým agrárním diplomatem v Srbsku je Pavel Svoboda, který z Bělehradu obsluhuje také další postjugoslávské mimounijní země Bosnu a Hercegovinu, Černou Horu a Makedonii.

Můžete charakterizovat aktuální stav zemědělství a potravinářství v Srbsku a v dalších mimounijních zemích bývalé Jugoslávie?

Obecně tyto země spojuje nepříliš úspěšná transformace a velké rozdíly mezi severem a jihem, způsobené nejen přírodními podmínkami. V centrálních a jižních oblastech určuje charakter zemědělské výroby nejen odlišná krajina a bonita půdy, než je na severu, ale především značné rozdrobení zemědělských pozemků. Je to důsledek historického vývoje v 19. století a také ustoupení od masivní kolektivizace po roce 1948. Drobní zemědělci nejsou v klasické zemědělské výrobě schopni dosáhnout konkurenceschopných cen, čím dál více se proto věnují ovocnářství, biovýrobě, zpracování ovoce na ovocné destiláty, džemy atd. Srbsko je tak například jedním z největších výrobců a exportérů malin.

Naproti tomu na severu Srbska ve Vojvodině obhospodařují největší zemědělské a potravinářské společnosti výměry přesahující 10 000 hektarů.

Situace v dalších zemích je podobná, samozřejmě vzhledem k přírodním podmínkám má každá země typické odvětví nebo plodinu. Ty jsou však v regionu velmi odlišné − zatímco sever Srbska patří k nejméně zalesněným oblastem Evropy, v Bosně je to naopak. Podnebí v Makedonii a jižním Srbsku dovoluje pěstování tabáku, ale v horských oblastech těchto zemí a celého Balkánského poloostrova je možné často jen pastevectví.

Mají tyto mimounijní země Balkánského poloostrova nějaký společný rys?

Balkán je velmi pestré teritorium s řadou protikladů. Společným rysem je, že všechny státy usilují o členství v Evropské unii, a snaží se proto odbourávat obchodní překážky.

Jaká je naše agrární obchodní bilance se Srbskem a s dalšími balkánskými zeměmi?

Agrární obchodní výměna dlouhodobě roste a jen se Srbskem dosáhla v loňském roce výše 756 milionů korun s přebytkem 37 milionů na straně České republiky.

Pozitivní vliv mělo v posledních letech odstranění celních bariér, určité zlepšení ekonomické situace i v tomto regionu a také slabá koruna. Především je to ale zásluha českých zemědělců, potravinářů a obchodníků. Ti dokážou nabídnout konkurenceschopný produkt a mají zájem zde prorazit.

S jakým sortimentem se čeští zemědělští a potravinoví producenti uplatňují na balkánském trhu?

Sortiment, který je možné uplatnit, je skutečně velmi široký a čeští exportéři už se na balkánském trhu prosazují.

U potravin nám nahrává skutečnost, že dochází k určité globalizaci chutí konzumentů. Například se v zemích, kde má tradici spíše výroba a konzumace ovocných destilátů a vína, čím dál více šíří obliba piva.

jarvis_59b66f88498e2987daa2ccbe.jpeg
Nové vedení Agrokoru ustoupilo po odchodu magnáta Ivici Todoriče z koncernu od striktního prosazování chorvatských dodavatelů a chová se tržně. I to může znamenat více příležitostí prosadit se na srbském trhu pro výrobky s českou značkou.
Foto: Shutterstock

V nabídce supermarketů je zřejmé, že se začínají uplatňovat i mléčné výrobky nebalkánského typu a různé druhy tmavého a celozrnného pečiva. Dříve zákazník vyžadoval pouze pro Balkán typický bílý chléb. Zajímavou příležitostí pro české firmy jsou také různé moderní trendy ve stravování, lidé jsou ochotni si připlatit za výrobky odpovídající zdravému životnímu stylu.

Na ministerstvech zahraničních věcí i zemědělství bychom byli samozřejmě rádi, pokud by se dařilo výrobkům s českou značkou a vyšší přidanou hodnotou. Ale nezlehčoval bych ani úspěch českých firem, které prodávají pod privátní značkou ve zdejších řetězcích.

Příležitostí v tomto směru může být i příchod společnosti Lidl, která v příštím roce otevře v Srbsku síť svých prodejen. Upozornil bych také na odchod Ivici Todoriče z chorvatského koncernu Agrokor (vlastník prodejen Konzum, Mecator a Idea v Chorvatsku, Bosně a Hercegovině a Srbsku). Nové vedení Agrokoru ustoupilo od striktního prosazování chorvatských dodavatelů a chová se tržně.

