reklama

Vždyť to nejsou žádní uprchlíci, jen migranti! Dehumanizace jako jeden ze strašáků současnosti

Čtěte více: imigrant | uprchlík | ekonomika
  • Není možné pomoci všem, a to ani těm, kdo jsou skutečně ohroženi válkou a represemi. Evropa naopak bude muset být časem sebezáchovně sobecká. Ovšem nepomáhat vůbec a schovávat se za ideologické floskule typu "žádní uprchlíci neexistují, jen ekonomičtí migranti", je lhaní si do kapsy.
Komentátor HN Petr Honzejk. Komentátor HN Petr Honzejk. Foto: HN - Matej Slávik

Ve zdejších debatách o lidech snažících se dostat do Evropy lze často slyšet rozhořčené výkřiky: "Je neuvěřitelné, že se pro ně stále používá termín uprchlík! Vždyť to nejsou žádní uprchlíci, jsou to jen prachsprostí ekonomičtí migranti!" Mluví tak samozřejmě většinou ti, kdo by nejraději na kontinent nepouštěli vůbec nikoho a potřebují ospravedlnit svůj radikální náhled. Hezky to ukazuje, jak důležitá je pro naše prožívání a následné jednání použitá terminologie. Když je někdo uprchlík, tedy prchá před něčím nebezpečným, ohrožujícím, považujeme tak nějak za samozřejmé, že si zaslouží pomoc; člověk by se styděl zabouchnout před ním dveře. Když se ale řekne, že je to jen migrant, který jde za lepším, je málem záslužné hnát ho potěhem.

Upomíná to na prastarou mentální techniku zvanou dehumanizace. Ta spočívá v tom, že jedna skupina lidí začne jinou skupinu nazývat důsledně pejorativně, postupně ji tak zbaví důstojnosti a vůbec všech atributů lidskosti, načež si vůči ní už může dovolit vlastně cokoli. Dehumanizace v současném českém kontextu funguje například tak, že se muslimům začne říkat "bubáci" či "slimáci", až postupně leckomu přijde v pořádku do nich coby do bubáků kopat, jako jsme to viděli nedávno na jednom pražském koupališti.

Tvrzení, že neexistují žádní uprchlíci, ale jen ekonomičtí migranti, je možné označit za soft verzi dehumanizace. Když nerozlišujeme a ze všech lidí přicházejících do Evropy uděláme paušálně ekonomické migranty, "osvobozuje" nás to od jakékoli empatie, pocitu, že by bylo dobré přece jen někomu pomoci.

A co hůř: když se nálepka "ekonomický migrant" nalepí na celou skupinu bez výjimky, umožňuje to pak zastávat extrémní stanoviska, aniž bychom si všimli, že se jedná o extrémní stanoviska. Zatímco jeden možný extrémní postoj k migraci (přijímat všechny) nezastává pochopitelně vůbec nikdo, druhý extrém (nepřijímat nikoho) je v Česku zcela běžný. Zastávají ho před volbami i mainstreamoví politici, například Andrej Babiš, aniž by je někdo považoval za svého druhu extremisty. Naopak: jejich postoji většina aplauduje. Dostali jsme se postupem času opravdu hodně daleko. Až tak daleko, že se v Česku houfně bojuje proti přijetí kohokoli dalšího v rámci evropských kvót, ač jsme zatím pomohli pouhým třinácti lidem, což je evropský rekord v neochotě. Jistě v tom hraje roli i prostý strach, ale bez rozšířeného narativu, že "všechno to jsou ekonomičtí migranti", by to tak snadné nebylo.

Jenže přiznejme si, ono to ani s pojmem "ekonomický migrant", který funguje jako univerzální alibi pro neochotu pomáhat, není tak jednoznačné. Posuďme: když někdo odchází ze země, kde ho sice neohrožuje válečný konflikt či represe, ale je v bezvýchodné situaci třeba proto, že kvůli suchu nemůže uživit rodinu, je to ještě ekonomický migrant? Pokud mu hrozí vážné nebezpečí a možná fatální následky, když zůstane na místě, není to už spíš uprchlík? Asi je to i to. Možná by nejlépe seděl hybridní termín "ekonomický uprchlík". V každém případě je vidět, že domněle jednoznačné kategorie se často překrývají.

Mimochodem zajímavá akademická debata by se dala vést i o tom, zdali by se do nejpřísněji pojaté kategorie "uprchlík" vešla například ta část československé emigrace 80. let, která prchala ne přímo před represemi, ale před socialistickým marasmem, chudobou a nemožností udělat bez aktivní podpory režimu pořádnou kariéru. Osobně bych řekl, že ano, ovšem asi by se našel i někdo, kdo by tvrdil, že šlo primárně o ekonomickou migraci. Dobře, že k tomu tak tehdy v Německu nepřistupovali.

Aby nedošlo k omylu: vůbec tím nemá být řečeno, že Evropa je nafukovací a měla by přijmout každého, kdo se vydá na cestu. Ani náhodou. Není možné pomoci všem, a to ani těm, kdo jsou skutečně ohroženi válkou a represemi. Evropa naopak bude muset být sebezáchovně sobecká. Ovšem na druhou stranu: nepomáhat vůbec a schovávat se za ideologické floskule typu "žádní uprchlíci neexistují, jen fuj fuj ekonomičtí migranti", to je − s odpuštěním − lhaní si do kapsy…

Petr Honzejk
Přeposlat
Diskuse
reklama
comments powered by Disqus

Inkluze pomáhá i nadaným dětem. Nemusí čekat na pedagogicko-psychologickou poradnu, učitelé je odhalí díky testům

Americké trhy mají za sebou rekordní sérii. Finančníci očekávají "soudný den"

Desítky politických stran porušují zákon, odhalil nový úřad. Nedodávají například informace k transparentním účtům

Musíme najít způsob, jak se s umělou inteligencí spojit, říká její vývojář Marek Rosa

Drahoš se stal třetím oficiálním kandidátem na prezidenta, nasbíral již více než 78 tisíc podpisů

reklama