reklama

Česko, puberťák Evropské unie

  • Česko se ve vztahu k EU chová jako pubescent bouřící se proti autoritě.
  • Ať Brusel činí, co činí, v našich europubertálních očích vždy špatně činí.
  • Chyba je ale i u starých zemí, které se chovají jako empatie neschopní rodiče.
Komentátor HN Petr Honzejk. Komentátor HN Petr Honzejk. Foto: HN - Matej Slávik

V Česku sílí pocit, že si na nás Evropská unie zasedla a chová se k nám autoritativně. Staré země unie zase soudí, že Česko (a další země Visegrádu) nectí společné hodnoty a chová se nesolidárně. Poštěkávání je z obou stran stále hlasitější. Je jistě možné popisovat tento jev v termínech mezinárodní politiky, ale rostoucí míra iracionality dává možnost podívat se na něj i jinak. Třeba pohledem vývojové psychologie.

Referendum o unii je nesmysl, Česko patří na Západ, ujistil Zaorálek na Colours

Příběh má totiž veškeré rysy bouřlivé, oboustranně nezvládnuté puberty. Česko v něm vystupuje jako pubescent a EU jako empatie neschopný rodič.

Česko vstoupilo do unie před třinácti lety, takže dospělo v rámci evropské "rodiny" do věku, kdy už se nechce jen učit, poslouchat. Má pocit, že už toho ví dost, chce být slyšet, chce, aby ho ostatní brali vážně. A když to nefunguje, dokáže si dupnout. Zkrátka se chová jako pubescent bouřící se proti autoritě.

Je to vidět třeba na uprchlické krizi, kdy Česko (společně se Slovenskem, Polskem a Maďarskem) tvrdošíjně odmítá většinový postoj. Podobně jako je pubescent upřímně přesvědčen, že jeho otec či matka dělají všechno špatně, a že tedy on sám bude dělat vše pokud možno obráceně, i Česko se chce chovat úplně opačně než Německo či Francie.

Výsledkem je radikalismus ve stylu "vůbec žádné uprchlíky tady nechceme". Je nám jedno, že tím popíráme mezinárodní závazky i vlastní ústavu, třeba právo na azyl zakotvené v Listině práv a svobod, je nám jedno, že si zaděláváme na xenofobní projevy, kterých přibývá a kterými nakonec můžeme ublížit sami sobě.

Primární je − podobně jako v individuální pubertě − samotný protest, kterým se vymezujeme proti okolí a získáváme tak sebeúctu, takže se formou a důsledky protestu moc nezabýváme. Patří k tomu samozřejmě i vyhraněná sebejistota.

Takže ač nemáme s migrací valné zkušenosti, žádní uprchlíci u nás nejsou, cítíme oprávnění ostatním vysvětlovat, co a jak mají správně dělat.

Pokračování tohoto článku si mohou přečíst jen předplatitelé.

Děkujeme za vaši přízeň.

Obsah starší než měsíc je součástí archivu a do článků zdarma se nepočítá.
Chcete číst bez omezení? Předplaťte si plný přístup.

Předplatit

Petr Honzejk
Přeposlat
Diskuse

Češka je mezi nejvlivnějšími Evropany. Europoslankyně Sehnalová už šest let bojuje proti dvojí kvalitě potravin

Díky chybě v programu by mobily mohly mít dvojnásobně delší výdrž baterie než nyní, tvrdí student z Brna. Vyhrál soutěž IT diplomek

Téma lithium otevřela dezinformační média, na sociálních sítích s ním bodovali Babiš a Okamura. Po volbách utichlo

Jízda bitcoinu má znaky bubliny. Investoři mu ale věří a cenu žene vzhůru i přebytek hotovosti, který nemají kam umístit

Severní Korea se bojí námořní blokády ze strany USA. Považovali bychom ji za vyhlášení války, prohlásil vládní list

reklama