Srbští, ale i další zemědělci regionu, chtějí-li obstát na budoucím společném evropském trhu, musí zvýšit svoji ekonomickou efektivitu. Přes dobré přírodní podmínky a oddanost práci to nebude možné bez zvýšení užitkovosti zvířat a zavedení nových technologií, ať už se jedná o živočišnou či rostlinnou výrobu. To otevírá další prostor pro nepotravinářský export z Česka na Balkán.

Jaké bariéry české exportéry agrárních produktů na balkánských trzích čekají?

Evropská unie má se všemi zeměmi regionu podepsány stabilizační a asociační dohody o volném obchodu, takže obchodní výměně nebrání žádná cla. Ostatně většinu celních bariér odbouraly již předchozí prozatímní obchodní dohody, ovšem nesmí se jednat o reexport ze třetích zemí.

V současnosti jsou prakticky jedinou bariérou při dovozu potravin a zemědělských produktů fytosanitární zkoušky. Teprve po jejich absolvování je zboží možno pustit do prodeje. V praxi však tuto záležitost řeší místní dovozce a distributor.

Snahou jednotlivých zemí je samozřejmě chránit svoje zemědělce, ale vzhledem k přístupovým jednáním a podepsaným dohodám s Evropskou unií mohou zavést opatření k omezení dovozu jen při výjimečných situacích, a to jen na omezenou dobu. Srbsko například využilo tuto možnost v době zrušení kvót na výrobu mléka v Evropské unii a zavedení ruského embarga na dovoz mléka z unie. Do prosince loňského roku byl dovoz mléka zatížen poplatkem 10 až 20 srbských dinárů, tedy 8 až 16 centů na litr.

Samozřejmě v rámci politického škádlení mezi jednotlivými balkánskými státy, ochrany domácích zemědělců a sbírání nacionalistických hlasů občas "nalezne" sousedova fytosanitární inspekce v dodávce ovoce či zeleniny nadlimitní množství nepovolených látek a dodávka není vpuštěna na trh. Takovéto excesy však nejsou časté.

Dovoz na Balkán tedy není nijak komplikovaný, ovšem vzhledem ke zdejší finanční si­tuaci je vhodné vyžadovat zde platbu předem.

Jaké mají na Balkáně postavení čeští výrobci? Které značky tam mají jméno?

Obecně v Srbsku a zemích bývalé Jugoslávie mají dobré jméno především strojírenské firmy. Známá a doslova všude přítomná v celém regionu je Škoda. Ze strojírenských výrobků spojených se zemědělstvím lze uvést Zetor.

Mezi potravinářskými výrobky je na prvním místě české pivo. Nejpopulárnější je Staropramen, který zde však společnost Molson Coors vyrábí v pivovaru v Apatinu. Následuje dovážený Budvar, Velkopopovický Kozel a Prazdroj. Pivní fanoušci znají i Bernard, Primátor, Krušovice a další značky přítomné na trhu.

Pavel Svoboda (43)

◼ Je rodákem z Brandýsa nad Labem. Po absolvování strojní průmyslovky studoval srbštinu a chorvatštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Teritoriu Balkánu se profesně věnuje už od 90. let v privátním i státním sektoru.
◼ V letech 2000 až 2003 pobýval pracovně v Makedonii, od roku 2008 do roku 2014 byl ředitelem zahraniční kanceláře CzechTrade v Bělehradě. Od roku 2015 působí na ministerstvu zemědělství. Agrárním diplomatem v Srbsku se stal v roce 2016.

Čeští potravináři a zemědělci si jméno a postavení spíše budují až v posledních letech. Sice i zde existuje tradice v dodávkách technologického vybavení, v zakládání cukrovarů, pivovarů, škrobáren atd., ale ta je příliš vzdálená z dob po roce 1945 a za socialismu.

Část českých potravinářských firem úspěšných na místním trhu vznikla až po roce 1989 a jejich rozvoj souvisí i s novodobými trendy ve stravování. Konkrétně mám na mysli výrobky zdravé výživy od firem Mogador a Emco. Ovšem s příchodem nadnárodních řetězců a privátních značek potravin si řada konzumentů ani nevšimne, že jejich oblíbený produkt je vyroben v České republice. Propagaci českých potravin a nápojů velmi pomáhá, že místní znají Prahu jako mimořádně oblíbenou turistickou destinaci.

