reklama

Kdo urve bank v kraji zubatých žab: Vietnamští obchodníci dávají v Bruntále lekci z byznysu patriotům

ego!
Čtěte více: Bruntál | reportáž | maloobchod
  • V Praze si umí zahrát na podnikatele každý.
  • V moravskoslezských Sudetech, konkrétně v Bruntále, je k úspěchu třeba o poznání více vůle.
  • A málokdo jí má tolik jako vietnamští obchodníci.
jarvis_591d6a11498ebe483444247f.jpeg Honza Ngo, vzor podnikatelských kvalit pro regiony se ztíženými podmínkami úspěchu Foto: Drahoslav Ramík

Ačkoliv už o den později se jaro vrátí ke svým obvyklým činnostem, toho dopoledne ještě sedmnáctitisícovým městem projíždějí sněžné pluhy. Prosklené atrium obchodního domu Horal, někdejší výspy socialistického zásobování, působí jako exotická zimní zahrada. Plastové květiny všech myslitelných odrůd svítí do těžknoucích závějí jako připomínka, že teplo se do tohoto kraje nakonec dostaví − byť nejspíš o něco později než do zbytku republiky.

Svítivě žlutá stavba skrytá pod reklamním polepem devadesátkového střihu však upomíná ještě na něco dalšího: totožný železobetonový hranol s názvem Divočina, zprvu slibný pokus o dětskou hernu, zeje prázdnotou a nedostatkem inzertní invence to nejspíš není. Olbřímí opičky a sloni v oknech údajně nedokázali návštěvníky herny mimo vstupného "stahnout o krupicu" na dodatečných službách, majitelé navíc podnikání zahájili ve chvíli, kdy se na druhém konci města otevíralo prakticky totožné zařízení.

Pivní bar Palma, třetí stavba na malém náměstí, jemuž předsedá betonová normalizační plastika, je vzorem jiného podnikatelského záměru. Tomu se v Bruntále, městě zhruba s desetiprocentní nezaměstnaností, daří setrvale; ve zdejších hospodách jsou pokusy o nadstandardní prostředí či nabídku zbytečné. Pivo teče, palma stačí jedna, televizor potěší.

Již léta nepřerušený provoz dvoupatrového obchodního domu Horal, od sklepa až po střechu naplněného předměty, z nichž část se vymyká běžné lidské představivosti, je však prokazatelným podnikatelským úspěchem. Úspěchem o to větším, že město disponuje řadou budov tohoto typu − reálně socialistických či raně kapitalistických schrán, jejichž potenciál se nedaří příliš vytěžit, a pokud ano, zvládnou to často jedině vietnamští obchodníci.

Jak to dělají a kde se tu vzali? Kdo je "sudetský Vietnamec" a proč zůstává v místě, kde kupní síla obyvatel v lepším případě stagnuje, jejich nálada odpovídá venkovním teplotám a nejlepší vtipy o kraji pěstují ti, kdo tu zůstali?

Chrám podivuhodných věcí

"Promluvte si radši s Hankou, Tomáš česky moc nemluví," radí jedna ze dvou českých prodavaček zralého věku, jejíž autorita napovídá, že většina hovorů s vedením Horalu bude "monitorovaná". A také tlumočená − když se "Hanka", usměvavá Vietnamka okolo pětatřiceti let, k odpovědi nemá, protože nerozumí nebo se stydí, jedna z dozorujících Češek se do věci ochotně vloží.

Dnes je vietnamský obchodník měrnou jednotkou píle, která nepředpokládá, že volno je jakýsi "přirozený lidský nárok".

"Ona se ráda fotí, nebojte, já vám dohlídnu, aby si to do zítra nerozmyslela," slibuje táž prodavačka, jejíž přísný tón nám druhý den po osmé ráno oznamuje, že "Hanka mluvila s příbuznými a ti si nepřejí, aby se v Horalu cokoliv dělalo". Při první návštěvě alespoň vyjde najevo, že obchodní dům má rodina osm let a předtím jej tři roky provozoval jiný vietnamský obchodník. S vietnamskou komunitou, která v Bruntále podle údajů Českého statistického úřadu čítá 147 lidí − ale podle vyjádření města zde má jen zhruba 20 z nich trvalý pobyt −, se prý Hanka ani její nejbližší nestýkají, o konkurenci, jejíž působiště však ochotně vyjmenuje, nemluvě.

