Jaké knihy teď máte na nočním stolku?

Moje nejoblíbenější místo pro čtení je koutek v kuchyni, kde mám výhled do zahrady, takže když zvednu oči od textu, dívám se do zeleného − prý je to zdravé. Teď mi tam leží kniha Před­-svědčování od Roberta B. Cialdiniho, od něhož jsem už četla Zbraně vlivu. Je neuvěřitelné, jaké maličkosti rozhodují o tom, co se nám líbí, s kým sympatizujeme, koho volíme. Je dobré tomu rozumět a bránit se manipulacím.

Máte nějakého zvláště oblíbeného autora?

Beletrii čtu už málo, mám pocit, že největší dramata i komedie přináší život sám. Mám ráda knihy, ve kterých se dozvím něco nového. V posledních letech jsem si oblíbila Bryana Sykese, u nás vyšla jeho kniha Sedm dcer Eviných, já ale na zahraničních serverech nakupuji a hltám vše, co napíše. Obdivuji, s jakou lehkostí dokáže psát o jevech v genetice, čte se to téměř jako detektivka. A fascinující jsou jeho závěry o tom, jak DNA ovlivňuje vztahy ve společnosti, naši ochotu (či neochotu) pomáhat bližním, mezinárodní politiku, nebo dokonce schopnost (z)ničit své vlastní životní prostředí.

Co jste četla jako malá holka?

Byla jsem knihomol, brala jsem to po řádcích v regálech u rodičů, u babičky, potom v městské knihovně. Hltala jsem i knihy, kterým jsem tehdy nemohla rozumět: Hrabala, Kunderu, Moraviu, de Queiróse… Pamatuji si, že o prázdninách ve třetí třídě na mě zapůsobila kniha Volání divočiny od opavské rodačky Joy Adamsonové. Představovala jsem si, že jednou budu stejně jako ona v Africe zachraňovat zvířata. Kdo ví, třeba je moje povolání vzdáleným odrazem tehdejších (hodně romantických) snů.

jarvis_59674d51498eda17e539d02b.jpeg
Co čte ředitelka UNICEF ČR Pavla Gomba
Foto: archiv

Kterou knihu si ještě musíte určitě přečíst?

Chtěla bych si v klidu přečíst životopis Winstona Churchilla. Nedávno jsem viděla dokument a byla jsem překvapena, jak málo toho vím o jeho životě plném zvratů a také jak kontroverzní může být hodnocení některých jeho rozhodnutí s odstupem času. Takže letošní léto: Faktor Churchill.

S kterým autorem byste ráda zašla na skleničku vína?

Nebylo by to víno, Ernest Hemingway byl znám svou slabostí pro koktejly… Líbí se mi jeho úsporný, ale působivý styl, každé slovo má své místo. Prostě nelze přestat uprostřed, musíte číst stále dál. Je těžké pochopit, že člověk, který se slovem živil a opravdu v něm vynikal, nenapsal ten nejzásadnější text − dopis na rozloučenou. Kdyby to šlo, ráda bych se ho zeptala, jak to tehdy vlastně bylo.

A s kterým autorem byste se nebála strávit desetihodinový let?

To jsem zažila letos v dubnu, kdy jsme se s Bárou Nesvadbovou vracely z mise do Rwandy. Snažily jsme se pak zpracovat při dlouhém rozhovoru všechna ta setkání, osudy, zážitky. Bára má úžasnou schopnost předat prožitky a emoce druhým. Byla jsem ráda, že se do tohoto fascinujícího koutu světa se mnou vydala.