Ruské embargo na potraviny z Evropské unie pomohlo srbským producentům mléka a masa dostat se na trh Ruské federace a zvýšit tak jejich vývoz. Máme šanci uplatnit se v regionu s dodávkami technologií na produkci potravin, které jsou už zastaralé? Využívají naši výrobci tohoto prostoru na trhu?

Ruské embargo pomohlo především srbským ovocnářům. V loňském roce se značně zvýšil vývoz jablek a jahod. Velká řada hospodářů si uvědomuje, že na drobných výměrách nebudou schopni konkurovat evropským zemědělcům v pěstování obilnin, výrobě mléka a vepřového masa, a začínají se věnovat ovocnářství, které je možné efektivně provozovat i na menších výměrách. (Pozn. redakce: na jednoho chovatele připadá v Srbsku 2,8 dojnice, jedná se o nejmenší číslo v Evropě a dojivost dosahuje v průměru 12 litrů. V ČR průměrná dojivost přesáhla 20 litrů. Zdroj: Sdružení výrobců mléka Srbska, MZe)

S podporou municipalit a státu se místní zemědělci také snaží sdružovat a stavět i vlastní moderní skladovací prostory. Cílem je možnost zásobovat řetězce a exportovat. Přitom minimální množství zboží pro export je většinou kamion, tzn. cca 20 tun.

Samozřejmě zde existuje prostor pro české dodavatele, například sazenic, sítí proti krupobití, zavlažovacích systémů, sadařské mechanizace, chladicích zařízení atd. I proto jsme v letošním roce organizovali ve spolupráci s Unií ovocnářů ČR, jejíž součástí je i Svaz školkařů, jednání s potenciálními obchodními partnery a odběrateli.

Srbsko patřilo tradičně k velkým vývozcům vepřového masa, v současné době však země stěží pokrývá svoji spotřebu a jakýkoliv export velmi ztěžuje očkování proti moru prasat. (Je možný jen mimo EU a samozřejmě zvířata není možné dopravovat přes území EU). Situaci však velmi rychle může změnit příchod jednoho z největších výrobců vepřového masa, německé společnosti Tönnies, která se v těchto dnech účastní tendrů na pronájem cca 10 000 hektarů půdy, a také připravované zrušení očkování.

V poslední době se podařilo české společnosti Agrico několik významných dodávek v oblasti technologie pro chov a výkrm prasat a stájového vybavení.

jarvis_59b66f88498e2987daa2ccc2.jpeg
Na Zemědělském veletrhu v Novém Sadu pravidelně prezentují své výrobky čeští potravináři a zemědělci společně.
Foto: Shutterstock

Předání jedné z farem s českou technologií reprodukce prasat, jejíž součástí je porodna prasnic, odchovna selat, eros centrum a stáj pro březí prasnice, se ve Staparu zúčastnil i český ministr zemědělství Marian Jurečka. Akce se využila i pro prezentaci dalších českých firem produkujících zemědělské technologie. Při modernizaci srbského potravinářského průmyslu byli úspěšní také čeští výrobci balicích strojů.

Lze považovat Srbsko za bránu pro obchod s dalšími balkánskými mimounijními zeměmi?

Brána je podle mého názoru příliš silný výraz, ale ve většině případů je dobré zde začít. Jde o největší, nejotevřenější, dopravně dobře dostupný trh. Řada srbských dovozních a distribučních firem má dceřiné nebo partnerské společnosti v sousedních zemích, a pokud ne, jsou schopny vám doporučit spolehlivého partnera.

Jak se projevují aktuální politické vztahy mezi Srbskem a dvoumilionovým Kosovem v zahraniční obchodní politice? A jak to ovlivňuje český export do Kosovské republiky? Otevírá se tam příležitost přímo pro české exportéry potravin a zemědělské produkce, nebo je tu spíše šance pro české strojaře a dodavatele technologií vzhledem k tomu, že místní vláda chce spíše podporovat vlastní producenty, protože země je příliš závislá na dovozu ze sousedních států?

Kosovo se dlouhodobě snaží omezit dovoz potravin ze Srbska a tato skutečnost je patrná i v nabídce v maloobchodech. Většina výrobků se dováží a vzhledem k hustotě osídlení, rostoucí populaci a přírodním podmínkám nelze ani v budoucnu předpokládat vlastní pokrytí potřeb. Určitě je zde prostor pro dodavatele potravinářských technologií i potravinářských výrobků. Je však třeba mít na zřeteli odlišnosti ve stravovacích návycích, které ovlivňuje i náboženská příslušnost. Složitější je i logistika.

