reklama

Už zase nemyslíme na horší časy

  • Spotřeba domácností, investice, export i vládní výdaje - to vše teď napomáhá růstu.
  • Dobře si vedou i naše exportní trhy, takže poptávka po českém zboží hned tak neochabne.
  • Na dlouhodobém výhledu země se ale mnoho nemění. Není tragický, ale ekonomický zázrak může těžko čekat.
Luděk Vainert. Luděk Vainert. Foto: HN - Libor Fojtík

Ekonomický cyklus mívá v českých podmínkách tak dlouhou periodu, že v dobách recese mají lidé pod přívalem špatných zpráv pocit, že lépe už snad nikdy nebude. Ve fázi růstu zas převládá dojem, že na konec dobrých časů není potřeba myslet, natož se na něj připravovat. A podle toho se lidé i firmy chovají, takže jejich "maniodepresivita" rozkmit křivky znázorňující výkon hospodářství ještě dál zesiluje. K tomu se ještě přidává stát, jehož výdaje jsou mnohem závislejší na tom, jak daleko či blízko jsou volby, než na chvályhodné, ale v Česku nikdy nedosažené snaze chovat se proticyklicky.

Pro příklad nemusíme zas tak daleko do minulosti. Nemůžeme utrácet, nemůžeme investovat, když tolik lidí nemá práci a stát šetří, rezonovalo Českem před pouhými pěti lety. Dnes se zase převládající nálada dá popsat slovy "proč se bát nakupovat a investovat, když zaměstnance shání každý, platy soustavně rostou a úroky jsou tak lákavě nízké". A tak padají rekordy maloobchodních prodejů a ceny nemovitostí rostou ještě mnohem rychleji než platy v těch nejúspěšnějších odvětvích a kupci na ně stejně stojí frontu.

S dobrými kartami v ruce

Takže opět jednou růst bez konce? Pohled na nejnovější čísla vypovídající o růstu domácí ekonomiky i o situaci našich nejdůležitějších obchodních partnerů opravdu neukazuje žádné vysloveně slabé místo. Soukromá spotřeba je už dlouho oporou růstu a nikdo nečeká brzký zvrat.

Exportéři jedou naplno a dosavadní posílení koruny je zatím docela mírné. Pokud ztráta 50 až 60 haléřů z každého eura nějakou firmu existenčně ohrožuje, pak jen takovou, která i za intervencí jela na hranici rentability a dlouhodobě by stejně měla jen malou šanci na přežití. Navíc současné posílení už je zakalkulované a vlastně nebolí, protože firmy se většinově pojistily na ještě silnější úroveň kurzu.

Do karet nyní jednoznačně hraje i vývoj v zemích, které z Česka nejvíce dováží. Eurozóna jako celek roste celkem pomalu, ale situace se lepší a ta pro nás nejdůležitější země, Německo, je vysoko nad průměrem. Obchodní bilance zůstane ve velkém plusu, i když, jak velí ekonomická logika, pokračující růst a silnější měna výrazně podpoří dovozy.

Investice jsou trochu zapeklitější složkou HDP. Kromě ekonomického cyklu hodně závisí i na periodě, s jakou rozpočtuje Evropská unie, a na zpoždění, s nímž Česko přerozděluje dotace. Poslední roky ukázaly, že se to netýká jen veřejných investic, ale i těch firemních. I podniky totiž často čekají na to, až se evropské peníze dostanou do oběhu. Ale dotační mašinerie se začíná rozbíhat a s přípravou projektů se také hnulo, takže investice růstu pomohou.

O vládní výdaje ve volebním roce už vůbec nemusíme mít strach. Tedy strach ve smyslu, že by působily jako aktuální brzda. Naopak pokud jde o udržitelnost nyní naplánovaných výdajů, je opatrnost namístě. Ani v dobách relativně tučných totiž vláda nepočítá se snižováním dluhu a předvolební dárečky nás od vyrovnaného rozpočtu ještě vzdálí. Poslední nápady jako zavedení "důchodcovské" inflace, od níž se bude růst penzí odvozovat, český důchodový systém ještě víc vzdalují od zdrojů, které ho mají plnit. Důsledky ale pocítíme ve vzdálenější budoucnosti, nyní jde o volební trumf.

Spokojí se Česko s tříprocentním růstem?

Zda aktuální růst předbíhá prognózy o několik desetin procentního bodu, není tak podstatné jako pohled do vzdálenější budoucnosti. V dobách recese i ekonomy zachvátily chmury, takže se množily názory, že dlouhodobé tempo růstu v budoucnu nedosáhne ani dvou procent. A přestože pesimismus částečně odezněl, na odhadech se mnoho nezměnilo. Potenciál ekonomiky je podle konsenzu někde mezi 2,5 a třemi procenty ročního růstu. Je to víc, než s čím počítají naše západní vzory, ale méně než cíl amerického prezidenta.

Pro to, aby se perspektiva Česka výrazně zlepšila, se dělá stále málo. S riziky, jako je stárnoucí populace, se moc hnout nedá, ale i další bolestivé handicapy, jako je zaostalá infrastruktura a vysoké zdanění práce, přetrvávají. Kdy jsme například naposledy slyšeli politiky mluvit o penzijní reformě? Přitom kdy jindy by se palčivé problémy měly řešit než v dobách růstu.

Luděk Vainert
Přeposlat
Diskuse
reklama
comments powered by Disqus

On-line: Při explozi na koncertě v Manchesteru zemřelo nejméně 22 lidí. Podle policie se na místě odpálil sebevražedný atentátník

České firmy míří na Balkán. Vidí tam velký potenciál, problémem je ale nepřehledné právní prostředí

UNESCO se po deseti letech opět zabývá mrakodrapy na Pankráci. Městu by mohlo opět hrozit odstranění ze seznamu dědictví

Nebezpečný svět Marka Hudemy: Atomová hádanka zůstává nevyřešena

Policie vyšetřuje kauzu ovlivňování zakázek firmy TSK. Pro dokumenty byla i v domě podnikatele Kočky

reklama