reklama

Rekordní růst čerpá z intervenčního dopingu

Názory
Čtěte více: ČNB | inflace | ekonomika | intervence ČNB
  • Česko prožilo zázračné ekonomické jaro.
  • Tak velký růst tu ještě nikdy nebyl.
  • To vše v době, kdy ČNB v zájmu roztlačení ekonomiky do tempa, při němž zesílí inflace, "tiskla" biliony korun.
  • Takový balík má pořádnou setrvačnost, což je na kurzu koruny vidět až moc názorně.
Luděk Vainert. Luděk Vainert. Foto: HN - Libor Fojtík

Česká ekonomika roste jako nikdy v minulosti. Kam časové řady sahají, nikdy se nestalo, aby výkon hospodářství během jediného čtvrtletí stoupl o dvě a půl procenta. Původní číslo, kterým ČSÚ šokoval už v polovině srpna, páteční zpřesněné údaje ještě vylepšily.

Kdyby se "kola výroby" točila podobně zběsile i nadále a hospodářství dál čerpalo také z obnovené síly sektoru služeb a nebývalé chuti utrácet, měli bychom tu explozivní růst přes deset procent. Pak by nám nestačila Čína, ani za pomoci svých "kreativně vylepšenýchstatistik.

Což je samozřejmě nesmysl. Takový růst není dlouhodobě udržitelný (což uvidíme už brzy) a sešel se jen shodou okolností. Tou nejpodivnější z nich je nebývale expanzivní měnová politika. Ještě po část zázračného druhého čtvrtletí centrální banka dopovala ekonomiku devizovými intervencemi, tedy garancí, že nenechá korunu posílit nad 27 Kč za euro. Ať to stojí, co to stojí. Ještě důležitější než posledních šest intervenčních dní v dubnu jsou samozřejmě předchozí měsíce až roky, kdy intervence povzbuzovaly dávno probuzenou ekonomiku.

Česká ekonomika rostla rychleji, než se čekalo. HDP táhla spotřeba domácností a vyšší investice firem

Kromě toho, že to bylo velmi drahé, to bylo také zbytečné. A nejde jen o pohled do zpětného zrcátka, o hodnocení ve stylu "po bitvě generálem".

Nepřehlédnutelné příznaky, že léčba hospodářství pomocí garantovaně levné koruny není třeba, se hromadí nejméně poslední dva roky. Jak by také ne, když už v roce 2015 ekonomika, jak statistici nedávno dopočítali, rostla o nevídaných 5,4 procenta.

Nepřehlédnutelným příznakem boomu byl systematický pokles nezaměstnanosti. V této disciplíně je Česko jasným premiantem Evropy, nezaměstnaných je tu méně než v Německu, jehož ekonomika též šlape jako dobře namazaný stroj (což samozřejmě pomáhá i té české).

Rekordní zaměstnanost přináší solidní růst mezd, ale vedlejší efekty jsou nepříjemné. Zprávy o chybějících zaměstnancích jsou tak časté, že je zbytečné na ně odkazovat. Nedostatek kvalifikovaných pracovníků se stal hlavní brzdou růstu. Firmy jsou nuceny odmítat některé zakázky a mnohdy také kvůli chybějící pracovní síle nestíhají termíny. Nyní nepropouští dokonce ani ten, kdo nemá pro své lidi dočasně využití. Vždyť by je pak už nemusel sehnat. 

Že je trh práce přehřátý, se nedá přehlédnout už roky. Vlastně jediným, kdo to ignoroval, byla ČNB. Centrální bankéři to ale dělali vědomě. Rozhodli se totiž, že nic jiného než inflační cíl je nezajímá. Když "hrozí", že ceny porostou pomaleji než o dvě procenta ročně, je podle vidění ČNB nutné ekonomiku popohnat, i kdyby byly úroky na nule. Proto centrální banka přišla s intervencemi, a proto je tak dlouho držela.

Že byl pokles cen z velké části dovezený z eurozóny a přiživený nezvykle levnou ropou (její cena se poslední tři roky drží hluboko pod předchozím "normálem"), ČNB pomíjela, stejně jako změny v ekonomice.

Výsledkem je, že ekonomiku systematicky dopovala i v době, kdy už rostla excelentně. Vinou zpoždění revizí statistik se centrální banka (a my s ní) až dodatečně dozvěděla, že intervence spustila v době, kdy už bylo po recesi a lidé zase začali víc a víc nakupovat. Jenže modely ve své době ukázaly "na horizontu měnové politiky" deflaci a té se ČNB bojí. Prý hrozila deflační spirála, kdy budou všichni odkládat nákupy v naději, že v budoucnu bude ještě levněji...

To teď určitě nehrozí. Inflační cíl byl překonán a teď už by se při krocení růstu cen ČNB silnější koruna hodila. Jenže jak má posílit, když ji ČNB tak dlouho do rukou spekulantů hrnula velkokapacitním buldozeremDva biliony korun se jen tak nevypaří. 

Takže s korunou nyní nepohne ani to, že máme – na rozdíl od eurozóny – kladné úroky a o jejich dalším zvýšení mluví i bývalí "prointervenční radikálové". Kurz nereagoval dokonce ani na minulý skvělý údaj o HDP, ani na jeho páteční vylepšení. Hladina 26 korun za euro je stále zakletá a celkové posílení české měny od konce intervencí nedosahuje ani čtyř procent. Exportéři si tak nadále užívají docela slabé koruny.

I to je dopad intervencí a třeba z vyjádření guvernéra Rusnoka se zdá, že silnější, než ČNB čekala. Že to není zadarmo, je jasné.

Česko má dlouhodobý problém s tím, že rozpočtová ekonomika státu prohlubuje ekonomické výkyvy. V době recese "erár" šetří a dál depresi prohlubuje, v době boomu utrácí a přispívá k přehřátí ekonomiky. Novum ale je, když v podobném směru působí měnová politika.

Luděk Vainert
Přeposlat
Diskuse
reklama

Ve městě, kde Merkelová prožila své dětství, cítí k německé kancléřce respekt, ale rozhodně ne obdiv

Evropská komise zkoumá závadnost rumového aroma. Lihovarníci chystají změnu receptu tuzemáku

Trump vyhlásil bankovní blokádu KLDR. Obchod se Severní Koreou zakáže bankám i Čína

Investiční rating od Moody's sníží cenu, za kolik si CPI Property Group půjčuje, věří šéf firmy Němeček

Volný pohyb osob je bláznivý nápad, hřímal euroskeptik Farage na setkání příznivců Svobodných v Praze

reklama