V Kosovu jsme byli úspěšní se skotem i s genetickým materiálem. Jak se český skot v Kosovu osvědčuje?

Český strakatý skot obecně prokázal velmi dobrou schopnost adaptability na chovatelské a přírodní podmínky Balkánského poloostrova. Důležité jsou zde totiž nejen parametry užitkovosti, ale i bezproblémový odchov, dobrý zdravotní stav, vitalita a schopnost pastvy.

S bezmála čtyřmi miliony obyvatel patří k větším balkánským zemím také Bosna a Hercegovina. Je pro české exportéry zajímavá? Jaká je bilance našeho vzájemného obchodu?

Statistická data bilaterálního obchodu jsou pro nás velmi pozitivní, český vývoz zemědělských a potravinářských výrobků v posledních pěti letech nepřetržitě roste. Agroexport z České republiky dosáhl v roce 2016 hodnoty 216 milionů korun, takže země je nepochybně pro české producenty zajímavým trhem.

Celé číslo magazínu Agro Export ke stažení zde:

Komplikuje obchodování s Bosnou a Hercegovinou její rozdělení na deset federálních kantonů?

Na deset kantonů je rozdělena Federace Bosny a Hercegoviny, která byla založena v březnu 1994 Washingtonskou dohodou a zastavila konflikt mezi tehdejšími Muslimy (dnes Bosňáky) a Chorvaty. Tři kantony jsou chorvatské, dva smíšené a zbývající bosňácké. Federace Bosny a Hercegoviny zabírá 51 procent teritoria Bosny a Hercegoviny. Na zbývajících 49 procentech se rozkládá Republika srbská, jejíž správa je centrální.

Samozřejmě že v chorvatských kantonech působí více chorvatských firem, v bosňáckých je naopak více firem a investic z Turecka či arabských zemí. Převládající náboženská příslušnost má pochopitelně vliv i na konzumaci a oblibu některých druhů potravin a odráží se i v zemědělské výrobě. Komplikací může být preference národních výrobků u části obyvatelstva.

Podařilo se českým exportérům zemědělských a potravinářských produktů vytvořit si další tržní prostor v dvoumilionové vnitrozemské Makedonii, kde jsme se v minulosti uplatňovali s mlékem a zahuštěnou slazenou smetanou?

Makedonie je jedinou zemí regionu, se kterou máme v agroobchodě negativní saldo. Důvodem je především dovoz tabáku, který se v České republice dále zpracovává, a dovoz ovoce a zeleniny, kterou v Česku nemůžeme efektivně či v dostatečné kvalitě pěstovat. Jde například o vodní melouny.

Mléko a smetanu na tamním trhu uplatňujeme nadále. Do této země se daří vyvážet i český slad. Staropramen, který se prodává v Makedonii, ale není vyroben v České republice. Export piva prodražuje větší vzdálenost, problémem jsou i světové značky, které vyrábí v místě či sousedních státech. Nicméně se domnívám, že je zde díky velmi dobré imagi českého piva možnost podíl na trhu zvýšit.

Makedonie i Bosna a Hercegovina mají poměrně vysokou míru nezaměstnanosti šplhající se až ke 30 procentům. Existuje tam dostatečná kupní síla, aby se vyplácelo vozit tam potraviny a zemědělské produkty a obecně spotřební zboží?

Nezaměstnanost v těchto zemích je skutečně velmi vysoká, ale velká část občanů těchto zemí pracuje v zahraničí, v západní Evropě. Značné finanční prostředky proudí do těchto zemí také od diaspory z USA, Austrálie atd. Životní úroveň v těchto zemích je vyšší, než by odpovídalo statistickému údaji o čistém příjmu na hlavu. Obyvatelé Makedonie i Bosny a Hercegoviny jsou navíc zvyklí si více užívat života a nešetří tolik na horší časy či hypotéky jako Středoevropané.

Předpoklad, že výrobky z dovozu musí být vždy dražší než domácí produkty, je mylný. U řady produktů je podíl dopravy na ceně nízký. Rozhodující je vlastní produktivita výroby, která je v Česku často vyšší. Navíc u mnoha produktů si určitá část zákazníků za kvalitu či image ráda připlatí.

Potravinové produkty z nevelkého státu Černá Hora v Česku znají milovníci vína nebo moštu z hroznů, případně mořských plodů. Na kterých českých potravinách si pochutnávají Černohorci?

