reklama

Svatá válka šéfa finanční správy Janečka narazila na realitu

Názor
  • Šéf finanční správy Janeček po svém nástupu do funkce zvolil jinou taktiku než jeho předchůdci.
  • Nesnaží se lovit velké ryby, protože po mnohaleté zkušenosti ví, že je stejně nechytne.
  • Zaměřil se proto na nejspodnější patro, na všechny malé firmy, kde se podvody nepohybují ve stovkách milionů či v miliardách, ale třeba jen v desítkách tisíc korun.
Julie Hrstková. Julie Hrstková. Foto: HN - Matej Slávik

Nestřílejte na Janečka, dělá, co může. Parafráze upozornění, jež viselo nad pianistou ve filmu Limonádový Joe, by se na šéfa finanční správy Martina Janečka, který to schytává od poslanců a teď už i nastupujícího ministra financí Ivana Pilného, dokonale hodila.

Protože výčitky, že se svatá válka za lepší výběr daní postupem času změnila ve válku likvidační, jsou ze strany politiků, již neustále volají po čistotě podnikatelského prostředí a chtějí o sto šest potírat šedou ekonomiku, pokrytecké. Finanční správa nedělá nic jiného, než že důkladně uplatňuje všechno, co jí zákony dovolí. Kdo zažil specifickou formu stávek, kdy zaměstnanci dělají přesně pouze to, co mají, ví, že je to daleko horší, než když nedělají nic. Takže když je v daňovém zákoně naprosto nesmyslná a pro mnoho podnikatelů likvidační pokuta za chyby či zpoždění v kontrolním hlášení, vyčítejme poslancům, že takovou ptákovinu schválili, a ne finanční správě, že k problémům nepřistupuje lidsky.

To samé platí i pro likvidaci karuselových řetězců a chytání takzvaných bílých koní. Z hlediska finanční správy, jež od ledna 2013 do března 2017 vydala 4990 zajišťovacích příkazů, přičemž každý z nich může přivodit firmě ekonomickou smrt, je všechno v pořádku. Postupuje dle zákonů a státu přináší spoustu peněz, takže by za to měla spíš než kritiku dostat pochvalu. Z hlediska poslanců i Nejvyššího správního soudu by ovšem finanční správa měla zadržovat peníze pouze ve skutečně odůvodněných případech a těch prostě nemůže být tolik.

Ve skutečnosti šéf finanční správy Janeček po svém nástupu do funkce zvolil jinou taktiku než jeho předchůdci. Nesnaží se lovit velké ryby, protože po mnohaleté zkušenosti ví, že je stejně nechytne, a když už, tak je bude muset - většinou s omluvou - pustit. Síla právníků a daňových poradců velkých firem je zcela evidentně násobně větší, než co dokáže zmobilizovat stát. Zaměřil se proto na nejspodnější patro, na všechny malé firmy, kde se podvody nepohybují ve stovkách milionů či v miliardách, ale třeba jen v desítkách tisíc korun. Cílí na bílé koně z Ukrajiny či Bulharska, na jednorázové pračky peněz, jenže občas v síti finanční správy uvázne firma, která za nic nemůže. Protože když podnikatel ručí za to, že všichni jeho předchůdci správně odvedou daň z přidané hodnoty, dřív nebo později se s velkou pravděpodobností do problémů dostane. A od problémů s finanční správou je jen kousek k likvidaci.

Že se něco takového může přihodit každému, zjistila i samotná finanční správa, která nakoupila mobily od firmy, již podezírá z účasti v karuselovém podvodu. Kdyby se to stalo obyčejné firmě, finanční správa by jí obstavila účty a firma by pak třeba několik let čekala, jak to dopadne. Sama sobě ovšem finanční správa účty obstavit nemůže - bohužel, řekl by každý podnikatel, který měl s berňákem co do činění. Namísto toho aspoň vydala návod, jak se podnikatel může vyvinit, pokud se mu něco takového stane. Stačí prý dodavatele prověřit v obchodním a insolvenčním rejstříku a v seznamu nespolehlivých plátců. Pokud podle veřejně dostupných zdrojů dodavatel nevykazuje žádné znaky rizikovosti, není prý důvod s ním neobchodovat.

Vysvětlení finanční správy je samozřejmě vítané, i když přichází po několika letech tvrdé represe, kdy se musel podnikatel zamýšlet i nad tím, jestli jde o výhodnou koupi, nebo o to, že nakupuje od podvodníka s DPH. Samozřejmě, pokud někdo nabízí zboží o pětinu levněji než konkurence, asi nepůjde o firmu, která by si s daněním dvakrát lámala hlavu. Jenže když jedna firma nabízí tříprocentní slevu a druhá čtyřprocentní, která z nich je podvodník?

Pohled daňové správy na podnikatele, jejž lze shrnout do věty "všichni jsou podvodníci, jen někteří o tom ještě nevědí", je samozřejmě nesmyslný. Vychází ovšem z rétoriky politiků, podle nichž jsou živnostníci paraziti a obecně všetci kradnú. Akce daňové správy jménem Kombajn, Cep či Ohrada na bílé koně jen odpovídají politické poptávce.

To, že teď poslanci vyzvali premiéra Bohuslava Sobotku, aby donutil finanční správu používat zajišťovací příkazy jen v odůvodněných případech, a nastupující ministr financí Ivan Pilný slíbil, že požádá šéfa finanční správy Martina Janečka o změnu metodiky, aby nebyla tak přísná, jsou pěkná veřejná gesta, která nemusí nic znamenat. Svatou válku za daně mohou zastavit pouze tři věci: za prvé výměna šéfa GFŘ Janečka za někoho méně urputného. Za druhé, když se finanční správa setká s realitou. A konečně za třetí, když parlament přestane měnit daňové zákony několikrát za rok a umravní volnou tvorbu poslanců. Což by samozřejmě bylo to nejlepší, i když v reálu bohužel nejméně pravděpodobné.

Julie Hrstková
Přeposlat
Diskuse
reklama
comments powered by Disqus

Tady je Faltýnkovo. Bývalý sociální demokrat a dnešní místopředseda hnutí ANO umí řídit stát jako firmu

Hrad trápí Zemanova únava, omezuje proto jeho program. Potřeboval by až dva týdny volna, říká prezidentův lékař

Když Američané odmítají hrát vůdčí roli, musí vzít Evropané svůj osud do vlastních rukou, naznačuje Merkelová

CVVM: Důvěra v Zemana po krizi spadla pod 50 procent, vládě se za měsíc propadla skoro na polovinu

SPECIÁL: Ještě den a cigareta v restauraci vás může přijít na pět tisíc korun. Někteří hospodští chystají "klubový" odboj

reklama