Kdyby žil na Antarktidě, bylo by to pro teenagera Sama snazší. Autistický hrdina osmidílného seriálu Atypical, který je od pátku k vidění na internetovém Netflixu, miluje tučňáky a vše spojené s životem uprostřed ledu a samoty. Nenávidí však hluk a nové věci. Tudíž skoro vše, co život dospívajícího středoškoláka obnáší.

Sam není další "nerd" typu sociopatického podivína Sheldona Coopera ze sitkomu Teorie velkého třesku.

Nový seriál chce autismus ukázat seriózně, byť Samova upřímnost a metodičnost mnohdy vyvolají smích. Především proto, že Atypical zachycuje Sama v etapě, kdy mu do života vstoupila snad první vítaná "novinka", která straší též v hlavách všech jeho vrstevníků: touha vidět prsa.

Atypical − v němž se Sam, jeho mladší sestra i rodiče vyrovnávají s hrdinovou diagnózou − je středoškolská romantická komedie i rodinné drama. V tom prvním navazuje na proměnu žánru v poslední dekádě, kdy hollywoodské romantické komedie jako Zbouchnutá či 40 let panic začaly hlásat, že také atypičtí jedinci mají právo na lásku.

Po obtloustlých huličích a nesmělých outsiderech si tak nyní lásku hodlá vydobýt chlapec, který má potíž pochopit, co jsou emoce, nesnáší hebké doteky a ze všeho nejraději vykládá perličky ze života polární zvěře. Zato však dovede být analyticky důkladný.

Nejsympatičtější na seriálu je snaha tvůrců vyobrazit život s autismem bez zlehčování a přitom dělat zábavný pořad pro dospívající i jejich rodiče, v němž se vlastně manifestují stejné hodnoty, které se objevovaly na transparentech ve víkendovém průvodu Prague Pride. Tedy "Všichni jsme stejní".

Sam žije s vysokofunkčním autismem a seriál nijak nebagatelizuje jeho jinakost. Naopak ukazuje, že hrdina se musí vyrovnat s podobnými chybami ve vztazích jako jeho okolí. A že může žít plnohodnotný život.

Když Sama jeho dívka zve na závěrečný školní ples, nemusí být protagonistova neschopnost pohybovat se v hlučném prostředí plném lidí překážkou. Stačí si vypůjčit nejnovější výstřelek hipsterů a uspořádat tichý mejdan, na němž se tančí s využitím bezdrátových sluchátek.

A takový je ve svých nejlepších momentech celý Atypical: nenuceně bourá bariéry a problémy mění v zábavné a trendy věci, aniž by však potlačil dramatičnost vyvstalých situací.

Bohužel na rozvedení toho, jak se se Samem vyrovnává jeho rodina i okolí, je tu příliš málo času. Obzvlášť když je stále potřeba vyvažovat drama sitkomovými legráckami, které ne vždy fungují.

Sam chodí na brigádu do obchodu s elektrozbožím, kde si najde kamaráda indického původu.

Je dobře, že tuto postavu − navzdory jejímu outsiderskému vzezření − seriál ukazuje jako magnet na ženské. Bohužel se magnet chová poněkud zastydle puberťácky a není jasné, proč na něj ženské "letí".

Atypical přináší vítanou hereckou změnu pro pětapadesátiletou Jennifer Jason Leighovou, která − po krvelačné hrdince z Tarantinova posledního snímku Osm hrozných − teď v roli Samovy matky ukazuje jiný herecký rejstřík.

Hned zkraje její postava učiní špatné rozhodnutí, které později vede k těm nejhůře napsaným momentům seriálu.

Naopak všechny tahanice a slovní přestřelky mezi Samem, jeho sestrou Casey a jejich spolužáky působí zcela uvěřitelně.

Seriál Atypical některé věci říká příliš doslovně. Ale jednak je to pochopitelné díky Samovu autismu, jenž ospravedlňuje jeho věčné monology, hlavně to však vyvažují skvělé herecké výkony.

Ty − spolu s chytlavou hudbou − především mladším divákům předávají pozitivní zprávu, že když může svůj život alespoň v limitované míře změnit Sam, dokážou nesmělost či další nešvary dospívání překonat také oni. Nemůže se jim stát nic horšího, než že do ticha uprostřed školního plesu s odzbrojující bezprostředností pronesou větu "právě mi ho vyhonila v iglú".

Z úst Sama to snad ani nikoho pohoršit nemůže. Obzvlášť poté, co provedl ten nejromantičtější čin, jakého je schopen člověk, který si všechny emoce musí dopředu analyzovat.

Atypical je někdy ve své snaze ukázat všechny postavy nečernobíle až matematicky úporný, tak jako jeho hrdina. Ale navzdory tomu a navzdory pokaženému závěru, který až moc okatě říká "počkejte si na druhou řadu", existuje dost důvodů, proč si ji za rok opravdu pustit.