I v agrárním obchodu máme s Černou Horou pozitivní saldo. Černohorci přece jen vypijí více českého piva než Češi známého vína Vranac. Černá Hora je pro nás kvůli málo rozvinuté zemědělské a potravinářské výrobě a vzrůstajícímu turistickému ruchu zajímavý trh. Z potravin jde především o pivo, které je i na prvním místě ve statistických údajích. V obchodech tu ale naleznete například i müsli společnosti Emco.

Vzhledem k velkému počtu turistů z Evropy a Ruské federace, kteří preferují evropské chutě a často znají české výrobky, zde vidíme perspektivu. Například řada mléčných produktů se do Černé Hory dováží z Německa a Itálie, přičemž naši mlékaři jsou konkurenceschopní.

Snahy českých exportérů jsme letos podpořili uspořádáním společné české účasti na potravinářském veletrhu v Budvě.

Jaké formy ekonomické diplomacie se osvědčují v Srbsku a na Balkáně? Jakou pomoc může zastupitelský úřad v Srbsku firmám nabídnout?

Osvědčuje se nám organizování B2B setkání. Snažíme se flexibilně reagovat na zájem českých firem a situaci v jednotlivých oblastech zemědělské výroby. Například v loňském roce jsme uspořádali na ministerstvu zemědělství setkání s největšími odběrateli sušeného mléka a dovozci mléčných výrobků.

Letos jsme se na základě zájmu českých firem zaměřili na dovozce skotu a inseminačních dávek a na základě poptávky srbské strany na dodavatele technologií pro chov ryb.

Agrokor

◼ je chorvatská maloobchodní akciová společnost a nadnárodní holding se dílem v Záhřebu. Byla založena v roce 1976. Skupuje různé podniky na Balkánu, patří jí například řetězec s potravinami Konzum, který v Chorvatsku čítá přes 700 poboček, značky balené vody Jamnica, Jana, značka zmrzlin Ledo nebo například síť trafik Tisak. Jejím CEO a budovatelem byl do začátku roku 2017 nejbohatší chorvatský podnikatel Ivica Todorić.
◼ V posledních letech se firma dostala kvůli velké expanzi a následnému zadlužení do problémů. Na začátku roku 2017 byl sesazen z vedení Todorić a byl dosazen krizový management. Problémem se zabývá i chorvatská vláda. Firma Agrokor je často přirovnávána k českému potravinářsko-chemicko-zemědělskému holdingu Agrofert. Bývalý majitel Agrofertu Andrej Babiš se ostatně s Ivicou Todoričem přátelí.

Osvědčená je i společná prezentace českých zemědělců a potravinářů na Zemědělském veletrhu v Novém Sadě. Jedná se o největší veletržní akci v regionu.

Firmy mají zájem i o oborové mise, kdy navštíví potenciální odběratele a obchodní partnery přímo v jednotlivých regionech. Takovou misi jsme, jak již jsem uvedl, organizovali ve spolupráci s Unií ovocnářů ČR.

Nabízíme také možnost využití reprezentačních prostor zastupitelského úřadu ČR k prezentacím, seminářům pro obchodní partnery atd. Pro české firmy organizujeme též proexportní semináře v ČR. Jsme otevřeni komunikaci a individuálním námětům českých exportérů. Zemědělský a potravinářský trh balkánského regionu je pro české exportéry bezesporu zajímavý. Svědčí o tom nejen rostoucí čísla, ale i aktivity a úspěchy výrobců z dalších zemí unie, kterým jsou čeští zemědělci i producenti technologií nepochybně schopni konkurovat. O využití potenciálu je možné vždy diskutovat, ale je důležité, že jsme zde zachytili trend a jsme přítomni.

Ivana Gračková
Přeposlat
Diskuse
reklama

Český trh s nemovitostmi je pro investory příliš drahý. Lepší návratnost financí tak začali hledat u sousedů

Postavila se agresivní politice Ruska a udržela Evropu jednotnou. Nemá charisma, ale lidé jí věří, říká životopisec Merkelové

Plná náměstí a politici na pódiích jsou při kampani minulostí, za voliči se jezdí na vinobraní či poutě

Na startupovou akci do San Franciska přivezli nejsilnější tým Češi. V Silicon Valley však uspěje jen zlomek

David Rath podal ústavní stížnost, nelíbí se mu rozhodnutí Nejvyššího soudu o odposleších v jeho kauze

reklama