"Žiju v Česku devět let a do Bruntálu jsem přišla z Brna, z velkoskladu. Tady to koupil můj strýc, a tak jsem se přestěhovala, abych mu vypomohla. Přes týden je to s nákupy docela slabé," odpovídá Hanka při prvním setkání na otázku, jak bývá obchod vytížený − o pátečním odpoledni se v jeho prostorách pohybují sotva tři zákazníci. Jestli obrat vytrhne víkendový provoz, není jasné, ale zřejmé je, že majitelé o Horal dbají a starají se také o cosi jako pravidelné obměňování "kolekcí".

Od Vánoc proto z pultů zmizely růže lisované z barevného mýdla, k vidění už nejsou ani hnědé plastové fontány připomínající nadrozměrné psí hromádky, v nichž se po zapojení do elektřiny otáčejí opalizující skleněné koule poháněné proudem vody. Zmizela i oblíbená "nočníková ulička" − výlisky dětských toalet se zvířecími motivy, mezi nimiž posledně nejvíc zářil růžový lachtan. Obchod však působí vstřícněji a uklizeněji. Letmý pohled na účtenku zákazníka informuje, že i sem vtrhla elektronická evidence tržeb, zdá se však, že bez závažnějších následků.

Osa Vietnam−Sudety

"Se syny jsem z Hanoje přijela rovnou sem," říká Nguyen Thi Lan, přívětivá a po oba dny, kdy spolu mluvíme, bezchybně upravená vietnamská dáma. Poblíž bruntálského náměstí Míru provozuje obchod s ovocem a zeleninou, jejž vedle dalších dvou obchodů v blízkých obcích vlastní její starší syn. Do České republiky dorazila po několika letech čekání na signál od svého muže, který v zemi pobýval už před rokem 1989.

Na otázku, zdali ji někdy nenapadlo odejít podnikat do ekonomicky přívětivějšího kraje, neváhá: "Ne. Tady je to dobré." Bezděky tak ilustruje rozdíl mezi postojem vietnamských obchodníků a množstvím těch bruntálských či snad českých obecně − identifikuje­-li vietnamský obchodník příležitost rozšířit pole působnosti, nehledí na domnělé či skutečné překážky a prostě to udělá. A to vzdor faktu, že vyřízení některých úředních náležitostí může kvůli jazykové bariéře trvat mnohonásobně déle.

"Proč jsou tu Vietnamci tak úspěšní? To je jednoduché," říká Tomáš Nedbal, zavedený bruntálský podnikatel, jehož společnost MX­-Net Telekomunikace, s. r. o., místním zajišťuje internetové připojení. "V pracovitosti se jim nikdo nevyrovná. A kromě značky oblíbeného lízátka ti do druhého dne seženou i kbelík plutonia, když ti doma pochybí," líčí v nadsázce mladý muž, jehož zájem o město výrazně překračuje ochotu pouze odvádět daně, zaměstnávat místní nebo přispívat na charitu.

Nedbal se pravidelně účastní jednání zastupitelstva, dělá si starosti s odchodem mladých lidí z kraje i s prohlubujícími se sociálními rozdíly. Mapuje také možnosti spolupráce mezi dvanácti středními školami v okrese a soukromými firmami, které zde působí − jeho projekt usiluje o sestavení seznamu studijních oborů, jejichž absolventi budou mít představu, do jaké firmy a za jaký plat by mohli po dokončení školy nastoupit. Rád by mezi nimi našel ty nejslibnější, které budou potřebovat větší počty zaměstnanců, a také ty nejlépe odměňované.

jarvis_591d6a12498ebe483444269c.png
Zubatá žába. Mytické stvoření coby neoficiální maskot kraje.
Reprodukce plakátu: Zuzana Válková

"Se školami jsem se domluvil vcelku snadno. S firmami, které pořád brečí, že tady nemají lidi, je to jiná soutěž − kolikrát je musím přemlouvat, aby mi dovolily 'předobjednat' jim zaměstnance na místních průmyslovkách," líčí Tomáš Nedbal. Bruntálský úřad práce přitom podle posledních údajů ČSÚ eviduje zhruba šest tisíc nezaměstnaných, dva tisíce z nich jsou bez práce déle než dva roky a dva tisíce lidí čekají na práci 12−24 měsíců. Nedostatkoví jsou s ohledem na typy výrobních podniků v kraji především kvalifikovaní řemeslníci, například nástrojaři, jejichž platy by se podle Nedbala mohly vyrovnat příjmům pražského středního managementu.

Problém se saturací pracovního trhu − a zlepšení sociální situace místních − je však o to komplikovanější, že některé okolní obce využily volných ubytovacích kapacit v někdejších bruntálských kasárnách a do malých bytů, jež město rekonstruovalo, po zaplacení kauce odlifrovaly vlastní "nepohodlné" obyvatele. Na západě města tak vznikla vyloučená lokalita, jejíž správa se dále znesnadňuje, systémové řešení zatím v dohledu není.

Weltman z Bar & Books

Je profesionální, úspěšný a pohledný. Jedna­třicetiletý Honza Ngo, starší syn paní Lan, se sice v České republice nenarodil, a není tak, nejpřísněji vzato, českým Vietnamcem druhé generace, ale v kraji žije od dětství. Nebýt velkého požáru Hrušky, domu, jejž rodina vlastní, a nutnosti pomoci s obnovou a vedením celkem tří obchodů, možná by se stal barmanem v některém ze špičkových pražských podniků. Mladý muž začínal jako nižší barmanská šarže v Bar & Books, drinkům se později věnoval v tanečním klubu Mecca, kde ho to však přestalo bavit, protože to už prý "nebylo barmanství, ale nalévání".

"Vyšší odbornou školu jsem nedokončil, brzy jsem začal pracovat a zvykl si na jiné tempo. V Praze jsem se živil mimo jiné jako obchodní zástupce Coca-Coly, která potřebovala dojednávat spolupráci s vietnamskými obchodníky," líčí počátky své kariéry, díky níž si už jako mladík dokázal přijít na slušné peníze. Na výdělky navíc nebyl sám − v české metropoli stále žije jeho mladší bratr, s nímž má podle svých slov silný vztah.

"Bydleli jsme spolu a o všechno se dělili. Bylo jedno, jestli peníze přinesu já, nebo on, a bylo taky úplně jedno, kdo z nás je utratí. Ručíme za sebe do dneška, za to jsem moc rád," říká a vysvětluje, že pracovní vytížení jejich rodičů, kteří trávili v obchodě i dvanáct hodin denně, bratry naučilo starat se o sebe navzájem už v dětství. "Když mi bylo deset, začal jsem s vařením − nejdřív jsem se učil udělat vajíčka, pak rýži. Když mi bylo dvanáct, vařil jsem pro celou rodinu, v patnácti jsem převzal zodpovědnost za bratra," vypráví Honza Ngo, zatímco procházíme úhledným náměstím s historickým jádrem ze 13. století. Na jeho hraně začíná urbanistický chaos typický pro mnoho podobných obcí − město se líně přizpůsobuje hlavnímu silničnímu tahu, podél nějž leží zkrachovalé tovární budovy i socialistické pokusy soustředit obyvatelstvo na co nejmenší plochu. Korunním klenotem tohoto plánování je Kobylí rybník, nadrozměrná betonová kaluž, v jejímž středu vysedává betonový vodník.

Z Honzova líčení je patrné, že návrat pro perspektivního mladíka, jehož nejbližší vietnamský kamarád je dnes úspěšným barmanem v Londýně, nebyl snadný. O změně své životní úrovně se však vyjadřuje (na rozdíl od jiných Bruntálanů, kteří často srší sarkasmem) korektně. "Po požáru − někdo z našich nájemníků nejspíš zahodil nedopalek do dvora, kde jsme měli bedny od zeleniny − jsem sem začal jezdit častěji, abych našim pomohl, ale práce bylo čím dál víc a dojíždění už bylo neúnosné," říká. Jeho stěhování zpátky do Sudet trvalo více než rok, naštěstí se s ním vrátila i jeho dlouholetá partnerka.

Zubatá žába, symbol odolnosti

"Drsný kraj, drsní lidé." Tak zní neoficiál­ní heslo města, jehož příznivci, opírající se o tradici vtipů ze seriálu Comeback, konkrétně dílu Zlatá ledvina, jsou k nalezení na mnoha místech České republiky. Jejich rozpoznávacím znamením je neumělá kresba zubaté žáby na tričku či na kapotě vozu (nebo vytetovaná na kotníku!). Jde o životu nebezpečné zvíře, které se má na Bruntálsku vyskytovat v souvislosti s těžbou bahna; poslední průmyslovou činností, v níž může nacisty, komunisty i ranými kapitalisty zdevastované město usilovat o pomyslný primát.

Hořký humor na vlastní účet nemá jen společenský význam; jeho role je očistná. Město pamatuje například výstavní textilku Moravolen, po níž zbyla jen nákupní pasáž (ještě nedávno se jmenovala Moravolend, v nájmu jsou, přirozeně, také vietnamští obchodníci). Po úspěšné likérce a limonádovně Seliko zbyla prázdná tovární hala − a ukázkový tunel. Někdejší sídlo okresního výboru KSČ, železobetonová kostka přezdívaná Kreml, bylo donedávna k prodeji − historka, kterou se však nepodařilo ověřit, tvrdí, že jej za třicet milionů korun vyplacených na dřevo koupili vietnamští obchodníci. Vietnamci také jako jediní našli způsob, jak vytěžit obchodní dům Šipka; dovedně podnikají v nákupním centru Máj, stejně jako v krámcích ve středu města.

Obecnější trendy jejich podnikání komentuje tiskový mluvčí Bruntálu Jiří Ondrášek: "Z podnikatelských aktivit se dá vyvodit, že stavy v komunitě jsou nestálé, poznamenané migrací. Určitý úbytek jsme zaznamenali v polovině roku 2015, kdy došlo k rozsáhlému požáru domu Hruška, který sloužil jako bytový dům z velké části právě pro příslušníky vietnamské komunity."

Z Ondráškova průzkumu také vyplývá, že Vietnamci s ostatními občany města v kontaktu nejsou: "K žádné kulturní směně nedochází, komunita je uzavřená a o nabídnutou spolupráci v rámci komunitního plánování sociálních služeb neprojevila zájem," uvádí. V soužití se však prý neobjevují ani žádné zásadní problémy. Otázka, zdali město projevilo systémovou aktivitu na podporu jejich podnikání − některé obce na severu Čech, též v takzvaném sudetském pásu, tímto způsobem zabraňovaly vylidňování obcí −, má zápornou odpověď.

Hledá se patriot, tentokrát i Čech

Zatímco česká veřejnost má tendenci Vietnamce vnímat jako uzavřenou skupinu, která se zde od časů československo­-vietnamských dohod ze 70. let 20. století realizuje spíše nepozorovaně a pragmaticky, dopad jejích aktivit na životní styl Čechů je prokazatelný. Porevoluční boom vietnamských stánků a později tržnic z poloviny 90. let například naučil českou nižší střední třídu uspokojovat své touhy po závalech cenově dostupného zboží s ozvěnou luxusu. Dnes je vietnamský obchodník měrnou jednotkou píle, která nepředpokládá, že volno je jakýsi "přirozený lidský nárok". Základem je práce a ta je privilegiem.

Pozoruhodné perspektivy k "vietnamsko­-sudetské" otázce nabízí vědec Stanislav Brouček z Etnologického ústavu Akademie věd. Jeho kniha The Visible and Invisible Vietnamese in the Czech Republic (2016) ukazuje, že životní styl v diaspoře, která je stále jednou nohou na odchodu, ale nakonec tu přece zůstává, prochází vývojem, který ji v posledních letech svádí z periferie do středu republiky a větších měst. Loajalita k rodině a vybudovanému zázemí ji však k Sudetům váže pevněji než některé české starousedlíky (O kolik generací však ve skutečnosti jde? Jednu, maximálně dvě?), jejichž děti odcházejí studovat na univerzity s přesvědčením, že "po mně nikdo rozumný nemůže chtít, abych se vrátil/la".

Dokladem této teze je například každoroční průzkum, který podnikatel Tomáš Nedbal provádí mezi studenty Střední průmyslové školy a obchodní akademie a Všeobecného a sportovního gymnázia Bruntál. Letošní sběr dotazníků sice ještě není vyhodnocený, nicméně odpovědi na otázku "Co by vás přimělo, abyste tady zůstal/-i?" ve znění "naprosto nic" se každoročně opakují. Stejně tak se opakuje přání lepších pracovních příležitostí či chvála životního prostředí, následovaná posteskem nad nízkou úrovní kulturního vyžití. Kolem Bruntálu vyrůstá prstenec prosperujících podniků, město navíc plánuje vznik průmyslové zóny. K osvěžení nálady v kraji však budou potřeba patrioti. Nejen ti vietnamští.

Zuzana Válková
Přeposlat
Diskuse
reklama
comments powered by Disqus

Tady je Faltýnkovo. Bývalý sociální demokrat a dnešní místopředseda hnutí ANO umí řídit stát jako firmu

Soud zrušil miliardovou pokutu za kartel stavebních firem. Antimonopolní úřad prý získával informace k případu nezákonně

Hrad trápí Zemanova únava, omezuje proto jeho program. Potřeboval by až dva týdny volna, říká prezidentův lékař

CVVM: Důvěra v Zemana po krizi spadla pod 50 procent, vládě se za měsíc propadla skoro na polovinu

SPECIÁL: Ještě den a cigareta v restauraci vás může přijít na pět tisíc korun. Někteří hospodští chystají "klubový" odboj

reklama